létání s Z-24 Krajáne
Z-24 Krajánek
Krajánek v červnu 2005 rozšířil mou sbírku oldtimerů, se kterými jsem se svezl. Příležitost se naskytla v Křižanově. Dotyčný Krajánek byl dlouhou dobu exponátem technického muzea a v 90. letech byl znovu zprovozněn.
Takže jak se s takovou starožitností z roku 1948 létá?
Kabina vypadá pro dnešního plachtaře dost nezvykle, na první pohled je dost krátká. Nastupuje se do ní celkem slušně, po usednutí jsem zjistil, že posaz je skutečně trochu divný. Seděl jsem tam hodně vzpřímeně a kolena jsem měl skoro pod bradou. Naštěstí byla přístrojová deska malá, takže jsem se o ni neopíral holeněmi. Bylo to asi trochu dané také tím, že sedačka nebyla přizpůsobena dnešním padákům. V době vzniku Krajánka bylo slovo ergonomie neznámé a tak se tam nedá nic nastavit - buď se pilot přizpůsobí nebo má smůlu. Řídící páka byla o něco kratší než u Blaníka, jak jsem měl pokrčené nohy, šla řídící páka při krajních výchylkách křidélek pod kolenem. Mohutné pedály byly nezvyklé konstrukce, kdy pedály byly zavěšené za horní okraj a šlapalo se do nich patami. Zvyknul jsem si na to velice rychle. Po levé straně kabiny byl ovladač brzdících klapek s nečekaně krátkým chodem, z přístrojové desky vyčnívalo táhlo vypínače vlečného lana a ovladač vyvážení byl za řídící pákou (z pohledu pilota). Vyvážení mělo obrácené výchylky - pro vyvážení těžký na hlavu se muselo dát k sobě. I na to jsem si rychle zvyknul, snad bych si zvyknul i na rogalo. Po usednutí do kabiny ještě přišel na svoje místo jakýsi kryt s větrným štítkem a jenom malým otvorem pro hlavu. Teď jsem byl v kabině uzavřený docela těsně. Najel přede mne vlečný Brigadýr a hlavou se mi - jako obvykle - začaly honit myšlenky typu "do čeho jsem to zase vlezl". Lano se napnulo, propružilo (Krajánek startuje a přistává na lyži) a potom lehounkého Krajánka vystřelilo dopředu. Než jsem si stačil trochu osahat reakce kormidel, byl jsem ve vzduchu. Po několika vlnách kolem všech tří os jsem Krajánka ustálil, zjistil jsem že to je koneckonců letadlo jako každé jiné a tepová frekvence se mi pomalu vrátila k normálu. Aerovlek proběhl bez problémů, jenom těch cca 100km/h už bylo na chudáka Krajánka trochu moc a měl jsem co dělat, abych to utlačil. Po vypnutí jsem ustálil rychlost na 70-75km/h (skoro zbytečně moc) a osahal jsem si pořádně řízení. Musel jsem zkonstatovat, že Krajánek je hodné letadlo stabilní kolem všech tří os a že na řízení reaguje při své malé váze docela svižně. Síly v řízení mi připadaly srovnatelné s Blaníkem při 80km/h a byly dobře zkoordinované. Slyšel jsem, že při špatně provedené zatáčce pilot dostal od vzduchu facku, jak mu fouklo za větrný štítek. Potvrdit to nemůžu, protože let proběhl při 32°C takže každý závan vzduchu mi byl spíš příjemný. Ze stejného důvodu nemůžu říct, jak táhne dovnitř, i když jsem nějaký průvan zaznamenal. Zkusil jsem si i trochu pádové vlastnosti. Při rychlosti mírně nad 50km/h jsem zaznamenal znatelné chvění a pokles účinnosti kormidel; i při této rychlosti byl ale Krajánek pořád ovladatelný. Až k vlastnímu pádu jsem ale - v úctě k jeho stáří - nešel.
Let byl doprovázen docela sympatickým svištěním vzduchu kolem vzpěr podpírajících křídlo. Výhled z otevřené kabiny nebyl takový jako u moderních větroňů, pilot je v kabině dost utopený aby mu tam netáhlo. To potom samozřejmě není moc vidět pod sebe. Dá se ale trochu vyklonit "přes palubu".
To už ale byl čas jít na okruh a přistát. V poloze "po větru" jsem si vyzkoušel na chvilku účinnost brzdících klapek. Přitom jsem zjistil, že mám s ovládáním brzd problémy. Nejdřív jsem musel uhnout levým kolenem a potom jsem zase neměl při otvírání klapek kam poskládat levou ruku. Nojo, když jsem to zkoušel na zemi, neměl jsem ještě větrný štítek a tak jsem levý loket vystrkoval ven... Maličké brzdící klapky moc odporu nepřidají ale protože Krajánek sám o sobě moc neklouže, je výsledný úhel sestupu na přistání uspokojující. V poslední fázi ani moc neplave, nejspíš díky vysoko položeným křídlům s nevelkým rozpětím. Potom následuje drncnutí lyží odpruženou silentbloky a díky lyži kratičký dojezd po zemi.
Celkově bylo s Krajánkem příjemné svezení, taková pěkná nostalgie. Staří piloti si vlastnosti Krajánka ve srovnání s podobnou (a o něco starší) Grunau Baby pochvalovali a také já jsem s nimi byl spokojen
zdroj : sweb.cz