Jdi na obsah Jdi na menu

Oficiální stránky: St. Paul´s Cathedral

Památník Sira Christophera Wrena, stavitele katedrály sv. Pavla, chtěli Londýňané zřídit již v dobách jeho života, ale on odmítl. Pamětní deska vytvořená jeho synem, která je umístěna ve světoznámé kupoli zmíněné katedrály, jej posmrtně připomíná pozoruhodným nápisem: „Čtenáři, hledáš-li jeho památník, rozhlédni se.“

ObrazekTato kupolová stavba reprezentuje biskupský, ale i farní kostel Commonwealthu. Je to jediný skutečně barokní kostel v Anglii, tyčící se nad londýnským City se šarmem a s velkolepostí.

Již v roce 604 stával na návrší nad dnešním City kostel, který byl zasvěcen patronu města, apoštolu Pavlovi. Poté následovaly další stavby, avšak teprve s gotickou katedrálou vysvěcenou roku 1300 zde vyrostl nejkrásnější a největší kostel tehdejší doby. V průběhu staletí však začal tento impozantní chrám Páně upadat a teprve na počátku 17. století byl zahájen rozsáhlý program jeho obnovy. Bohužel již roku 1642 vedla poprava Karla I. následovaná „érou republiky“ k opětovnému zastavení stavebních prací a kostel se stal tržištěm a koňskými stájemi. Konec tomuto znesvěcení učinil král Karel II., který pro velkolepou přestavbu kostela angažoval Christophera Wrena, muže, jenž byl ve své době považován za absolutní špičku mezi architekty.

Wrenovy plány na obnovu kostela byly přijaty, avšak velký požár, který vypukl v roce 1666 a při němž bylo v Londýně zničeno 13200 domů a 81 obecních kostelů, jej učinil nicotnými a bezvýznamnými. Vzhledem k poškození, které katedrála při požáru utrpěla, nyní přicházela v úvahu jedině stavba nového kostela.

Stavební sloh určila Wrenova záliba ve stavbách křesťanského Říma, neboť tento jediný anglický kostel korunovaný kupolí byl očividně vystavěn podle vzoru Svatopetrského chrámu (římský papežský kostel).

Kostel, jehož délka činí 170 m a výška kupole 110 m, byl vysvěcen po 35 letech stavebních prací roku 1711 jako největší církevní stavba Anglie, která se navíc stala dějištěm mnoha významných událostí. Zde se konaly smuteční slavnosti za vévodu z Wellingtonu, lorda Nelsona a Winstona Churchilla, zde byl oslavován jak konec napoleonských válek, tak ukončení druhé světové války.

A přestože se slavnostní korunovace a královské svatby obvykle konají ve Westminsterském opatství, byly některé královské oslavy radostnějšího charakteru přeloženy do katedrály sv. Pavla. Právě zde tedy oslavila královna Alžběta II. své stříbrné jubileum (1977), královna Viktorie své 60. výročí nástupu na trůn(1897) a právě v tomto barokním skvostu předstoupili princ Charles a lady Diana Spencer před svatební oltář (1981).

10 tipů:

  • Západní průčelí s věžemi – impozantnímu západnímu průčelí vévodí dvě mohutné věže. Ozdoby ve tvaru ananasu na špičkách jsou symbolem míru a prosperity. Hlavní západní vchod dosahuje výšky 9 m a otevírá se jen při slavnostních příležitostech
  • Kopule – jedna z největších kopulí na světě je 110 m vysoká a váží 65 000 tun. První ze tří galerií pod kopulí se nazývá Šeptající galerie. Druhá byla pojmenována Kamenná galerie a třetí Zlatá galerie. Překonáte-li se a vyjdete 627 schodů nahoru, odmění vás nádherný výhled na City.
  • Šeptající galerie – slova zašeptaná proti zdi lze slyšet až na protější straně
  • Chór – krásné lavice a prospekt varhan v chóru vyřezal Grinling Gibbons. Na varhany z roku 1695 hrával G. F. Handel a F. Mendelssohn-Bartholdy.
  • Kaple OBE – na východním konci krypty se nalézá kaple zasvěcená mužům a ženám vyznamenaným Řádem britské říše (OBE). Vojenský a civilní řád byl založen v roce 1917 a jako první jej mohly získat i ženy.
  • Hlavní oltář – skvostný hlavní oltář byl vyroben z italského mramoru a baldachýn vznikl podle Wrenovy skici. Obří svícny jsou kopiemi originálů, zhotovených pro kardinála Wolseyho v 16. století.
  • Jubilejní pluviál – krásný pluviál z hedvábné organdy zhotovil Beryl Dean u příležitosti stříbrného jubilea Alžběty II. roku 1977. Bohatá zlatostříbrná výšivka znázorňuje katedrálu a 76 dalších londýnských kostelů.
  • Mozaiky – pestrý mozaikový strop obdržel chór s ochozem v 19. století. Tvoří jej nepravidelné skleněné kostky upevněné v různých úhlech, aby se blyštěly.
  • Klenotnice – katedrála přišla o značnou část zlata a stříbra při vloupání v roce 1810. Nyní je v klenotnici vystaveno 200 liturgických předmětů, zapůjčených kostely z celého Londýna. Spatříte zde i modely katedrály a několik Wrenových architektonických návrhů.

Pomníky v St Paul's

  • Náhrobek Christophera Wrena (skromný náhrobek v kapli OBE);
  • Wellingtonův náhrobek (velký vojevůdce a britský premiér – pochován v kryptě, má také pomník v hlavní lodi);
  • Nelsonův náhrobek (námořní hrdina admirál lord Nelson byl naložen do koňaku a převezen z Trafalgaru domů. Odpočívá uprostřed krypty);
  • Náhrobek Johna Donnea (metafyzický básník, děkan katedrály sv. Pavla – v jižní boční lodi chóru)
  • Pomník obětem Gallipoli ( věnován těm, kdo padli během tažení do Gallipoli v roce 1915)
  • Pomník Williama Howarda Russella (patří k řadě válečných korespondentů s pomníky v kapli OBE)
  • Pomník uctivé společnosti kameníků (pamětní deska cechu blízko Wrenova náhrobku)
  • Turnerův náhrobek (velký krajinář – pochován v kapli OBE)
  • Pomník Američanů (v American Memorial Chapel za hlavním oltářem je uchovávána listina se jmény amerických vojáků, kteří padli v Británii za 2. světové války)
  • Pomník požární hlídky (pomník v hlavní lodi připomíná ty, kdo uchránili kostel před zničením během leteckých náletů v roce 1940).
  • Krypta se nachází pod chrámem a je považována za největší v Evropě. Skromná hrobka architekta Wrena nese přesvědčivý latinský epitaf:"Lector, si monumentum requiris, circumspice" (čtenáři, pokud hledáš pomník, rozhlédni se kolem). Ovšem nejznámější náhrobek není Wrenův, ani vévodův z Wellingtonu, ale Lorda Nelsona. Ostatky velkého admirála, který zemřel v bitvě u Trafalgaru, jsou v mramorové truhle ze století XV, která je částí hrobu, který zrealizoval v roce 1524 Benedetto da Rovezzano z Florencie pro kardinála Wolseye. Zabaven Jindřichem VIII., mramor byl zapomenut v královské rezidenci ve Windsoru do Nelsonovy smrti, 21. října 1805.

Zpět na článek