KOUZELNÁ FLÉTNA
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna
Je Kouzelná flétna obdivuhodná pohádka s komickými prvky, lidová komedie nebo zašifrované dílo, plné zednářských symbolů? Je to pouhý příběh lásky, jež překonává všechny překážky, nebo kus, motivující diváka k úsilí o dosažení dokonalosti? – Dílo obsahuje všechny tyto roviny, a proto je také trvalou výzvou inscenátorům.
Poslední Mozartova opera, pohádkový singspiel z roku 1791 na libreto E. Schikanedera je opravdu mistrovským dílem. Kouzelný pohádkový příběh je vícevrstevnou hrou plnou fantazie, humoru, ale i filosofie. Postavy prince Tamina, princezny Paminy, moudrého Sarastra, zlé Královny noci a zejména veselého ptáčníka Papagena promlouvají a baví své diváky na celém světě více než 200 let.
Premiéra: 20. 10. 1995
***
CANDIDE
Kdyby existovala zvláštní cena za nejvyšší počet verzí téhož díla, pak by ji musel dostat Candide. Pronásledoval Leonarda Bernsteina plných 33 let! Od první muzikálové verze na libreto americké spisovatelky Lilian Hellman podle slavné Voltairovy novely (premiéra 1. 12. 1956 v New Yorku) přes další muzikálové a posléze operní podoby až k poslední, uvedené 13. 12. 1989 v Barbican Centre v Londýně, se pokaždé měnilo libreto i hudební zpracování, byly přidávány nové písně (Bernstein sám byl i autorem textu k několika z nich). Zábavná nevázaná satira, pojatá zčásti jako sofistikovaná opereta, zčásti jako ztřeštěná komedie s názvuky montypythonského humoru, je skvělým přetlumočením Voltairova ironického úšklebku na adresu filozofických směrů založených na optimistickém světonázoru.
V průběhu opery, která postupuje kupředu v bleskovém spádu, dojde k vyhnání smolařského mladíka Candida z rodné Vestfálie, jeho naverbování do bulharského vojska, předvedení před španělskou inkvizici, podvodné ožebračení, bloudění v jihoamerickém pralese, ztroskotání na pustém ostrově a opětovnému odlučování od milované Kunigundy, která s důstojností snáší nejrůznější formy tělesné pohany, jichž se na ní dopouští doslova kdekdo. Candide má ovšem během všech katastrof neustále na paměti poučku svého učitele doktora Panglosse, že totiž „všechno je dokonalé v tomto nejdokonalejším ze všech možných světů.“ Bernsteinova půvábná partitura proložená vtipnými písněmi (mj. i slavnou koloraturní árií Kunigundy „Glitter and Be Gay“) se stala kultovním muzikálem a zejména v USA zdomácněla jak v repertoáru amatérských spolků, tak velkých operních domů.
Premiéra: 25. 5. 2006
Uličník je slavný Candide
DAVID ULIČNÍK, muzikálový zpěvák a člen vokálního kvarteta 4TET, se připravuje na hlavní roli v opeře Leonarda Bernsteina Candide. Premiéra opery Candide ve Státní opeře Praha je naplánovaná na 25. květen tohoto roku.
Kdyby existovala zvláštní cena za nejvyšší počet verzí téhož díla, pak by ji musel dostat Candide. Pronásledoval Leonarda Bernsteina plných 33 let!
V průběhu opery, která postupuje kupředu bleskovým spádem, dojde k vyhnání smolařského mladíka Candida z rodné Vestfálie, jeho naverbování do bulharského vojska, předvedení před španělskou inkvizici, podvodnému ožebračení, bloudění
v jihoamerickém pralese, ztroskotání na pustém ostrově a opětovnému odlučování od milované Kunigundy, která s důstojností snáší nejrůznější formy tělesné pohany, jichž se na ní dopouští doslova kdekdo. Candide má ovšem během všech katastrof neustále na paměti poučku svého učitele doktora Panglosse, že totiž „všechno je dokonalé v tomto nejdokonalejším ze všech možných světů“.
Režie se ujal Michal Caban, pod scénou je podepsán Šimon Caban a orchestr řídí dirigent František Drs.
Přiznám se, že kromě asi 4 děl mi svět opery nic neříká. Nezavrhuji ho, ale ani ho nevyhledávám. Dalo by se říci, že se tak nějak v životě míjíme. Zpočátku jsem se tedy dost zdráhala na operu Leonarda Bernsteina „Candide“ jít. Jediné co mě na tom díle lákalo bylo obsazení Davida Uličníka do titulní role. Bernsteinovu West Side Story mám moc ráda, ale nedovedla jsem si představit Bernsteinovu hudbu v opeře. Kromě toho jsem se míjela v termínech kdy bych mohla jít s Davidovou alternací. Proto jsem stále otálela. Jednoho dne však naskočil termín na odpolední představení a v něm jméno Davida Uličníka. Přesto se přiznám, že jsem šla do Státní opery s obavami.
Nejsem odborná veřejnost ani hudební kritik. Vím prostě jen co se mi líbí a co mě osloví. Bersteinova hudba krom Westky mě do toho dne moc neoslovovala. Ale zvědavost na Davidův výkon prostě vyhrála. Mimochodem je to další plus tohoto zpěváka: dostane mě i do hlediště scén, kam bych jinak asi nevkročila. Sehnat lístek byl už trochu problém, ale podařilo se, a já 28.ledna kráčela po schodišti dřívějšího Smetanova divadla – nyní Státní opery Praha. První příjemné překvapení bylo, že bylo opravdu beznadějně vyprodáno. Lidé seděli na židlích donesených kdo ví odkud, a několik nadšenců dokonce stálo. Když jsem se rozhlédla složení bylo také různorodé – ať už věkem, národností, barvou pleti, …. Prostě smíšená společnost. Prozíravě jsem si s sebou vzala kukátko. Druhý balkon sice skýtá skvělý přehled celého jeviště, nicméně je to poloha s jedním významným mínus. Seděla jsem přesně naproti obřímu lustru, kterýžto mi kryl pohled na překládací panel. Řekla bych, že je to u opery v anglickém jazyce dost velké mínus, pokud je v hledišti takový jazykový analfabet jako já. Libreto si mohu ale přečíst koneckonců doma, tak to nebylo tak strašné. Kromě toho jsem měla alespoň prostor svírat v ruce kukátko. Kdybych ho neměla, byla bych ochuzena o Davidovy skvělé grimasy, které jako prosťáček a naivní žák profesora Panglosse házel. Od minuty bych ho za každou z nich adoptovala. Na každém pohybu bylo vidět a cítit, jak si roli užívá. Po dynamickém trestanci Valjeanově a romantickém Tonim to byla další kouzelná ukázka toho, jak se David umí „odvázat“ a hrát si a bavit se.
Zaslechla jsem, jak někdo konstatoval, že je Aleš Briscein lepší. Nemám porovnávání alternací ráda. Ne ve stylu je lepší nebo horší. Každý je prostě, jak tvrdím, jiný. Pana Brisceina nemohu posoudit, protože jsem ho nikdy neslyšela, ale je mi jasné, že je na prknech opery víc jako doma než David. Spolupracuje s Royal Scottish National Orchestra, Thúringskou filharmonií a hlavně s Pařížskou národní operou (Opera Bastille). Na kontě má nesčetně operních rolí na různých scénách. David vkročil do vln opery poprvé a myslím, že roli a zpěv bravurně zvládl i na takové scéně jakou je Státní opera se ctí! Soudě podle reakce zahraničních diváků sedících za mnou, byl perfektní. Soudě podle mě – dokonalý. A to není měřítkem jen to, že jsem vydržela tři hodiny na opeře. Je pravda, že u jemnějších a procítěných árií jsme museli u stropu napínat sluch, ale ani to mi nebránilo v tom, abych šla domů nadšená. Nemohu říci, že by mě nějak výrazně nadchlo moderní pojetí bratří Cabanů, ale hudba a hlavní představitelé – David Uličník jako Candide, Jiří Korn jako profesor Pangloss, Marnie Breckenridge jako Cunegonde nebo paní Jiřina Marková-Krystlíková jako Stará dáma – byli prostě úžasní a nezapomenutelní. Takže díky Davide za ten zážitek a doufám, že se nevidíme v opeře naposledy. V
----------------------------------------
George Gershwin - Porgy a Bess
koncertní verze v rámci festivalu "Devět bran" 16.6.2007
(vypravěč – pan Kanyza jako detektiv a písničky s orchestrem)
David Uličník se zhostil role, která se jmenuje "Sporting-Life". Ten má dva docela zásadní hity "Loď na New York" a "Kdo ví zda je to tak".
Americký skladatel George Gershwin byl znám do doby úspěchu své slavné Rhapsody in Blue (1924) jako velký melodický talent a autor populárních písní; ty nelepší byly po první světové válce zařazovány do revuí, muzikálů a hudebních komedií. Někteří z Gershwinových učitelů hudby mu poskytli znalosti klasické evropské hudby, takže brzy mohl ověřovat svůj talent i na velkých hudebních formách. Pokus o jednoaktovou černošskou operu Blue Monday v roce 1922 nebyl úspěšný, avšak skladbou Rapsodie v modrém, označovanou jako "symfonický jazz" vlastně získal přízeň posluchačů vážné i populární hudby. Vrcholným skladatelovým dílem se stala opera Porgy a Bess, k jejíž kompozici ho inspirovalo přátelství s B. Bartókem a I. Stravinským. Opera se zrodila roku 1933 z přímé spolupráce mezi skladatelem, jeho starším bratrem Irou a spisovatelem Edwinem Du Bose Heywardem. G. Gershwin bydlil v charlestonském letním domě Haywarda, aby se inspiroval životními zvyklostmi tamních černochů. Na Folly Islandu studoval mravy, řeč a především hudbu domácího obyvatelstva. Inspirativní postavou Porgyho byl černý Goat-Sammy, jehož znal celý Charleston. Pro své zmrzačení se pohyboval na vozíku taženém kozou. - Gershwinova hudba tvoří v opeře velký prokomponovaný útvar, do něhož skladatel zařadil blues, spirituály, písně z jižanských států a prvky jazzu. Nalezneme zde i mluvené slovo; avšak autor kladl zvláštní důraz na to, aby nevznikl muzikál, ale opera. Původní premiéra Porgy a Bess George Gershwina se uskutečnila 30. září 1935 v Bostonu.
David Uličník v tomto díle představuje drogového dealera. Je oblečen v bílém smokingu s vycházkovou holí a cylindrem.