Bramborák
BRAMBORÁK
Mé šesté mírovské zastavení, budu věnovat jako vždy humornějším vzpomínkám. Z článků různých dopisovatelů jsem pochopil, že někteří z mých bývalých kolegáčků, prahnou po zveřejňování různých negativ z vězení. Smůla pánové. Jsou negativa, a pěkně hnusná, ale proč o tom psát? Proč nahánět hrůzu těm, kteří tam někoho mají a čekají na jeho návrat? Proč je děsit? Chcete líčit, proč se dělá šapitó, a jeho význam? Opravdu chcete líčit ponižování, které jejich známé může a nemusí potkat? Opravdu chcete veřejnost obeznámit s tím, proč se nechávají psům koše a pouští se vybraným vězňům do cel? Můj názor je, že jsou věci, které mají zůstat za zdmi vězení. Pokud jste i přesto jiného názoru, VUALA, ličte svoje příběhy, ale ne ty, co se dějí druhým. Popřípadě se zeptejte, jestli by s tím dotyčný souhlasil a pak piště, co srdce ráčí. Já se omezím na ty humornější momenty, které dávají i bez toho, veřejnosti na vědomí, jak je to těžké, aby člověk přežil a přitom si zachoval svoji identitu.
Tentokrát jsem zvolil další, z mnoha mých humorných vzpomínek, kterak se porušuje vnitřní řád vězení v oblasti kultury stravování, a to povídáním o bramboráku. Před čtyřmi roky, se na Mírově chodilo jíst do jídelny (teď se nosí a vydává na celách). Při této příležitosti si movitější vězni domlouvali s kuchaři různé výdobytky pochutin, které se pak zpracovávaly na celách. Jednalo se většinou o jídlo, které kantýna nenabízela. Samozřejmě se vytypovávali dozorci, kteří byli benevolentnější, a bylo možné propašovat na celu získané pochutiny. Občas se však stávalo, že si dozorci prohazovaly služby a pak samozřejmě docházelo k prekérním situacím, zavánějících průserem, respektive dírou. Jak jinak, vždyť jsme přeci ve vězení.
Toto moje krátké povídání začalo propašováním kýble s hotovým těstem na bramboráky. Do zlatova upečené, s česnekem, majoránkou, pěkně mastný, hafo cholesterolu, no prostě řítila se na nás brutálně nádherná představa. Pohodová sestava dozorců, dávala našim napruženým chuťovým buňkám příslib nezřízené žranice. Nažhavili jsme vařič dvoukolák, dvě pánvičky, olej a rozjeli jsme to naplno. To víte, 25 kusů lačných muklů, to jsme se při pečení otáčeli u pánví na střídačku.
Jenže, co čert nechtěl, rozlítly se dveře, následně katr a my zírali na nového velitele směny, tedy deveťáka. Sám osobně, byl postrachem samotným dozorcům, natož nám, muklům. Nebylo směny, kdy by neposlal někoho z nás na díru, a tak jsme na něj čuměli, jak hejno bacilů do lékárny. Určitě jste někdy přátelé smažili bramboráky, nebo alespoň byli u toho. Vůně, přepálený tuk, no prostě masakr. Dovedete si živě představit, jak to na cele vypadalo, i přes otevřené okno. Zrovna měl šichtu u pánviček jeden slovák, samozřejmě mordýř a ještě ke všemu černý kůň, právě vtrhnuvšího velitele směny. Párkrát ho načapal s plným ešusem syrovýho masa, a tak měl na něho doslova pifku.
Léta praxe v kriminále zakalí každého, že si i tváří tvář, díře, zachová klidnou hlavu. A tak náš milý kuchtík duchapřítomně šoupnul kýbl těsta pod postel, vedle vařiče. Věnoval se dále dvěma plným pánvičkám a připalujícím se bramborákům. Deveťák vešel, a hurá, přímo k vařičům. Obligátní pozdrav a už to letělo vzduchem, nakloněn nad vařiči, si mlaskl: „Á, copak to tu máme, za dobrotku?“ Ještě jsem nezdůraznil, že brambory patřily k sortimentu, který kantýna nenabízela, a v balících se neposílaly. Jinými slovy, evidentní pašunk z kuchyně. Ještě malá glosička - prokázaná potravina z kuchyně nefasovaná, znamenala pro kuchaře přesun na jiný lágr. Drže svorně hlavy nad vařiči, probíhala jejich konverzace téměř na soukromé bázi: „Našel jsem pár brambor na nádvoří“, napadla ho spásná myšlenka. Pravdou bylo, že skutečně při dovozu brambor, se jich spousta válela na prvním nádvoří. „Tak se mi zdá, že mi to vůní připomíná bramboráky“, deveťák byl neodbytný. „Trocha koření přeci manželku nenahradí, veliteli“, nechtěl se nechat odtrhnout od vaření, náš kolegáček. „A víc toho nemáte?“, stále se nevzdával. Jenže slovačisko jedno, byl prefíkaný, a tak neváhal nabídnout jeden bramboráček deveťákovi. Ten to už vzdal u vařiče, protože ostatní ingredience už byly k sehnání v kantýně. Asi 4x se prošel kolem kýble, a i přes naše rozptylovací manévry, byly naše bramboráčky v ohrožení. Když se katr zamkl, hned jsme šli k našemu drahému kuchaři, kterému se klepaly kolena a blekotal: „Taký strach som mal kurva, vetší jako z bitky“. Slova uznání a bramboráky až pod nos, mu byly útěchou za prožité psychické trauma. Závěrem už jen, že se nám podařila „špicová chálka“.
Komentáře
Přehled komentářů
to, co píšeš, je docela čtivý. Jen s tebou nesouhlasím v tom, že některé věci by měly zůstat v base. Proč? Já myslím,že by měla být o těchto nepříjemnostech informovaná nejširší veřejnost. Šikana je odporná, zvlášť v base. Co se týče zmíněného "šapitó" - vím oč jde i k čemu slouží, naštěstí jsem ho nezažil.Je to nechutný, zvlášť, když to někdo musí dělat proti své vůli... Bohužel - i to je kriminál. On si kdejaký prosťáček myslí, že to je nějaký rekreační středisko.
Re: Autore tohoto článku,
autor, 28. 2. 2011 22:08Nazdar Petře, díky za pochvalu. Nicméně, stále jsem zastáncem názoru, že veřejnost by nemusela vědět o všem. Chápu tě, když říkáš, že haldy lidí si myslí, že se jedná o pionýrský tábor. Ležící vězňové na kavalci, civějíc na barevnou telku, kouříc čvaňho a v ruce třímajíc šálek teplého moku. Bohužel, je to tak. Myslí si to. Jenže tím, že je uvedeš do naprostého reálu, šlapeš po hrdosti všech vězňů. Nevěřím, že by VŠICHNI vězňové věděli, např. co je to šapitó a k čemu je. Myslím si, že dobrá polovina nebude vědět, oč jde. A teď si vezmi kupříkladu, že ta nevědoucí polovina osazenstva kriminálů, nevědíc, oč kráčí, bude vystavena nátlaku svých nejbližších. Ti se budou dožadovat líčení tohoto okamžiku a dožadovat se prohlášení, že nebyl do těchto sfér zahrnut vínkem náhody, dobrovolně či násilím. Musíš myslet také, tak trochu i na důstojnost těchto našich bývalých kolegáčků. Proč jim kazit pocit hrdosti, že to přežili bez úhon? Až např. na nepěkné okamžiky, na které se nedá zapomenout, mluvit o nich a notabene je někomu líčit. Nevím, nevím. Je to otázka názoru a můj znáš a obhájím si ho. Pokud jsi jiného, klidně něco málo uveď ze svého pobytu a třeba ti dají čtenáři tohoto webu zapravdu. Já jen budu doufat, že to nebude příliš děsivé i pro ty, co si myslí, že by měli všichni vězni dělat v kamenolomu a spát ve stoje nazí v zimě. I tací jsou zde. Měj se.
Re: Re: Autore tohoto článku,
Petr, 1. 3. 2011 19:58Nazdar Autore, dík za pohotovou i duchaplnou odpověď. Vidím, že se na zmíněná negativa, která ke krimu patří, díváme každý z jiného úhlu pohledu. Kus pravdy máš, to je jistý. Já to zase vidím tak, že by ta informovanost napomohla mnoha lidem k tomu, aby se do "apartmá s mřížema" nikdy nedostali. Cosi jako účiná prevence. I když i to by nebylo až tak jednoduché, protože dostat se tam člověk může tak snadno a rychle, že ani neví jak a nemusí být vždycky skutečně vinen. Hodně hochů si prostičce říká, jakej je to tam vegáč, pohodička, nemusí se makat... Jistě, je to i jakási změna prostředí, člověk se ledacos užitečnýho přiučí, získá v případě zájmu komplice pro další akce, které se tam naplánují... Člověk se vzdělá v trestně-právních věcech, naučí se účině hájit, i té srandy se tam dá občas užít... I nějaká ta siesta tam je, obvykle po návštěvách. Hodně záleží na tom, mezi jaký mukly se dostaneš. Já jsem uzavřenější, takže čím míň lidí jsem měl kolem sebe, tím mně bylo líp. Byl jsem i na trojkobce, tam byli fakt grázli, který příšerně štvalo, že nejsem jako oni... Žádnej z nich neseděl poprvé, takže mně to dávali pořádně sežrat. To bylo při mým druhým pobytu. Jinak pro tvoji informaci: byl jsem dvakrát na vazbě. Celkem 18 metrů. Jo, jasně, teď si s ohromným chechotem říkáš: "no jóó, vyplašenej měsíčkář..." A máš pravdu. Já jsem nikdy průserář nebyl, poprvé mně zašili když mně bylo 31 let, podruhý o dva roky později. Život si se mnou dost krutě zahrál, o mé famílii nemluvě... Nikdy bych nevěřil, že za mnou zapadne katr. Cesty osudu... :-(( Měl jsem pocit, že jsem v nějakým bláznivým snu, ze kterýho se pořád nemůžu probudit... Dost mně to deptalo a vůbec nejvíc mně deptal stav naší justice, o "veleslavné" policii nemluvě. První pobyt byl pro mně pochopitelně zážitek, i když to byla spíš "brnkačka," ten druhej pobyt už byl delší - 13 metrů a ten jsem si "užil" se vším všudy - tedy s šikanou, bitkama, podrazama, nějakým tím protivným bachařem, arogantním vyšetřovákem a jinejma "chuťovkama." Ale úplně zlý to nebylo, i pár snesitelnejch lidí jsem měl na cimře, i "mediální hvězdy" - elpasáře, seděl jsem i s Tarkem Bescharou a jinejma zajímavejma lidima. Byl jsem na cimře i s nějakým tím Valdičákem. Už jako prvolepenka. Nechci se tě nijak dotknout, ale bejt s těmahle ostrejma hochama pohromadě, bejvá zážitek. Na druhé straně to není až tak úplně k zahození. Právě od těchhle hochů se dá nejvíc naučit. V krimu i v civilu jsou to věci k nezaplacení. S troškou nadsázky se o nich dá říct: "přísní, ale naučí!" :-)) Ti hoši si dokážou poradit v každé situaci a znají lidi a život jako nikdo. Už tímto si dokážou získat přirozenou cestou obdiv i respekt. Neexistuje nevýhoda, která by nebyla zároveň výhodou a naopak. Jinak s tebou plně souhlasím, že hodně muklů neví o tom, co je v krimu "šapitó" a neznají i řadu dalších věcí. Bytostně nenávidím ponižování a tudíž nehodlám šlapat po něčí hrdosti. Taky si myslím, že se dost těžko popisují zážitky. Ať už z basy nebo odjinud. Zážitky jsou od toho, aby se zažily. Každej prožívá tutéž věc jinak. Podle mně taky dost záleží na tom, kdy se tam člověk dostane poprvé. Čím dřív, tím líp to snáší a tím líp tam taky zapadá. Je dost kluků, kteří se už s "červeňákama" narodili a jde to s nima. Osud si nikdo nevybere. Takže tak to vidím já. Měj se. :-))
Re: Re: Re: Autore tohoto článku,
autor, 2. 3. 2011 22:01Nazdárek Petře, díky za krátkou, leč vyčerpávající recenzi. Nemám co dodat. Je to pravda pravdoucí. Vidíš, rozdílný úhel pohledu a přesto se shodneme. Každopádně díky za upřímnost a hodně štěstí do života. Třeba se ještě potkáme u jiného článku. Čauky.
Re: Re: Re: Re: Autore tohoto článku,
Petr, 3. 3. 2011 19:01Čau Autore, i já ti přeju štěstí do života a pokud se potkáme u jinýho článku, bude to fajn. Hlavně se nepotkat v base! :-)) Je vidět, že ti to pálí, dobře se s tebou i debatuje a debata s tebou je podnětná. Když tady napíšeš pár dalších článečků, nebude to mít chybu. ZDAR A SÍLU - Peťa. :-))
Re: Re: Re: Re: Re: Autore tohoto článku,
autor, 3. 3. 2011 19:32No, článečků zde mám kupu, včetně dotazů i odpovědí s článkem související, i mimo. Jen se koukni. Určitě poznáš rukopis a není důležité, kdo je uveden v zápatí. Důležité je, že to těm druhým alespoň trošku pomáhá. Měj se :-)
Ještě pár řádků Autorovi...
Petr, 1. 3. 2011 20:18Musel jsem svůj předchozí příspěvek dost zkrátit, comp mně to nebral. Ještě bych rád dodal, že i když nebylo o co stát, dalo se to tam vydržet. Nemám rozhodně pocit, že by mně to tam jakkoli poznamenalo.Představa, že by mohl někoho krim napravit, je podle mně iluzorní nesmysl. Řekl bych, že co člověk neumí, tam se naučí a co neví, dozví se. A taky ztrácí zábrany, takže se pak s některejma problémama tolik nepáře, zvládá to tak nějak "jedním dechem." Už několikrát jsem se v civilu dostal do situací, kdy jsem si říkal:"ještěže jsem byl v tom lapáku, jinak fakt nevím, jak bych to zvládl..." :-))))) Takže on ten pobyt tam má i svoje výhody. Přesto bych se tam už dostat nechtěl a pevně doufám, že ke mně bude osud natolik milosrdnej,že se tam neocitnu nanovo. I tobě přeju, aby ses tam už nikdy neotočil. Žijem jen jednou, ne? Měj se. :-))
Re: Ještě pár řádků Autorovi...
autor, 2. 3. 2011 22:04Díky za přání od srdce, vynasnažím se.
BELUSICE
KLARA, 10. 9. 2010 20:48TAK NASTEVY TAM JSOU NA HOVNO,JESTE NEVIM JAKY TAM JE REZIM,NEBOT BRATR TAM JE TEPRVE MESIC A TRI A PUL MA JESTE PRED SEBOU
bachař
AUTOR, 19. 6. 2010 23:09Nazdar Juro, byl to on, jasně. Někdo takový, jako on, se hledá velmi špatně a hlavně, zapomenout se nedá.
PRAVDA, PRAVDA
Šplíchal Jiří, 17. 6. 2010 12:21
Jó chlape,tak na tyto pěkné chvilky taky rád vzpomínám.A nebylo jich zrovna málo.Taky plně s tebou souhlasím v tom,proč psát o tom špatným.Já nyní v civilu taky vyprávím z 90 % jen to co je k zasmání.
Nebyl ten bachař-dévéťák náhodou " můj " SERIN ?
Chlape,drž se a měj se co nejlíp to půjde.
Michaela
taky autor , 8. 1. 2009 23:11Těší mě, když moje myšlenka dopadne na úrodnou půdu. A pokud můj pokus o humor vyvolal na tvé tváři úsměv, těší mě to. A snad si z těch pár řádků někdo vezme i základ myšlenky, že vězení není jen o "sračkách", a že se dá s úsměvem přežít i to nejhorší. Měj se Michaelo, a zase někdy ahoj
Mazec!:-)))
Michaela (Autorka M.), 30. 12. 2008 22:53Hej, tak to nemá chybu, jsem se zasmála!:-DDD
Autore tohoto článku,
Petr, 28. 2. 2011 9:07