První sníh
23. 11. 2008
Napadl první sníh. Celkem nečekaně. Pořád jsem vzpomínala na léto a nějak doufala, že pár teplých dnů, ještě zažiju. Nakonec tobylo jako každý rok, probudím se a venku je sníh. S prvním sněhem přichází spousta nových věcí a emocí. Přicházejí vánoce a my jsme za ně rádi, všichni, ať se každý vymlouvá na vánoční nákupy, drásající nervy apod., přeci jen, se všichni těšíme. S prvním sněhem přichází většinou i nostalgie, všimli jste si toho? Nedávno, avšak před prvním sněhem, se u mě něco změnilo. Něco mě upoutalo a já ztratila podstatnou část svého bezprostředního přístupu. Dnes jsem se vracela pozdě večer domů, pomalu a opatrně jsem našlapovala, abych neuklouzla a těšila se, až se doma zachumlám. Přede mnou šli asi tři kluci, šli za sebou a byli od sebe dost daleko, aby k sobě patřili, přesto se ve stejnou chvíli začali všichni klouzat. At´ byli jakkoli staří, jejich radost z prvního sněhu jim nezabránila v tak dětinské činnosti. Poddali se. Chvíli jsem je s úsměvem pozorovala a přemýšlela, proč už nejsem já, schopná se takhle radovat a dělat to, co mě napadne, jak tomu bylo vždycky. Tato myšlenka mě donutila zamyslet se, co se stalo, že už nejsem schopná vše tolik prožít. Nakonec jsem přestala přemýšlet a rozeběhla se. Cestu domů jsem "proklouzala", několikrát jsem málem spadla, ale bylo to neuvěřitelně osvobozující. A to je asi vše. Jen maličkatý příběh o tom, jak se Terka vrátila k sobě samé.
Komentáře
Přehled komentářů
Jek by řekl A. de S. Exupery: "Co je důležité, je očím neviditelné, Terezko." .-)
maličkosti
(REWEREND, 21. 5. 2009 12:37)