Lyžařský kurz
Lyžařský kurz
V nekonečném oparu školního prostředí na nás již konečně čekal náš lyžařský výcvik. Psala se neděle 2.3.2008 a nedočkaví jedinci se už nemohli nabažit, až jejich povinnosti všedního typu zmizí a budou si moci užít týden na krásných, Krakonošem po domácku vyrobených horách. Jistí aktívci čekali pod naším skvělým gymnáziem už od samého rána, ba ne, jestli už od soboty. Poté jsme mohli všichni zaslechnout zvuk motoru „EKObusu“, který nás měl dovézt až na ty mocné Krakyho hory, někam do destinace zvané Pec pod Sněžkou. Cesta sama o sobě byla dosti výživná, nesoucí s sebou zpěv a písničky z našich mladých let.
Po příjezdu do oné velké metropole, nás otestovala krátká (1,5km) cesta do „mírného“ kopečku se vší bagáží na našich bolavých hrbech, a pak ještě vyvrcholením všeho byla trasa po zcela zasněženém Javoru až k Havlově boudě. Klení, nadávání a různé rouhání provázelo každého z nás (i mě), kteří tahali batohy pěšky a to říkám na rovinu, občas ani sprostá slova nestačila. Po dosažení cíle jsme se ubytovali a poté se odebrali na jakousi nedalekou túru. Večeře již lákala všechny hladové krky, jenže jeden malý háček jménem Aleš, mocný vládce Havlovy boudy, se nijak nesnažil pospíšit si s výdejem jídla. Jeho moudra typu: „A dal by sis okurku? Já ti klidně dám dvě. A sníš to jo? Fakt nechceš víc? Já bych ti klidně dal víc stačí říct. No a tohle maso chceš ho? Líbí se ti jo? Tak já ho teda vyměním. Ale tahle omáčka není houbová, to je jenom to maso na houbách, jsou krkonošský, dobrý, dej si! Dám ti klidně i dvě masa za tebe, a můžu ti dát i víc neboj. Kolik bys chtěl toho guláše? Naběračku jo? Ale to je nepřesný, můžu mít takovou velkou i takovou malou tak kolik, 0,5l, 0,3l nebo 0,2l? 0,298l? Tak to neumím, jedině 0,3l, bude to stačit? Tak jo tady to máš............ PROSÍÍÍÍÍÍÍM!!“, nás poznamenala do konce života. Ale obsluha nebyla zas až tak špatná. Příkladem by mohl být barman Tom a Nosič polívek zvaný „Ne(c)ky“, se vyznačoval velice huňatým, na dotek velejemným ochlupením krku zepředu – frontside, ne jako náš Bulharský přítel, který se tímto velejemným ochlupením jeví z backsidu. A jeho visage se ještě honosila značným úhlem zahrbení, pro které mu byla adaptována půda Havlovky, kde se každou noc ukládá ke sladkému spánku.
Druhý den nám nabídl krásné počasí plného sněhu a rozřazovací zkoušku do družstev. Jak všichni pravili, že umějí lyžovat, tak se nakonec ukázalo, že mnozí z nich kýcali:). Celý den byl nabit řáděním na sjezdovkách, obzvláště mnou, po mém proslulém backflipu a žádného pudu sebezáchovy, kde jsem pak utržil od prof. Zahrádky žlutou kartu za „pofkosofání fama febe“ a ostatních. Večerní program se honosil příspěvkem snowboarďáků – zdrbání každého, kdo nebyl na lyžáku, včetně kantorů (ani jeden pyj nezůstal suchý a ten kdo mi tady nestál byl vyzkoušen). Díky mnohahodinové zábavě, byla večerka posunuta na neuvěřitelných 22:15 z 22:00. Ovšem nebýt návštěvy jedné z dívek z pokoje č.8 na pokoji č.4, které bylo odhaleno prof. Moulem až na druhý pokus, což nebývá velice časté, byla posunuta večerka na další den, opět na nehorázných 22:00.
V průběhu třetího dne někteří z nás okusili hořkost zvanou běžky. Erární běžky značky Artis model 693, starší Artis 683, Olympia, Karhu a další světově proslulé značky, byli dle mého názoru navrženy pro vrcholové sportovce, protože jejich rychlost a ovladatelnost byla naprosto špičková. Na vrcholky kopců to jelo celkem slušně, ale zato dolů to bylo o poznání horší. Pluh, carving ani jiné vymoženosti se s Artis 693 nedaly moc skvěle dělat, a proto se musel vymyslet nějaký ten styl. Styl mladého asiata se nejspíš uchytil nejvíce – poznáte na fotkách. Po náročném dni nás čekala opět večeře plus nějaké to Kýcalovo kýcání a hlavně přednáška, kde si někteří aktívci psali slovo od slova, možná i víc než by některý přednášející pravil. Samozřejmostí bylo velice nutričně výživné občerstvení ve stylu zmrzlinových pohárů (Krakonoš, Karamel a Jahůdka), které bylo v poměru kvalita/cena velice dobré.
Den čtvrtý přinesl s sebou pro družstvo č.2 výlet na běžkách a pro ostatní družstva osvobozující sjezd na krásně zasněžených sjezdovkách. Naší Zýbře asi nestačily normální styly výšlapu kopce, tak si vyrobil svůj vlastní „stepní styl“, který se vyznačoval velkým zrychlením a žádná překážka mu nebyla výzvou. Zbytek dne se odehrál v normálních kolejích a poté nás čekal další den...
Inu, velký výběr je velký výběr, avšak mi žádný výběr neměli a tak se muselo ve čtvrtek jít hromadně na běžky. Cílem našeho běžkování byla proslulý restaurant Výrovka. Vyčerpávající cesta nás donutila zastavit a dopřát si trochu odpočinku v restauraci, která byla po cestě. Obsluha zde byla na špičkové úrovni, jinak by nás přece nechtěli vyprovodit ven v zubech, jak pravil zdejší číšník, který těch zubů, abych pravdu řekl, na rozdávání už moc neměl. Nejspíš vinu na tom měl minulý kurz, kde tento charismatický číšník asi již opravdu někoho v těch jeho zubech vynesl. Po několika kilometrech neschůdným terénem, se náš cíl stále přibližoval. Na Výrovce bylo opravdu hezky a po nabití všech sil na nás čekala cesta zpět do Pece po velice krásné cestě z kopce. Cesta byla velice zábavná, obzvláště pro ty, co jeli stylem mladého asiata;). V Peci byl rozchod a hlavně velká atrakce (jenom pro někoho) – natáčení Sněženek a Machrů 2. A pak už jenom dechberoucí výstup po Javoru až k Havlovce. Večerním překvapením byla půlnoční disco, na kterou nás vzbudil prof. Moule a my, s očekáváním průseru se nestačili divit. Bohužel se nedostavili všichni (asi si narazili k*n*u). Ale my, co trsali, si to náramně užili.
Pátek proběhl v normálních kolejích a sobota byla obzvláště velice zábavná. Naštěstí se uskutečnily poslední běžky na tomto kurzu (a pro většinu poslední běžky v životě vůbec). Zybra, čerstvý oslavenec 16. narozenin, ukázal svůj um a získal při akrobatickém skoku na běžkách od prof. Zahrádky 9/10 možných bodů! Skvělá nálada se nesla celým večerním programem. Za zmínku stojí obtížný test z přednášek, který se skládal z mnoha chytáků nehorázné mystifikace. Poté se hrály hry, hlavní nebylo, že byly nemravné, ale že byly zábavné! S odbytím půlnoci se šlo hajat na kutě.
Další den ráno se muselo uklízet a balit. Špína nabalená na oblečení se zdála být velice objemná a čpění bylo velice nepříjemné. Po válce se zavazadly, se sjel svah (ti chytřejší to vzali pěšky) a skibus nás dopravil na autobusák, kde se čekalo s hlídkami batohů několik hodin na EKObus, který nás měl dopravit domů. Čekání vzalo za své a my si mohli užít pohodlné cesty v áutobusu, až k zastávce v McDonald’s, kde výživové hodnoty se pohybovaly někde pod prahem normální denní doporučené dávky. Po doražení k gymnáziu, se nedočkaví rodiče nemohli natěšit na své ratolesti, až jim všechno převypráví. Sice byla neděle, takže se muselo počítat s přípravou do školy jako každý den, ale to nikomu kdo se zúčastnil lyžařského kurzu v Peci pod Sněžkou nemohlo vadit, přeci jenom si všech 19, nyní již zdatných borců co se týče brázdění po sjezdovkách, bylo pozitivně naladěno díky skvělému užití celého týdne. A ti co hrabali listí a nejeli s námi, můžou jenom litovat;).
A jaký je váš názor na lyžák? Pište do komentářů:)
by zoonky
Komentáře
Přehled komentářů
Docela hezky napsáno, i když ve srovnání s ostatními tvými články to je trošku slabší, řekl bych. Také tam máš pár významových chybek (třeba nesprávné použití slova "nabažit" nebo poslední věta třetího odstavce). Výstižnost, z pochopitelných důvodů, hodnotit nemohu, stejně jako nejsem kompetentní k zodpovězení závěrečné otázky.
...
(T.P., 19. 3. 2008 22:35)