Korela- papoušek pro každého
kam ji dát:
Korela je papoušek tak otužilý a přizpůsobivý, že se bude spokojeně cítit jak v zahradní voliéře, tak v byte v kleci. Pochopitelně potřebuje prolet, vždyť jde o ptáka otevřené krajiny, a tak ji v bytě pouštíme ven z klece. Do klece si raději pořídíme mladého ptáka, který se brzy ochočí. Při dobrém zacházení a troše štěstí se naučí opakovat různé zvuky. Lidská slova jdou většině korel hůř než třeba andulkám, zato bývají nadanější na opakování různých melodií. Existují však i vyjímky, korely zřetelně vyslovující i několik slov. Korela není agresivní ani potměšilá, nekouše, není hlasitá, prakticky neničí zařízení bytu ani konstrukci klece či voliéry. Klec zařizujeme velmi prostě, stačí (podle její velikosti) jedno nebo dvě bidla umístěná tak vysoko, aby si pták nešpinil ocas o dno. Misky raději zavěsíme nad dno, do jedné dáme vodu, do druhé směs zrnin pro korely a středně velké papoušky a do třetí můžeme předkládat různé laskominy - zelené krmení, kousky ovoce, zeleniny atd. Rozhodnete-li se chovat pár korel a někdy se třeba pokusit o jejich odchov, pořiďte si klec či spíše voliérku raději větší, dlouhou 100 až 150 cm.
nejlíp je jim venku
Pochopitelně nejlépe jim bude v zahradní voliéře, zarostlé zčásti keři. Mezi vzdálenými bidly budou ptáci stále přeletovat a chovatel získá mnohem více možností poznávat jejich životní projevy než v malé kleci. Pro běžný chov stačí voliéra dlouhá dva až tři metry. Korela je otužilý pták, který může být trvale držen venku i v našich málo přívětivých klimatických podmínkách. Voliéru ovšem nemůžeme vystrčit nechráněnou doprostřed zahrady. Vždyť je nutné ji buď umístit do rohu tak, aby alespoň dvě její stěny byly chránené před větrem, třetinu stropu pak pokryjeme stříškou. Ideální je, když vnitřní (nevytápěná) část voliéry - může být úplně malá - je spojená s výletem jen otvorem odpovídající velikosti, které dovnitř pustí dostatek světla a ukryté ptáky uchrání před deštěm, sněhem a větrem. V zimním období musí chovatel dbát, aby jeho korely měly každý den k dispozici vodu na pití, led či sníh jim nestačí. Ve voliérách lze chovat společně i více párů korel. Je vždy vhodné do nich vypustit ptáky najednou, aby si společně museli zvykat na nové prostředí. Pak není problém, aby ve třímetrové voliéře odchovalo úspěšně potomstvo třeba pět párů. K mírumilovným korelám můžeme bez obav pustit i jiné druhy ptáků. Mnoho chovatelů je drží ve společnosti andulek (zde hrozí spíš opačné nebezpečí - andulky jim nedají pokoj a polezou jim do budek), agapornisů, rosel, neofém, různých drobných astrildů, holoubků, křepelek atd.
rozmnožení není problém
Odchovat mladé korely není žádný problém, když... Je tu opět to všudypřítomné když, na které nemůžeme zapomenout nikdy, když mluvíme o živých tvorech. Zvířata nejsou stroje a vždycky stojí chovateli v cestě cosi dosud nepoznaného, co ostatně známe i z mezilidských vztahů: vzájemné sympatie a antipatie. Nedají se měřit, nedají se vysvětlit, ale jsou tady a je třeba s nimy počítat. U korel není vzájemný nepřekonatelný odpor zdaleka tak častý jako u velkých papoušků, ale může se stát, že chovatelem vybraný pár nenajde zalíbení a mladých se nikdy nedočkáte. Pak je nutné vyměnit jednoho z partnerů a toho přebytečného přemístit z dohledu i doslechu. Korely zahnízdí v dostatečně velké kleci (dno asi 30 na 30cm, výška 40-50cm. Na dno dáme vrstvu hrubých hoblin. Hnízdí v kteroukoliv roční dobu, venku zavěšujeme budky až v dubnu, kdy se oteplí. V té době obohatíme potravu o klíčené zrní (dáme zrní do hrnečku a necháme je tyden aby naklíčila), vaječnou míchanici (natvrdo uvařený žloutek nastrouhejte najemno, přidejte najemno nastrouhanou mrkev a strouhanku), vitamíny, vápník (nejlépe přírodní či umělou sépiovou kost). Samička snáší 3 až 8 vajec, na kterých sedí 21 dní střídavě oba rodiče. Mladé pak krmí asi tři týdny, ale mnohdy ještě dříve, než mláďata opustí budku, začne samice znovu snášet. Pak je vhodné zavěsit druhou budku a mladé do ní přemístit, samec je tam sám dokmí. Korely zahnízdí v jedné sezoně až čtyřikrát. Korela je papoušek, který uspokojí každého. Je nenáročný, ale přitom dostatečně atraktivní, a hlavně začínajícím chovatelům přinese mnoho radosti. Ti zkušenější se zase mohou zaměřit na chov nejrůznějších barevných mutací, které se u korel postupně objevují. Zkrátka korela nezklame nikoho.
