Hasicí přístroje
Stejně jako u autonomních hlásičů, také u hasicích přístrojů platí, že jejich
umístění, druhy a počet je stanoven ve schválené projektové dokumentaci staveb.
Povinnost vybavit stávající objekty přenosnými hasicími přístroji stanoví § 5
odst. 1 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších
předpisů s podrobnostmi uvedenými v ustanovení § 2 vyhlášky č. 246/2001 Sb. o
stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru. V
prostorách a zařízeních, u nichž nebylo stanoveno množství, druh a způsob
vybavení věcnými prostředky požární ochrany, se zabezpečují a instalují hasicí
přístroje na každých započatých 200 m2 půdorysné plochy podlaží
objektu.
Ačkoliv nejsou u menších staveb (rodinný dům, chata) a v bytech hasicí
přístroje předepsány, hasiči rozhodně doporučují jejich nákup a instalaci i
do domácnosti.
Před pořízením hasicího přístroje byste si měli rozmyslet, co vlastně chcete
případně hasit, jaké materiály a zařízení se v místnosti nacházejí atd. Na
základě toho se pak můžete rozhodnout, jaký druh hasicího přístroje by byl pro
vás nejlepší a jak velký by měl být.
Pro běžnou domácnost jsou zřejmě nejoptimálnějším řešením práškové hasicí
přístroje o objemu hasiva 6 kg. Jejich nákupní cena se i s daní pohybuje
kolem 1200 Kč. Nejčastěji jsou tyto přístroje plněny univerzálním práškem
ABC, který je použitelný téměř na všechny třídy požáru – vedle hašení
pevných látek ho lze bez obav použít také na hořlavé kapaliny a plyny (např.
propan-butan, benzín, oleje, karma) i na elektrické zařízení pod proudem.
Přístroj není vhodný na hašení sypkých materiálů (piliny, hořlavé prachy atd.).
Nevýhodou práškových hasicích přístrojů je nepořádek, který po použití zanechají
– např. škody na jemné mechanice a elektronice mohou být dokonce nevratné.
Vodní hasicí přístroje jsou zase nejvhodnější pro hašení pevných
hořlavých látek (dřevo, papír, uhlí, textil), jejich nevýhoda je však v tom, že
se jimi nesmí hasit elektrická zařízení pod napětím, nejsou příliš účinné ani
při hašení hořlavých kapalin (např. benzín.)
Pěnové hasicí přístroje jsou vhodné zejména pro hašení hořlavých kapalin
jako benzín, nafta, olej. Na trhu jsou rovněž k dostání sněhové hasicí
přístroje – ty jsou vhodné zejména na hašení elektrických zařízení pod
proudem (včetně jemné elektroniky a mechaniky), dále pak hořlavých kapalin a
plynů.
Existují také halotronové hasicí přístroje, dražší ale vysoce účinný
přístroj vhodný k hašení všech materiálů s výjimkou pevných žhnoucích látek.
Hasivo se bezezbytku rozptýlí, proto lze tento typ použít při hašení
automobilů, jemné mechaniky, počítačové techniky a jiných elektronických
zařízení.
Pohotovým a účinným pomocníkem pro případ začínajícího požáru je také hasicí
sprej s nejrůznějšími náplněmi. Hlavní výhodou je zejména snadná manipulace
(a z ní plynoucí rychlý zásah), dále pak spolehlivost a výhodná cena. Největší
uplatnění naleznou v automobilech, domácnostech, dílnách, kancelářích, při
kempinku a grilování.
Správná volba hasicího přístroje je podmíněna druhem hořlavé látky. Dle
druhu hořlavé látky rozlišujeme tzv. třídy požáru.
Třída A – požáry pevných látek (např. dřevo, uhlí, textil, papír, sláma,
seno, plasty), jejich hoření je zpravidla doprovázeno žhnutím. Pro tuto třídu
požáru jsou vhodné hasicí přístroje vodní, pěnové a práškové.
Třída B – požáry kapalin nebo látek, které přecházejí do kapalného
skupenství (např. barvy a laky, benzin, nafta, dehet, oleje, ředidla, aceton,
vosky, tuky, asfalt, pryskyřice, mazadla). Pro tuto třídu požáru jsou vhodné
hasicí přístroje pěnové, práškové a halonové.
Třída C – požáry plynů (např. zemní plyn, propan-butan, vodík,
svítiplyn, acetylen, metan). Pro tuto třídu požáru jsou vhodné hasicí přístroje
práškové, přístroje s náplní CO2 (oxidu uhličitého) a halonové.
Třída D – požáry lehkých alkalických kovů (např. hořčík a jeho slitiny s
hliníkem). Při hoření těchto kovů dochází k vývinu obrovských teplot, hašení
takovýchto požárů vyžaduje použití speciálních suchých hasiv nebo speciálně
upravených prášků.
Aby splnil svoji funkci, musí být hasicí přístroj v řádném technickém stavu. Kontrola
hasicího přístroje se provádí v rozsahu a způsobem stanoveným právními
předpisy (vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci). Kontroly, opravy a plnění
hasicích přístrojů mohou provádět jen odborně způsobilé osoby, které
vlastní doklad opravňující k uvedeným činnostem. Kontrola hasicích přístrojů se
provádí nejméně jednou za rok, a také po každém použití. Jednou za pět let
musí být provedena periodická zkouška včetně opravy (například vodní hasicí
přístroj musí být přezkušován každé tři roky, práškový jednou za pět let).
Každý hasicí přístroj musí být opatřen typovým štítkem, který kromě jiných
údajů (název výrobce, datum kontroly, jméno a identifikační číslo revizního
technika, všeobecné informace, atd.) musí obsahovat vyobrazení jak hasicí
přístroj uvést do činnosti, na jakou třídu požárů je vhodný a na co nesmí být
použit (například hašení elektrických zařízení pod napětím apod.).
Způsob obsluhy každého hasicího přístroje je čitelně popsán na samotné
lahvi. Zásah hasicím přístrojem při požáru je nutno provádět vždy po směru
větru a vystřikující proud hasiva musí směřovat vždy do ohniska požáru, přičemž
je nutno neustále postupovat za požárem. Postupujte tak, abyste proudem hasiva
nepřenesli plameny na nežádoucí místa, nebo se při používání vodních přístrojů
neopařili. U práškových hasicích přístrojů se doporučuje hasit přerušovaně.
Použijte vždy správný druh hasicího přístroje, který je vhodný pro hašení
hořící látky. Při použití nesprávného typu hasicího přístroje (např. vodního
přístroje benzín) může být hašení málo účinné, zdlouhavé.
Někdy je výhodnější použít spíše jemnější techniky než hasicí přístroj (např.
když se oheň ještě nerozšířil) – zamezit přístupu vzduchu a menší požár v
zárodku uhasit improvizovanými prostředky: např. udusit botou, pokrývkami nebo
jinými silnějšími textiliemi bez umělých vláken nebo vodou (pozor však na
elektrické přístroje či věci napojené do elektřiny.)
Pamatujte, že pokud hasicí přístroj jednou použijete (byť sebekratší dobu),
je nutné dát přístroj znovu naplnit a zkontrolovat. Kdybyste totiž proti
požáru použili již částečně vyprázdněný přístroj, mohli byste hasivo
spotřebovat ještě před zdoláním plamenů.
Umístění hasicího přístroje: Hasicí přístroj by měl být po ruce a určitě
umístěn tam, kde hrozí reálná možnost požáru, tedy například v kuchyni, dílně,
garáži apod. Je to nutné zejména v dřevěných chalupách a chatách, u kutilů s
autogeny, rozbrušovačkami a opalovacími lampami. Hasicí přístroj by měl být na
viditelném a snadno přístupném místě. Jestliže ponecháte přístroj někde zapadlý
v komoře, nemuseli jste si ho vůbec kupovat.
Přenosné hasicí přístroje se umísťují na svislé stavební konstrukci a v
případě, že jsou k tomu konstrukčně přizpůsobeny, na vodorovné stavební
konstrukci. Rukojeť hasicího přístroje umístěného na svislé stavební konstrukci
by měla být nejvýše 1,5 m nad podlahou. Hasicí přístroje umístěné na
podlaze nebo na jiné vodorovné stavební konstrukci musí být vhodným způsobem
zajištěny proti pádu (např. řetízkem nebo podstavcem).
Umístění hasicích přístrojů v objektu stanoví §3 vyhlášky č. 246/2001 Sb. o
stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru.
I když motoristé si svá osobní auta nemusí vybavit hasicím přístrojem,
je to více než vhodné (nejlépe s universálním práškem ABC ). A to i kvůli
poměrně vysokému počtu požárů automobilů, ke kterým na našich silnicích v
důsledku technických poruch či dopravních nehod dochází. Jen pro ilustraci –
např. v roce 2004 hasiči evidovali 1731 požárů osobních automobilů.
Rychlé použití hasicího přístroje může zachránit mnoho. Pokoušet se však uhasit
např. již zcela hořící pokoj pouze hasicími přístroji nemá smysl, i když jich
máme za sebou pět. Volejte rychle hasiče, ti své řemeslo znají a jsou patřičně
vybaveni.
Pamatujte ale, že hasicí přístroj nedokáže uhasit již plně rozvinutý požár,
proto nikdy neváhejte s přivoláním hasičů.
Pamatujte, že investovat do zajištění svého života se vždy vyplatí a škody
způsobené případným požárem vždy mnohonásobně překračují náklady vynaložené
např. na pořízení protipožárního čidla či hasicího přístroje.