Lepší pozdě nežli později
Lepší pozdě nežli později
Láska kvete v každém věku. Na vlastní tělo se o tom přesvědčí Jack Nicholson a Diane Keaton v romantické komedii režisérky Nancy Meyers. Aneb po čem touží svobodní muži po šedesátce a rozvedené ženy po padesátce.
Romantické komedie jsou žánrem veskrze stereotypním. Obvykle sledujeme pár mladých, krásných a pokud možno bohatých lidí, kteří se i přes počáteční nesmiřitelnou rozdílnost dají za zvuku melancholické francouzské hudby na konci dohromady. Lepší pozdě nežli později, jak už napovídá sám název, na to jde zcela neotřele - popisuje nám nevšední vztah dvou starších lidí, kteří už mají svůj zenit dávno za sebou. Ale nelekejte se - tohle není další Řidič slečny Daisy.
Harry (Jack Nicholson) je proutník jedna radost. Za krátkými sukněmi se dle vlastních slov otáčí už nějakých čtyřicet let a sám hrdě přiznává, že žádné z nich nebylo více než třicet. Harry je požitkář, ukázkový případ starého mládence, jehož největší noční můrou jsou dlouhodobé závazky a staropanenské feministiky. Jeho motto zní: „Sex v posteli zásadně ve dvou, ale jinak spím v posteli sám“.
Erica (Diane Keaton) má za sebou manželství, které po dvaceti letech skončilo smířlivým rozchodem a scénář k několika úspěšným divadelním hrám, které její dnes už bývalý manžel režíroval. Erica je prototyp ženy, jež se naučila žít sama, je navenek velmi silná a rázná, ale ve skrytu duše doufá, že její samota v posteli ještě není definitivní. Její motto zní „Vzala jsem si Davea, jen proto, že to byl jediný muž, kterého jsem potkávala“.
Jak se tito dva naprosto rozdílní lidé potkali? Marin (Amanda Peet), dcera Ericy, je totiž čerstvým Harryho úlovkem a tyhle dvě hrdličky hodlají spolu strávit víkend v letním domě jejich rodičů. To, že do domu nečekaně dorazila Erica se svojí sestrou, by ještě nebylo tak tragické, horší byla nečekaná srdeční nevolnost Harryho a následný převoz do nemocnice. Vyhlášený sukničkář se tak nedobrovolně dostává do domácí péče zakazující všechny jeho oblíbené neřesti, a mezi ním a Ericou začíná klíčít něco víc. Jenže pozor - na scéně se objevuje Harryho ošetřující doktor (Keanu Reeves) a projevuje neutuchající zájem o Ericu. Takže kdo, s kým, proč a jak to nakonec dopadne?
Scenáristka a režisérka Nancy Meyers je ostřílenou veteránkou romantických i jiných rodinných komedií (Baby Boom, Otec nevěsty, Past na rodiče, Zbožňuju trable), naposledy úspěšně zabodovala hitovkou Po čem ženy touží. V Lepší pozdě nežli později se pustila na tenký led romantiky pro starší a pokročilé, tedy subžánru, který není příliš častým jevem. Ostatně ne nadarmo se říká, že herečku po padesátce spíš přejede vlak než aby dostala kvalitní hlavní roli v hollywoodském filmu.
Ať už vypadá setkání dvou životem ostřílených duší jakkoli starobně a nevábně, fakt je ten, že Lepší něco než později se nesnaží podat celý příběh jako suché hodnocení promarněných šancí a vzpomínek zarámovaných nakonec jistým souzněním duší. Samozřejmě i k tomu dojde, ale děj je jinak prezentován s pořádnou chutí do života a stále přetrvávajícího mládí. Takže ačkoli obě ústřední postavy k sobě něco cítí a jejich vztah už obsahuje věci, které se obvyklých teenagerských komediíích nevyskytují, je servírován s humorem stravitelným skrz všechny generace.
Ačkoli bych vás velmi nerad připravil o mnoho příjemných překvapení, nemohu zde jako názorný případ nezmínit milostnou scénu (už jste někdy v hollywoodském filmu viděli sex lidí po padesátce?), která začíná velmi romanticky a velmi mladě a skončí nádherným téměř důchodcovským rozhovorem o brýlích a nedostatku spánku. Právě v okamžicích, kdy se svět mladé bláznivé lásky a zkušenosti starších prolíná dohromady, je film nejsilnější. Nancy Meyers se projevuje jako znalá problémů lidí v pokročilém věku, a ačkoli jí neznám osobně, tipnul bych, že pro některé situace se nebála sáhnout do vlastního života.
Škoda přeškoda, že ostré tempo, nasazené na začátku, nevydrží až do konce. Podobně jako Po čem ženy touží, je i Lepší pozdě nežli později v závěru jen překombinovanou splácaninou, kde jsou na sebe vršeny další zbytečné kličky a úhybné manévry, aniž by však obsahovaly alespoň polovinu hravých dialogů z úvodů. Původně jemně pichlavý střet dvou nesmiřitelných povah a klasický souboj pohlaví je generován do neúměrně natahovaného přemyšlení „tak skončí spolu nebo ne?“
V těchto slabších chvílích zahraňují film obě dvě hlavní hvězdy filmu. Především Jack Nicholson předvádí svojí další odzbrojující roli šarmantního chlápka, který sice krásy moc nepobral, ale charismatu má na rozdávání. Nečekejte dalšího Melvina Udalla z Lepší už to nebude, ne - Harry Sanborn je sebejistý a vlastně i sympatický proutník. Diane Keaton je mu celý film více než zdatným soupeřem a kromě několika výborných neurotických scén se dokonce předvede téměř nahá. Nebojte se, nic to s vámi neudělá. Příjemný je i Keanu Reeves jako doktor - gerontofil, kterému měření tlaku věříte občas víc, než zastavování létajících sentintelů v Matrixu. Kdo ovšem aspiruje na letošní největší ztrátu času je kdysi charakterní hvězda Frances McDormand (Fargo), která se zmohla jen na jeden briskní dialog a pak už jen přihřívá polívčičku.
Jestliže vás tedy rošťácký úsměv Jacka Nicholsona ještě nenudí a v romantických komediích máte rádi kromě povinného cukrování ještě nějakou tu životní moudrost navíc, Lepší pozdě nežli později vás i přes pomalejší dojezd nemůže zklamat. Lidé nad čtyřicet nechť si přičtou ještě jednu hvězdičku a ti mladší... jen počkejte, až budete tak staří jako oni!