26.a 27. hodina Konstrukční materiály kuchyňských potřeb
26.- 27. hodina Konstrukční materiály kuchyňských potřeb
Kuchyňské potřeby a ostatní domácí potřeby se vyrábějí z různých kovů a jejich slitin, dřeva a plastických hmot, případně v jejich vzájemné kombinaci.
KOVY A SLITINY
Z kovů používaných pro výrobu zboží této sortimentní skupiny se používá především ocel běžných kvalit podle ČSN a nerezavějící slitina železa, niklu a chrómu — antikoro. Z neželezných kovů je to především hliník, případně jeho slitiny, dále pak měď, mosaz a bronz. Z ostatních kovů je to především cín a zinek, sloužící k pokovování oceli při ochraně proti korozi.
OCEL
Ocel je hutnicky vyrobené železo s maximálním obsahem uhlíku 1,7 %. Je-li obsah uhlíku větší, označujeme toto železo jako litinu. Měkká ocel obsahuje pouze 0,1 až 0,2 % uhlíku, tvrdá ocel obsahuje uhlík v množství asi 0,8 %. Ocel s menším obsahem uhlíku je dobře svařitelná.
Jednotlivé tvary železných výrobků se tvářejí litím, válcováním, tažením, kováním a lisováním.
Slitiny železa o obsahu asi 18 % chrómu a 8 % niklu se používají jako nerezavějící slitiny pro výrobu různého zboží.
MĚĎ
Měď má jako jediný z kovů růžovou barvu. Je měkká a výborně tvárlivá. Odolává korozi vlivem povětrnosti a povléká s tenkou vrstvičkou měděnky zelené barvy, která tvoří vlastní antikorozní ochranný povrch.
Měď kombinací s jinými kovy vytváří řadu slitin významných technických vlastností. S cínem vytváří bronzy, které mají zlatožlutou až stříbřitě bílou barvu.
Mosazi jsou slitiny mědi a zinku. Vyznačují se krásnou barevností od červené do světle žluté. Pravá mosaz s obsahem 28 % zinku se vyznačuje výbornou tažností.
HLINÍK
Hliník je kov stříbrolesklý, dobře leštitelný, stálý na vzduchu a ve vodě. Pro svoji nízkou měrnou hmotnost se řadí mezi lehké kovy.
Dá se výborně tvářet litím, válcováním, tažením a lisováním.
ZINEK
Čistý zinek má důležité použití jako protikorozní ochranná vrstva na výrobcích z oceli. Pozinkování nádob a předmětů sloužících pro potravinářské účely není z hygienického hlediska vhodné. Další uplatnění nachází zinek ve slitinách, zejména s mědí.
CÍN
Nejčistší cín (prostý olova) se používá pro cínování předmětů. které přicházejí do přímého styku s potravinami. Cín vytváří účinné antikorozní vrstvy na ocelovém podkladu a jako kov je zdravotně nezávadný. Uplatňuje se též ve slitinách s mědí, s olovem tvoří cínové pájky pro elektrotechnické účely.
DŘEVO
Dřevo je vlastní nosná hmota dřevin, zejména kmenů a větví listnatých a jehličnatých stromů. Je tvořeno převážně celulózou a ligninem. Má vláknitou strukturu, je pružné a ohebné. Má různou tvrdost podle druhu, ale dá se velmi dobře obrábět.
Z tvrdého dřeva se používá nejčastěji dřevo buku a javoru, z měkkého dřeva pak dřevo smrku, jedle, topolu a lípy.
PLASTY
Mezi plasty patří všechny prakticky použitelné organické materiály, které lze tvářet lisováním, vstřikováním do forem, protlačováním profilem apod. Jsou to tedy takové hmoty, které se za podmínek zpracování při tváření vyznačují plastickým stavem, avšak jako konečné výrobky nejsou již v podmínkách běžného použití plastické, nýbrž pevné, houževnaté a pružné. Ke spotřebiteli přicházejí jako desky, trubky, tyče, fólie, vlákna nebo v podobě polotovarů, jako lisovací, licí a vstřikovací hmoty nebo jako hotové výrobky.
Plasty se v hotovém výrobku obvykle skládají ze tří složek — z plniva, pojiva a přísad. Pojivem je vlastní makromolekulární látka buď syntetická, nebo přírodní. Obecně se tyto látky označují jako pryskyřice, protože se v mnohém přirozeným pryskyřicím podobají. Vlastnosti pojiva jsou tedy základními vlastnostmi příslušného plastu.
Plnivem mohou být nejrozmanitější hmoty anorganické i organické, práškovité i vláknité. Jejich význam tkví jednak v úspoře určitého podílu pryskyřice, jednak lze těmito plnivy vhodně upravit vlastnosti připravované hmoty.
Přísady, barviva, stabilizátory, maziva a změkčovadla slouží především k upravení vlastností plastů. Zvyšují stálost plastů vůči různým vlivům (např. vlivu kyslíku, ultrafialových paprsků, teploty apod.) a dále zlepšují a podporují průběh technologického postupu výroby zboží, zvyšují ohebnost, tvárlivost, vláčnost apod.
Plasty se dělí podle potřeby na jednotlivé skupiny podle zvolených hledisek.
V chemickém členění plastů rozeznáváme například fenoplasty, aminoplasty, polyamidy, polyestery, epoxidy, akryláty, silikony a další.
Podle struktury rozdělujeme plasty na hmoty s lineární strukturou (vláknotvorné) a hmoty se strukturou prostorovou (nevláknotvorné).
Z hlediska vlastností se nejčastěji uplatňuje hledisko teplotního vlivu (tj. chování plastu při zahřívání). Zde existují dvě skupiny plastů, jednak termoplasty (zahřátím měknou a ochlazením opět tuhnou) a jednak termosety (zahříváním přecházejí nevratně do vytvrzeného, netavitelného a nerozpustného stavu).
Plasty jsou chemicky výborně odolné. Vzdorují účinkům vody, tuků, olejů, organických kyselin a všem potravinářským výrobkům v tekutém, tuhém nebo pastovitém stavu. Jsou většinou pružné a měkké a podléhají snadno mechanickému opotřebení. Poněvadž neodolávají zvýšeným teplotám, nezbytným pro sterilaci, nejsou vhodné ke zhotovování výrobků pro kojence a nelze jich používat v závodech veřejného stravování.