Reportáž z GLOBE Games 2007
Místo konání – Šluknov
Vlastními
slovy bych GLOBE Games přiblížila jako orientační „běh“ pětičlenných
skupin ze škol, které podporují program GLOBE – to se týká hlavně
ochrany přírody, ale i všeobecně vědění o přírodě. V letošním roce se
GLOBE Games účastnilo 41 škol z celé České Republiky a zástupci ze
Slovenska, Maďarska, Polska, Finska a Španělska.
4. 5. 2007
Skupina,
se kterou jsem do Šluknova jela, si říká „bývalí Atomy“, jde o pět
studentů (šestá jsem já) a bývalou pedagožku ZŠ Barrandov.
Hned
ve vlaku došlo k rozinkové válce, do které jsme zavlekli i studentky z
Karviné, které nám seděly na chodidlech, motoráček z Děčína byl
přeplněn dětmi s vlaječkami svých škol.
Po
ubytování na SLŠ ve Šluknově jsme vyfasovali modrá trička (děvčata –
Dusík, Vodík, Hořčík a Rtuť – velikosti M s délkou letních šatů a
chlapci – Helium, Kyslík a Vápník – velikosti L s délkou noční košile)
a cedulky se jmény – na mé cedulce bylo napsáno:
Katka Rosecká
Organizační tým
GLOBE Games 2007 Šluknov
Byla jsem nespokojená a cedulku jsem pomocí lihovky upravila.
Spolu
s Dusíkem jsme se vydaly na průzkum města a díky tomu jsem posléze
zmeškala sraz novinářů a dozvěděla se, že jsem byla přiřazena na
stanoviště –Geologie-.
„To
je o šutrech.“ Poučil mě Helium. Moc se mi to nelíbilo, copak já vím
něco o kamení? Ba vím, dokážu je rozřadit do skupin malých a velkých
kamínků.
V
osm hodin (hned po večeři – já jako vegetarián měla k večeři sojové
maso s těstovinami, masožrouti tuším kuřátko) začalo zahájení GLOBE
Games. Konalo se v sále šluknovského kina Dukla. Na uvítání nám mladí
lesáci zatroubili na lesní roh (prý to tedy byl lesní roh) a v zápětí
se na pódium vyřítila skupina Sv. Huberta. Už ten přednes byl nudný,
ani písaře, ani Huberta nenapadlo zvýšit si mikrofon, tudíž se k němu
krčili a celý sál se otřásal smíchem. Šluknov si pro nás připravil i
pár vystoupení – recitace, dívenka recitujíc Máchův Máj zapomněla slova
a Sládkova Křišťálová studánka v podání osmnáctiletého (minimálně)
studenta SLŠ vyzněla slaboduše. Celé zahájení zachránili jen jedni ze
sponzorů GLOBE Games 2007 – Globe Veteráni vtipnou prezentací a tanec
čtyř krásných studentek zastupujících Finsko.
Po
zahájení jsem se připojila k novinářům, kteří po zjištění, že mám sebou
notebook (poskytnutá informační kancelář na tvorbu novin vypadala
příšerně – start počítače byl na půl hodiny) zajásali. Vyfasovala jsem
to nejhorší zbývající – překlad do angličtiny a tak jsem se rozhodla,
že angličtinu stvořím po sobotní večeři a přes den si najdu své téma na
reportáž.
A šli jsme spát.
5. 5. 2007
Ráno jsem zaspala snídani. Díkybohu, start jsem stihla – Sv. Hubert se opět krčil nad mikrofonem.
U
novinářů jsem se přidala k terénním reportérům a tam mě oslovil
čtrnáctiletý Daniel, zda by mi směl pomoct s reportáží, že on sám
pomáhá u novinářů prvně (z organizačního týmu jsme u novinářů byli tři
– každoročně stejná trojka – redakce, zbytek byli studenti vyslaní
svými školami pomáhat).
Jako
první jsme se vydali na stanoviště meteorologie, ta ze všech stanovišť
byla nejvtipnější díky Markovi z GLOBE Veteránů. Chtěl se zviditelnit a
nabídl mi za to půl litru rumu. Nepřijala jsem a v novinách jsem
zveřejnila jeho nabídku. Druhý „veterán“ na meteorologii, Tomáš,
diskriminoval jinak než česky mluvící soutěžní skupiny, nepouštěl je k
určování názvů a výšky mraků, obhajoval se slovy, že jim to moc dlouho
trvá. Na tomto stanovišti vznikla i jedna z mnoha soutěžních perliček:
Dotaz: „Jaké jsou druhy mraků?“
Odpověď: „Bílé a šedé.“
Taky zastávám ten názor.
Z
meteorologie jsme se šplhali ke stanovišti pedologie, na kterém se
nacházeli Dusík s Kyslíkem. Cesta byla šílená, mysleli jsme, že červené
fáborky označují bažinu a zbytek je suchý. Bylo tomu naopak.
Z
pedologie nás čekala již jen jedna zastávka – stanoviště Týmovka, kde
se hrála hra, kterou bohužel chápal jen zadávající, naopak my jsme
nechápali jeho a týmy z dle názvu jednoduchého stanoviště odcházeli bez
bodů a se ztrátou času.
Tak
a teď honem do školy (nakonec nám byla poskytnuta počítačová třída,
DOKONCE tam měli Windows XP!!! – v porovnání s ostatním vybavením školy
to bylo neuvěřitelné) sepsat články. Cestou jsme ještě narazili na
stanoviště Biometrie, o našem rozhovoru se v novinách nakonec ale
nepsalo.
Ve
škole jsme ještě vytvořili pár úsměvných článků, šli na nákup ledové
kávy a potravin, které dodávají energii na noční psaní, šli na večeři a
po osmé hodině s celým týmem psali. Letos jsme ale byli hotovi příliš
rychle a už ve tři nebylo co dělat. Tak nás nakonec pár zůstalo, chvíli
jsme v jídelně dopíjeli piva po dalších nočních sovách (Veteráni, kdo
jiný), co odešly na hřbitov a pak až do rána leželi na studené chodbě
nebo zdobili vycpaného daňka sáčky čaje a balenými cukry.
6. 5. 2007
Hned
po snídani bylo vyhlášení výsledků, zase v Dukle. A jako vždy nás
přivítal lesní roh a krčíc se nad mikrofonem Sv. Hubert. Vyhlášení se
táhlo jako žvejkačka a bylo nudné. Hned po vyhlášení si pozvali na
pódium nás – novináře a předali nám dva velké dorty a následovně v
předsálí další drobnosti (puzzle sovy – již sestavené, psací sadu od
města Rumburka, přívěšek na klíče). Kus dortu jsme snědli ručně a
zbytek jsme si já, Anička z Bánova a fotograf Honza z České Třebové
odnesli do školy a tam ho zlikvidovali umělohmotnými lžičkami. A zase k
tomu vznikla jedna malá perlička (ono jich bylo víc, ale s pár mám jiné
plány, takže zveřejním jen tuto):
Honza: „Nedaleko Tebe bydlí moje bývalá přítelkyně, chodili jsme spolu asi půl roku.“
Moje odpověď: „A nevíš jak se jmenovala?“
Polovina
účastníků již toho dne odjížděla, my, co jsme zůstávali, jsme se večer
vypravili do kina na Ro(c)k podvraťáků a u toho zdařile usínali, nebylo
divu, po probdělé noci? Nikdy se nám neusínalo lépe. Ani když okolo
všechno kašlalo a chrčelo a viry se třídou proháněly úspěšně.
7. 5. 2007
Aneb den velkého balení a odjezdu. Dopoledne jsme podnikli ještě túru do školního „bllllblll“ (tzn. arboretum) a odpoledne strávili ve vlaku. Rozinková válka se nekonala, naopak jsme vymýšleli strašidelné říkanky, ve kterých se zvířátka samovolně trhala na dva kusy apod. Měla jsem po nich sladké sny.