Oryjentace na mapě a v přírodě
Orientace podle kompasu je docela snadná
Orientace podle hodinek
Orientace podle mapy
Orientace podle prírodních jevu a lidského díla
Orientace podle slunce
Orientace podle busoly
Orientace mapy podle busoly
. Otácíme stupnicí tak dlouho, až písmeno S (N) (což je zároven nultý stupen) se ocitne u ukazatele. Pak položíme busolu její zámernou hranou na pravý okraj mapy. Potom otácíme celou mapou (a samozrejme i busolou na ní) tak, že magnetka se ocitne svou šipkou presne u ukazatele.. Busola je zdokonalený kompas. Kdybychom meli volit mezi busolou a kompasem, vždy je lepší rozhodnout se pro buzolu, protože jí lze zmerit úhel mezi severem a prímkou, vedoucí k vytcenému cíli. Tento úhel se jmenuje azimut. Umožnuje jít k cíli bezpecne, bez uchýlení, a to i za tmy, v mlze a v naprosto neprehledném terénu.. Ráno je slunce približne na východe, v poledne na jihu a vecer zhruba na západe. Približne v techto hodinách mužeme svetové strany stanovit takto: v 6 hodin ráno na východe, v 9 hodin na JV, ve 12 hodin na jihu, v 15 hodin na JZ a v 18 hodin na západe.. Osamelé stromy mívají kmen ze severní ci severozápadní strany porostlý lišejníkem nebo mechem. Sníh se na jare nejdéle udrží na stráních a v príkopech obrácených k severu. Parezy stromu mají své kruhy ("léta") na severní strane hustší, na jihu ridší a vetší (protože z jihu prichází ke stromu více slunecního tepla). Tento jev není vždy smerodatný, selhává v údolích, lesích aj., kde vlivem terénu prírodní vlivy na strom nepusobí tak jako na rovine. Slunecnice se otácejí za sluncem, i když je zamraceno. Mravenište má sráznejší spád k severní strane. kostely stojí veží ci hlavním vchodem na západ, oltáre na východ. Vcelíny smerují k jihu. V horských oblastech mají stromy vlivem vetru na severozápadní strane vetve ridší a olámané.. Všechny dnes tištené a používané mapy jsou kresleny tak, že na jejich horním okraji je vždy sever. Jestliže na mape dovedeme ukázat místo, kde ve skutecnosti stojíme a nekde v okolí vidíme nejaký význacný objekt (napr. kostelík, nádraží, vesnicku...) a najdeme tento objekt na mape, otácíme mapou tak, aby naše stanovište na mape a význacný objekt na mape byly ve stejném smeru s naším skutecným v terénu.. Namíríme malou (tedy hodinovou) rucicku hodinek k Slunci. Úhel, který rucicka svírá s dvanáctkou na ciferníku, rozpulíme myšlenou prímkou nebo treba i rovným stéblem, jež na hodinky priložíme. Smer, který prímka ci stéblo ukazuje, vede mezi Sluncem a dvanáctkou k jihu, na opacnou stranu pak k severu. Pamatujte si, že dopoledne pulíme úhel od malé rucicky vlevo, odpoledne vpravo! Zkuste si to nekolikrát a zapamatujete si to hrave a trvale.Odhad vzdálenosti a mněření v přírodě
Odhad vzdálenosti není zcela presný, závisí na zkušenosti, kvalite zraku, ale pro orientaci stací.
vrchlky kopců, obrysy domů 5000 metrů
silnice, domy 4000 metrů
postavy ve volném terénu, osamnělé stromy 2000 metrů
telefoní tyče, kmeny stromů 1000 metrů
zřetelné lidské postavy, okna a dveře domů, poznate zda de postava k vam nebo od vas 500 metrů
větší části oděvů, větve 400 metrů
ovál obličeje, nesené předměty(hůl apod.) 300 metrů
listí na stromech, tašky na střechách, obrysy paží a nohou 200 metrů
podrobnosti obličeje, kameny na cestě 100 metrů
K
Míry: Nejcasteji budeme merit v krocích. Délku jednoho kroku si vypocítáme tzv. prumernou desítkovou metodou - udeláme 10 kroku, zmeríme tuto vzdálenost, vydelíme deseti a dostaneme délku jednoho kroku. Tento postup je možno aplikovat i na více kroku a tím získat presnejší údaj. Je také dobré zjistit a pamatovat si: šírku rozpažených paží, vzdálenost mezi ukazovákem a prostredníkem, délku ukazovácku a délku své stopy. Jako pomucka nám muže sloužit provázek dlouhý alespon 4 m, rozdelený uzlíky po pul metrech a první pulmetr rozdelený na decimetry.
Merení pomocí tužky: Vezmeme ji do prstu, dáme do vzdálenosti 60 cm od ocí a držíme ve svislé poloze. Její hrot zameríme jedním okem na cíl, jehož vzdálenost chceme zmerit, pak oko zavreme a otevreme druhé, aniž bychom tužkou pohnuli. Tužka jako by se premístila, náš pohled smeruje nyní na jiný cíl. Odhadneme vzdálenost mezi obema body (tedy šírku), napríklad podle výšky postavy, tento odhad násobíme deseti a máme vzdálenost od nás k cíli. Místo tužky stací zápalka nebo stéblo slámy.
dyž jsou videt:
. Kompas se položí na vodorovný podklad (nejlépe na rozevrenou dlan, není-li na blízku nic jiného), a tam, kam ukazuje modre zakalená špicka kompasové strelky, tam je sever. Druhý konec strelky ukazuje k jihu. Kolmo vpravo od takto ukazující strelky je vždy východ, vlevo západ.