Nedělní odpoledne, mladá rodina, najednou zvonek. Pán jde otevřít, a za dveřma smrtka.
Tož on jak ji vidí, padne na kolena, slzy jako hrachy, a začne bědovat:
"Mně néé, mně přece nemůžeš chtít, vždyť já jsem ještě mladej, nic jsem si neužil, se ženou jsme teprve rok, mám rozestavěnej barák, auto na leasing, dítě na cestě, ... mně přece nééééé!"
Smrtka na něj s despektem pohlédne, a praví temným hlasem:
"UHNI SRABE, 'DU SI PRO KŘEČKA!!!"
Tož on jak ji vidí, padne na kolena, slzy jako hrachy, a začne bědovat:
"Mně néé, mně přece nemůžeš chtít, vždyť já jsem ještě mladej, nic jsem si neužil, se ženou jsme teprve rok, mám rozestavěnej barák, auto na leasing, dítě na cestě, ... mně přece nééééé!"
Smrtka na něj s despektem pohlédne, a praví temným hlasem:
"UHNI SRABE, 'DU SI PRO KŘEČKA!!!"
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář