Harry Potter a Fénixův řád
29. 7. 2007
Harry Potter a Fénixův řád
Pátý díl... a docházejí nám fráze, přátelé. Dovolte mi tedy skočit do textu bez rozšafnějšího úvodního povídání, co je bradavický čarodějnický student zač a s kým že bojuje. Navzdory všem obavám o výsledek páté adaptace to navíc bude tentokrát mnohem optimističtější čtení než minule, protože páté filmové dobrodružství Harryho Pottera se opravdu povedlo.
Na rozdíl od vysloveně po všech stránkách pokaženého (vím, že se mnou mnozí z vás nebudou souhlasit, ale nehádejte se, prosím) čtvrtého dílu nejsem tentokrát schopen posoudit, nakolik bude film srozumitelný pro nečtenáře knihy. Ale troufám si říci, že lépe to dopadnout jednoduše nemohlo. Nejambicióznější potterovský román totiž opustil dosavadní jistoty detektivního vyprávěcího modelu a ukotvil celé vyprávění na poli politického thrilleru, který staví na postupném rozvíjení a gradaci několika linií, což by při jejich prokrácení pozbylo význam. Fénixův řád mnoho fanoušků zatracuje jako definitivní začátek konce série, pro jiné jde o (snad „zatím“ – dozvíme se za pár dní) nejlepší potterovský román vůbec.
Protože se řadím do druhé kategorie, obava z prostříhání propracovaného vyprávění na torzo à la Ohnivý pohár mě děsila dlouho před premiérou. Film dostal do rukou dosud televizní režisér David Yates, scenáristické pařáty Steva Klovese naopak neopustil a mluvilo se o nejkratší stopáži v sérii, ačkoli kniha je z ní naopak rekordně nejdelší. Jenže potvrdilo se, že většina dobrého v současném audiovizuálním světě pochází z televize. Nehodlám přikládat všechny zásluhy režisérovi, ale pravdou je, že po doslovné adaptaci Chrise Columba, velmi volně inspirované adaptaci Alfonsa Cuaróna a masakrální adaptaci Mika Newella je ta Yatesova adaptace konečně „fakt dobrá“.
Jeho film není doslovný, volně inspirovaný nebo vůči předloze bezohledně destruktivní, jen si vybral z několika možných vyprávěcích linií knihy jednu a na té vše postavil, zatímco další linie se jí jen dotýkají nebo do ní občas nenásilně vstupují. Rowlingové kniha je o rozšiřování čtenářových představ o kouzelnickém světě, popisem kouzelnické každodennosti, rozsáhlou sondou do Harryho nočních můr v doslovném i přeneseném významu, analýzou myšlení vzdorovitého puberťáka se všemi bolístkami a láskami, vypráví o minulosti boje se zlem... a je i o sílící politické represi paranoidního ministra kouzel, který ve své zaslepenosti začne v Bradavicích zavádět totalitní režim.
Snímek se podrobně zaměřil jen na politickou represi v Bradavicích a ostatní motivy do příběhu zasazuje jen ve chvílích, kdy se k němu bezprostředně váží. Velmi efektivně váže celé linie do promyšlených zkratek, několik knižních scén do jedné a řadu motivů omezí natolik, aby dávaly smysl při využití v dalších dílech. Problém tohoto přístupu tkví ovšem v tom, že už tak dost odlišnou potterovskou knihu adaptuje do ještě mnohem odlišnějšího potterovského filmu. Celý fenomén přitom okázale pracuje s vaší diváckou zkušeností, takže některým může trvat naladění se na naprosto odlišný způsob prezentace známého značnou část filmu a někteří se třeba vůbec nenaladí.
Ostatně celý příběh je výrazně vykořeněn z čarodějnického světa a síla konfliktů tkví v jejich civilnosti. Jestliže čtvrtý díl ještě ohromoval fantasy atrakcemi na způsob digitálních draků a zmrtvýchvstání padouchů, pětka vše čarodějnické představuje jako zcela přirozené. Z hlediska série může okouzlit možná očím nezasvěcených skrytý dům Blacků nebo budova Ministerstva kouzel, ale jinak sledujete politický thriller zasazený do kouzelnického světa. Nepohodlná pravda, studentská vzpoura, politická represe a postupné ovládání systému, který jste považovali za bezpečný. Co z toho neznáte na vlastní kůži nebo alespoň z vyprávění rodičů či známých? Minulý režim dal příležitostí až nepříjemně mnoho.
Výhodou Fénixova řádu je, že není omezován jasně strukturovaným modelem, kdy se musí objevit maximum stop a dílčích rozuzlení z knihy, aby do sebe na konci všechno zapadlo a mohlo se odhalit, kdo je hledaný padouch. Ve Fénixově řádu máte společně s postavami ztrácet jistoty v podobě prostor bradavické školy, učitelského sboru v čele s dosud všemocným profesorem Brumbálem a jistoty pohádkové spravedlnosti. Ministerstvo kouzel nasadí do prostor školy jedovatou bestii v růžovém, která za přeslazeným křečovitým úsměvem skrývá čirou zákeřnost – profesorku Umbridgovou. A ta vše zavedené rozvrátí, naruší a zpochybní.
Mysleli jste si, že pohádkový svět Harryho Pottera nemůže pracovat s nespravedlností, iracionalitou jednání a z hlediska struktury vyprávění zbytečnými úmrtími, která bolí jen hrdinu a vás, ale ve výsledku ničemu nepomohou. Pátý díl vás přesvědčí o tom, že jste se mýlili. V režii Davida Yatese je většina tíživé nespravedlnosti i snahy potlačit šířící zlo, ve které ale svět intenzivně nechce věřit, protože je to snazší, zachována. Fénixův řád víceméně nemá jako adaptace skutečně slabá místa... Ačkoliv závěrečná velká bitva kouzelníků by ráda byla především atraktivní podívanou, stejně se nakonec soustředí především na intimní konflikt Harry/Brumbál/Voldemort.
Řada motivů z knihy zůstala mimo filmové zpracování, mnozí fanoušci budou možná zklamáni a jiní se definitivně ujistí, že pětka byla krok vedle. Pro nečtenáře možná nastane problém v tom, jak se v kontinuálním – ale přece jen dost složitém a na hodně dobré znalosti potterovského světa (alespoň z filmů) stavícím – vyprávění orientovat. Na rozdíl od čtvrtého filmu ale nejsem schopen najít nespočet míst, kde film nechává řadu nesmyslností a vyprávěcích nedořešeností, i když podle reakcí některých bude film i tak moc „zasvěcenecký“. Jenže jakkoliv vás to možná neuklidní, lepší film podle té – tak-moc-románově-strukturované – knihy asi vzniknout nemohl.
Jak řekl kdysi o Harrym Potterovi Haley Joel Osment: „Miluji Harryho Pottera, ale některé knihy by se prostě neměly filmovat.“ Ale když už filmovat, tak aspoň takto... dodávám. Třeba to některé přinejmenším dožene ke knize, která je ještě o pár tříd lepší (alespoň podle některých, ale to už jsme někde jinde). Každopádně Fénixův řád je podle mého nejlepší filmová adaptace Harryho Pottera. A sežerte si mě...
PS: IMAX verze s 3D závěrečnou bitvou je sice prima atrakce, ale z hlediska intenzity zapojení se do vyprávění je to krok spíše nešťastný. Celá závěrečná bitva obsahuje dva velmi důležité momenty spíše intimního rázu, které tato forma projekce spíše zabíjí.
PPS: Údajně by měl David Yates točit i šestý díl Harry Potter a Princ dvojí krve. Škoda, že se mě ta kniha (jako zatím – a doufám, že to tak i zůstane – jediný potterovský román) tak zklamala, jinak bych se na ten film nakonec opravdu těšil.
PPPS: Zejména ústřední trio hereckých představitelů se konečně naučilo hrát! Fiennes působí jako Voldemort snesitelněji než minule (ubral plyn a nehraje největšího černokněžníka jako rockovou hvězdu) a Stauntonová je coby odporná profesorka Umbridgová jednoduše BOŽÍ.