Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohár viceprezidenta

.

V červnu, přesně 12. a 13., jsme se v Hradci Králové zúčastnili Závodu o pohár viceprezidenta SZBK ČR. Každý tým se skládal ze třech členů – a nejinak náš – závodily jsme ve složení Jitka Krupičková s Astou, Irena Bartoňová s Bárou a Michaela Roženská s Ketty.

Závod byl sice jednodenní, ale my jsme vyjely už v pátek navečer, abychom nemuseli vyrážet v sobotu brzy ráno a alespoň trochu se zaklimatizovaly. Na místo konání závodu, cvičiště na okraji Hradce Králové, jsme dorazily mezi prvními. Jediná výhoda toho byla, že jsme si aspoň mohli vybrat místo, kde si postavíme stan. Jenže to byla jen prvotní myšlenka neznalého situace… Vzhledem k tomu, že všude nad místy, kde jsme mohly postavit stan, rostly břízy, které mají samozřejmě také kořeny, opravdu nešlo si vybrat vhodné místečko. No co, jednu noc jsme docela úspěšně přežily. Pejsek totiž může pomoci i jako polštářek, tedy ten můj určitě

 Zanedlouho jsme zjistily, že se závodu bude účastnit 13 dalších týmů. Závod byl podmíněn tím, že jeden pes z týmu nesměl mít složené nějaké vyšší zkoušky. Naše brigáda se tohoto závodu účastnila poprvé, takže jsme tam jely hlavně se záměrem získání nových zkušeností. Tyto zkušenosti už většina přítomných psovodů měla dávno za sebou – získali je už v předcházejících ročnících… a páteční večer trávili vzpomínáním na ně. V sobotu ráno dorazil zbytek závodníků i rozhodčí a Závod o pohár viceprezidenta SZBK ČR mohl začít.

Trasa začínala hned u cvičiště a první ze čtyř stanovišť závodu bylo asi dvě minuty chůze od něj. Na prvním stanovišti měli dva psi najednou označit osobu, kterou měli na dohled, což je především zkouškou schopnosti vzájemné spolupráce a neagresivnosti. Na druhém stanovišti na nás čekal nepřehledný terén (a to hlavně díky nižším jehličnanům, které měly větve už od země), kde měli všichni tři psi hledat najednou. Každá z nás měla jeden pruh terénu a vysílala psa na obě dvě strany. Hledání bylo omezeno časem – deseti minutami a schováni byli tři figuranti. Třetím úkolem bylo také terénní vyhledání. Oproti druhému stanovišti byl tento terén rozmanitější a možná i trochu přehlednější – vysoký les, potok, vysoká tráva i roští. Na hledání jsme měli podobnou dobu a terén opět skrýval tři osoby. Na posledním stanovišti, sutinách, hledal pouze jeden pes. V sutinách, dalo by se však říci spíše haldách, byl schován jeden člověk a jeden vzorek mrtvého pachu. Pro zajímavost tento pach nenašel ani jeden z hledajících psů. Celou trasu jsme měli projitou a úkoly více či méně splněné za necelé dvě hodiny.

Tento závod byl velice dobře organizovaný a výsledky již byly známy brzy odpoledne. Naše družstvo skončilo na devátém místě. Pro nás bylo nejdůležitější, že jsme získali nové zkušenosti - například v neznámých terénech s neznámými figuranty, což je pro výcvik velice důležité.

 Michaela Roženská