Románský sloh
Románský sloh(10. století – pol. 13. století)
Stavební sloh evropského raného středověku; první relativně jednotný stavební styl, který se rozšířil na území celé Evropy.
Křesťanství se stalo určujícím prvkem společnosti a tvořilo její duchovní základ. Náboženský život si žádal nové stavby.
Románské církevní stavby jsou střídmé, na věřící přitom však působí svou vážností a zdůrazňující božskou podstatu Ježíše Krista.
Charakteristickými se staly především nové typy staveb chrámových, menší okrouhlé kostelíky – rotundy a větší, podélné baziliky.
Architektura
Protože stavební technika té doby ještě nebyla na příliš vysoké úrovni, vznikají masivní, jen málo členité stavby (hranoly, válce). Stropy jsou rovné, později se uplatňuje nový prvek – kamenná klenba.
Masivnost stěn bývá dána právě značnou tíhou této klenby a vnitřní prostor pak je velmi malý (rotunda). I okna jsou malá (a to i z toho důvodu, že zasklívat se začala až v době gotické), většinou půlkruhová.
Románským stavbám často dominuje věž. Malá věžička pro zvonek na střeše válcové lodi rotundy se nazývá lucerna.
Cihlové zdivo není v té době u nás ještě známé.
Nesmíme zapomenout na Pražský hrad, který byl již ve 12. století nejrozsáhlejším komplexem budov v Čechách. Zbytky románského paláce jsou zachovány pod nynějším Vladislavským sálem. V té době také vzniklo rozsáhlé opevnění hradu s vysokými dvanáctimetrovými hradbami, na jihu zesílenými pětibokými baštami.
Ve městech se intenzivně rozvíjela stavba kamenných domů, většina se však nedochovala. Známy jsou např. přízemní části domů v Praze v Kaprově, v Celetné nebo v Řetězové ulici. Nedaleko Karlova mostu zůstaly rovněž zachovány zbytky Juditina mostu z 12. století, nejstaršího kamenného mostu v Čechách, jehož stavba patřila k vrcholným technickým dílům té doby.
Stavební sloh evropského raného středověku; první relativně jednotný stavební styl, který se rozšířil na území celé Evropy.
Křesťanství se stalo určujícím prvkem společnosti a tvořilo její duchovní základ. Náboženský život si žádal nové stavby.
Protože stavební technika té doby ještě nebyla na příliš vysoké úrovni, vznikají masivní, jen málo členité stavby (hranoly, válce). Stropy jsou rovné, později se uplatňuje nový prvek – kamenná klenba.
Nesmíme zapomenout na Pražský hrad, který byl již ve 12. století nejrozsáhlejším komplexem budov v Čechách. Zbytky románského paláce jsou zachovány pod nynějším Vladislavským sálem. V té době také vzniklo rozsáhlé opevnění hradu s vysokými dvanáctimetrovými hradbami, na jihu zesílenými pětibokými baštami.