Kniha O slavných čarodějkách a čarodějích
Kniha
O slavných
čarodějích
a
čarodějkách
Historie čarodějnictví
Čověk si neuměl vysvětlit přírodní jevy jako blesk, bouře, počasí a každému přisuzoval ducha - božstvo. Tomuto se říká Animismus.
Člověk v době kamenné byl závislý na lovu.
Jedním z nejdůležitějších bohů byl proto právě Bůh lovu. -> lidé lovili především zvířata z rohy a parohy. Proto se Bůh lovu znázorňoval také s nimi. Rohatý Bůh.
Dalším z nejdůležitějších bohů byla Bohyně. Aby lidé mohli lovit, musela být zvířata a čím jich bylo víc, tím lépe. I lidé se museli rozmnožovat. A když jich bylo více, úspěšnost lovu se zvyšovala. V té době byla velmi vysoká úmrtnost. Bohyně byl a chápána jako Velká Matka. Znázorňována byla jako soška ženy s přehnanými prvky ženskosti.
Sympatetická magie - podobné věci mají podobný účinek.
Lov bizona: byla z hlíny vymodelována socha bizona a symbolicky zabita. Kněz, v masce s rohy, symbolizoval Rohatého boha.
S příchodem zemědělství sehrávala Bohyně další roli. Dohlížela na úrodu.
Bůh v té době symbolizoval smrt, a Bohyně znovuzrození. Víra v posmrtný život. Kněžstvo: Lidé, kteří měli větší úspěchy v magii a při rituálech. Museli umět léčit. Říkalo se jim Wicca - moudří.
K
dyž přišlo Křesťanství, nenastal okamžitý obrat na víru, jak se často tvrdí. Celé země se považovali za křesťanské, když pouze panovník přijal Křesťanství.O
C
írkev pasovala Rohatého Boha na Ďábla, odsud pramení, že pohané jsou vyznavači Ďábla.P
ředstava všedobrého Boha je stvořena vyspělou civilizací. Staří bohové byli velice lidští. S tímto nápadem poprvé přišel Zoraster (Zarathuštra) v 7. Stol. Př. N. l.
S
rozmachem křesťanství přežívalo čarodějnictví už jen ve vzdálených vesnicích. Odtud označení Pohané -> lat. Pagani - venkovanéP
1484 - Papež Inocent VIII. vydal Bulu proti čarodějnictví
1486 - němečtí mnichové Heinrich Inclititoris Kramer a Jakob Sprenger napsali Kladivo na čarodějnice.
ohané se snažili přivolávat velkou úrodu a plodnost dobytka. Církev tvrdila, že sesílají krupobití a že dokáží zavinit neplodnost ženy. Přitom i pohané museli něco jíst, proč by si škodili?Pohané tančili za úplňku na poli a obkročmo sedíce na vidlích a košťatech skákali do výšky, aby naznačili, kam až má obilí vyrůst. Církev říkala, že přivolávaní zlé sily a létají na košťatech a to je přece dílo Ďábla. Přitom šlo jen o neškodnou formu sympatetické magie.
V
celé Evropě se rozhořeli ohně a upalovali se posluhovači Ďábla. Počítá se, že zemřelo asi 9 mil. Osob obviněných z čarodějnictví.Č
arodějnictví přežívalo v malých skupinkách- 1951 byli zrušeny všechny zákony proti čarodějnictví
- 1954 - Gerald B. Gardner se veřejně přihlásil k čarodějnictví
A nyní ti nejznámější...
Morgana
S
vé místo mezi nejvýznamnějšími čarodějnickými postavami si čarodějka Morgana zasloužila díky svým schopnostem zaklínat a očarovávat, létat vzduchem, zjevovat se ve zvířecích podobách a léčit kouzelnými bylinkami. Víla Morgan, jak se jí také říká, je (nevlastní) sestrou krále Artuše a objevuje se v různých převlecích v literatuře a pověstech Británie, Francie a Itálie. Někdy jako bohyně, jindy jako babizna, kouzelnice, nebo víla; vždy však silná osobnost s nadpřirozenými schopnostmi, kterou je třeba brát vážně.D
o literatury ji poprvé uvedl Geoffrey z Monmouthu ve 13. století. Nazývá ji vílou Morgan a líčí ji jako učenou a krásnou ženu s léčitelskými schopnostmi, která navíc dokáže létat a měnit svou podobu. Žije spolu s osmi sestrami na ostrově Avalonu. Když je král Artuš ve své poslední bitvě zraněn, Morgan jej převeze na Avalon, uloží jej na zlaté lůžko a vyléčí jej. Pozdější verze příběhu uvádějí, že Morgan se svému léčitelskému umění a dalším kouzlům naučila od Merlina.V
pozdním středověku, kdy Evropu ovládla hrůza z čarodějnictví, byla mocná žena schopná provádět kouzla podezřelá, byť se jednalo o pouhou literární postavu. V důsledku toho vystupuje Morgana v mladších zpracováních artušovské legendy jako záporná postava. V Artušově smrti Thomase Maloryho je již Morgana skrznaskrz zlovolnou postavou, která své kouzelnické nadání využívá k tomu, aby přivedla do záhuby svého bratra, jeho královskou choť i celý dvůr. Ví například, že Artuš je bez svého kouzelného meče, Excaliburu, zranitelný, ukrade mu ho tedy a podstrčí nepříteli s nadějí, že poslouží k zabití krále. Při jiné příležitosti nabídne nic netušícímu bratrovi jakoby na usmířenou začarovaný plášť. Artuš jen o vlásek unikne její léčce: kdyby si plášť oblékl, seškvařil by jej na uhlíky. Když ji pak pronásledují Artušovi vojáci, zachrání se Morgana tím, že se promění v kámen.
J
1.
2. Poznej Řemeslo. (Wiccu)
3. Uč se.
4. Užívej vědomostí moudře.
5. Dosáhni rovnováhy.
6. Měj svá slova uspořádaná.
7. Měj své myšlenky uspořádané.
8. Oslavuj život.
9. Slaď se s cykly Země.
10. Dýchej a jez správně.
11. Cvič tělo.
12. Medituj.
13. Cti Pána a Paní
Poznej sebe.
M
Merlin (velšský Myrddhin) - kouzelník, věštec a rádce krále Artuše - je pravděpodobně nejslavnějším čarodějem historie. Nesmrtelné, původně keltské legendy vyprávějí o tom, jak pomocí své kouzelné hůlky dokázal svému králi zajistit vítězství v boji , podle potřeby se proměnit ve psa nebo jelena, nahlížet do budoucnosti a ovládat osudy lidí. Merlin i legendy o jeho životě mají svou skutečnou historickou předlohu - velšského básníka z 6. století jménem Myrddhin, který poté co zešílel v bitvě, uprchl do skotských lesů, odkud pak šířil své věštby. Dějepisec Geoffrey z Monmouthu pozměnil Myrddhinovo jméno na Merlin a ve své Historii britských králů - vylíčení bájných počátků Británie sepsaném roku 1136 - kouzelníka poprvé uvedl do literatury. Během následujících staletí se Merlinův příběh dočkal dalších zpracování, především díku siru Thomasi Malorymu, jenž v 15. století ve svém díle Artušova smrt zachytil dobrodružství rytířů Kruhového stolu. jako mnoho dalších mýtických postav měl i Merlin výjimečné rodiče, kteří mu dali do vínku neobyčejná nadání. Podle Geofreyho z Monmouthu byla matkou velikého kouzelníka ctnostná královská dcera, kdežto jeho otcem byl démon neboli zlý duch, zvaný inkubus. Merlin zdědil jak matčinu dobrotu, tak i otcovy magické schopnosti. Své nadpřirozené dovednosti měl příležitost osvědčit ještě jako dítě, a zachránit si tak jejich pomocí život. Jeho příběh počíná v okamžiku, kdy se britskému králi z 5. století Vortigernovi nedařilo postavit věž, kterou si usmyslel zbudovat. Vše, co dělníci během dne postavili, se pokaždé následující noci zřítilo. Bezradný Vortigern se obrátil na své kouzelníky, kteří mu poradili, aby stavbě dodal pevnosti tím, že dá do malty přimíchat krev dítěte, jež nepočal obyčejný smrtelník. Vortigern vyslal své muže takové dítě hledat a ti brzy objevili Merlina a přivedli jej před krále. Chlapec, jemuž bylo tehdy sotva sedm let, králi objasnil, že se věž hroutí, neboť je postavena na podzemním jezeře. Až se voda odčerpá, předpověděl dále, najdou se na dvě dva spící draci ve dvou dutých kamenech. Když se pak Merlinova slova potvrdila, král jej ušetřil. Po Vortigernově smrti působil Merlin postupně jako rádce tří králů: Aurelia, Uther Pendragona a především jeho syna Artuše. Pověst vypravuje, jak za Aureliovy vlády Merlin zajistil Anglii jeden z jejích národních pokladů, Stonehenge, když za pomoci svých kouzelných schopností přenesl jeho obrovité kameny z Irska na nové místo. Aurelius pojal záměr zbudovat si věčný památník a Merlin k tomuto účelu vybral kamenný kruh, známý v Irsku jako Obří tanec, o němž se věřilo, že je nadán zázračnými léčebnými schopnostmi. Kameny, jimiž patnáct tisíc anglických vojáků vybavených žebříky a lany nedokázalo pohnout ani o píď, Merlin přemístil pomocí kouzla. Náhle byly lehké jako oblázky a mohly být naloženy na čluny a převezeny na planinu poblíž anglického Salisbury, kde je můžeme obdivovat dodnes. (Ve skutečnosti byly kameny, jenž Stonehenge tvoří, vztyčeny někdo kolem roku 2100 před Kristem, tedy tisíce let před vznikem té nejstarší legendy o Merlinovi. Najdeme mezi nimi i několik namodralých kamenů, o nichž se ví, že pocházejí z Walesu. Je tedy docela možné, že pověst, že kameny byly nalámány na jiném místě a na salisburskou nížinu pouze přeneseny, v sobě přece jen skrývá zrnko pravdy.) Za vlády Uther Pendragora vykonal Merlin ještě pozoruhodnější skutek. Uther vzplanul láskou ke kněžně jménem Ygerna, která však byla vdaná. Když se to dozvěděl Ygernin manžel Gorlois, vévoda cornwallský, uvěznil svou ženu ve zdech přísně střeženého hradu. Merlin však Uthera očaroval tak, že se k nerozeznání Gorloisovi podobal a díky tomu mohl do hradu proniknout. Nejenom stráž, ale i Ygernu jeho zjev dočista oklamal, ještě téže noci byl počat Artuš, dědic Utherova trůnu a budoucí král Británie. O mnoho let později, když byl Gorlois zabit v bitvě, se Ygerna a Uther dali sezdat. Merlin Artuše chránil po celou dobu jeho dětství, dokud nenastoupil na trůn, a později mu sloužil jako věštec, čarodějník a vojenský poradce. Díky němu si král Artuš dobyl svou velikost a slávu. Když mu bylo patnáct let, pomohl mu Merlin získat kouzelný meč, Excalibur. Při jedné příležitosti Merlin Artušovi uprostřed bitevní vřavy přikázal, aby meč držel zastrčený v pochvě, dokud mu nedá znamení, aby tasil. Artuš jeho rady uposlechl, třebaže to bylo velice těžké, nepřátelé měli navrch. Když pak Artuš konečně uslyšel Merlinův povel a zamával taseným mečem ve vzduchu, zablýskal se Excalibur tak oslnivě, že docela zmátl nepřátelské vojsko. Jeho nápor polevil a Artuš zvítězil. Během jiného střetu zase Merlin dopomohl Artušovi k vítězství tak, že nepřátelské vojáky očaroval, takže uprostřed bitevního pole náhle usnuli. O Merlinovi se traduje, že ovládal umění proměňování a dokázal na sebe po libosti brát podobu dítěte, starce, ženy, trpaslíka, nebo zvířete. Dovedl ovládnout rozbouřené moře a způsobit, aby zdi Artušova hradu Camelotu setřásly nepřátelské oddíly, které se je snažily dobýt. Navzdory všem svým výjimečným schopnostem se však veliký kouzelník dopustil pošetilé chyby, jež přivolala jeho pád. Zahleděl se do čarodějky Vivieny (nazývané rovněž Jezerní paní) a odhalil jí tajemství svých kouzel. Ta však jeho odhalení zneužila proti němu a očarovala jej tak, že zůstal navždy uvězněn v kmeni dubu. I přesto zaujímá Merlin mezi ostatními čarodějnými postavami pověstí a literatury jedinečné místo. Spojení moudrosti a magických schopností, jež ztělesňuje, učarovalo již nejednomu umělci a Merlin se stal hrdinou nespočetných literárních, divadelních i filmových děl.
Legenda o Merlinovi:
V
pátém století našeho letopočtu vládl v Británii král Vortigern (= jeho jméno je synonymum zkaženosti a zla). Král však měl ve své zemi potíže s keltským kmenem Piktů, kteří jeho říši neustále ohrožovali. A Vortigernova armáda na jejich zničení nestačila. Proto král přivolal z evropského kontinentu na pomoc sasského krále Hengista. Společně se jim sice podařilo nad Pikty zvítězit, ale pro Vortigerna z toho vyplynulo nečekané nebezpečí. Sasský král využil situace a Vortigern si najednou uvědomol, že se nad jeho trůnem i královstvím vznáší velká hrozba. V té době mu věštec poradil, aby našel chlapce, který nemá žádného otce - ani živého ani mrtvého. Potom prý nad Hengistem zvítězí.S
plnění věštcova požadavku byl opravdu nelehký úkol, ale zároveň to byla i pro Vortigerna jeho poslední naděje, jak si zachránit trůn. Pak jeho vojáci našli v Carmarthonu asi devítiletého chlapce Merlina. Jeho matka byla z královského rodu, ale později se stala se jeptiškou. Navštívil ji totiž démon, což vedlo ke zrození Merlina. Tak bylo nalezoeno dítě bez pozemského otce… Vortigern si vzal chlapce k sobě a brzy zjistil, že Merlin má schopnost vidět budocnost, dávat do souvislosti následky a příčiny - a jeho předpovědi se plní. Hengise se mu díky tomu podařilo porazit.V
ortigernově vládě však nebyla přízeň dlouho nakloněna. Před několika lety se totiž neprávem zmocnil trůnu krále Constantina. Constantinovi synové Aurelianus a Uther se ale zachránili a utekli do Francie. Tam dospěli a rozhodli se získat své dědictví po otci zpět . Vrátili se do Británie a oblehli Vortigerna v jeho pevnosti. Nedařilo se jim ji dobýt.hrubou silou, proto se rozhodli, že pevnost zapálí. Vortigern v plamenech zahynul. Na trůn po něm nastoupil starší z bratrů - Aurelianus. Ten spolu s celou zemí oslavoval smrt uchvatitele a rozhodl se postavit na počest vítězství kamenný památník. Poslal proto Uthera s Merlinem pro slavný kamenný kruh do Irska.A
K
urelianus nevládl ale dlouho a po jeho smrti na trůn nastoupil mladší Uther. V té době se jasnozřivý Merlin začal zabývat narozením budoucího krále Artuše. Jako prorok věděl, že Utherovým synem bude veliký a slavný král. Uther se zamiloval do Ygraine, která byla sice neobyčejně krásná, ale vdaná a svému muži Gorloisovi, vévodovi z Cornwallu, věrná. Na Utherovu žádost Merlin vymyslel lest. Pomocí svých kouzel dočasně přiřkl Utherovi podobu Gorloise. Ten v noci potaji Ygraine navštíil; ona nic nepoznala a počala s ním dítě - budoucího krále Artuše. Merlin však měl za svou službu dostat odměnu - "... to, co vzejde z tvého chtíče...", jak jistě pamatujete z filmu Excalibur. A jeho odměnou měl být tedy právě Artuš.rátce po narození si Merlin vzal chlapce na starost. Během Utherova panování se Sasové opět pokusili o invazi do Británie a král v jedné z bitev padl. Artušovi bylo v té době patnáct let. Mezi šlechtici samozřejmě vznikl spor o uprázdněný trůn. Právo ucházet se o královskou korunu měl samozřejmě i Artuš, ale ne všichni "toho kluka" byli ochotni uznat. Nakonec však Merlin dostal spásnou myšlenku. Díky své kouzelné moci zarazil hluboko do kamene meč (ale pozor, ještě nejde o bájný Excalibur jako ve filmu! ). Komu se podaří meč z kamene vyjmout, měl se stát králem. Všichni šlechtici se snažili, ale bezvýsledně. Poslední byl na řadě Artuš. Díky Merlinovi se mu podařilo meč z kamene vytrhnout a stal se tak právoplatným králem.P
ozději Merlin zavedl Artuše do jeskyně, kde ho seznámil s jezerní vílou Vivienne, která mu dala kouzelný meč Excalibur i s pochvou. Upozornila ho však, že o pochvu k meči nesmí nikdy příjít. A dokud bude mít meč u sebe, bude neporazitelný.A
rtuš vládl mnoho let po boku s Merlinem, jeho věrným rádcem, který Artušovi pomáhal řešit všechny jeho problémy. Merlin pak na čas odešel do lesů. Po návratu se dozvěděl, že Artuš padl v bitvě u Arfderydd, kam odešel kvůli své nevěrné ženě Guinevr. Merlin je z toho byl velmi nešťastný a trápil se. Na svou bolest zapomněl při novém setkání s krásnou jezerní vílou Vivienne, do které se zamiloval. Proradná víla se od něj postupně naučila všechna jeho kouzla. Pak ho ale jejich pomocí uvěznila ve věži, ze které se ani pomocí svých kouzel Merlin nemohl dostat. Sice žil, ale zešílel.
Sibylla
V
řeckém a římském bájesloví byly Sibyly ženy známé svými schopnostmi prorokovat ve stavu vytržení budoucnost.S
tarověké pověsti vypravují o deseti Sibylách , které žily roztroušeny po celém antickém světě: v Egyptě, Babylónii, Persii, Libyi a Řecku. Měly různá jména, ale všechny byly nazývány Sibylami, a to na počest původní Sibylly, bájné řecké věštkyně, jejímž otcem prý byl sám Zeus. Zatímco většina věštců poskytovala své služby na požádání, Sibyly prorokovaly v okamžicích inspirace a své předpovědi psávaly na listy stromů. Věštily války a nebezpečné bouře i vzestupy a pády, jež čekaly jednotlivé vládce nebo celé říše.N
ejslavnější Sibylou byla Amalthea, známá jako Sibylla Kúmská, která byla kněžkou řeckého boha Apollóna. Římský básník Ovidius zachytil legendu, podle níž se Apollon do kněžky zamiloval a slíbil jí plnit každé přání. Sybilla ukázala na hromadu písku a žádala rok života za každé zrnko. Apollon ji vyhověl, ale nešťastnice si zapomněla vyžádat i věčné mládí - mezi hrdiny řeckých bájí nebyla sama, kdo se této osudné chyby dopustil - a byla tak odsouzena k pomalému chřadnutí a dlouhému stáří. Nakonec se usadila v podzemní jeskyni ve městě Kýmé nedaleko Neapole v Itálii, kde žila celých tisíc let.J
iná báje líčí, jak Sibylla Kúmská nabídla Tarquiniovi, poslednímu římskému králi, ke koupi devět svazků svých proroctví, jež se týkala budoucnosti Říma a osudu říše. Králi se však cena, již požadovala, zdála příliš vysoká a nabídku odmítl. Snad doufal, že věštkyně sleví, ale ta namísto toho tři z knih spálila. O rok později se objevila znovu a nabídla mu za původní cenu zbylých šest knih. Znovu byla odmítnuta a znovu spálila další tři knihy, a teprve když o rok později opět nabídla za stejnou cenu zbývající tři knihy, Tarquinius se vzdal, koupil je a Amalthea navždy zmizela.P
říběh Sibylly Kúmské je pouhou pověstí, ale proroctví, jež jí byla připisována, skutečně existovala. Byla zapsána - nikdo neví kým - formou hádanek na palmových listech a svázána do svazků. Tyto sbírky kromě proroctví obsahovaly i návody, jak si naklonit a usmířit bohy v těžkých dobách, a římští senátoři v krizových situacích v nich po staletích hledali radu, dokud neshořely při požáru roku 83 před Kristem. Poté senátoři vyslali posly do věštíren na Sicílii a do Malé Asie, aby získali nová proroctví. Ta byla poté uchována v Apollonově chrámu v Římě až do roku 480 kdy byla budova zničena v bojích.
S
ibylla Kúmská ale fascinovala lidi ještě dlouho poté, co byly knihy jejích věšteb ztraceny. Středověcí křesťanští autoři dále rozvíjeli a vykládali jí připisovaná proroctví i v tom smyslu, že věštila příchod Krista, Časem dosáhla její pověst vážnosti biblických proroků - o čemž svědčí i to, že ji Michelangelo spolu se čtyřmi dalšími Sibylami umístil na klenbu Sixtinské kaple v Římě.
Kirké
K
rásná a smrtící, okouzlující i krutá Kirké je jednou z velkých čarodějnic řecké mytologie. Za pomoci své hůlky, lektvarů, bylin a zaklínadel dokázala začarovat lidské bytosti ve zvířata, rozpohybovat lesy a proměnit den v noc. Antičtí autoři jako Homér, Hésiodos, Ovidius a Plutarchos vylíčili její činy a zajistili jí tak místo v mytologii.K
irké, dcera boha slunce Hélia a nymfy Persé, žila na ostrově Aliaia poblíž italského pobřeží. Dny trávila tkaním nádherných látek na svém stavu, přitom si prozpěvovala svým okouzlujícím hlasem.O
bčas ji navštívili cestovatelé, kteří přistáli u břehů ostrova, nebo ti, kdo věděli o jejích magických schopnostech a přišli si k ní pro pomoc. Ale Aliaia nebyla právě bezpečným útočištěm, ba naopak. Na vlastní kůži to pocítil bůh moře Glaukos, když si ke Kirké přišel pro nápoj lásky, který by mu pomohl dobýt srdce jeho milované, nymfy Skylly.K
irké se do Glauka zamilovala a žádala ho, aby u ní zůstal. Když odmítl, hodila do vody, v níž se koupala její sokyně, jedovaté byliny a proměnila Skyllu v odpornou nestvůru s psími hlavami a tělem ježícím se hady. Jiný muž, který se Kirké odvážil odmítnout, dožil svůj nešťastný život v podobě datla.N
ejznámějšími hosty na Kirčině ostrově se stali řecký hrdina Odysseus a posádka jeho lodi, kteří u ostrova přistáli při návratu z trojské války. Odysseus spatřil v dálce obláček kouře a poslal polovinu svých mužů na výzvědy. Brzy dorazili k sídlu kouzelnice, mramorovému paláci uprostřed lesní mýtiny, který střežili krotcí lvi, vlci a medvědi, kteří bývali lidmi, dokud nepotkali Kirké. Ta se jako vždy zprvu tvářila jako vlídná hostitelka a pozvala muže k obědu. Leč pokrm, který jim podala, obsahoval silný lektvar, jehož účinkem muži ztratili paměť i touhu vrátit se domů. Jak tak ve spokojené otupělosti seděli, Kirké se každého postupně dotkla svou kouzelnou hůlkou a proměnila je v prasata, která pak naříkající nahnala do chléva.S
tejný osud chystala Kirké i Odysseovi. Když se však hrdina vydal hledat své muže, střetl se s bohem Hermem, který jej obdaroval bylinou zvanou móly, jež ho dokázala chránit před účinkem Kirčiných zaklínadel a lektvarů. Čarodějnice tak nad Odysseem ztratila svou kouzelnou moc a naopak se stala jeho přítelkyní. I jeho námořníkům navrátila lidskou podobu. Od té doby mu byla rádkyní, varovala jej před nebezpečími, která jej ještě čekala, a poučila jej, jak se dorozumět s duchy, s nimiž se měl setkat na své cestě do podsvětí.
M
ýty o Kirké se spolu s pověstmi o její neteři, čarodějnici jménem Médeia, a řecké bohyni a čarodějnici Hekaté staly základem mnoha lidových pověr o čarodějnicích a čarodějnickém umění. Lidé, kteří ve středověku naslouchali těmto vyprávěním, věřili, že Kirké skutečně žila a že kouzla a čáry, které provozovala, byly skutečné.imo Artušovský okruh vystupuje Morgana také v irském folkloru jako zlá víla, která si libuje ve strašení lidí, a ve skotských pověstech jako paní hradu obývaného bandou zlých divoženek. V italské epické skladbě Zuřivý Roland žije kouzelnice Morgana na dně jezera a své oblíbence obdarovává poklady. Příbuzenské svazky ji pojí rovněž s morganami - mořskými pannami, které prý sídlí u francouzských břehů. Námořníci, kteří se s nimi setkávají, buď neuniknou záhubě, nebo jsou naopak uvítáni v úžasném podmořském ráji. I to je možná dáno dávnou podvojností Morganina charakteru.Merline známé, že se Morgana řídila 13 cíly čarodějky a to jsou: hromadný přestup se pokusil papež Řehoř Velký - dával stavět kostely na místech starých chrámů. Částečně to zabralo. Ale protože byli na vesnicích pouze pohanští řemeslníci, tak si do výzdoby kostelů dali i staré bohy. Lidé tak mohli dál uctívat své božstvo, i když museli chodit do kostela. l