Poturčenec horší Turka - zase vstávají noví bojovníci, tentokrát pravicoví bolševici.
A zase vstávají noví bojovníci, tentokrát pravicoví bolševici.
V případě nesmiřitelného antikomunisty senátora Jaromíra Štětiny jeho aktivity proti všemu rudému působí nejen hodně legračně, ale i komicky. Pan Štětina totiž nemůže zapřít, že jeho rodina patřila k největším prominentům minulého režimu. Sám kdysi cudně přiznal, že jeho babička byla zakládající členkou komunistické strany a jeho otec zase celý život komunistou - a to ne jen tak ledajakým. Byl přece téměř celý život velvyslancem socialistického Československa ve Srí Lance i Číně a poctivě sloužil komunistickému zřízení. Jeho syn Jaromír, který nyní zasedá v Senátu, je tvrdým komunistobijcem. Kdysi byl ale nadšeným svazákem a brouzdal se po celém Sovětském svazu, i v zónách, kam jiní, daleko prověřenější, soudruzi nesměli, vychvaloval socialismus a povídá se o něm leccos. Já si pamatuji, jak se nám kdysi Jaromír v Moskvě na Mjunské ploščadi chlubil, že jejich rodina si v diplomatické prodejně kupuje i toaletní papír...
Nyní však prozřel. Ale třeba chce jen odčinit temnou minulost svou i celé rodiny. Nedávno byl v médiích uveřejněn článek, v němž senátor Josef Pavlata (ODS) zpochybňuje činnost senátní Štětinovy komise pro posouzení ústavnosti KSČM. Výsledky její činnosti za dva roky jsou nulové a proto se Pavlata rozhodl komisi opustit. Pro Štětinu to je ale vynikající džob. Jeden ze členů komise uvedl, že Štětina za vedení komise pobírá měsíčně ke svému hrubému platu 61 400 (plus nezdaněné náhrady 31 900) navíc 20 000 korun. Za dobu, co komisi vede, tak to je 300 000 korun. S úžasem jsem se už mnohokrát přesvědčil, že největšími antikomunisty jsou kupodivu často prominenti bývalého režimu, nebo i funkcionáři bývalé KSČ. Stále tak platí, že poturčenec bývá horší Turka. V případě Jaromíra Štětiny to už není legrace a při jeho antikomunismu se žaludek obrací všem slušným lidem.
25. března 2008, Jiří KOŠŤÁK