Lidstvo vstoupilo do 21. století s nadějí i úzkostí. Ani po skončení studené války, bipolarity a změně světového poměru sil však nenastalo období míru, harmonie a prosperity. Naopak, následovaly dokonce mnohé konflikty pramenící zejména z emancipačních, etnických, náboženských, ale též ideologických důvodů. Lidstvu hrozí další spory a střety o přírodní, hlavně energetické zdroje, jakož i pro jiné ambice velmocí. Jejich potenciálnost posiluje militarizace mezinárodních vztahů, jejíž intenzita nabývá nevídané tempo.

V podmínkách globalizace vzniká nový globální řád, nová logika a struktura vládnutí, které ovlivňují supervelmocenské ambice USA. Válka je přitom nadále používaným prostředkem politiky, i když to je právě ta nejhorší odpověď na nové hrozby doby včetně terorismu.

KSČM rozhodně odsuzuje zločiny terorismu, ať má individuální, kolektivní nebo státní podobu. Nicméně Bushova doktrína „preventivních úderů“ pod záminkou boje proti tomuto zlu vytváří nástupiště pro permanentní války v zájmu kapitálových uskupení jak z  řad vojenskoprůmyslového komplexu a s ním spřízněných energetických společností, tak i jiných monopolistických sdružení či nadnárodních korporací. Ve skutečnosti jde o strategii posilování dominantního postavení USA, o snahu vnutit zbytku světa roli hegemona v situaci, kdy řada dalších zemí usiluje o budování vícepolárního, spravedlivého a rovnoprávného mezinárodního modelu, odmítá vizi jednostranných rozhodnutí bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN.

Jsme přesvědčeni, že dnešní svět neohrožují rozdílné civilizace, národní, kulturní či náboženské odlišnosti, ale násilí páchané na slabších národech, uzurpace jejich bohatství, okupace jejich území, neřešené problémy hospodářského a sociálního rozvoje, nespravedlivé rozdělování bohatství, hlad a bída, nemoci a negramotnost, nedostatek zásob pitné vody v některých regionech a znečišťování ovzduší země, jakož i jiné anomálie způsobované zištnými zájmy kapitálu a nedostatkem součinnosti států, kterou oslabuje ignorování jejich zákonných práv a zájmů. Kořeny příčin zloby, nenávisti a touhy po pomstě včetně neomluvitelných teroristických aktů většinou tkví v pocitu bezmocnosti, křivdy a v nesouhlasu se situací, do níž zahnaly národy zištné velmocenské zájmy.

Ani Evropě ono rozdělení na vítěze a poražené nepřineslo věk hojnosti a spravedlnosti. V podmínkách evropské integrace se nijak nestírají třídní rozdíly. Nehumánní dělení lidské společnosti, diskriminační uplatňování moci a nespravedlivé rozdělování výsledků lidské práce přetrvává bez ohledu na bouřlivý vědecko-technický a technologický pokrok.

Chceme globalizaci solidarity a lidské soudržnosti:

Globalizace jako objektivní proces o dvou tvářích dosud nejvíce znevýhodňuje lidi v hospodářsky méně rozvinutých zemích. Za posledních 30 let se řady nejméně vyspělých států zdvojnásobily, dosáhly již počtu padesáti a tvoří více než čtvrtinu členských států OSN. U nich hospodářská a sociální polarizace probíhá zvláště zrychleným tempem a podkopává globální, národní i místní stabilitu.

Hospodářské procesy stále výrazněji ovlivňuje internacionalizace kapitálu a zejména jeho spekulativní transakce, které dosahují více než 90 % veškerých denních finančních toků v celosvětovém měřítku. V tomto pohybu peněz, zboží, služeb, jakož i migrujícího obyvatelstva nelze již počítat s tím, že jakákoliv země se může opevnit za hradbou svých národních hranic jako v nedobytné pevnosti. Globalizace tím posiluje vzájemnou závislost zemí, ale zároveň i složitost globálních problémů. Proti jejímu současnému pojetí je třeba vytvořit nový, spravedlivější mezinárodní ekonomický řád, jakož i otevřený a korektní obchodní režim mezi státy. Rovněž mezinárodní finanční systém již akutně potřebuje zásadní reformu a zavedení mechanismů včasného varování, které by posílily schopnost států předcházet finančním krizím a účinně je řešit.

Na nadměrné zneužívání a plýtvání přírodními zdroji, které zakládají nový rozměr konfliktu mezi člověkem a životním prostředím, nutno odpovědět novými modely rozvoje zahrnujícími kritéria ochrany životního prostředí, zajištění udržitelnosti a vyváženosti ekosystémů též prostřednictvím vhodných technologií a podporou znevýhodněných částí Země. Je přitom třeba rovněž posilovat záruky fungování principu prevence a včasného předvídání včetně sanitárních opatření v případě šíření nemocí.

Při globalizaci povážlivě klesá i vliv politických orgánů potřebný pro demokratickou činnost státu. Sdělovací prostředky elektronické éry spojené s mocenskými zájmy velkokapitálu (médiokracie) nám dennodenně vnucují „hodnoty“ neoliberální společnosti, ale nedávají odpověď na základní otázku: „Proč při rostoucím vědecko-technickém, výrobním, technologickém a informačním potenciálu musí miliardy lidí žít v existenčním strachu, zatímco hrstka vyvolených se utápí v přepychu? Bída jedněch přeci nemůže být rozumnou a dlouhodobou základnou bohatství jiných.

Nemůžeme přijímat negativní stránky globalizace trpně. Radikální levice, k níž se KSČM hlásí, musí umět čelit snahám zneužívat proces globalizace ve prospěch nadnárodních a zkorumpovaných monopolů či jejich spojenců z řad představitelů neoliberalismu. Musíme najít způsob, jak vytvořit alternativu nespravedlivé globalizace a zavést univerzální principy (hospodářsko-sociální kodex), které budou nadnárodní korporace nuceny kdekoliv dodržovat. Globalizaci kapitálu a šíření bídy musí vystřídat globalizace rozumu a solidarity, soudržnosti a občanského řešení.

Ať nás nepřátelé a pochybovači stokrát označují za idealisty, nevzdáme se boje za globalizaci solidarity a lidských práv, sociálních a ekologických standardů, systematického a demokratického řešení akutních hospodářsko-sociálních a jiných problémů světa. Nemáme pochyby v tom, že morální kodex nového tisíciletí nevytvoří „zlatá miliarda“ nejbohatších, ale zůstávající miliardy jiných nebo všichni společně. Mezi takové zásady musí nepochybně patřit pravda, sociální spravedlnost, důstojnost člověka, úcta k jeho právům, slušnost, zákonnost, všestranný lidský rozvoj a zlepšující se životní podmínky. Aby si člověk mohl uspořádat svůj život na základě práce a slušné odměny za ní. Jiné poslání nemůže podle nás mít ani Evropská unie (EU), pokud hodlá skutečně zajistit rovnost mezi lidmi, svobodu a úctu k rozumu či Evropu „jednotnou v mnohosti“ - jak hlásá  návrh textu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu.

Podporujeme dialog jako prostředek dorozumění

Dialog mezi civilizacemi, kulturami a národy může výrazně napomoci zvrátit negativní stránky globalizace. Jen při vzájemném ovlivňování a mírovém soužití národních kultur se nejlépe uplatňují hodnoty, které přináší duch a um člověka. Z dialogu vzejde užitek, když budou odstraněny staré předsudky a podezírání. Dialog je cestou k formování nových mezinárodních vztahů. Je konkrétním krokem k pocitu národní, celospolečenské a globální spolupatřičnosti. Komunikací a nasloucháním druhému se přibližujeme k uznání našeho i jeho místa v spolupatřičnosti. Dialog ovšem předpokládá přítomnost uznávaných hodnot tvořících společného jmenovatele pro všechny národy jako základ globální etiky.

Neodmyslitelnou podmínkou pro udržení mezinárodního pořádku je vláda práva. Bez ní nelze zajisti bezpečnost národní ani lidskou, nelze provádět dobrou správu věcí veřejných, ani ochranu lidských práv. Právo bez odpovědnosti není právem a svévůle mocných je tyranií kdekoliv. Právo vyžaduje, aby všechny etnika, národnosti, národy i státy byly považovány za rovnocenné a rovnoprávné subjekty. Demokracie v mezinárodních vztazích musí být poměřována stupněm respektu k jiným národům a lidem.

S rolí lidské solidarity je nutno počítat jako s nejdůležitějším faktorem v příštích zápasech o zájmy člověka i dobro celé planety. Vykořisťované a utiskované národy, národnosti, menšiny, oběti nemocí či násilí, bezbranné ženy i děti, všichni, kteří se cítí neprávem ukřivděni, tak budou mít vyšší naději, že mezinárodní společenství nebude mlčet před jejich spravedlivými požadavky. Úsilí o ochranu životního prostředí, poskytování pomoci oblastem zasaženým nakažlivými nemocemi či postiženými přírodními katastrofami, schopnost skupin i jednotlivců v reálném čase podat pomocnou ruku jiným - to vše prohlubuje vědomí, že žijeme ve světě, jenž musíme všichni nejen sdílet, ale i měnit k lepšímu.

Tento model se však neobejde bez nového druhu politiků. Jejich velikost závisí od toho, do jaké míry pochopí nutnost nových potřeb doby, v níž instituce musí stát věrně ve službě lidu. V tomto smyslu musí být připraveny přemodelovat svou funkci tak, aby rozdílné myšlenky u nich nevyvolávaly strach a pocit ohrožení, ale aby byly vítány v zájmu posilování společného dobra. Musí to být politici, kteří považují službu veřejnosti za svou čest a výkon své funkce za dočasnou, ale důstojnou misi, kteří cítí institucionální odpovědnost právě tak, jako odpovědnost vlastní.

Ti, komu není lhostejná lidská důstojnost, práva člověka bez rozdílu barvy pleti, náboženského i politického přesvědčení, komu leží na srdci ekosystémy Země, jsou spojeni stejným poznáním, že všichni jsme součástí lidského celku, vzájemně spojeného a ovlivňujícího se světa, který patří stejnou mírou všem. Nechceme znovu zažít syndrom „Titaniku“, kdy na horních palubách ještě probíhalo veselí, zatímco do dolních pater již nezadržitelně pronikaly zničující ledové proudy. Je nejvyšší čas globální problémy řešit globální součinností ne podle přístupu „mocný určuje právo“, ale na základě odpovědnosti a respektu k člověku. Dialog národů a lidí je mostem vedoucím k pozitivní vizi světa. Tyto naděje lze reálně splnit, pokud zvůli vystřídá spravedlnost, úklady korektnost a zákon džungle vláda práva.

Mír a odzbrojení považujeme za základ spolupráce:

Bezpečnost a prosperitu jedněch nelze budovat na zaostávání a zastrašování druhých. Takový nestabilní svět nemůže zajistit plnohodnotnou mezinárodní spolupráci. Koncept bezpečnosti nového století vyžaduje respekt k právům a zájmům jiných národů, vzájemnou výhodnost a rovnost. Potřebujeme globální projekt spolupráce postavený na principech, které mohou stimulovat a sjednocovat iniciativy směřující k spravedlivějšímu světovému řádu, k vyváženějšímu a udržitelnému hospodářskému, sociálnímu a kulturnímu rozvoji zemí. Zákulisní hry a snahy vnucovat vůli silných slabým jen posilují setrvačnost záští a konfrontací.

Nedávná agrese proti Iráku ještě více podlomila systém mezinárodních vztahů a práva, podemlela základy mezinárodních institucí zaměřených na ochranu a posilování světového míru a bezpečnosti. Agresivní jednostrannost, přezírání univerzálních norem soužití států, oslabování nástrojů diplomacie opřených o klíčovou roli Rady bezpečnosti OSN narušily vazby na kolektivní řešení konfliktů, které se vyvíjely od skončení druhé světové války. Bezohledné prosazování vojenské převahy a intenzivní zbrojení vytváří materiální základnu válek. Nepřestalo ani dnes platit, že kde je mnoho kanónů, tam je i vůle z nich střílet.

Východiskem z toho je taková politika, jež rozumně odpoví na nespravedlnosti. Nejschůdnější cesta k tomu vede přes snižování hospodářsko-sociální polarizace, odstraňování bídy, léčení nemocí, zajištění vzdělání lidí, přes podporu rovnoměrnějšího a udržitelného hospodářského růstu na základě prostředků ušetřených v důsledku vyvážených odzbrojovacích dohod s důvěryhodnou kontrolou. Strategie válek - preventivních či jiných a s nimi spojené koncepce dalšího horečného zbrojení mohou jen ještě více prohloubit sociální polarizaci světa, která se svou příčinností stává největší hrozbou doby.

Svět je obložen horami ničivé výzbroje na úkor prostředků, které by mohly užitečně sloužit lidem, školám, nemocnicím. Každá vlna vyzbrojování vyvolává reakci v podobě dalšího zbrojení konkurentů, kteří se tím cítí buď ohroženi, nebo využívají nabídnutou záminku. Dokonce kosmos jako společné dědictví lidstva se stává objektem faktického přivlastňování několika mocností. Podobně jako energie atomu, i vesmír však může být využíván buď ke prospěchu lidstva, nebo jej lze militarizací připravit k příštím vojenským konfrontacím. Stane se tak čtvrtým možným bojištěm po souši, moři a atmosféře. Hospodářské, kulturní a sociální aktivity spojené s jeho mírovým využíváním budou výrazně omezeny. Hrozby, které z toho vzejdou mohou být nekonečné jako sám vesmír a mohou vyvolat řadu nekonečných problémů pro všechny.

Mír a odzbrojení jsou proto nejvyšším cílem našeho snažení, nejvyšší hodnotou spojenou s životem člověka i národa. Nadměrné zbrojení nemůže být přijato jako výraz oprávněných národních či dokonce životných zájmů v globalizujícím se světě. KSČM se bude rozhodně stavět za udržení systému bezpečnosti odvozeného od Charty OSN a od její klíčové role při zajišťování světového míru. Budeme nadále vystupovat na obhajobu mírových, civilizovaných vztahů mezi státy, za jejich suverenitu, územní nedotknutelnost, za řešení sporů s důrazem na mírové prostředky a prevenci konfliktů v souladu s mezinárodním právem. Podporujeme též spolupráci mezi státy, vládními i nevládními organizacemi, občanskými iniciativami, dalšími masovými hnutími či subjekty občanské společnosti, které chtějí přispět k bezpečnějšímu světu.

Jsme pro reformu mezinárodních institucí:

Zvláštní pozornost dnes vyžaduje též reforma mezinárodních institucí tak, aby tvořily stabilní celosvětový systém demokratické tvorby norem, správy a kontroly. Znamená to především postavit do popředí jejich aktivit zájmy člověka, jeho důstojnost a práva. Jejich uplatňování kdekoliv na planetě musí mít prioritu v mezinárodní legislativě.

Bezpečnost lidskou a národní je nutno postavit na takovém systému, který bude trvale čerpat z demokratických principů respektujících a podporujících kulturu míru, kolektivní zájmy a nejlepší hodnoty lidstva. Systém mezinárodní spravedlnosti lze posílit aktivnějším zapojením světové veřejnosti do procesů  přípravy globálních rozhodnutí členských států v jejích hlavních orgánech. OSN musí stát v čele univerzálního. Dosahování těchto cílů rovněž vyžaduje posílit roli OSN demokratizací a zprůhledněním její činnosti, zajištěním spravedlivějšího geografického zastoupení odpovědného a efektivně fungujícího systému provázaných mezinárodních institucí. Podporujeme reformu Rady bezpečnosti, Valného shromáždění a dalších orgánů OSN, která by tuto součinnost posílila. Celá struktura OSN včetně specializovaných institucí, které patří do jejího systému, by měla každý rok pravidelně a průhledně skládat účty ze své práce před Valným shromážděním OSN, které tvoří dnes 191 členských států. Nanejvýš potřebná je rovněž restrukturalizace mezinárodních ekonomických a finančních vztahů, demokratizace Mezinárodního měnového fondu, Světové obchodní organizace, Světové banky a jiných institucí.

Jak národní parlamenty a nevládní instituce, tak i organizace občanské společnosti by měly dostat možnost pravidelně předkládat své názory hlavním orgánům OSN, nejlépe v průběhu každoročního zasedání jejího Valného shromáždění. Bude to však od nich vyžadovat, aby předkládaly kvalifikované analýzy, myšlenky a návrhy. Mohou tak významně přispět i k mobilizaci světového veřejného mínění.

Nechceme, aby se EU stala novou vojenskou supervelmocí:

Vize mírové Evropy nemůže být dnes a ani v budoucnu oddělena od modelu globální bezpečnosti. Vojensky silná EU se svou autonomní armádou není řešením bezpečnosti Evropy, protože tuto bezpečnost nelze izolovat od dalších evropských států a ani oddělit od bezpečnosti jiných kontinentů včetně Ameriky. Evropská bezpečnost může být prosazována jen v globálním rámci a v souladu s Chartou OSN.

Proto nemůžeme přijmout snahy o vytvoření evropského superstátu s atributy vojenské supervelmoci, která by v budoucnu bojovala o sféry vlivu či o další nadvládu nad jinými národy. Mocenskou protiváhu jediné supervelmoci dnes nelze stavět na militarizaci EU včetně budování autonomních evropských ozbrojených sil. Vyvažování zájmů USA může vzejít jen z pochopeného a dobrovolného sjednocování států na základě řešení opřených o uznání zájmů jiných národů, o jejich mírovou spolupráci, o vzájemnou výhodnost a rovnost. USA, ale i evropské velmoci dnes sice mohou i samy vést krvavé války, avšak spravedlivý a tím i stabilní mír, samy nikdy nedosáhnou. V EU nám může jít jen o to druhé. Vícepolární svět chápeme jako mnohostranné úsilí o vyváženou bezpečnost a v žádném případě ne jako hru na „velké šachovnici“, na níž silní aktéři vystupují jako subjekty svých zájmů a slabší země mají být odsouzeny do role objektů, o jejichž zájmy či osud ti první svádí nelítostní boje. 

EU se militarizací přibližuje k cílům NATO. U řady lidí otázka, proč některé mocnosti potřebují „evropskou armádu“, vede k úvahám, že sotva proto, aby posílily bezpečnost EU. Nabízí se spíš odpovědět, že se jim taková policejní a vojenská kapacita hodí v budoucnu na prosazování zájmů evropského velkokapitálu mimo evropských hranic, jakož i na to, aby jej bránila v případě velkých sociálních vystoupení evropských pracujících.

Žádný bezpečnostní systém nemůže spolehlivě fungovat, pokud bude opřen o expanzivní vojenské koncepce či o vojenský pakt, který Evropu rozděluje na bezpečnější a méně bezpečné zóny. Nepomůže přitom ani žádná „evropská armáda“, pokud její nasazení nebude respektovat systém mezinárodního práva, v němž je agresivní válka jednou pro vždy zapovězena jako zločin proti míru a lidskosti. Součástí skutečné bezpečnostní architektury musí být zcela jiné hodnoty: demilitarizace, dohody o odzbrojování, vytváření mechanismů mírového řešení sporů a konfliktů, preventivní diplomacie atd. NATO nemůže zajistit trvalý mír v Evropě, neboť jeho hlavním nástrojem je účelové a hrubé nasazování vojenské síly. Na druhé straně však ani Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v nynějším postavení nemůže sama zaručit bezpečnost tohoto kontinentu proto, že její naprosto správná priorita - politické řešení sporů a konfliktů - nemá zatím dostatečnou oporu v materiálních prostředcích k vynucení svých rozhodnutí. Zájmy stojící za NATO účelově zatlačily OBSE do podružného postavení, z něhož se musí dostat především na základě mírových aktivit a příslušnou reformou svých struktur.

NATO není schopno zajistit dlouhodobé řešení problémů nejen v Evropě, ale ani jinde ve světě. Jako vojenská organizace nemůže zajistit mír a stabilitu mezinárodní spolupráce a jako oblastní (transatlantická) organizace bezpečnosti nemá právo, aby nahrazovala celosvětovou roli OSN. Jeho zásahy v globálním prostoru jsou nejen v rozporu s  právním základem paktu - Severoatlantickou (Washingtonskou) zakládací smlouvou z roku 1949, ale též s celým mezinárodním právem. Pro nás zůstávají v platnosti závěry V. sjezdu KSČM v tom, že NATO se přežilo a patří do arsenálu studené války. Stavíme se nadále za jeho rozpuštění, za pozastaví členství ČR v něm, za vystoupení z jeho vojenské složky.

Podporujeme rovněž myšlenku prevence potenciálních konfliktů. Důležité místo má přitom i výchova zejména mladých lidí k míru, pročež je nutno efektivně využívat všechny dostupné prostředky včetně škol, masových sdělovacích prostředků, veřejných fór a dalších aktivit občanské společnosti.

Aktivně budeme podporovat mírové hnutí. Na půdě parlamentu ČR i na všech politických, veřejných i mediálních úrovních jsme se stavěli proti militarizaci, za posilování strategické stability světa. Tuto pozici budou naši poslanci hájit i v Evropském parlamentu v rámci Klubu evropské sjednocené / Severské zelené levice a při všech dalších mezinárodních příležitostech. V rámci mírové Evropy by EU měla v budoucnu sehrát výraznou stabilizující roli v celém světě. Jsme přesvědčeni, že EU si může vydobýt autoritu jako autonomní síla jen prostřednictvím aktivní podpory demokracie, odzbrojování a míru.

Chceme Evropu hospodářského a sociálního rozvoje:

Stabilitu mírové spolupráce, odzbrojení a účinné řešení globálních problémů nelze oddělit od udržitelného a vyváženého hospodářského rozvoje, od posilování sociální stability, spravedlnosti a rovnosti. Naši občané rozhodli o přistoupení ČR k EU přesto, že vstupní podmínky i připravenost země na tvrdé konkurenční prostředí při vlastní oslabené ekonomice v tomto integračním procesu jsou stále nedostatečné. Takové rozhodnutí znamená kvalitativně nový prvek, který se promítne ve všech oblastech sociálně ekonomického i politického života společnosti. O to více, že současný kapitalistický kurz integrace Evropy vytváří konflikty na všech úrovních, od místní přes národní, regionální až po celoevropskou.

Expandující nadnárodní a spekulativní kapitál produkují nadále dusnou atmosféru mezi výrobními silami a pracujícími, kteří s jejich pomocí vytvářejí přidanou hodnotu. Podobně jako u nás i v zemích EU vládnoucí kruhy ve jménu “úspor veřejných rozpočtů“, „modernizace“ či „konkurenceschopnosti“ vnucují lidem asociální opatření, která se řídí kriteriem kapitalistické ziskovosti. Znehodnocují pracovní sílu, oslabují odborářská práva, přispívají ke kapitalistickému vykořisťování. Cenu za současnou ekonomickou stagnaci a recesi, militarismus a účast na válečných taženích soustavně splácejí pracující, zemědělci, malí a střední podnikatelé, slabší vrstvy společnosti, zejména starší lidé a mládež. Opatření často vedou i ke zhoršování postavení žen ve společnosti. Nespravedlnost, nerovnoprávnost a sociální diskriminace v EU rostou. Problémy evropského životního prostředí, především v důsledků automobilové dopravy, zhoršují jeho celosvětový stav.

Privatizace, přemísťování výrobních kapacit velkých společností, rezignace státu na aktivní hospodářskou politiku a cílená demontáž jeho dosavadních sociálních funkcí výrazně způsobují vysokou míru nezaměstnanosti. Dochází k otevřenému odmítání práva na práci. Odbourávány jsou výdobytky pracovní legislativy, kolektivního vyjednávání a dalších odborářských práv s cílem posílit moc kapitálu v celé struktuře hospodářských vztahů. Stát a územní samosprávné celky se postupně zbavují i veřejných služeb, které mají být poskytovány občanům v zájmu společného dobra. Vše, co je ziskové, se převádí na soukromý sektor. Vzniká reálná hrozba, že komerční zájmy zavládnou ve všech oblastech společenského života. O to větší význam má pro nás úkol aktivně prosazovat sociální rozměr evropského hospodářského rozvoje. Ani na chvíli nezapomínáme, že veškeré bohatství vytváří pracující člověk, ne prodej zboží a služeb či finanční spekulace. Vytvořené hodnoty je však nutno spravedlivě rozdělovat.

Antisociální ofenzíva je v EU doprovázena snižováním přímých i nepřímých nákladů na cenu práce a pracovní sílu. I když se v jednotlivých zemích podmínky liší, tato tendence již skutečně přesahuje evropský rozměr. Nejistoty se zaměstnáním, více pracovních hodin, prodlužování věku odchodu do důchodu, zmrazování a snižování reálných mezd, útok na všechny dosavadní sociální výhody včetně penzijního systému, oslabování veřejné správy, degradace veřejné zdravotní péče, ztěžování přístupu ke vzdělávání, necitlivá daňová politika zasahující především pracující, malé a střední podnikatele – to jsou charakteristické rysy tohoto nežádoucího vývoje.

Souhlasíme s partnerskými organizacemi evropské levice, že nynější kurz staví lidi před nutnost radikální změny dosavadní orientace EU. Potřebuje novou strategickou volbu, zejména po svém rozšíření o nové členské země, v němž se vytváří též nový prostor pro třídní zápasy zaměřené na naléhavou potřebu obrany zájmů pracujících a demokracie.

To se týká i hluboké změny Paktu stability, jenž lze označit za „kontra-strategii“ namířenou proti všem evropským pracujícím. Našim úkolem je hledat levicové alternativy spojené se zájmy člověka práce, s jasným vymezením od neoliberálních dogmat a kompromisnické politiky sociální demokracie. Musíme aktivně vstoupit do nelehkého zápasu proti kapitalistické logice další centralizace a koncentrace kapitálu, proti hromadění bohatství na úkor lidových mas, proti nespoutané moci velkých hospodářských uskupení, jakož i proti současné politice Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, řadě praktik OECD či Světové obchodní organizace, které jen posilují toto antisociální tažení.

Situace vyžaduje nové modely rozvoje, které zajišťují udržitelný rozvoj současně se systematickou a udržitelnou ochranou životního prostředí, s vyvážeností ekosystémů prostřednictvím využití vhodných technologií a podpory znevýhodněných regionů nejen v Evropě, ale i jinde se zvláštním zřetelem na potřeby místního obyvatelstva.

Budeme prosazovat široký mezinárodní a demokratický rámec kontroly nad pohybem kapitálu, nad finančními programy, fúzemi a některými projekty výzkumu. Podpoříme též nová kritéria pro hospodářský rozvoj a pro změnu systémů zdanění. Konflikt mezi centrem a periferií vyžaduje nové globální přerozdělování, které zajistí podstatně vyváženější rozvoj a povede k odstranění zneužívání a vykořisťování chudších oblastí Evropy i světa, zmírní sociální a ekologické nerovnosti.

Za naléhavé přitom považujeme zejména systematické vyrovnávání hospodářských a  sociálních rozdílů mezi členskými zeměmi EU, podporu územní soudržnosti, demokratickou kontrolu Evropské centrální banky, rozpočtovou harmonizaci pod demokratickou kontrolou, spravedlivé zvýšení veřejných rozpočtů. Podpoříme též vytvoření Výboru regionů a Sociálního a hospodářského výboru za předpokladu, že koncepce jejich činnosti bude zaměřena na provádění demokratické regionální politiky a že se budou přímo podílet na rozhodovacích procesech evropských institucí.

Se zřetelem na tyto cíle je pro nás obzvláště důležité posilovat spolupráci s levicovými silami ve společném  úsilí o EU hospodářského a sociálního rozvoje, pokroku, míru a solidarity. Naši poslanci v Evropském parlamentu podpoří nejen příslušné legislativní kroky na zvrácení asociálního vývoje, ale též na organizování společných akcí levicových sil pro zvýšení zaměstnanosti a prosazování vyšších sociálních standardů. Podpoříme rovněž koordinované aktivity Klubu evropské sjednocené/Skandinávské zelené levice v Evropském parlamentu, jakož i pravidelnou výměnu zkušeností a názorů na další postup. Pokud bude na dalších mezivládních konferencích přijat pozměněný návrh Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu, budeme rozhodně trvat na tom, aby se naši lidé k němu vyjádřili v referendu před jeho ratifikací.

Nadále vycházíme z toho, že internacionalizace výrobních vztahů a integrace je objektivní vývojový proces, avšak musí být založen na obecně přijatelných principech odpovědnosti, rovnosti zájmů a šancí, na sdílených hodnotách. Působení kapitálu a nestejný stupeň ekonomického rozvoje v nynějších i příštích členských zemích EU motivuje a určuje jejich rozdílná politická, hospodářská a jiná stanoviska. Odmítáme, aby orgány EU přijímaly rozhodnutí, která nezohledňují nutnost hospodářského a sociálního rozvoje jednotlivých zemí EU podle nejvyšších standardů. Zájmy našeho lidu a společné úsilí levicových sil za vývoj k Evropě blízké pracujícímu člověku bude hlavní a prvořadou odpovědností našich poslanců i v Evropském parlamentu. Zasazujeme se o pozvednutí role tohoto legislativního orgánu, o posílení jeho normotvorné a rozpočtové úlohy, ale rovněž politicko-kontrolní funkce v rámci celé EU. Neméně důležitým pro nás je vymezit jasnější dělící linii mezi ním a výkonnou mocí, zvýšit jeho pravomoci vůči výkonným orgánům, jakož i zpřesnit vztahy mezi Evropským parlamentem a národními parlamenty jednotlivých členských států při zachování jejich vlivu na národní vývoj. Tato vzájemná provázanost národních a evropského legislativního orgánů se musí stát významným místem pro posilování demokracie v práci institucí EU v zájmu společného dobra.

Budeme usilovat o to, aby EU zásadně umožňovala přiblížit občany k výkonným orgánům moci. Budeme navrhovat takové poslance do Evropského parlamentu, kteří dokážou kvalifikovaně a důsledně prosazovat tyto cíle. Budeme se rovněž zasazovat o to, aby legislativa a funkce výkonné moci EU byly občanu srozumitelné, aby jej neodcizovaly od institucí, aby motivovaly jeho zájem a tvůrčí aktivitu.

Mezi naše priority bude patřit podpora politiky daňového přerozdělování a rozšiřování občanských práv nejen v Evropě, ale za účasti EU i jinde ve světě včetně formování nové migrační politiky, jež zbaví migrující občany ponižující diskriminace. Řešení problémů nezaměstnanosti a sociálního vylučování lidí, způsobované nadvládou kapitálu, lze hledat hlavně v potenciálu, který nabízejí dosud dostatečně neuspokojené a nové potřeby lidí, přesun pracovních míst do sféry výchovy, vzdělávání, vědy a volného času. Budeme též podporovat rozvoj veřejných služeb jako nezaměnitelný způsob zajišťování sociálních práv lidí. I v tomto směru je nutná spolupráce a posílení součinnosti evropské veřejnosti.

V evropské koordinaci budeme vycházet z potřeby co nejtěsnějšího postupu s našimi partnery ze Slovenské republiky. Český a slovenský národ po nesmyslném rozdělení společného státu spojí v EU nejen jednotná institucionální platforma, ale i nové možnosti spolupráce vyplývající z blízkosti a tradic našich národů. V rámci regionů EU budeme věnovat pozornost rozvoji přeshraniční spolupráce se všemi čtyřmi sousedními zeměmi - Slovenskou republikou, Polskem, Rakouskem a Německem. Politickými subjekty této spolupráce budou pro nás především partnerské levicové strany. Mezi oblastmi, kde lze rozvinout tuto součinnost jsou akce ostatních samosprávných celků včetně komunální úrovně obcí, okresů a krajů, předvolební spolupráce, práce s mládeží a dětmi v rámci občanských sdružení, práce s handicapovanými, se sociálně nepřizpůsobivými občany, migrujícími dělníky, uprchlíky apod.

Sjednocující se Evropa rovnoprávných národů může zdárně fungovat jen na principu vzájemného uznání, respektu, tolerance, na hodnotách humanity, mírového soužití a vzájemně výhodné spolupráce s národy světa. V tomto smyslu EU chápeme jako místo, kde bude nutno svádět každodenní zápas o vyšší kvalitu evropského i národního života, o vyšší sociální standardy, o podporu národních kultur jako základu celoevropské kultury. V žádném případě v ní nemůže docházet k potlačování národní svébytnosti či k nástupu jakési globalizované, komercionalizované či unifikované kultury. Podpoříme takové institucionalizované i praktické formy součinnosti v rámci EU, které budou čerpat z nepřeberného bohatství nejlepších tradic a historického odkazu Evropy v jejich nerozlučné spojitosti s jednotlivými evropskými národy. Jde nám o EU, která se opře o výhody národních zvláštností, aby mohla formovat multikulturní a humánní totožnost celé Evropy. Každý národ má v sobě nejen vlastní jedinečnost, ale zároveň i schopnost k univerzálnosti, k vzájemnému obohacování hodnot. Český a slovenský národ jsou již staletí spojeny kulturními vazbami s mnoha jinými národy Evropy a světa. Bez ohledu na pohnutá období dějin, naše kultura byla nimi ovlivňována a zpětně ovlivňovala je. Kultura založená na našich národních hodnotách a tradicích má schopnost posilovat či regenerovat svou totožnost i v EU, pokud se o to přičiníme. Unie i v tomto směru musí nést odpovědnost před evropskými národy a my k tomu budeme přispívat svým dílem.

Jsme pro Evropu lidských práv:

Rozhodně vystupujeme proti snahám neoliberálních i konzervativních pravicových sil oslabit a odstranit dosažené sociální a demokratické vymoženosti pracujících evropských zemí. Za sociální považujeme takovou politiku, která v souladu s nejvyššími mezinárodními normami a standardy systematicky a programově vytváří nutné podmínky k uplatnění lidských práv a svobod. Bez rovnocenné a iniciativní účasti občana na věcech veřejných, bez příležitosti uplatnit své vědomosti, schopnosti a tvůrčí energii v odpovídajícím zaměstnání, bez možnosti udržet si vyhovující obydlí, bez pravidelného zdroje obživy pro jeho rodinu, podpory výchovy jeho dětí, bez svobody pohybu atd. i ty sebelépe psané a tištěné zákony a předpisy jsou jen pouhou papírovou proklamací. Jen společnost, která skýtá občanovi rovné příležitosti prosadit své zájmy, plodí i zdravou ekonomiku a dává důvod k maximálnímu nasazení jednotlivce ve společném zájmu.

Proto úkolem států v EU musí být nejen legislativně, ale i materiálně a finančně zajistit rovné podmínky pro rozvoj lidí, pro uplatnění jejich základních práv a svobod. Tato role začíná vždy u konkrétního člověka. Bez jeho prospívání nemůže prosperovat národ, stát a ani integrované společenství států, jakým je EU. Má-li být působení EU založeno na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, rovnosti a právního státu – jak je zapsáno v textu návrhu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu – musí zajistit důstojnou existenci pro všechny. Každý jednotlivý občan, jakkoliv odlišný od toho druhého, musí s ním mít společná nejen stejná práva, ale i možnost je uplatnit při plnohodnotném rozvoji své osobnosti a respektování stejných práv všech ostatních.

Sociální spravedlnost vyžaduje systémovou změnu, kde stát musí být právně, politicky a ekonomicky nejen garantem, ale i aktivním a odpovědným tvůrcem spravedlivého rozdělování bohatství pro všechny tak, aby zajistil programový rozvoj společnosti na základě uplatnění schopnosti svých členů. V sociálně spravedlivé společnosti nemůže docházet k tomu, že bohatí ještě více bohatnou, zatímco chudí ještě více chudnou.

V tomto smyslu budeme aktivně prosazovat, aby nezbytným pilířem výstavby EU byla nejen Charta základních práv, ale i další obsahové obohacování těchto práv. I když se na to dnes zpravidla zapomíná, lidská práva mají revoluční původ. Mezinárodní řád, v němž má prioritu maximální zisk, nadřazuje svobodu kapitálu a hromadění bohatství jednotlivců nad práva ostatních a devalvuje je. Hospodářská prosperita a sociální stabilita v EU je nemyslitelná bez větší sociální spravedlnosti.

Budeme prosazovat rozšíření základních práv v rámci EU o ustanovení Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který kromě jiného stanuje povinnost států zajistit lidem právo na práci za spravedlivých a příznivých podmínek; právo na sociální zajištění, na přiměřenou životní úroveň a na co nejvyšší možnou úroveň fyzické a duševní prosperity; právo na vzdělání a využívání výhod kulturní svobody a vědeckého pokroku.

Každý člověk se rodí s ústavně i zákonně přiznanými občanskými právy a svobodami bez ohledu na národnost, sociální poměry, rasu, věrovyznání či politické přesvědčení svých rodičů. Příslušnost k odlišným poměrům, z nichž člověk vyšel, nikterak nevylučuje jeho rovnoprávnou příslušnost ke společnosti. Hlavním úkolem orgánů státu je vždy sloužit těm, kteří si je pro své potřeby vytvořili. Proto i integrační sdružení, jakým je EU, má sloužit občanům v plném rozsahu jejich zákonných zájmů a potřeb včetně ústavních, organizačně-občanských, hospodářských, sociálních, politických, kulturních a dalších. A má jim pomáhat i v sociálních nejistotách, ve vzdělaní či při poskytování kvalitních a spolehlivých zdravotních služeb. Vstupem do integračních uskupení odpovědnost národního státu před svými občany nikterak neklesá. Naopak, má se zasadit o to, aby jeho funkce v novém celku nabyly ještě vyšší kvalitu. Rovněž z této povinnosti se odvozuje národní či státní zájem, který KSČM hodlá důsledně prosazovat i v EU.  

Jednou z prvořadých povinností EU a jejích členských zemí je zajistit občanům právo na plnohodnotný rozvoj. Právo na rozvoj znamená nejen úctu ke svobodám člověka, ale i záruku, že občanům bude umožněn svobodný přístup ke zdrojům nutným též pro rozvíjení jejich intelektuálních schopností, odborných dovedností a pracovní zručnosti. Příslušná Deklarace o právu na rozvoj a od ní se odvíjející dialog v rámci OSN přispěly výraznou měrou k obohacení životních a sociálních standardů národů na základě hodnot sociální spravedlnosti, solidarity a svobody v moderním světě. V rozhodující míře tomu napomohla též zkušenost společenství evropských socialistických zemí. To, co si lidé již jednou osvojili, bude i v EU působit v jejich vědomí jako měřítko posuzování reality. Cíle sociální spravedlnosti budou formovat další proces zevšeobecňování zkušeností mas nejen u nás, ale i v celé EU.

Dějiny zaznamenaly konflikty způsobené hlubokými rozpory kapitalistického světa. Právě dnes se musíme umět poučit z pozitivních i negativních lekcí doprovázejících politický, kulturní a sociální rozvoj evropského kontinentu v minulosti. Slouží nám jako základ pro nový přístup, pro formování kontur uskutečnitelné vize nových sociálních a politických poměrů, pro novu historickou šanci i nutnost zároveň. Naše strana považuje za svou povinnost přispívat k provedení těchto velkých změn, aniž by lidstvo muselo podstoupit krutá strádání, jimiž prošlo v  minulosti.

Cíle, které si vytyčujeme v EU, znamenají vytvořit takové podmínky, v nichž kultura, věda a technologie se dynamicky spojí v zájmu společného dobra a zaručí občanům možnost užívat nové sociální a demokratické hodnoty. Nebudeme se smiřovat se stavem, pokud co jen jediný člověk bude diskriminován a sociálně znevýhodňován. Lidská práva a prosperita jsou nedělitelné právě tak, jako mír a bezpečnost národů.

Co považujeme za strategický cíl našeho snažení v EU ?

Program KSČM jasně stanoví, že je nutné se orientovat v politice evropské a světové levice a solidarizovat se s ní, spolupracovat se všemi pokrokově orientovanými politickými silami i v dalších částech světa. Jsme součástí velkého hnutí usilujícího změnit na možné to, co se dnes mnohým zdá ještě nemožné. Zápas za mír a společné řešení globálních problémů, za lidskou rovnost a sociální spravedlnost se již stal životní nutností. Autentická levice, která se nezpronevěřila tradičním hodnotám humanismu, je zavázána bojovat za tyto cíle. Nejde nám o nic méně, než o vytváření předpokladů pro programové budování moderní socialistické společnosti svobodných, rovnoprávných občanů, společnosti demokratické, samosprávné, politicky a hospodářsky pluralitní, prosperující a sociálně spravedlivé. Přitom se můžeme opírat jen o souhlas a podporu lidí, o jejich vůli.

Jde nám o dosažení občanské rovnosti a nedotknutelnosti lidské důstojnosti. Nemůžeme přijmout, aby lidská sounáležitost byla nahrazována tržní degradací mezilidských vztahů, sociální citlivost a solidarita ponižující charitou, demokracie politickou a mediální hrou, z nichž vyznívá amorálnost kapitalismu. Za sociální spravedlnost považujeme systematické vytváření podmínek pro naplňování každodenních sociálně-ekonomických potřeb společnosti a v ní v prvé řadě pracujícího člověka. Sociální spravedlnost a svoboda se nedají oddělit a jen moderní socialistická společnost může vytvořit platformu pro jejich plné uplatnění. Na základě samosprávného rozhodování lidí v souladu s vysokými nároky na vzdělanost a demokratickou společnost, s výdobytky rychle se rozvíjející vědy a techniky. Odmítáme násilí a represe při prosazování našich programových cílů.

V úsilí o sociálně spravedlivou společnost je ochrana tzv. sociálního státu jen našim minimálním programem. Našim cílem je socialismus. Proto nám jde též o socializaci evropského projektu v rámci rozšiřující se EU. Právě v kontextu problémů, před nimiž dnes Evropa stojí, se socialismus ukazuje jako schůdné řešení. Jeho prosazením se sice nemusí vyřešit globální problémy lidstva, avšak každá konkrétní práce na řešení globálních problémů nás přibližuje k socialistické perspektivě. KSČM jako strana radikální, antikapitalistické levice, opírající se o sílící masové hnutí, které se snaží o systémovou změnu současného stavu, vychází zároveň z toho, že socialistická Evropa musí být výsledkem snahy všech jejích demokratických sil.

Víme, že levice dosud není jednotná politicky a ani ideologicky, a to jak uvnitř některých stran, tak i v rámci jednotlivých zemí a rovněž v celoevropském měřítku. Objektivní podmínky ekonomického a sociálního vývoje v důsledku historických vývojových odlišností jsou rozdílné a nutno je brát v úvahu i při dalším stmelování levicových řad. Ze své strany uděláme vše pro posílení akční jednoty evropských levicových stran. Ta však musí vycházet ze zásady respektování objektivních i subjektivních podmínek. Akční jednota je též předpokladem i pro další organizační zastřešení součinnosti levicových stran Evropy.

Mezinárodní styky KSČM, jež mají svou každodenní dimenzi, poskytují nejen rámec solidarity, ale i zdroj nových myšlenek, zkušeností a přístupů v politické teorii i praxi. Tyto styky vycházejí z komunistické povahy naší strany, z jejích sjezdových a jiných stranických dokumentů, z praxe, jakož i z nutnosti boje proti zneužívání současné globalizace zištnými zájmy mocenských struktur kapitálu, proti hegemonii nejreakčnějších kruhů, za bezpečnost národů, za takovou sociálně spravedlivou společnost, kde humanita, demokracie a pokrok najdou vskutku svého naplnění ve prospěch všech, v první řadě pracujícího člověka.

Jsme přesvědčeni, že prosadit optimistickou vizi světa je možné za přispění lidí dobré vůle. Výrazně může tomu napomoci mírová Evropa, v ní i rozšiřující se EU. Pokud se ovšem její vývoj bude ubírat k takovému uspořádání, v němž se vytvoří rozsáhlý konsensus solidarity politických sil, národů, národností, etnik a konkrétních lidí. V řadách evropské levice existuje shoda v tom, že to musí být proces nejen rozsáhlé, racionální a účinné hospodářské integrace s výraznými sociálními výhodami pro pracující, ale zároveň fungující sjednocování na důsledně demokratických a mírových zásadách.

• Drtivá většina národů a států chce žít v předvídatelném a mírovém světě.
• Šlechetné cíle, odvaha a jednota přejí statečným a těm, kteří se dokázali poučit z minulosti.

S LIDMI PRO LIDI I V EVROPSKÉ UNII