Co je agility?
Agility je v poslední době v České
republice velice oblíbený psí sport. Lze jej provozovat jako rekreační běhání i
na vrcholové úrovni. Pořádají se mistrovství republiky, Evropy, světa. Pořádají
se také malé závody v Horní Dolní. Mistrovství světa se pořádá pod hlavičkou
FCI (Mezinárodní kynologická federace - Fédération cynologique internationale),
která se věnuje především chovu, a proto jsou z něho vyloučeni psi bez průkazu
původu a kříženci. Právě pro tyto psy byl v roce 2000 poprvé uspořádán jiný mezinárodní
závod - IMCA (International Mix and Breed Championship in Agility). O dva roky
později byl uspořádán i mezinárodní závod pro tělesně postižené psovody PAWC
(Paragility World Cup). Správně, i vozíčkáři můžou "běhat" agility!
Psí agility mají svůj původ v
koňském parkuru. Skokové překážky jsou ovšem menší a některé překážky by se
koním asi příliš nezdály, třeba tunel:-)
Agility jako sport vznikl na konci
sedmdesátých let dvacátého století na Britských ostrovech. V roce 1978 se
pokusil John Varley zpestřit Croftovu výstavu v Londýně ukázkou psího parkuru.
A měl úspěch. Divákům se to líbilo. Agility se šířilo po celé Evropě i do
Spojených států. Během času byla stanovena pravidla skákání i hodnocení. V roce
1988 bylo v Ženevě uspořádáno první mistrovství Evropy.
Do Československa se agility
dostalo na počátku devadesátých let. Už v roce 1992 byl založen Klub agility. Tehdy bylo agility koníčkem
jen několika nadšenců. Dnes agility cvičí po celé republice stovky psovodů.
V roce 2006 na mistrovství světa
FCI skončilo české „Medium“ družstvo na 2. místě a „Small“ družstvo zvítězilo.
V soutěži družstev na mezinárodní soutěži bezpapíráků a kříženců IMCA v
Holandsku se česká družstva v kategoriích Medium a Large umístila na 2.
místech, v kategorii Small dokonce na 1. místě. V kategorii Large zaběhla
Martina Kučerová s borderkou Blackie bez ztráty kytičky, jen o pět vtěřin, na
druhém místě. Na šampionátu paragility Marie Pangrácová s kokršpanělem Rekem
zvítězila.
Parkur se staví na ohraničené ploše
asi 20 x 40 m z 12 - 20 překážek. Do jumpingu jsou stavěny skokové překážky,
tunely a slalom, do agility se staví i zónové překážky včetně stolu. Skokové
překážky jsou jednoduchá překážka se shoditelnou laťkou ve výšce 25 -
35, 35 - 45 nebo 50 - 60 cm podle velikosti psa, dvojitá skoková překážka,
kterou pes překonává jedním skokem, kombinace dvou nebo tří skokovek, zeď
a viadukt, masivnější překážky, dálka, která je sestavena až z pěti
prvků v délce 40 cm pro nejmenší psy až 150 cm pro ty největší, a kruh. Tunel
může být pevný, uchycený na obou koncích, stavěný rovně, do půlkruhu
nebo do esíčka, nebo látkový, s volným koncem. Slalom je sestaven
z osmi, deseti, obvykle ale dvanácti tyček vzdálených od sebe 60 cm. Mezi
zónové překážky patří kladina, houpačka, šikmá stěna, kde
se musí pes alespoň jednou tlapkou dotknout označené nástupné a sestupné zóny a
stůl, na kterém se pes musí zastavit úplně.
Dálka
Šikmá stěna - áčko
Nejdůležitějším kritériem je čas, v
jakém je celý parkur zaběhnut. Za každou shozenou nebo odmítnutou,
nepřekonanou, překážku se navíc připočítává 5 trestných vteřin. Odmítnutí se
opravuje až na jednu výjimku, stůl. Tým je diskvalifikován za tři odmítnutí, za
překonání překážky ve špatném pořadí, to když psovod navede pejska místo na
skokovku třeba do tunelu a opuštění parkuru. Diskvalifikace hrozí i za hrubé
chování psovoda, odměnu na parkuru a další nepřípustné jednání.
Rozlišují se tři velikostní kategorie: small - pejskové do kohoutkové výšky 35 cm, medium - výška v kohoutku do 43 cm - a large - nad 43 cm kohoutkové výšky a tři výkonnostní kategorie: A1 - začátečníci, A2 - pokročilí a A3 - elita.
Všechny obrázky jsou převzaty z knihy Kariny Divišové, Martiny Podešťové a Jaroslava Bendy Agility - První krůčky. Je to jedna z mála publikací vydaných v češtině, která se věnuje agility.