Pomozte opuštěným a nechtěným kočkám

Vše začalo před šesti lety o vánocích...
Byla pravá vánoční atmosféra,všade spousta sněhu,‭ ‬který se na slunci nádherně třpytil,mrzlo až praštělo a lidé se chystali na příchod Ježíška.Byli doma v teple,se spoustou voňavých dobrot a‭  ‬hromadou‭  ‬nachystaných dárků pro své blízké.
V tento vánoční čas si jedna paní řekla,že když jsou ty vánoce přilepší všem zvířátkům v okolí ať mají taky trochu líp..Do krmítka ptáčkům nasypala slunečnici,do blízkého lesa zavezla seno,‭ ‬žaludy a kaštany které nazbírala na podzim.‭ ‬A nezapoměla ani na opuštěné kočičky z nedalekého kravína o kterých jí vyprávěla jedna známá.
Do tašky naložila všechny možné dobroty a vyrazila.
O tom,že jsou vánoce jsme neměli ani tušení,pro nás to byl‭  ‬den jako každý jiný‭ ‬-‭ ‬snažit se sehnat něco k jídlu a potom najít místečko,kde by bylo aspoň trochu teplo a nefoukalo na nás...
V tom se otevřely vrata a tam stála paní s taškou a představte si‭ ‬-‭ ‬volala nás‭!!!‬Nejdřív jsme nevěděli co to má znamenat,ale zvědavost a hlavně hlad nás přinutil přijít.Z tašky se linula nááádherná vůně,které nešlo odolat.Bylo to něco úžasného.
Když za námi to sváteční odpoledne přišla,zažili jsme opravdové vánoce,přinesla nám spoustu dobrot a mi se mohli poprvé dosyta najíst.Přáli jsme si aby vánoce byly každý den.
Většina z nás se‭  ‬najedla,ale babička nechala‭  ‬ještě další jídlo pod vozíkem to pro ty kočičky,které neměly tu odvahu přijít a bály se jí.Když odcházela,bylo nám smutno i ona se na nás smutně dívala a měla při tom slzy v očích.Moc jsme si přáli aby přišla zas.
Ale druhý den se stalo něco neuvěřitelného,ta hodná paní přišla a zase nám přinesla hromadu jídla.
Řekla nám,že to co tady včera viděla jí naprosto šokovalo.
Viděla před sebou nás‭ ‬-‭ ‬třicet vyhublých,nemocných a otřesnými podmínkami naprosto zbědovaných duší.
Většina z nás tady žije od malinka,měli jsme sice kdysy domov a maminku,ale lidé nás nechtěli a jako malinká koťátka nás odnesli sem.Jsou totiž lidé,kteří se domnívají,že se kočkám na kravíně daří dobře a že se tam o ně postarají.Ale kdo a jak‭?!!
To že je zde špína,‭ ‬plíseň,‭ ‬prach,‭ ‬průvan a hlavně neskutečná zima‭  ‬je už nezajímá,nebo si to snad ani neuvědomí.
A tahle paní slíbila,že nás v tom nenecha.A my si tůůůze moc přáli aby svůj slib dodržela.
Té hodné paní jsme po čase začali říkat‭ „‬naše babička‭“‬.
Od toho osudného vánočního odpoledne za námi babička chodí denno denně a to dokonce‭ ‬2x.
Ze začátku nás na zavolání přiběhlo strašně málo,babičce dalo velkou práci přesvědčit většinu z nás,že nám nechce ublížit,že chce pro nás jen to nejlepší.Ale nevzdala to i když to trvalo několik měsíců než se nás mohla jenom dotknout.
Vzhledem k otřesným podmínkám jsme byli téměř všichni nemocní,oči a nosánky plné hnisu nebyly žádnou vzácností,hodně z nás mělo i průjem a další jiné neduhy,ale babička nám začala dávat jakésy tabletky,začala nám otírat a čistit totálně zalepené nosánky,začala nám kapat kapičky do očí.A náš zdravotní stav se začal pomalu zlepšovat.
Přišlo jaro a s ní další problém-volání přírody.Rodily se koťátka,ale prakticky žádné nemělo šanci se dožít alespoň pár měsíců.Když jsou rodiče zesláblí a nemocní tak to snad ani jinak zkončit nemůže.Babičku to strašně mrzelo,pro každé koťátko,které zemřelo se velice trápila a hodně brečela.Vždy ho někam odnesla.Až později jsme se dozvěděli,že pro všechny doma na zahradě udělala hrobeček.
A potom řekla dost!Začala nás jednu po druhé odchytávat a odvážet na takové zvláštní místo,kde jsme každá z nás usnula a probudila se až u babičky doma.Tam nám řekla,že nás odvezla k panu doktorovi na kastraci a že teď už se nám bude žít daleko lépe.Po pár dnech jsme se ale museli vrátit zpátky na náš kravín.Trvalo to přes půl roku,ale babička to dokázala a všech‭ ‬21‭ ‬kočičích slečen co tu žily dala vykastrovat.Kdyby sem lidé neodkládali další a další koťatka tak tu už dnes žijí samí dospěláci.
Když se stalo a některá z nás hodně moc onemocněla,vzala si nás babička domů,kde se nám s velkou trpělivostí a láskou věnovala.Hodně jsme se báli,že až se uzdravíme budeme muset zpátky a tak jsme chtěli být nemocní pořát.Ale stalo se něco úžasného babička si nás nechala a mi měli konečně domov.Za těch pět let se nás takto přestěhovalo přes dvacet.Ale ještě pořát nás‭ ‬17‭ ‬zůstává v těch otřesných podmínkách.Babička se ale snaží a dělá co může aby i pro nás našla domov‭ ‬.Aby každá z nás měla domov,teplý pelíšek,misku s jídlem a hlavně někoho pro koho by jsme znamenali všechno na světě,někoho pro koho by jsme nebyli ty škaredé,nemocné a méněcenné kočky‭ – ‬kočičí odpad z kravína,zkrátka někoho kdo by nás miloval tak jako ona.
Chápeme,že si nás babička všechny vzít nemůže možná i proto,‭ ‬že ten pán co s ní bydlí,nemá kočičky rád a tak to s ním babička nemá vůbec jednoduché‭ – ‬my tomu sice moc nerozumíme,ale prý je ta péče o nás a všechno co sníme hrozně drahé a tak se s tím pánem i často hádá,ale prý se nemusíme bát,prý nás za nic na světě nedá‭ ‬.Prože jsme prý její sluníčka,která jí přináší světlo do života.
Hrozně jsme si na ni zvykli,chodí za námi vždy v určitou hodinu a tak na ni vždycky čekáme.Sedíme u vrat,ale jsme moc opatrní,máme natažené krčky a když vidíme paní s taškou která už z dálky volá tak si řekneme fajn je to ona,‭ ‬jdem na věc a všichni jí běžíme naproti.Nikdy nezapomene a se všemi se pomazlí,všechny pohladí a každého zvlášť pozdraví.Představte si každý máme svoje jméno a ona si je všechny pamatuje a volá na nás.
Společně jdeme jíst,když se najíme,příjde to na co se vždy hrozně těšíme.Babička vytáhne z tašky lahev plnou teplého mlíčka a každému nalije do mističky,prý je to úplný koncert jak si všichni na mlíčku pochutnáváme a nahlas mlaskáme.Možná si myslíte proč nosí mlíko do kravína,když jsou tam krávy?Ale těm lidem co tu pracují je náš osud naprosto lhostejný a žádné mlíko nám nedají a když už se stane,že ano tak je to mléko vyřazené,je od nemocných krav‭ – ‬tedy mléko zkažené.Když to babička vidí tak se zlobí a hned ho vyleje.

A takhle to jde den co den už pět let.....

Ten vánoční den před pěti lety si Ježíšek vzpoměl i na nás a dal nám ten nejkrásnější dárek.Dal nám anděla,dal nám naši babičku.Jsme moc rádi,že ji máme.Nebýt babičky většin z nás by už tu nebyla.

Tak a to je konec pohádky o naší babičce a kouzelných vánocích.

Kočičky z Poličky