Stuka Ju 87
Stuka Ju 87
Ano, takovou pověst měly v počátcích války ony slavné střemhlavé bombardéry. Stuky však vstoupily do povědomí mnoha lidí zejména svou úspěšností v počátku světového konfliktu. Jejich přesné zásahy na opevnění Polských vojsk a rovněž rozbíjení početných tankových formací Rudé armády nezůstane zapomenuta. Německo, již delší dobu oslněno výkony střemhlavých bombardéru, zadalo několika leteckým firmám specifikace k vývoji nového střemhlavého bombardéru, jenž by nahradil doposud používaný Hs 123. Dnes již víme že soutěž, díky svému prozíravému chování, vyhrála firma Junkers s prototypem Ju 87. První prototyp vzlétl roku 1935, byl to robustní dolnoplošník s křídly lomenými do W. Podvozek byl pevný a letoun byl pně potažen duralem. V přídi byl ještě uložen britský motor s dvoulistovou dřevěnou vrtulí. Letoun byl zkoušen v rukou zkušených testovacích pilotů. I vývoj tohoto letounu se neobešel bez nehody. Při jednom ze zkušebních letů se utrhla jedna ze zdvojených ocasních ploch. Následkem této nehody byla zadní část přepracována a nahrazené jednou směrovkou z větší plochou. Letoun byl rovněž později nahrazen německým motorem Jumo 210Aa. Ju 87 byl zkoušen a porovnáván s jinými typy a vyšel z něj vítězně. Poslední prototyp byl již předobrazen zamýšlené sériové verze A. byli provedeny menší úpravy, jenž se týkaly zvětšení rozchodu podvozku, přepracování zadní části kabiny a montáž zbraní. Vrtule byla již třílistá a pumu o hmotnosti až 500kg vynášela mimo okruh vrtule vidlice instalována pod trupem. Letoun byl samozřejmě vybaven zaměřovačem pro střemhlavý let, horkou novinkou byl systém umožňující automatické vybírání střemhlavého letu. Začátkem roku 1937 začala firma Junkers produkovat první letouny. Během konfliktu ve Španělsku Němci testovali Stuky v reálných bojových podmínkách a zde si vedli lépe než příkladně. V průběhu roku 1937 se připravovala nová verze s označením B-1, měla zabudovaný nový motor s výkonem 1200 koní a podstatně upravený drak. Mohla nést pumovou výzbroj pod křídly. Ve verzi B pak pokračovalo několik subvariant. Přibylo pancéřování, úprava pro službu na sněhu s lyžinami místo kolového podvozku, verze Trop pro Africké bojiště atd.Za zmínku stojí také verze C, jenž byla určena pro službu na letadlové lodi Graf Zeppelin. Verze Ju 87R měla zabudovány zvětšené palivové nádrže a byla určena pro útoky na hladinové cíle. Další podstatné změny na Ju 87 byly prováděny až v roce 1940. Byl integrován nový motor Jumo 211J o startovním výkonu až 1400 koní. Změn doznal rovněž překryt kabiny, jenž byl zeštíhlen a zakončen malou věžičkou vybavenou dvojkulometem MG 81Z. Zvětšilo se také pancéřování kabiny. Palivová zásoba byla zvětšena a dosahovala úrovně Ju 87R. Tato verze nesla označení Ju 87D. U této verze mohlo být použito velké množství svrhované výzbroje. Letoun mohl nést na svém hlavním trupovém závěsníku pumu do hmotnosti 1400 kg. Pod křídly mohly být neseny pumy až o hmotnosti 500 kg. Stuky létaly rovněž s kulometnými pouzdry, přičemž kulomety byli zaměřeny šikmo dolů. Použity byli rovněž podvěsy s dvěma 20 mm kanony. Verze D-5 byla použita mimo jiné i vojsky Maďarů a Rumunů. U této verze byli křídelní kulomety ráže 7,9 mm zaměněny za 20 mm kanony se zásobou 500 nábojů na zbraň. Přibylo pancéřování a pilot mel možnost v případě nouze odhodit podvozek. S příchodem roku 1943 Němci ztráceli iniciativu jak při pozemních akcích tak i ve vzduchu. Stuky tak se svou malou rychlostí a slabou defenzivní výzbrojí přecházely na noční akce. K tomuto účelu byli upraveny D-3 na verzi D-7 s tlumiči plamenů. V konečné fázi války, kdy tanky Rudé armády nabývaly na kvalitě a co bylo horší i na počtu, přibyla potřeba letounů specializovaných na boj proti tanků. Stuka se svými 20 mm kanóny nedokázala probít pancéřování a tak probíhaly pokusy s instalací kanónu ráže 37 mm. Úspěšné vyřešení problému se uplatnilo do verze Ju 87G. Kanóny z křídel byli demontovány. Letoun nemohl nést pumové závěsy pod křídly a místo nich tak přibyli dva 37 mm kanóny se zásobou 12 nábojů na zbraň. Koncem roku 1944 začalo stahování Stuk z fronty a na jejich místo nastoupily bitevní Fw 190.