Mezinárodní turné kontrarevoluční blogerky Yoani Sánchezové, financované „rukama přátel“ a lidmi, kteří přispěli do „internetových sbírek“, aby naše chudá blogerka, jejíž skromná mzda přesahuje měsíčně 10 000 dolarů, mohla podniknout svou 80-denní cestu po dvanácti zemích, nabízí velmi zajímavé myšlenky, ukazující, kdo za tímto turné stojí.

Svou návštěvu Bazílie, kde ji lidé solidární s Kubou připravili „velmi vřelé přijetí“, za což je „mírumilovná a pluralistická disidentka“ nazvala teroristy, vysvětlovala jako cestu financovanou „nezištnými přáteli“, zatímco realita byla taková, že návštěvu organizovalo a financovalo americké velvyslanectví společně s brazilskými pravicovými kruhy a velkými tiskovými médii, stojícími v opozici k vládě Dilmy Rousseffové.

Teď ovšem nemůže říkat, že za svou návštěvu České republiky vděčí přátelům, když ona sama rozšířila informaci, že její zdejší evropský pobyt pořádala a platila údajně nevládní organizace Člověk v tísni, organizace zřízená a financovaná Národní nadací pro demokracii (NED), krycí organizací CIA. V Praze jí neustále doprovázel některý zástupce Člověka v tísni, např. Stanislav Škoda, vydavatel věnující se v této instituci problematice Kuby, Tomáš Trampota či Ondřej Jurik.

Jen jeden kamínek pro ilustraci vztahu Člověka v tísni a NED: V letech 2006-2011 obdržel Člověk v tísni od NEDu - podle výročních zpráv této instituce - 675 077 dolarů (http://www.ned.org/where-we-work/la...) na publikování článků proti Kubě, organizování protikubánských akcí, poradenskou činnost, technickou a materiální pomoc kontrarevolučním skupinám na Kubě. Značná část z těchto peněž byla použita na financovaní takzvaných kubánských disidentů, zvláště Yoani Sánchezové, prostřednictvím kurýrů.

Co se Yoani Sánchezové týká, tato zákulisní činnost NEDu prostřednictvím Člověka v tísni naplňuje záměry obsažení v „Strategii 2012“, dokumentu, kde zmíněná organizaci bez okolků přiznává, že jedním z hlavních cílů na rok 2012 a léta následující je „pokračovat a pokud možno rozšířit podporu demokratů v zemích jako Kuba“. Je se potom čemu divit, že Člověk v tísni financuje návštěvu superblogerky v České republice a připravuje jí nabitý pracovní pobyt? Dovedu si představit, že byla svými učiteli vyškolena, aby se vyhnula fiaskům, jako bylo to brazilské.

Nečekejme však, že tato kontrarevolucionářka přizná, že jejími skutečnými chlebodárci jsou NED nebo ti, kteří stojí za touto organizací, tedy americká vláda. Buď je tak „naivní“, nebo věří, že svět je plný hlupáků, kteří spolknou bez mrknutí oka všechno, co řekne a napíše, nebo co jí řeknou a napíší.

Při pražském pobytu pod pláštíkem CIA, pardon, Člověka v tísni, se setkala s další stoupající hvězdou kubánského disentu. S Eliécerem Ávilou, který rovněž podniká turné po Evropě, financované podle jeho slov přáteli ze starého kontinentu. Setkání na české půdě není náhodné, bylo dobře zorganizované a naplánované americkými speciálními službami. Je pozoruhodné, že zatímco Evropané cestují v důsledku ekonomické krize méně, „perzekuovaným kubánským disidentům“ umožňují příspěvky ze sbírek podnikat cesty, jaké si žádný obyčejný evropský nebo americký zaměstnanec nemůže dovolit.

Jak plyne z twittů rozesílaných Yoani Sánchezovou, její „turistická“ návštěva byla pořádně nabitá, zúčastnila se řady akcí a byla dokonce přijata českým ministrem zahraničí. Kolik blogerů ve světě se může pochlubit tak širokým uznáním?

Během svého „putování“ po českých krajích měla na Fakultě sociálních věd pražské Karlovy univerzit „přednášku“ na téma „Sdělovací prostředky a kubánská nezávislá žurnalistika“. Na rozdíl od Brazílie, se akce tentokrát konala v uzavřeném prostoru, za přítomnosti sotva pěti desítek účastníků, mezi nimiž nechybělo několik přátel Kuby, kteří Yoani počastovali otázkami, na něž se podle dobrých rad CIA, pardon, Člověka v tísni, vzdala odpovědi a ponechala na daleko lépe proškoleném Eliécerovi Ávilovi, aby se pokusil vysvětlit nevysvětlitelné.

Zjevně jde o to, aby Yoani co nejméně ukazovala svou omezenou schopnost argumentovat, když stojí tváří v tvář publiku a nutnosti dát rozporuplnou, vyhýbavou a stručnou, bezobsažnou odpověď, což zase svědčí o tom, že ona sama je jen další z jednotvárné řádky kubánských kontrarevolucionářů.

Vděčnost obou kontrarevolucionářů svým pánům byla ovšem vždycky zřejmá. Nikdy neopomněli vyjádřit zcela jasně svůj vděk českému velvyslanectví na Kubě, které jim umožňuje přístup k internetu a poskytuje prostředky (rozuměj peníze na sladký život na Kubě a volný přístup na internet), aby tak mohli vyvíjet svou „opoziční činnost“ vůči kubánské vládě.

Neudivuje nás „náhodné“ opětovné setkání obou kontrarevolucionářů v Praze. Eliécer byl pro Yoani v Praze oporou, to on, mnohem lépe připravený než ona, odpovídal na všechny otázky, které ona zodpovědět neuměla, zatímco ona poskytovala rozhovory tisku a české televizi, jako ty, které bez velké slávy, jakékoli odezvy v zahraničí a s malou věrohodností pro diváky v Čechách odvysílala Česká televize na programech ČT1 a ČT24.

Náhodné není ani vydání knih „Skutečná Havana“ a „Svobodná Kuba. Žít a psát v Havaně“, slátanin, jejichž autorkou je Yoani Sánchezová a které „velmi laskavě“ vydalo nakladatelství Random House. Máme co do činění s nakladatelstvím, které ma vazbu na Pentagon a které na pokyn americké vlády vydává knihy, jejichž úkolem je démonizovat vlády jako je venezuelská, kubánská a dalších zemí, které se odmítají podřídit americkým zájmům. Jak se naprosto neznámá autorka jako Yoani dostane k takovému nakladatelství? Kdo to financuje? Přirozeně stejní lidé, kteří financují turné této blogerky, laureátky četných cen, tedy v žádném případě prosťáčci obdivující dílo onoho velkého podvodu jménem Yoani Sánchez.

Z Yoanina turné je opravdový cirkus s mediální hvězdou, která, jak se ukázalo, není na výši záměrů, jež sledují její američtí šéfové. Ti v úžasu shledávají, že „hvězdná blogerka“ nezvládá veřejná vystoupení, kde jsou jí kladeny otázky na tělo. Odpovědi nejsou jejím chlebodárcům příliš po chuti. Proto pro ni vytvořili nové „Lazarrilly z Tormesu“ (Pozn.: Lazarillo z Tormesu - literární postava šibala, lišáka z okraje společnosti, který se lží, lstí a podvody dostane z každé situace). V České republice tuto roli sehrál Eliécer Ávila.

Nyní pokračuje Yoani ve svých kontroverzních výrocích v Mexiku. Podle svých vlastních slov zveřejněných v EFE, je „...prokubánská. Nemám žádnou vazbu na vládu jiné země...Nevím, proč by mé jméno mělo být spojováno s jinou zemí, ke které mám navíc množství výhrad“. Jaké výhrady má Yoani Sánchezová na myslí? Nevzpomínám si, že bych někdy četl na jejím bloggu názor na podporu hnutí Ocuppy Wall Street, když proti němu brutálně zasáhla policie, nečetl jsem ani o jejích pochybnostech kolem existence mučírny na námořní základně v Guantanamu (s výjimkou nesmělého vyjádření v Brazílii).

Jak může Yoani říci, že nemá vazby na žádnou cizí vládu? Jak potom vysvětlí, že má otevřené dveře na velvyslanectví České republiky a Švýcarska, kde jí poskytují volný přístup na internet? Něco takového se dělá jen na příkaz příslušné vlády. Neví snad Yoani o tom, že NED podléhá přímo vládě Spojených států? A už vůbec nerozumím, jak může tyto věci říkat, když sám bývalý šéf americké Zájmové kanceláře Michael Parmly se nechal slyšet, že by mu velmi vadilo, kdyby Wikileaks zveřejnil jeho kabelogramy o setkáních s Yoani Sánchezovou. Proč taková obava?

Luis Miguel Rosales

17.4. 2013