Adošov 11.-12.6.2010
Po návštěvě bez prutů, jsme se s Pepínem rozhodli, na víkend otestovat tuto,
pro nás neznámou vodu.Do oka nám padlo místo č.1 a i když je určeno pro jednoho rybáře, na 3 dny jsme to riskli ve dvou.
V pátek ráno jsme na místě, volám majiteli a začínáme se zabydlovat.
Počasí nám přeje až moc,má být 34° a taky je pařák hned od rána.
Stavíme stojany,umisťujeme bójky a kolem jedenácté máme zavezeno.
Panáčka na „ať to jezdí“ si tentokrát nedáváme, protože je vedro jako v sauně .
První záběr mám já, a to těsně po poledni, ryba po záseku vyskakuje
nad hladinu a myslíme si,že to bude nějaký prďola , byli jme varováni,
že musíme za každou rybou na vodu,neposlechl jsem a rybu o které si myslím,
že je nic moc, zdolávám ze břehu.
Problém na sebe nenechal dlouho čekat a ryba se 5 metrů od břehu dostává do vázky,
zvedám ji, ale moc se jí nechce, protože jí to vázka nedovoluje,
nakonec ji ale oba u hladiny vidíme… je to jeseter…náš první. Nikdy jsem ještě tuto rybu na prutu neměl,leží kousek od nás a nemůžu ji dostat nahoru. Pepa nasedá do lodi a snaží se k němu dostat.Vzhledem k prostoru, který k tomu má,je to nadlidský výkon,
( poprvé zjišťujeme, že tady není pro dva dost místa ).
Nakonec se nad rybu dostává, ale podebrat ji nemůže, protože je zamotaná
½ metru pod hladinou, v bůh ví čem. Konec je jasný… ryba se vypíná a Pepíno,
jenom vytahuje chumel vlasců, který tady nechal, nějaký „hodný kolega rybář“.
Později jsme se dozvěděli, že je v jezeře jenom 5ks jeseterů – kolem 1 metru,
o to víc nás to později mrzelo. No nic, jedeme dál… Vedro je ale hrozné,
moc bychom se divili, kdyby přišel záběr.
Ve tři odpoledne mám další záběr, to už za rybou „jedu“, mezi 5 vlasci, na tak malém prostoru,je to ale mazec a zatím mi to vůbec bez motoru nejde, neumím to.
Finál je ale OK, dostávám se na volnou vodu,ale kapr má cca 50cm a tak
jej hned pouštím. V pět mám další jízdu, rybu tahám z břízek, ve kterých chytáme
a potom za pomoci parťáka nasedám na loď a přitahuji se za ní. Opět se ukazuje,
že to neumím, nemáme motor a ryba si dělá, co chce. Modlím se, aby nedomotala všechno, co ve vodě máme.
S člunem se točím jako káča, nakonec ji vidím na hladině – je to kapr a žádný mohykán.
Po možná 20 minutách ho podebírám, odepínám montáž a s podběrákem pod člunem vesluji ke břehu. Dal mi zabrat… Měříme, vážíme – 72cm/6,5kg.
Je to ale první slušnější „Adošovák“ , takže nesmí chybět i pár fotek.
Dáváme si prvního panáčka na ať to jezdí… Je ale pořád strašné vedro a jsme spálení, jako prasátka.
Večer začíná, komáři se začínají rojit a je jich opravdu hodně. Repelent jim evidentně nic neříká a koušou a koušou. V devět má první jízdu, a to dost brutální i Pepíno .
Nasedl na loď, podal jsem mu prut a stejně jako já poprvé, „maturoval“.
Než se dostal na volnou vodu, byla ale ryba kus za hranicí břízek a Pepovi nezbývalo nic jiného, než se snažit, ji z lesa vydolovat.
Vidím jak vjíždí mezi břízky a chvilku věřím, že se mu rybu podaří dostat, zápasí v lesíku
na lodi víc než 15 minut, je mi jasné, že při soumraku, to s ohledem na množství komárů, není žádná sranda. Bohužel je konec…
Je naštvaný, poštípaný a bez ryby. Vrací na břeh a chvilku mám pocit,
že dneska bude spát doma . Po tom, co se okoupal, jsme si dali panáčka č.2 a uklidněný Pepíno zůstává.
Prut už ale nepřeváží a nechává jenom jeden. Nakonec stahuje i ten.
Já na noc ještě vyvážím, ale jenom dva pruty. Každý do jednoho rohu zátoky,
ve které chytáme. Pepa mi říká, že mi nepřeje záběr, myslí to ale dobře, protože to,
co si v lese na vodě užil, nepřeje nikomu.
Tak uvidíme… Po desáté jdeme do postele a hlasitý žabí koncert nás pomalu uspává.
Přichází mi SMS od kolegy Romana, že zítra má být apokalypsa….. no supr.
Zrovna ležím někde u moře, když mě najednou budí příposlech… a je to tady.
Nasazuji čelovku a vybíhám ke stojanu, cívka ještě cvaká a já přisekávám, na chvilku
si svítím,ale to jsem neměl dělat, komárů bylo na mě okamžitě milion.Nasedám do lodi
a zhasínám čelovku, asi by mě sežrali.
Po tmě se pomalinku přitahuji za rybou, která je evidentně mezi břízkami.
Po 5 minutách jsem u „lesa“ a teď se ukáže. Chvilku mám pocit, že tam ryba ještě je, opak je ale pravdou a vytahuji už jenom prázdnou montáž.
Chytám na kameny – po záběru odpadnou, takže se minimálně trhá.
Kapr je už pryč a já smutně jedu ke břehu. Do rána jsem bez záběru.
Vstáváme kolem šesté a hned zavážíme, už teď je ale zase strašné vedro
a v zázraky moc nevěříme. V jedenáct mám krásnou jízdu,
ryba je okamžitě v břízách, mám brzdu na krev a snažím se ji ze břehu,
ze stromků vydolovat. Nechce si dát říct a jenom vidíme, jak se na protějším břehu stromky ohýbají, když je kapr přejíždí.
Celkem adrenalin… nakonec se mi daří ji vší silou dostat na volnou vodu.
Dávám prut Pepovi, sedám do lodi,Pepa mi prut podává, odstrkuje mě
a sranda mač může začít. Ryba mě táhne doleva na velkou vodu, problém je,
že tím směrem mám
musím se v lodi postavit a po chvilce se mi daří z větví vymotat, když už jsem venku, zamířila si to pod ty samé keře ryba.
Fakt perfektní, už jsem ale naštvaný a opírám se vší silou do prutu, buď a nebo,
kapr je venku a vidím, že je ještě menší než ten včera, je to ale dunajská forma šupíka, proto ta divokost. Podebírám ho a jedu na břeh.
Jenom orientačně měříme, nemá ani sedmdesát, z podběráku ho hned pouštím.
Další jízdu má Pepa , než zasekne, vidíme, jak se břízku vlní, když jimi kapr projíždí. Zásek… 2x otočení kličkou a prásk, nevydržel vlasec. Tak to je smůla, tentokrát není Pepínovi přáno. Už nezaváží a nechává ve vodě jenom jeden prut.
Volám domů a manželka mi říká, že mají v noci být silné bouřky a vichr.
Tak jsme se dohodli, že to večer sbalíme a než aby nás to spláchlo, pojedeme domů. Kolem třetí volám majiteli, platíme a probíráme náš „lov“.
V tom mám padák, sekám… , ale do prázdna. Kámen spadl, ale ryba se nepíchla.
No nic, balíme loučíme se a zase někdy příště….
Závěr :
Záběry na plovoucí, nebo nástrahy na panáčka, na velikosti tentokrát,
tak moc nezáleželo – smrady.
Špatně zvolené místo č.1 - pro nás dva malé. Pokud příště zase sem, tak pouze s motorem na člunu.
Těžká voda, co se týká zdolávání a ztrát ryb, z důvodu vázek. Díky kamenům na odpad,
se ale minimálně trhá.
Každopádně je Adošov výzvou do budoucna, raději ale příště č.8
Martin 14.6.2010
Náhledy fotografií ze složky Adošov 11.-12.6.2010