oooOoOoO Fanfiction stories by Naiad and Zaira OoOoOooo

A/N: Ahoj všichni. Tak je tu 1. kapitola nové povídky :-) Jestli jste náhodou nečetli úvod, tak bych to doporučila, protože, tam je takový krátký začátek. Jinak doufám, že se bude povídka líbit a bude hodně komentů :-)

OoOoOoOoO

„Už máš pro mě dárek, Evansová?“

„Ne, nemám.“

„Ale to už nemáš moc času. Dnes je čtyřiadvacátého.“

„Ty si myslíš, že ode mě něco dostaneš?“ zeptala se ho nevěřícně.

„A proč bych neměl?“

„Jsi idiot, Pottere!“ řekla naštvaně Lily a s dupáním odešla do svého pokoje.

„Ahoj Lily!“ pozdravila ji vesele Jean, při zabalovaní dárků pro své kamarády. Ten pro Lily měla zabalený jako první.

„Už máš pro mě dárek, Evansová?“ napodobila Lily Jamesův hlas.

„Cože?“ zeptala se nechápavě Jean.

„To je takový idiot! Co jsem komu udělala?!“

„James?“ zeptala se se smíchem Jean.

„Ano, Potter! Co si sakra o sobě myslí? Proč mě vždycky musí tak ztrapnit?“

„Jenom je zamilovaný.“

„To určitě!“

„Věř mi, že je to pravda, i Black mi to potvrdil.“

„A ty věříš Blackovi? Vždyť jsou úplně stejný. Akorát Black si stále necuchá tak trapně vlasy.“

Jean se zasmála. „Jo, to máš pravdu,“ řekla a u toho si představovala, jak by si Sirius cuchal vlasy jako James.

OoOoOoOoO

„Dárky!“

Lily se s leknutím probudila, ale když viděla na svém budíku, že je teprve půl sedmé, znovu položila hlavu na polštář a skoro celá se zakryla peřinou, jen nohy jí koukaly.

„Jé dárky!“

Teď už naštvaně se odkryla a podívala se na dalšího magora, který stává o půl sedmé. Zahlídla nadšenou Jean, která okamžitě vylezla z postele. Na sobě měla její oblíbené vánoční pyžamo, které zásadně nosila jen o vánočních svátcích. Skládalo se z dvou dílů z červeného saténu. Na košili byly vánoční stromečky a sem tam se objevil nějaký dárek, na kalhotách byli Santa Clausové na saních. Ale nejzajímavější na tomto pyžamu bylo to, že vše se hýbalo. Hlavně Santové létali na svých saních sem a tam.

„Jean, jsi normální? Vždyť je teprve půl sedmé!“ zavyla ospale Lily.

„Ale Lily ono už je skoro půl desáté,“ odpověděla jí v klidu jejich další spolubydlící Nola, která se jako jediná v jejich pokoji probudila v půl sedmé.

„Cože?“ Lily hned vyskočila z postele. „To jste mě nemohly vzbudit? Vždyť víte, jak miluju Vánoce!“ Lily pobíhala po pokoji a její kamarádky na ní nechápavě koukali.

„Co děláš, Lily?“

„Co by, Nolo? Snažím se upravit!“

„A proč se potřebuješ upravit na to, aby jsi si rozbalila dárky?“ zeptala Jean.

Lily se najednou zastavila. V puse měla kartáček na zuby a volnýma rukama se snažila si udělat dva culíky. S pastou v puse jen řekla: „A jo.“

Jean s Nolou se začaly smát a Lily se k nim za chvíli přidala. Rychle si dočistila zuby a jak nejrychleji mohla, vrhla se na své dárky a že jich nebylo málo.

Jako první si vzala dárek od rodičů. Byla tam zelená pletená šála s rukavicemi a čepicí stejné barvy, potom ještě nějaké mudlovské cukrovinky a lístek s přání krásných svátků od Petunie. „Alespoň něco,“ usmála se pro sebe Lily a rozbalovala dál.

Mezi dárky, co zatím rozbalila, byly dvě knihy, plno sladkostí z Medového ráje a-

„Sakra, co to je?“ vykřikla z ničeho nic a koukala se na obrovské čokoládové srdce, přibližně jednu stopu vysoké, jednu stopu široké.

Jean, která už měla všechny své dárky rozbalené, si sedla vedle Lily na postel. Podívala se na to srdce a zadržovala smích.

„Od Jamese Pottera?“ zeptala se se zájmem Nola a také si sedla vedle Lily, ale z druhé strany.

Lily stále nevěřícně koukala na to obrovské srdce a pomalu začala v obličeji rudnout. „To-to to je takový...“ Lily zhluboka a nahlas dýchala. Byla tak vyvedená z míry, že jí docházela slova.

„Takový zlatíčko?“ zeptala se Jean a začala se hurónsky smát.

„Lily, uklidni se,“ snažila se zastavit Nola svou kamarádku, na které bylo vidět, že chce někoho zabít. Jestli to měla být Jean nebo James Potter, nikdo nevěděl.

Lily stále zhluboka dýchala, čokoládové srdce už položila vedle sebe. Křečovitě se držela za postel v domnění, že tak Jean nepřerazí.

„Ještě tady máš jeden dárek,“ řekla jí s nadějí v hlase Nola a doufala, že ten poslední dárek jí zlepší náladu.

Lily se podívala ke svým nohám a zjistila, že Nola mluví pravdu. Na zemi ležel balíček v zeleno červeném obalu. Chvíli přemýšlela od koho by mohl být, až jí nakonec zbylo jen jedno jméno, Jean.

„Modli se, aby to bylo něco normální, jinak...“ nedořekla Lily a vzala do ruky dárek a rychle z něj strhla balicí papír. Překvapeně se dívala na menší knížku v tmavě modrém sametovém obalu, na kterém bylo zlatým písmem napsáno: Povídej si! Uživatel č. 5022.

„Co to je?“ zeptala se podezřívavě Lily.

„Kouzelnická novinka. Vždy jsou vyrobeny dvě knížky, které jsou mezi sebou propojené. Když budeš ty a ten, kdo vlastní tu druhou, u té knížky, můžete si dopisovat. To, co napíšeš, se mu okamžitě objeví v jeho knížce a naopak.

„A tu druhou máš ty?“

„Ne, nemám. Naschvál jsem vzala jen jednu a tu druhou jsem nechala na osudu. Třeba konečně potkáš tu tvojí vysněnou osudovou lásku.“

„Nebo Pottera.“

„To je taky možnost, ale je to malá pravděpodobnost.“

„Díky,“ řekla Lily a zkoumavě si knížku prohlížela.

OoOoOoOoO

„Vánoce!“ někdo Jamesovi strašlivě zařval do ucha. Věděl, kdo to byl, byl to Sirius. I když se Siriusem trávil už páté Vánoce, na tenhle jeho rituál si nikdy nezvykl. A to se na to včera psychicky připravoval.

Instinktivně si dal ruce přes uši a snažil se zahnat tu bolest hlavy z tak nepříjemného probuzení. Když už měl pocit, že Sirius už řvát nebude, sundal si ruce z uší a podíval se na hodinky. Bylo už deset hodin.

Teď už vesele se rozhlédl po svých třech kamarádech. Sirius už nadšeně rozbaloval dárky. Remus se ospale protahoval a Petr, který si rozbalil už dárek od rodičů, vesele kousal do čokoládové žabky. Potom shlédl dolu a uviděl obrovskou hromadu dárků. Tak jako Sirius začal nadšeně rozbalovat.

Jako první mu přišel do ruky dárek od Remuse. Poznal to hned, protože to byla kniha. Nikdo jiný mu knihy nedával, jen rodiče, ale těm už jasně řekl, že knihy nechce. Byla to kniha o jeho nejoblíbenějším famfrpálovém týmu, Puddlemerští spojenci.

Potom od Petra, od kterého dostal velký balík se sladkostmi. Potom od rodičů. Jeden pletený červený svetr, který na dotek štípal, potom černý společenský hábit. Nechápal proč ho dostal, když ho v Bradavicích k ničemu nepotřeboval. A nakonec několik malých balíčků, kde bylo plno cukrovinek. Ve dvou bylo domácí cukroví, které mu v Bradavicích tak chybělo a v těch ostatních třech byly sladkosti z obchodů, samozřejmě jen ty, které měl rád.

Nakonec mu zbyl poslední dárek, který musel být od Siriuse. „Vždyť je to kniha?“ pomyslel si a tázavě se podíval po svém kamarádovi.

Sirius se zrovna cpal sladkostmi od Petra. „Co je?“

„Co to je?“

„Rozbal to!“ vybídl ho Sirius a s chutí ukousl čokoládové žabce hlavu.

James se nedůvěřivě podíval na Siriusův dárek a pomalu ho začal rozbalovat. Znal totiž Siriuse, věděl, že to mohl být nějaký žertík. Když vyndal knihu z červeného vánočního balícího papíru, zbyla mu v ruce menší kniha v tmavě modrém sametovém obalu, na kterém bylo zlatým písmem napsáno: Povídej si! Uživatel č. 5021.

„A to má být co?“ zeptal se James.

„Povídej si!“ odpověděl s úsměvem Sirius.

„Počkej, o tom jsem nedávno četl v Denním věštci!“ řekl překvapeně Remus a Sirius jen přikyvoval.

„A co to teda je?“

Vysvětlování se ujal Remus. „Je to něco jako dvousměrné zrcátko. Akorát se do toho píše. Existují vždy jen dva kusy. To, co tam napíšeš, se okamžitě objeví v té druhé knize a naopak.“

„A kdo z vás má tu druhou?“ zeptal se se zájmem James.

Všichni tři kluci zakroutili hlavou.

„Proboha, kdo ji má?“

„Bůhví. Koupil jsem naschvál jen jednu. Třeba konečně zapomeneš na Evansovou a najdeš si přes to nějakou jinou holku.“

„Nebo kluka,“ dodal se smíchem Remus.

„Co když tu druhou bude mít Srabus?“ zeptal se zhnuseně James.

„Pochybuju o tom, že Umaštěnec by si něco takového koupil.“

„Jen aby, Tichošlápku.“

Úvod                                                                                                                                       2. kapitola