Klikový hřídel
28. 3. 2007
Ložiska klikového hřídele se vyplatí zakoupit ve značkové prodejně
(žádáme volnější řadu). Tato ložiska jsou sice dražší, ale jejich
životnost a spolehlivost nám ušetří čas i celý motor.
1.Klikový hřídel můžeme použít v původním zakoupeném stavu, ale
doporučuji provést kontrolu souosostí čepu ložisek. Čepy navzájem nesmí
házet o více než 0,02 až 0,03 mm. Dále zkontrolujeme, zda klika nemá
vůli do stran v karterech. Ještě můžeme zkontrolovat jestli závaží
kliky nehází.
2.Pro náročnější doporučuji klikový hřídel odlehčit ubráním materiálu
ze setrvačníku kliky. K tomuto zásahu musíme klikový hřídel nejdříve
rozlisovat. Při rozlisování dbáme, abychom ojniční čep neprotlačovali
setrvačníkem kliky ven. Musíme za horní polovinu setrvačníku kliku
položit a spodní polovinu vytlačíme za ojniční čep jako celek pohromadě
se spodním setrvačníkem. Tímto sledujeme, aby nebyla funkční kluzná
plocha ojničního čepu protlačována některým otvorem v setrvačníku (
průměr čepu se deformuje a hrozí porucha). Doporučuji, klikový hřídel
ubrat nejvíce na vnější průměr 90 mm. Tímto ubráním jde motor lépe do
otáček. Pro velkou povrchovou tvrdost kliky se závažím musí nejdříve
obrousit a potom přesoustružit na zvolený průměr kliky. Odlehčení
klikového mechanismu můžeme také provést odvrtání setrvačníku kliky.
Kalený povrch nejdříve obrousíme, potom odvrtáme ( v materiálu kliky
vrub), zalijeme otvory elektronem. Vrub nám slouží jako pojistka proti
vypadnutí. Otvory můžeme také vyplnit napařeným korkem nebo jiným
materiálem. Otvory volíme pravidelně v setrvačníku kliky z důvodu
snazšího vyvážení. Odlehčení klikového mechanismu volíme podle otáček,
v kterých budeme motor používat. Motor s lehkou klikou se rychle
vytočí, ale špatně pracuje v nízkých otáčkách a zároveň se snižuje
zatížení na převodovku motoru. Nakonec můžeme váhu kliky měnit
přidáváním závaží na klikový hřídel ze strany spojky i zapalování a tím
zvolíme vyhovující váhu. Ubráním setrvačníku nám vznikne velký škodlivý
prostor v klikové skříni , který vyplníme hliníkovou vložkou do každé
poloviny karteru. Vložku vyrobíme s malým přesahem a do zahřátého
karteru ji zmrazenou narazíme a zajistíme šroubem proti uvolnění.
Vnitřní průměr vložky volíme asi o 0,7- 1,0 mm větší než je vnější
průměr klikového hřídele. Ve vložkách směrem k vybrousíme otvor, který
nám zajistí volný průchod ojnice. Celý klikový prostor s výběhy
přepouštěcích kanálů k válci pečlivě vyleštíme skelným plátnem a řádně
vymyjeme. Při rozlisování klikového hřídele provedeme také úpravu
ojnice. Povrch zbavíme hrubého povrchu, brousíme a nakonec celou
leštíme do zrcadlového lesku. Tímto zásahem zvýšíme pevnost a váha
ojnice se zmenší o 15- 20 g, čímž klesá celkové namáhání na klikový
mechanizmus. Před úpravou doporučuji ojnici zkontrolovat proti trhlinám
rentgenem. Trhliny se nejčastěji vyskytují v okolí oka pístního čepu.
Ojnici s trhlinou nepoužijeme. Podle možností celou ojnici mimo
ložiskových a kluzných ploch necháme slabě pomědit. Tím zlepšíme
přechod tepla ojnicí a zároveň lepší chlazení čerstvou směsí. V ojnici
také zkontrolujeme průchod mazacích otvorů v pístním oku. Takto
upravené díly vyčistíme a slisujeme. Po slisování provedeme pečlivou
kontrolu a seřízení klikového hřídele. To je velmi důležité pro
bezporuchový provoz. Vůle jehlového ojničního ložiska nesmí přesáhnout
0,04- 0,05 mm. Boční vůli ojnice v klice volíme 0,5- 0,7 mm. Nakonec
překontrolujeme, zda ojnice správně vyúhlována, provedeme hodinkami a
dlouhým pístním čepem, který si vysoustružíme z libovolného materiálu.