Ve stínu Beethovena
15. 5. 2007
Ve stínu Beethovena
Nic neslyšel, s nikým už se skoro nestýkal a navíc se mu nedařilo dokončit Devátou symfonii. To vše se změnilo příchodem mladé Anny, kterou si pro nás vymysleli scenáristé v novém snímku Agnieszky Hollandové.
Vídeň 1824. Do bytu Ludwiga van Beethovena (Ed Harris) přichází mlaďounká, teprve třiadvacetiletá studentka konzervatoře a začínající skladatelka Anna Holtzová (Diane Krugerová), která byla vybrána, aby mistrovi pomáhala s přepisováním a kopírováním partitur. Nikdo však asi nečekal, že se zároveň stane skladatelovou můzou a pomocnicí ve zbývajících třech letech jeho života. To ona mu pomůže dokončit slavnou Devátou symfonii, včetně Ódy na radost. Její přítomnost taktéž slavnému velikánovi a pro mnohé nejlepšímu skladateli všech dob pomůže překonat trable s hluchotou a potíže s vlastním ohromným egem, které zapříčinilo nejeden jeho střet s okolím, jež ho mnohdy nemohlo vystát.
Příběhů o Beethovenovi už bylo natočeno a napsáno dost. Některé se zakládaly na skutečnostech, ale spousta z nich byla spíše fiktivních, což je případ i nového snímku polské režisérky Agnieszky Hollandové. Většina “beethovenovců“ tak bude zaručeně skřípat zubama, protože scenárista Steven J. Rivele překopal snad úplně vše co se dalo. Základní inovací je samozřejmě existence smyšlené postavy Anny Holtzové, kterou asi skousne málokdo. Nevěřím, že se na světě nachází byť jenom jeden Beethovenův příznivec, který by si dokázal připustit, že slavnému skladateli někdo pomáhal s tvorbou, navíc jedná-li o mladou a začínající skladatelku. Tvůrci si k obrazu svému upravili i další fakta, jako například hluchotu. Beethoven zde sice také neslyší, ale ne úplně. Pokud totiž na něj někdo mluví hodně nahlas anebo když si pomáhá naslouchátkem, pak se sluchem nemá zas až tak velké problémy, což je s přihlédnutím ke skutečnosti, že byl v době, kdy se film odehrává, už dlouhých sedm let naprosto hluchý, přinejmenším trošku podivné a z hlediska děje i dost nešikovné.
Když však pomineme historické nesrovnalosti a budeme se věnovat samotnému filmu, pak i ten nedopadl nikterak slavně. Filmaři se sice snažili na plátno převést zajímavou kapitolu ze skladatelova života (tím myslím vyloženě skládání deváté a boj s hluchotou, ne to, co bylo přidáno), jenomže místo strhujícího příběhu přichází do našich kin sterilní a nezajímavá podívaná, která se sice snaží v divákovi dolovat všechny druhy emocí, ale bohužel bez úspěchu. Snímek se nanejvýš dobře "poslouchá". Ve stínu Beethovena je totiž krásnou ukázkou toho, co dokáže s filmem udělat hudba. No a když se navíc jedná o hudbu takovéhoto kalibru, pak máte jistotu, že vám diváci v kině neusnou, jenomže zásluhu si za to nenesete vy, nýbrž skladatel, kterého od prvních pohyblivých obrázků dělilo více než půl století. Díky jeho hudbě se divák nebude nudit (nejvíce při samotné premiéře Deváté), a to i v místech, kde by se nejraději stočil do klubíčka a usnul jak podťatý.
Několikrát jsem měl sto chutí opravdu zavřít oči, nenechat se rušit děním na plátně a v klidu naslouchat klasice, což ovšem pro samotný film není moc dobrá vizitka. A je jedno, že se Ed Harris v hlavní roli docela snaží (i když kolikrát až moc), že ta proklínaná Diane Krugerová není zas až tak špatná herečka a minimálně se na ní dobře kouká. To samé platí o solidní výpravě, uvěřitelně navozující atmosféru Vídně předminulého století (i když se natáčelo v Maďarsku). Pochválit by se dal i zvláštně potemnělý obraz (zřejmě kvůli přirozenému osvětlení) a zajímavě nervní kamera Ashleyho Rowa, jenomže k čemu jsou všechny ty vydařené složky, když to jako celek vůbec nefunguje. Celou dobu totiž cítíte, jak se vám dění na plátně snaží něco naléhavého sdělit, ale s vámi to přitom vůbec, ale opravdu vůbec nic nedělá.
Ve finále odcházíte z kina, každým krokem se vám z hlavy trousí několik dalších minut filmu a vy si broukáte jednu symfonii či sonátu za druhou. Výsledek? Ve stínu Beethovena už zaručeně v životě znovu neuvidím. Místo toho však ještě do konce tohoto týdne zajedu ke svému kamarádovi-expertovi přes klasiku a vypůjčím si od něj kompletní Beethovenovo dostupné dílo, poněvadž jsem byl jeho hudbou skutečně zasažen. Podobného zážitku jsem však mohl dosáhnout i na normálním koncertě, kde by mi ho aspoň nerušil nějaký film.