Amy
2. 4. 2007
Amy
Tehdy to měla být jen romantická procházka po pláži. Měsíc jasně svítil a obloha byla poseta četnými a jasnými hvězdami. Oceán příjemně šuměl a odliv omýval světlý písek. Amy byla krásná. V hedvábných bílých šatech vlajících ve větru vypadala jako anděl. Její dlouhé, husté, zvlněné vlasy byly černé jako noc a její modré oči průzračné jako křišťál. Měla neodolatelný úsměv, který na ní Simon obdivoval. Měl tu nejkrásnější ženu pod sluncem. Uběhly už tři roky od jejich svatby, tehdy jim oboum bylo jednadvacet a milovali se jako blázni. Milovali se i teď, ale Amy začínala být chronicky žárlivá. Ten večer to však bylo všechno jinak. Ten večer to bylo všechno krásné, všechno perfektní. Povídali si o všem, co jim přišlo na jazyk. Pak se Amy zastavila.
"Simone, pojď se koupat!" smála se. Byla ztřeštěná.
"Ne, nemáme plavky." usmál se Simon.
"To je fuk! Můžeme se koupat nazí! Vždyť nás nikdo nevidí, nikdo tady není!" Táhla ho za sebou do vody. "Pojď!"
"Ne, já nechci!" vytrhl se jí. "Ta voda bude studená, nastydneš."
"Ty seš teda suchar!" zasmála se. "Tak já jdu teda sama!" Než ji stačil Simon zadržet, rozběhla se a skočila do vln.
"Amy, co blázníš?! Vždyť je odliv, vrať se!"
Už ho neslyšela. Plavala jako o závod a ještě na něj zamávala.
"Simone!!!" zavolala.
Zamával jí. Pak ale Amy najednou vykřikla. Zvedla se nad ní obrovská vlna a převalila se jí přes hlavu. Amy zmizela.
"Amy!" Simon se rozběhl k vodě, ale nikde Amy neviděl. "Amy! Amyyyy!!!"
Od té nešťastné nehody uplynuly dva roky. Amy tehdy našli až o tři dny později, odliv ji někam odnesl. Ani mu nedovolili se na ni podívat. Pamatoval si ji stejně krásnou jako té noci. Pořád na ni myslel.
Probudil se. Venku svítilo slunce a vůbec se mu do práce nechtělo. Navíc ho trochu trápily výčitky svědomí - poprvé u něj spala jeho nová přítelkyně Brenda. Jeho první přítelkyně od Amyiny smrti. Její krásy zdaleka nedosahovala, ale byla moc fajn. Měl ji rád. Amy se na něj dívala z fotografie na nočním stolku, kterou hned po probuzení sklopil. Vzdychl.
Brenda se obrátila a zívla.
"Kolik je hodin?"
"Sedm. Ještě spi."
"Už jdeš do práce?"
"Jo, už musím." Simon vstal. "Ať nepříjdu pozdě."
Pracoval jako taxikář. Obvykle se vracel domů brzo a ani tehdy to nebylo jinak. Brenda ho už čekala s pozdním obědem.
"Ahoj miláčku! Připravila jsem ti špagety. Jak bylo v práci?"
"Ale...vezl jsem jednoho starého dědu, který byl na mol a hrozně páchnul. Jinak dobrý. Jak ses dnes měla?"
"Fajn. Dnes je hezky, tak jsem si vyrazila na nákup. Koupila jsem si nové boty. Byly ve slevě." Brenda před Simona položila talíř se špagetama. "Dobrou chuť."
"Dík. Nevolal nikdo?"
"Ne, dnes byl klid. Ledaže by volal někdo, když jsem byla pryč. Proč? Měl někdo volat?"
"Ne, jen se ptám."
"Drahoušku, co dnes plánuješ?"
"Nic."
"Já myslela, že bychom mohli zajít do kina. Mohli bychom si udělat hezký večer."
"Fajn, nemám nic proti."
Večer ulehli oba do postele velmi unavení. Film nestál za nic, ale alespoň si to vynahradili skvělou večeří. Večer se nakonec vyvedl. Brenda usla téměř okamžitě, ale Simona z usínání náhle vyrušilo drnčení telefónu vedle něj na nočním stolku. Poslepu zašmátral a zvedl sluchátko.
"Prosím?"
"Simone?" Ozval se mu známý ženský hlas.
"Ano, u telefónu, kdo je tam?"
"Ty si nevzpomínáš? To jsem přece já, Amy!"
"To je hloupý vtip...kdo je tam?"
"Amy! Jsi tak zaslepený tou druhou ženskou, že si na mně nepamatuješ? Neznáš můj hlas? Ty mě už nemiluješ, Simone?"
Simon nevěděl, co říct. Pořád to považoval za hloupý žert.
"Simone, slyšíš? Proč si mě nechal umřít?"
"Já tě nenechal umřít...nechtěl jsem to..." řekl bezděčně, načež se pak vzpamatoval a zavěsil. Brenda už byla také vzhůru.
"Kdo to byl tak pozdě?"
"Nikdo, nějaký omyl. Spi."
Ráno už si myslel, že se mu to jen zdálo, že má zbytečné výčitky svědomí, a proto se mu zdá, že mu jeho dávno mrtvá žena volá uprostřed noci. Jenže pak přišla Brenda a řekla:
"To by mě zajímalo, kdo to v noci volal...když jsi měl naposledy noční, taky někdo volal, ale když jsem to zvedla, položil."
"To budou asi nějaké děti." řekl Simon a náhle měl svíravý pocit kolem žaludku. Amy to přece být nemůže. To si z něj asi někdo utahuje...ale ten hlas...ten jako by byl skutečně její...
Další noc spal Simon sám, Brenda jela tentokrát domů, musela si něco vyřídit. Spal. Zdálo se mu, že stojí na pláži, kde se Amy utopila. Všechno bylo zalité oranžovým světlem, vše bylo pusté a moře klidně šumělo. Slunce zapadalo. Amy stála kus od něj u vody a pozorovala nebe. Měla na sobě ty samé bílé šaty, ve kterých se tehdy utopila. Zdálo se, že Simona nevidí, ale pak se najednou obrátila a pohlédla na něj smutnýma očima.
"Simone..."
"Amy!" Přiběhl k ní a pohladil ji po vlasech. Ucouvla.
"Proč jsi mi to udělal?" Její hlas zněl jakoby odněkud z dáli. "Já tě přece tolik milovala!"
"Já tě miluju pořád, Amy...ale Brenda je fajn, mám ji rád, bez ní bych možná už nežil, já nevím..."
"Aspoň bys byl se mnou a ne s ní!"
"Co to povídáš?"
"Miluji tě Simone, copak to nechápeš?! Jsem tady tak sama!" Z očí jí začaly téct slzy. "Chybíš mi!"
"I ty mi chybíš..."
"Nechybím...nechybím ti...nechybím..."
Simon se probral. V pokoji bylo hrozné, tísnivé ticho, jaké ještě nezažil...
"Jsi v pořádku?" strachovala se Brenda, když ráno přišla. Simon zavolal do práce, že je mu zle a že nepříjde. Seděl sklesle na židli a pil kávu.
"Jo, to bude dobré. V noci se mi zdálo o Amy..."
Brenda k němu přiběhla a pohladila ho po vlasech.
"To bude dobré..." políbila ho na tvář. "Chce to ještě chvíli čas..."
"Jo..." Simon položil hrnek a vstal. "Půjdu se trochu opláchnout."
"Jistě."
Pustil studenou vodu a strčil pod ní hlavu. Jakoby dostal pár facek...hned byl vzhůru. Podíval se na sebe do zrcadla. Potřeboval se oholit. Nehodlal to odkládat...ze skříňky vytáhl strojek a gel na holení a dal se do práce.
Náhle uslyšel, že teče i sprcha. Nejprve jej napadlo, že přišla Brenda, ale když se podíval do zrcadla, zjistil, že ve sprše nikdo není. Otočil se. Na okamžik by přísahal, že ve vaně zahlédl krčící se Amy. Pak ale zmizela a voda ze sprchy přestala téct.
Simonovi se udělalo špatně. Zachytil se umyvadla, znova si opláchl obličej a raději šel z koupelny ven.
"Vypadáš, jako bys viděl ducha." poznamenala Brenda.
"Taky že viděl..." zamumlal si pro sebe Simon a posadil ze opět do kuchyně. "Brendo...zůstaň dnes přes noc."
"Dobře, to není problém. Co se děje?"
"Já nevím, není mi dobře. Prostě tady zůstaň."
"Fajn. Uklidni se."
"Jasně..." Simon až teď zpozoroval, že se třese. "To je v pohodě.."
"Ne, není....úplně se třeseš! Co se děje? Nemám zavolat doktora?"
"Ne, to nic."
Brenda si odpoledne odskočila něco koupit a Simon zůstal sám. Byl už klidný, ráno bral jako následek nočního snu. Pustil si televizi.
Zrovna běžely odpolední zprávy. Věděl, že se asi nic moc zajímavého nedozví...a taky nedozvěděl. Pořád totéž. Začal přepínat. Všude samé nudné pořady.
Najednou začaly všechny vypadávat. Simon pořád přepínal, ale brzy nefungoval žádný, až na jeden...
Uviděl v televizi Amy. Chtěl to vypnout, ale nešlo to. Pozoroval, jak volá na Simona a poté skáče do moře...pak se přes ní převalila vlna...
Probudil se. V televizi ještě pořád dávali zprávy...
Noc byla stejně neklidná jako ty dvě předchozí. Simona probudil randál v kuchyni. Skoro ani neměl odvahu vstát z postele, zvlášť, když viděl, že Brenda spí vedle něj a proto to není ona, která dělá rámus. Nakonec se ale přece jen nadechnul a vstal. Nebude se přece bát halucinací.
Vešel opatrně do kuchyně. Všude na podlaze byly kaluže vody. U okna stála Amy. Mokré šaty jí obepínaly tělo a vlasy měla rovněž mokré a zcuchané. Byla k němu otočená zády. Simon polkl.
"Amy?"
Otočila se. V tu ránu leknutím uskočil. Její obličej snad ani nebyl její. Byla hrozně bledá, její rty byly temně fialové a kruhy pod očima témeř černé. Kromě toho měla v levé tváři díru, jakoby prolezlou červi. Na rameni měla jakési podlitiny a prsty zmodralé. Byla odporná. Simon se musel tvářit dost zhnuseně, protože si toho Amy hned všimla a poznamenala:
"Promiň, sežrali mě ryby a krevety a já se za tu dobu, co jsem mrtvá, nestačila nalíčit. Za to ty, jak vidím, sis za mě stihl najít náhradu." Znělo to zatrpkle.
"Amy, dej mi už pokoj!"
"Najednou ti mám dát pokoj??? No jistě, máš tu svou děvku...Brendu!"
"Brenda není děvka! Víš, že jsem tě miloval!"
"Nemiloval, to bys mě nenechal umřít..."
"Já tě ale přece nechtěl nechat umřít! Zabila ses sama!" vykřikl. Amy se očividně šokovalo.
"Cože? Takže za to můžu já?!"
"No jistě...já tě miluju, nenechal bych tě umřít, copak to nechápeš?!"
Pak se v kuchyni objevila Brenda.
"Co se děje?"
Amy zmizela. Simon byl docela v šoku.
"Nic." odsekl.
"Simone...možná bys měl navštívit doktora."
"Možná máš pravdu." uznal. Ohlédl se a zazdálo se mu, že za oknem vidí Amyinu tvář. Hned ale zmizela.
"Co je to s tebou?"
"Vidím ji všude."
"Koho? Amy?"
"Ano, Amy. Pronásleduje mě."
"Nikdo tě nepronásleduje..." objala ho kolem ramen a odváděla zpátky do pokoje. "Pojď radši spát. Zkus na ni nemyslet."
Pak se dlouho nic nedělo. Simonův život se vrátil do starých kolejí, takže znovu nastoupil do práce. Brenda se k němu tou dobou nastěhovala. Jednou večer zůstala doma sama. Neměla co na práci, takže si dala horkou koupel a šla si lehnout, jenže...někdo byl v pokoji. Někdo ji sledoval. Pomalu přešla do kuchyně, popadla nůž a vrátila se. Chtěla zavolat policii, ale když vzala sluchátko, někdo jí strčil do ruky a shodil ji na postel. Byla to Amy. Dívala se na ni zlostným pohledem.
"Tak to ty jsi ta má náhrada? Brenda?"
"Kdo jste? Jak jste se sem dostala?"
"Drž hubu! Teď jsi skončila a Simon taky, jenže o tom ještě neví..."
"O čem to mluvíte?" Brenda měla strach. Byla připravená se tím nožem ohnat.
"O tomhle!" Vrhla se na ni, vyrvala jí z ruky nůž a začala jí bodat...
Simon zastavil. U cesty stála žena v černých šatech a tvář jí halil černý závoj. Nastoupila.
"Dobrý večer, kam to bude?"
"Pořád rovně po dálnici a pak vpravo."
"Dobře."
Ujeli už kus cesty, když se taxík náhle začal zrychlovat. Simon to už nedokázal kontrolovat.
"Sakra!" zaklel.
"Děje se něco?" zeptala se žena. Zdálo se, že se směje.
"Ano, mám tady problém..."
"To bude asi velký problém..."
Simon se podíval do zpětního zrcadla a žena si sundala závoj. Amy!
Před Simonem se objevila vysoká zeď a Amy se začala smát...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář