Případ pátý: Vražda podnikatele Tomáše Blaiera
- Koncem roku 1995 nás (mě a Milana Ch.) kontaktoval náš známý (provozní ředitel bezpeč. agentury SAFEGUARD) Ivan V., při rozhovoru nám sdělil, že má známého, který by měl zájem o naši práci (prezentovali jsme se obvykle jako parta na vymáhání dluhů).
- Měli jsme v této době už za sebou několik zkušeností s touto prací, tak jsme se této nabídce nijak nebránili, což vyústilo v pozdější schůzku s tím zájemcem o vymahačskou práci.
- Na schůzce v bytě Ivana Ch. jsme se sešli já + Milan Ch., Ivan v. jako prostředník a ten zájemce, který nám byl představen jako jistý Mirek z Litoměřic, jednalo se o vymožení dluhu přesahující milion korun od dvou podnikatelů odněkud ze Vsetínska.
- Předběžně jsme s touto nabídkou souhlasili s tím, že se znovu sejdeme, aby nám ten Mirek z Litoměřic dodal dodal podrobnosti potřebné k té práci a hlavně, aby se dohodla výše naší odměny, několik dní se nic nedělo, pak nás opět kontaktoval Ivan V. s tím, kdy a kde bude další schůzka (mělo to být někde v Praze u benzínky AGIP), v této části jednání se do toho zamíchal náš známý Miroslav K., který v té době chodil se setrou Milana Ch., vezl nás totiž svým autem na tu další schůzku do Prahy, samozřejmě jsme před ním nijak netajili s tím, co jedeme zařizovat.
- Na té pumpě jsme se sešli nějak v pozdějších odpoledních hodinách, celou záležitost jsme dojednávali já, Milan Ch., Ivan V., ten Mirek z Litoměřic a v podstatě už i Miroslav K.
- Mirek z Litoměřic rozebral bližší podrobnosti akce, řekl, že ta osoba, kterou máme zmáčknout, je jedním z dvojice podnikatelů jisté firmy na Vsetínsku, která mu měla (nebo tomu, jehož jménem jednal) dlužit onu milion přesahující částku, kterou běžným způsobem nemohl vymoci, řekl, že je mu jedno, jak to uděláme, prostě na něj máme jakýmkoliv způsobem zatlačil a zastrašit ho, aby jak on, tak jeho společník dostali rozum a zaplatili, dále upřesnil finanční záležitosti, dohodli jsme se, že za tu práci dostaneme 150 000 kč, dále přislíbil, že když dostane dluh zaplacen (to už hovořil o několika milionech), dostaneme další peníze a to jak je zvykem, obvyklých 10% z vymožené částky, tyto podmínky se nám zdály velice výhodné, proto jsme souhlasili.
- Mirek z Litoměřic nám potom předal několik papírů, kde byly okopírovány věci jako navštívenka toho podnikatele, fotka jeho domu, atd., tyto papíry jsme si vzali k sobě a rozloučili s tím, že další případný kontakt bude přes Ivana V., dle toho, jak se bude situace vyvíjet, na nějakém konkrétním termínu akce jsme se nedomlouvali, ten měl vyplynout z momentální situace na místě.
- Po několika dnech u mě zazvonil Miroslav K. s Milanem Ch. s tím, že jedeme na tu Moravu (Valašské Meziříčí) omrknout terén, tuto první cestu jsme absolvovali autem kamaráda Miroslava K., jistého Pavla V., který i řídil, o pravém účelu našeho „výletu“ a zjišťování informací předpokládám, že nic nevěděl, zjistili jsme, že informace od Mirka z Litoměřic nejsou přesné a některé už ani nejsou pravdivé.
- Druhá jízda na Moravu se uskutečnila počátkem ledna 1996, jelo se autem Miroslava K., jeli jsme v sestavě já, Milan Ch., Miroslav K. a jako řidič opět Pavel V., nevím, proč ho Miroslav K. angažoval jako řidiče, ani nevím, zda měl informace o celé věci, byl to ale takový správný „pilot“ (později se mu i podařilo setřást policejní sledovačku, neboť už nějaký čas před zatčením jsme si všimli, že jsme sledováni).
- Do tzv. Valmezu jsme přijeli brzy ráno, hledali jsme přesné bydliště toho podnikatele, mělo to být místo jménem Krhová, domnívali jsme se, že to je jméno ulice, ale od taxikáře jsme se dozvěděli, že se jedná o hodně okrajovou část Valmezu, kde jsme už i podle fotografie jeho domu bydliště toho podnikatele našli, nechtěli jsme ho otravovat moc brzy, tak jsme počkali asi do půl sedmé a potom jsem mu zavolal z tel. budky vedle skláren, telefon vzala jeho manželka, představil jsem se smyšleným jménem a chtěl mluvit s Blaierem, když mi ho předala, řekl jsem mu, že mám nějaké zboží, na které potřebuji odbyt, že jsem dostal kontakt na něj s tím, že on to bude schopen zařídit a požádal jsem ho o schůzku, potřebovali jsme ho vylákat na nějaké klidné místo, kde bude možné mu vysvětlit, kdo jsme a proč tam jsme, se schůzkou souhlasil a určil ji na osmou hodinu v recepci hotelu Apollo.
- Před tou schůzkou jsme sice úplně přesně nevěděli, v čem teď Blaier podniká, ale z toho dřívějšího rozhovoru s tím Mirkem z Litoměřic jsme věděli, že jede i v nějakých levárnách, proto jsme si připravili legendu o „horkém zboží“, tedy za velice výhodnou cenu a počítali jsme s tím, že se na to určitě chytí.
- Když Blaier přišel, mluvil jsme s ním já a Miroslav K., Milan Ch. a Pavel V. seděli před hotelem v autě, když jsme se představili a slovně trochu oťukali, nabídl jsem mu ke koupi kamion cigaret zn. Marlboro (červené) s cenou asi 25 kč za krabičku, řekl, že se na to zboží pokusí sehnat nějaký „odpal“, měli jsme se znovu setkat asi za dvě hodiny na benzínové pumpě, kde jsme se ve stanovenou dobu opět setkali, Blaier přijel opět svým vozem a vypadalo to, že není sám, měli jsme dojem, že s ním ne náhodou přijela na parkoviště ještě další dvě vozidla, ono stejně parkoviště benzínky ve městě v deset dopoledne, kde je dost živo, není vhodné místo ke zpracovávání dlužníka, Blaier vystoupil z auta a řekl, že odpal na cigarety nemá, ale že by měl zájem o barevné kovy, konkrétně o měď, jelikož jsme potřebovali v té hře pokračovat, řekli jsme mu, že i na tohle máme kontakty, ověříme si to a znovu se mu ozveme, domluvili jsme se, že se mu ozveme večer kolem desáté, do té doby jsme se zdržovali ve Valmezu. Ve stanovenou dobu jsme mu volali (já) s tím, že v noci snad půjde ho někam vytáhnout, naložit ho a zpracovat, jeho manželka nám ale řekla, že Blaier není doma a nevrátí se dříve než o půlnoci, to už jsme nechtěli čekat a odjeli s tím, že tam brzy zajedeme znovu.
- Asi za dva dny, někdy v noci, mě přijel vyzvednout Miroslav K. s tím, že jeho autem hned jedeme do Valašského Meziříčí, trochu mě překvapilo, že pro mě přijel se spoře oděným, rusky hovořícím děvčetem, bylo mi vysvětleno, že ještě musíme zastavit v obci Hradišstko, kde je bordel, to rusky hovořící děvče tam vrátit a vyzvednout tam Milana ch. a dalšího našeho známého, Milana Š., který bohužel nedal jinak, než že si s námi udělá výlet na Moravu, tak jsme ho vzali sebou, před ním jsme o celé záležitosti hovořili jako o obchodní schůzce, ještě jsme se zastavili u Milana Ch. doma pro občanský průkaz, tuším na jméno Jakub Průcha, který někde sehnal, usoudili jsme totiž, že nejlepší bude si ve Valmezu v hotelu Apollo na tento občanský průkaz najmout pokoj, obchodní schůzka, ta se uskuteční v tom pokoji a tam budeme moci v klidu vysvětlit Blaierovi, kdo jsme a proč jsme ho kontaktovali, popřípadě ho hned začít nějak zpracovávat, jelikož jsme už měli s vymáháním nějaké zkušenosti, chtěli jsme na to jít v klidu, způsobem, který se nám už v minulosti osvědčil, nejdříve si s dlužníkem v klidu promluvit a patřičně barvitě mu vylíčit, do jak vážné situace se dostal, včetně možných následků a postihů, prostě postupné zvyšování nátlaku, nikdy jsme hned nevyhrožovali násilím dlužníkovi, či jeho rodině, to je poslední možnost, když vše ostatní selže a je vidět, že i když by mohl, tak platit nechce, dokonce jsme i někdy nabídli pomoc dlužníkovi, když byl v jakési druhotné platební neschopnosti, jak říkám, osvědčený postup.
- Do Valašského Meziříčí jsme přijeli opět nějak nad ránem, počkali jsme na benzínce na příhodnější dobu k zavolání Blaierovi, kterému jsme potom ze stejné budky zavolal domů a sjednal si s ním schůzku v recepci hotelu Apollo v osm hodin (ráno). Milana Ch. a Milana Š. jsme vysadili někde v centru města, dohodli jsme se, že je tam po schůzce vyzvedneme, Milan Š. tam byl s námi náhodou, neměl se tedy nic dozvědět a Milan Ch., ten se schůzky účastnit nechtěl, připadalo mu to riskantní, čekal totiž v té době už na nástup do výkonu trestu za jinou trestnou činnost (loupež), nechtěl si k tomu přidat ještě vydírání, celé jednání tedy zůstalo na mně a Miroslavovi K.
- Po vysazení obou Milanů jsme s Miroslavem K. zaparkovali u hotelu Apollo (v boční ulici) a šli se ubytovat, na recepci jsem jednal s příjemnou černovlasou dívkou (později u soudu tvrdila, že mě prý nepoznává), s cizím občanským průkazem žádný problém nebyl, vše proběhlo v pohodě, dostali jsme klíč a šli si prohlédnout pokoj, před osmou hodinou jsem sešel do recepce počkat na Blaiera, Miroslav K. raději zůstal na pokoji, abychom Blaiera nepoplašili, aby se necítil nějak ohrožen.
- Blaier přišel ve stanovenou dobu, řekl jsem mu hned, že to naše jednání bude trvat déle a že zde máme pronajatý pokoj, bude tedy lepší jít nahoru a v klidu to probrat, když souhlasil, vyjeli jsme výtahem nahoru a šli do pokoje, kde na nás už čekal Miroslav K.
- Po příchodu na pokoj proběhlo zdravení a nějaké další zdvořilostní fráze, ještě chvíli jsme hráli tu hru na obchodní schůzku, ale potom jsme mu řekli, kdo opravdu jsme a jaký je pravý účel našeho setkání, Miroslav K. při tom stál mezi ním a dveřmi, protože jsme předpokládali nějakou reakci, že až zjistí, oč jde, asi bude chtít třeba utéct nebo nějak vyvolat poplach, nějak si přivolat pomoc nebo něco podobného, neboť se bude určitě cítit ohrožený.
- Na první pohled sice nevzbuzoval nějaké obavy, byl to menší štíhlý člověk s kratším plnovousem, vypadal tak na 45 let, tuším měl na sobě džínsy, košile+svetr a snad nějakou hnědou nebo šedou bundu, vždy u sebe měl také malou, koženou tašku s poutkem, samozřejmě jsme ho okukovali, zda nemá někde pod oblečením pouzdro se zbraní, já jsem tenkrát u sebe obvykle nosil tři nože, jeden úzký středohrotý (dýku) s pevnou čepelí a dva překlápěcí, tzv. motýlkové, Miroslav K. u sebe míval německou holínkovou dýku.
- Řekli jsme Blaierovi, že máme od něj a od jeho společníka vymoci dluh, vyřídili jsme mu i pozdrav od věřitelů (údajně z Litvínova), vypadalo to, že to vezme v klidu a tak to bylo i myšleno, ale potom tam někdo z nás asi použil tu nešťastnou formulaci, že ten dluh vymůžeme jakýmkoliv způsobem, nebo nevím, co ho najednou přimělo k reakci, rychle vstal a sáhl do té malé kožené tašky, Miroslav K. se ho snažil chytit za ruce, taška spadla na zem a bylo vidět, že Blaier drží v ruce malou automatickou pistoli, tzv. šestpětatřicítku, tedy ráže 6,
- Když jsme Blaiera po těch dvou bodnutích nechali ležet na podlaze, tak za nějaký okamžik se začal ještě hýbat, proto jsem k němu přistoupil, sklonil se nad něj a ještě ho několikrát bodnul do levé strany hrudníku, původně jsme ho sice zabít nechtěli, ale bohužel, když se to zase takto podělalo, bylo to z našeho pohledu tenkrát už nezbytné, celé se to odehrálo neskutečně rychle, jako by se to vše od jeho vytažení pistole až přes první dvě bodnutí stalo v jednom okamžiku, je to vždy, jako by se zastavil čas, později jsme to probírali, zda to mohlo jít nějak jinak, ale kdo z nás mohl tušit, že vytáhne pistoli (mám nějaké zkušenosti ohledně střelných zbraní a vím, že i tak malá pistole dokáže na kratší vzdálenost bezpečně zabít, tak trochu jsme se tím utěšovali a omlouvali to tím), ale stejně jsme z toho byli špatní, další mrtvý člověk, to se nedá jen tak přejít, ani si na to nějak zvyknout, litoval jsem toho už tenkrát a teď ještě mnohem více, nemluvě o tom, jak jsme měli tenkrát vysvětlit tomu Mirkovi z Litoměřic, že je jeden dlužník mrtvý, jak známo, mrtvý neplatí své dluhy.
- Blaiera jsme pak přenesli do postele, vyprázdnili mu kapsy (tedy mysleli jsme si, že jsme mu vyprázdnili kapsy), na posteli jsme ho přikryli peřinou a snažili jsme se po sobě uklidit, ručníkem jsme se snažili setřít veškeré naše otisky prstů v pokoji, asi po patnácti minutách odešel z pokoje Miroslav K. a já asi deset minut po něm, ještě jsem otřel i kliku dveří pokoje a po zamknutí pokoje jsem ještě v zámku zlomil klíč, aby mrtvolu našli co nejpozději.
- Miroslav K. už na mě čekal v boční ulici v autě, nasedl jsem, někde na náměstí jsme vyzvedli oba Milany a jeli jsme směr Praha, tedy vlastně zpět domů, Milan Ch. se samozřejmě zajímal, jak schůzka proběhla, ale po pár narážkách a když jsem mu ukázal Blaierovu tašku s doklady, kreditkami a vším ostatním včetně pistole, bylo mu jasné, jak to dopadlo, nechtěli jsme mluvit otevřeně před Milanem Š., který s tím neměl nic společného, ale asi mu to nejspíš také došlo, tedy u soudu snad něco takového tuším říkal.
- Ještě ten den jsme si telefonicky sjednali schůzku s tím Mirkem z Litoměřic, měla proběhnout na stejné benzínce v Praze jako minule, když jsme se s ním setkali, vysvětlili jsme mu situaci a dali jsme mu tu Blaierovu tašku s doklady (pistoli jsem si ovšem nechal, později ji přes komplicovu sestru zabavila policie), byl z toho trochu v šoku, ale my jsme ho přesvědčili, že jsme vlastně splnili první část úkolu, jako že když Blaierův společník zjistí, že je Blaier mrtvý, jistě ze strachu dluh rychle zaplatí, prostě jsme nechtěli přiznat, že jsme to podělali a snažili se to obrátit v náš prospěch, na místě nám potom vyplatil 100 000 kč a na další schůzce později ještě zbývajících 50 000 kč (na tu poslední schůzku už ale raději nepřijel sám), Ivanovi V. jsme také řekli, co se stalo a později mu vyplatili 10% za zprostředkování.
- Já už jsem se v této věci až do svého zatčení (21. února 1996) nijak neangažoval, u soudu se sice objevili informace o nějaké další aktivitě mých kompliců v tomto případu (údajně snad vydírání toho Mirka z Litoměřic), ale to nemohu jak potvrdit, tak ani vyvrátit, to už šlo mimo mě a nic o tom nevím.
- Když to shrnu, tak ty případy jsou tím, jak se skutečně odehrály, naprosto ubohé a diletantské, možná i proto se to tak liší od toho, co jsem po domluvě s policií o spolupráci vypověděl do protokolu a co vlastně šlo před soud ve vyšetřovacím spisu, celé jsem to podal jako akční film, díky vysvětlení (poučení) policie o „polehčujících okolnostech“ do toho spadlo několik lidí, mnohem více, než by mělo (o dost let ve vězení), asi to byla má naivita nebo jsem se prostě choval jako idiot, když jsem z většiny případů udělal plánované vraždy (z několika dokonce nájemné) a některé lidi tak pasoval do role organizátora či zadavatele vraždy a sebe pak do role „pouhého“ vykonavatele, „jen“ jakéhosi člověka na špinavou práci, dobrá rada od policie, čím víc lidí v tom bude, tím víc se naše vina rozmělní a ten největší trest přece dostane vždy organizátor a ne ten, koho vlastně „jen zneužili“ na špinavou práci.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak tohle není pravda. Oběť Blaier u sebe žádnou zbraň neměl,pokud si pamatuju,tak jste mu ukazoval něco z okna a bodnul ho. P.š.
Re: Lez
Milan Gajdoš, 6. 4. 2018 11:22Bleier měl zbraň v autě (FIAT TIPO - zaparkovaný před hotelem Apollo). Po vraždě mu ukradli tašku a v ní byly klíče od auta, které pak prohledali a našli tam pistoli ráže 6,35mm, cca 16 000Kč, nějaké dolary a marky) Biederman pak doma na zahradě testoval pistoli do vraků aut, které byly na jejich pozemku, takže pan Bleier pistoli vlastnil, ale v žádné oficiální verzi není uvedeno, že by obět vytáhla zbraň a vrazi ji v "obraně" ubodali. Opět scéna jako z akčního filmu, ve kterém si Biederman myslel, že je.. Chvili po tom, co přišli na pokoj 318 u první vhodné chvilky ho zákeřně (jak jinak každá vražda či prvotní útok Biedermana byl zákeřný ) zezadu bodl 2x do břicha a Miroslav Karnoš poté jen přiložil nůž ke krku a zapíchl. Poté znovu stejný modus operandi, kdy si Biederman opět pojistil smrt a to údery nožem do oblasti hrudníku.
Re: Re: Lez
Milan Gajdoš, 2. 5. 2018 14:48
*oprava: pistoli našli v tašce od Bleiera, kterou prohledali až v autě Miroslava K. Nemá někdo s Vás možnost získat kriminalistický sborník č.1/2001, kde je celý případ do detailu popsán?
pistole 6.35
Milan Gajdoš, 6. 4. 2018 9:56Téhle verzi s pistolí se nedá moc věřit. Myslím, že po těch letech ve vězení a v uzavřeném prostoru si Biederman vytvořil v hlavě představu, jak bude své trestné činy prezentovat veřejnosti, aby to vše vypadalo, že ktomu přišel jak slepý k houslím.. (všechny vraždy jsou popisovány skoro jako souhra náhod, což je podle mě holý nesmysl). Vrábel je umným způsobem manimuloval a dělali pro něj tyhle svinstva. Biederman si myslel, že žije život z akčního filmu, někam nakráči, postříli nebo pobodá lidi, okrade je a odejde si. Takový člověk, který zavraží 5 lidí musí být do konce života ve vězení. Zvlášt vražda Blaiera je otřesná, někoho bodnout ze zadu do břicha a držet v něm kudlu. Ještě, že tam tenkrát nechali tu databanku a uplně čistému autu zamazali SPZ..
Hrůza k zamyšlení...
Petr, 13. 3. 2018 12:15Je k nevíře, jak pateticky zní příběh vraždy ústy vraha. Přitom se dopustil činu definitivního, nezvratného, nijak omluvitelného. Pane Biedermane, Vy svůj dluh společnosti nejste schopen splatit, ani nahradit za deset Vašich životů! Přeji Vám ještě hodně dlouhý a trpký život mezi čtyřmi stěnami. Smrt by pro Vás byla příliš milosrdná. Pokud jste byl schopen zhodnotit míru dopadu toho, když jiného zbavíte práva na život, a přesto se takové věci dopustil, nezasloužíte si nikdy návrat do svobodné společnosti. Šanci jste měl a promarnil jste ji. Doufám, že se nikdy nenajde někdo z pravomocných, aby Vás pustil ven.
nepatříte na svobodu
kuba, 28. 12. 2009 20:16jak a čim by jste chtěl dokázat, že již nejste schopen zabít člověka??? nemožné....
udivuje mě...
host, 10. 7. 2009 1:26
jak ze sebe neustále dělá chudinku a "pěšáka". Jak o všem co píše mluví jako o nepovedeném, zpackaném, atd.
Jak nikdy nikomu nechtěl ublížit, ale jen nešťastnou náhodou je za ním pět mrtvých. Pumpař se pohnul a sám si tedy mohl za to, že je mrtvej, tenhle chlap začal sahat po zbrani a také si za to může sám. A to pomíjím fakt, že mu nevěřím ani slovo.Určitě někdo, kdo je sám v pokoji se dvěma vymahačema se bude "šponovat" a tahat zbraň kterou nemá poruce a bude ji lovit z tašky. Každý trošku uvažující člověk by řekl, že zaplatí a pak vymýšlel opatření. Pochybuju, že tento na slova o vymožení za každou cenu hned začal lovit pistoli z tašky. Kecy, kecy, kecy. Škoda, že tu nejsou smajlíci... hned bych sem dal jednoho jak zvrací.
navěky
není podstatné, 20. 2. 2009 19:26Někdo to tu už někde psal,Ani 2016 ani 2056.ty tam budeš hnít navěky.
Lez
Vysetrovatel, 8. 1. 2016 23:37