Napsali o nás
Pěvecký sbor Polanka oslaví čtyřicáté výročí existence
Valašský deník 3. 5. 2012
Valašská Polanka – Čtyřicet let už těší posluchače svým zpěvem ženský Pěvecký sbor Polanka z Valašské Polanky.
Významné výročí jeho nynější i bývalé členky oslaví tento pátek v podvečer slavnostním koncertem v kostele svatého Jana Křtitele ve Valašské Polance.
Posluchači se mohou těšit na lidové písně z dílny Antonína Dvořáka i jiných autorů. Dále zazní díla z tvorby světské i církevní.
Pěvecký sbor Polanka založila před čtyřiceti při základní škole ve Valašské Polance učitelka Karla Kamencová. Už dříve se zde ale hudební výchova vyučovala. „V Polance byla stará škola, nebyl klavír. Vyučování proto bylo jen jednoduché, lidové písně s drobnými úpravami. Když bylo potřeba vystoupení, vybrala jsem děti a vystoupili jsme," přiblížila Karla Kamencová.
Na počátku sedmdesátých let v obci dostavili novou školu. K dispozici už byla i hudební učebna vybavená klavírem. „Měli jsme podmínky k převedení pěveckého kroužku na skutečný sbor. Začalo se také pravidelně zkoušet," zavzpomínala Karla Kamencová.
Prvních osm let sbor pokračoval s repertoárem, který zahrnoval jednoduché úpravy lidových písní. Zásadní zlom podle Karly Kamencové nastal v roce 1980, kdy do polanské školy přišel učitel matematiky a hudební výchovy Jaromír Bazel. „Začal například s důkladnou hlasovou výchovou. Já jsem do té doby vedla sbor, dá se říct, amatérsky. Měla jsem aprobaci na jiné předměty než hudební výchovu," řekla zakladatelka sboru.
Jaromír Bazel začal doprovázet pěvecký sbor na klavír a příležitostně na housle. Pod jeho vedením, které trvá dodnes, postupně úroveň sboru Polanka vzrůstala. Svědčí o tom mnohá vítězství v okresních soutěžích i celostátních soutěžích i pěveckých kláních na mezinárodní úrovni. „V dnešní době patří pěvecký sbor Polanka mezi absolutní špičku na Moravě," je přesvědčená Karla Kamencová.
Své kvality dokáže také při pátečním slavnostním koncertu u příležitosti čtyřiceti let fungování. Při něm se vedle zpěvaček nynějšího sboru Polanka představí také malý sbor složený ze žáků prvního stupně základní školy. Hudebním hostem bude mužský pěvecký sbor Lumír.
Slavnostní koncert začíná v kostele ve Valašské Polance v osmnáct hodin.
Autor: DENÍK/Michal Burda
XIX. mezinárodní festival Adventní a vánoční hudby s cenou Petra Ebena
Praha 28. 11. 2009
Lumír a Polanka zazářily v Praze
Autor: martin 15. Prosinec 2009
Vsetín: Pěvecké sbory Polanka a Lumír opět prokázaly, že patří mezi nejlepší. Na Mezinárodním festivalu adventní a vánoční hudby s Cenou Petra Ebena, jehož devětadvacátý ročník se uskutečnil v uplynulých dnech v Praze, si vyzpívaly ceny nejvyšší. Festivalu se zúčastnilo celkem 52 sborů ze šestnácti zemí svět, které soutěžily ve čtyřech kategoriích. Výkony soutěžících hodnotila tříčlenná mezinárodní porota.
Sbor Polanka soutěžil ve dvou kategoriích - jako komorní sbor a společně s mužským pěveckým sborem Lumír v kategorii smíšených sborů a v obou si vedla výtečně. V kategorii komorních sborů si vyzpíval zlaté a v kategorii smíšených sborů stříbrné pásmo. Zároveň získal cenu poroty za hlasovou kulturu. „Umístěním jsme nadšeni, byla tam obrovská konkurence 52 sborů ze 16 zemí světa. Máme z toho úžasný pocit, je to ocenění naší "práce", ale obrovský dík patří zejména sbormistru Jaromíru Bazelovi,“ říká členka sboru Pavla Adamcová.
Pěvecké umění obou sborů si můžete již brzy vychutnat také, a to na společném vánočním koncertu, který proběhne tradičně 26.12. od 16.00 h v Dolním kostele ČCE.
Zdroj: Eva Stejskalová
Polanka a Lumír zazářili v Praze
Jalovec XII. 2009
Venkovský sbor z Polanky překonal světovou konkurenci
MF Dnes 17. 12. 2009
35. výročí založení sboru a křest CD Alleluja, laus et gloria
V neděli 18. 11. 2007 proběhl v kostele sv. Jana Křtitele ve Valašské Polance od 15 hodin slavnostní koncert k 35. výročí založení pěveckého sboru Polanka.
PS Polanka na svém koncertu uvedla průřez svým repertoárem. Zazněly skladby, se kterými kdysi sbor začínal až po nově nastudovaná díla. Hlavním bodem koncertu však byl křest zbrusu nového profilového CD s názvem Alleluja, laus et gloria. Vše probíhalo ve slavností a poklidné náladě.
Sbor Polanka oslaví výročí novým albem
Valašský deník 14. 11. 2007
VALAŠSKÁ POLANKA - Dívčí pěvecký sbor Polanka se dokázal vypracovat mezi nejuznávanější hudební tělesa nejen na Valašsku.
Českou republiku reprezentoval na mnoha festivalech a hudebních přehlídkách v Řecku, Itálii, Švýcarsku, Polsku i Německu. Poslední dva velké úspěchy si však sbor Polanka připsal na domácí půdě: před dvěma lety se v konkurenci více než dvaceti souborů prozpíval až do Zlatého pásma na Mezinárodním festivalu adventní a vánoční hudby v Praze.
„Letos jsme si připsaly vítězství v kategorii ženských sborů na prestižním festivalu Svátky písní v Olomouci. Tím jsme se dostaly mezi šest nejlepších souborů festivalu a měly tu čest zúčastnit se finálového galakoncertu,“ vyzdvihla členka sboru Pavla Adamcová.
Nedělní slavnostní koncert se uskuteční v kostele sv. Jana Křtitele ve Valašské Polance v patnáct hodin. Členky sboru se na výročí pečlivě připravují. „Absolvovaly jsme dokonce celodenní soustředění, kde se dolaďoval program,“ prozradila zpěvačka Kateřina Popelková, která ve sboru působí už od svých sedmi let.
Jako dárek si Polanka nadělila zbrusu nové album. „Má název Alleluja, laus et gloria a jeho kmotrou se stane zakladatelka sboru paní Karla Kamencová,“ doplnila Pavla Adamcová.
Sbor Polanka začínal před pětatřiceti lety jako školní pěvecký sbor, od roku 1985 ji vede uznávaný sbormistr a hudebník Jaromír Bazel.
Autor: DENÍK/Michal Mikulenka
Svátky písní Olomouc 7. – 9. 6. 2007
Dne 7. června proběhlo slavnostní zahájení 35. ročníku mezinárodního festivalu pěveckých sborů Svátky písní Olomouc, který je největší svého druhu v České republice.Tohoto festivalu se účastnilo 127 sborů z celého světa a přes 5535 účastníků.
Náš sbor vyhrál dvě zlaté medaile a umístil se ve zlatém pásmě. Dále jsme postoupili do soutěže ,,O absolutního vítěze", kde soutěžilo šest sborů z celého světa (Rusko, Singapur, Slovinsko, Zvonky - Praha, Polanka, Venezuela). Přenos této soutěže mohli sledovat diváci on-line na www.play.cz a objeví se zřejmě i na televizních obrazovkách.
Za náš skvěly výsledek vděčíme především panu Bazelovi a jeho obětavé práci. A tímto Vám jménem celého sboru chci poděkovat.
Silvie Kučová
Valašské sbory Polanka a Lumír se prozpívaly mezi světovou elitu
Deník VALAŠSKO, pátek 15. června 2007
V obrovské konkurenci obsadili vyslanci z Valašska na mezinárodním festivalu v Olomouci dvě zlatá pásma.
Obrovským úspěchem skončila účast pěveckých sborů Polanka a Lumír na 35. mezinárodním festivalu pěveckých sborů v Olomouci, který proběhl tento víkend. V obrovské kunkurenci 127 sborů z 16 zemí z celého světa obsadili vyslanci z Valašska dvě zlatá pásma.Sbor Polanka navíc vážně kandidoval na absolutního vítěze celé přehlídky.
Oba sbory se tak definitivně probojovaly mezi světovou elitu. ,,Soutěžili jsme v sále Moravské filharmonie Olomouc - Redutě: Zlatá pásma jsme získali v kategoriích komorní ženské sbory a společně s mužským pěveckým sborem Lumír v kategorii smíšené sbory, "sdělila o obrovském úspěchu sboristka Pavla Adamcová. Lví podíl na takovém úspěchu má podle ní především sbormistr Jaromír Bazel.,,Velký dík patří také klavíristce Jitce Novotné, která nás doprovázela jako záskok a zvládla vše na výbornou, " chválí Adamcová. Členky sboru Polanka se v současné době připravují na další mezinárodní festival.V příštím týdnu se zúčastní tentokrát nesoutěžní přehlídky v jižním Tyrolsku v Itálii.
Soubory Lumír a Polanka excelovaly na mezinárodním festivalu
VSETÍN, OLOMOUC – Vsetínský mužský pěvecký sbor Lumír a dívčí pěvecký sbor Polanka, oba pod vedením dirigenta Jaromíra Bazela staršího, excelovaly na prestižním mezinárodním soutěžním festivalu Svátky písní Olomouc 2007. Zúčastnilo se ho celkem 127 sborů ze 16 zemí světa, dokonce i ze Singapuru či Venezuely, a oba vsetínské soubory si ve svých kategoriích vyzpívaly zlaté pásmo. Polanka dokonce i účast v soutěži o absolutního vítěze festivalu, do níž postoupilo jen šest nejlepších.
Olomoucký festival Svátky písní je mezi pěveckými sbory považován za vysoce prestižní akci, která si za pětatřicet let své existence získala zvučné jméno a přitahuje i kvalitní sbory napříč kontinenty. Polanka soutěžila v kategorii komorních ženských sborů, Lumír vystoupil společně s Polankou v kategorii smíšených sborů. Během patnáctiminutového vystoupení zazpívala obě tělesa šest skladeb, mezi nimi například Dvořákův Prsten nebo Händelovo Alleluja.
Oba soubory svým skvělým vystoupením konkurenci doslova převálcovaly. Polanka získala ze sta možných bodů
Ačkoliv se Vsetínští nestali absolutními vítězi festivalu, dosažený výsledek bezpochyby vypovídá o tom, že patří na světovou špici ve sborovém zpěvu. „Náš úspěch je ale zásluha zejména našeho dirigenta a sbormistra Jaromíra Bazela, který dává všanc své představy o hudbě, vkládá se do ní a evidentně to dělá výborně,“ říká skromně Pavla Adamcová.
Tento úspěch však vsetínským souborům nepřinesl jen ovace a slávu, ale také řadu pozvání k účasti na zahraničních festivalech a chuť k další práci. „Pokud se zadaří, měli bychom po deseti letech konečně zaznamenat naše umění na „cédéčku“ , o prázdninách nás čeká čtyř denní soustředění v Brumově – Bylnici a po prázdninách snad navážeme na úspěšnou sezónu koncerty v rakouském Mödlingu, v Olomouci, Ostravě a tradičním svatoštěpánským koncertem na Vsetíně,“ uzavřela Pavla Adamcová.
Eva Stejskalová
Festival Alta Pusteria v Itálii 21. 7. -24. 7. 2007
Pěvecký sbor Polanka a pěvecký sbor Lumír se ve dnech 21. 7 - 24. 7. 07 zúčastnili festivalu v Itálii. Během festivalu mnohokrát vystoupili a díky sbormistru Jaromíru Bazelovi dokázali, že se na tento festival hodí a že jsou schopni ČR dobře reprezentovat. Z ČR bylo na festivalu 16 sborů. Na festivalu bylo možné potkat spousty lidí z mnoha koutů světa. Polanka i Lumír si festival velice užili a těší se na další zájezdy.
Tereza Špačková
Reportáž z Itálie
RAKOUSKO-ITÁLIE 22.6.07
06:30 Tak, konečně jsem se dostala k zápisu cesty. Včera to nebylo bohužel možné, protože jsem si doma nedala do příručního zavazadla ani jedinou tužku. No, takže se omlouvám za zpoždění a zážitky včerejší, přináším dnes.
Náš pěvecký sbor Polanka a pěvecký sbor Lumír se účastní pěveckého festivalu v Itálii. Tak tam teď jedem. Autobus vyjel včera ze Vsetína o půl osmé večer a další přistoupili v Leskovci (já a Pavla Slezáková) a Valašské Polance. Myslím, že stojí za zmínku, že při nástupu do autobusu byla průtrž mračen, takže všichni byli mokří až na kost. Ale i tato nesnáz netrvala věčně- uschli jsme.V autobuse byla báječná atmosféra. Taková klidná idylka výletníků. Jenže pak přišla první čára přes rozpočet - Pavla Slezáková zapomněla doma pas. Myslím, že v tu chvilku jsme byli kousek za Valašskou Polankou, ale i tak nás nikoho nelákala představa, že bychom se měli vracet. Naštěstí Bob zjistil, že do Rakouska i Itálie se dá jet i na občanku. Tu naštěstí, k velké radosti všech, Pavla měla. V duchu jsme všichni zaplesali a navzdory nepříjemnému počasí , jeli dál. Mysleli jsme si, že teď už se nám fakt nic nemůže stát. Hmm, to jsme se ale docela přepočítali. Nevím přesně, jak to vlastně bylo, ale já mám za to, že díky našemu jinak naprosto skvělému sbormistrovi jsme nechali ve škole 7 balíků vody, kterou jsme měli mít na zpáteční cestu. Byl to pro mnohé docela šok, ale naštěstí ani tato situace nebyla neřešitelná. Na první zastávce Věrka vody zase dokoupila. To bylo radosti. Za naši noční cestu jsme zastavovali několikrát. K rakouským hranicím jsme dojeli o půl dvanácté. Jak čas kvapil a byla víc a víc tma, chtělo se nám samozřejmě víc a víc spát. Nejdříve jsme spali ( tedy aspoň já a Silvie Kučová) vedle sebe. Jenže jsme zjistili, že takto bychom si vážně neodpočinuli a proto Silva po další zastávce zůstala spát na zemi v uličce. A nebyla jediná, kdo tuto variantu zvolil. Musím říct, že se potom spalo mnohem lépe. Ráno jsem se poprvé vzbudila o půl páté, zase jsem usnula a probudila mne až Silva s tím, že by si ráda sedla. Chvilku poté, co jsem se probrala, jsme zastavili na krásném místě v Rakousku. Sotva jsme vylezli z autobusu, uhodil nás do očí jasný rozdíl mezi našimi ,,směšnými" beskydskými kopečky, které jsme někteří doposud považovali za velehory, a opravdovými nádhernými horami, co byly tady. Na tomto místě jsme strávili asi 40 minut. Všimla jsem si tam jedné zajímavé věci, která byla za benzínkou.Šlo o koně, který byl asi tak 152cm vysoký v kohoutku. Vyrobený byl ze dřeva a když do něj člověk vhodil euro, tak kůň mohl klidně klusat. My jsme tedy nikdo euro nevhodili, ale i tak nám koník velice dobře posloužil. Malé cérky si na něj postupně posedaly a já je vyfotila. Byla to vážně sranda. Mně se dokonce povedlo přesvědčit paní učitelku Dujkovou, aby si na koně sedla a nechala se vyfotit. Má z toho velice pěknou fotku.
A povedla se mi ještě jedna věc... nevím, jak jsem to dokázala, ale přesvědčila jsem i pana učitele Bazela, aby na koně sedl a nechal se vyfotit. Ten má rovněž pěknou fotku. Po těch 40 minutách jsme zase nasedli do autobusu. Já si půjčila od Evy Sochorové propisku, takže konečně pilně dopisuji. Ostatní se kochají výhledem na překrásné hory nebo se dívají na Dobu ledovou (animovaná pohádka). Atmosféra je velice příjemná a všichni se těšíme na další zážitky.
09:14 A jsme na místě. Hurá. Očekávala jsem, že přijedeme až v jednu. Tak to bylo psané i v těch našich papírech, ale přijeli jsme už v 09:00. Teď nám řekli, že se můžeme jít vybalit, tak valíme.
09:47 Zrovna jsme se ubytovali. Dostali jsme pokoj číslo 208.
V tom pokoji jsme já (Tereza Špačková), Dáša (dcera jednoho z řidičů), Hana Havlíková a Lenka Dujková ( paní učitelka). Ještě předtím než jsme se všichni
rozprchli do svých pokojů, jsme dostali uvítací koktejl. Voněl velice pěkně po jahodách, ale v jeho chuti jsme cítila alkohol. Bylo to jako jahodový džus smíchaný s vínem. Mně to teda moc nechutnalo.
Jakmile jsme se ubytovali, tak se o půl jedenácté šlo krapet rozezpívat ( jak jinak) a ujasnit si nějaké organizační věci. Teď je
14:45: Momentálně se začínáme rozezpívávat, sice je to mnohem dříve než jsme
čekali, ale co už, no. Mnohé holky s touto změnou času nesouhlasily s tím, že měly čas přesně vyměřený na to, aby se mohly vyspat, najíst a pokecat a že kvůli dřívějšímu zpívání všechno nestihly. Každopádně jsme se rozezpívali, dokonce i venku. No a poté jsme frčeli do kostela nad hotelem. Tam jsme provedli zvukovou zkoušku, poté jsme se sešli na náměstí, kde bylo velké množství lidí z nejrůznějších sborů. Mnozí jsme se rozutekli u několika stánků a taky jsme si vzali na mušku malý obchůdek. Nebylo v něm nic moc extra. Zjistila jsem, že ze všech těch stánků se suvenýry a jinými serepetičkami ale stejně zvítězil na plné čáře stánek s uzeným masem. Jakmile Andrea Hanáková spatřila u tohoto stánku ochutnávku slaniny, neudržela se vykřikla ,,Ochutnávka'" a spolu se svou sestrou a ostatními malými cérkami se vrhly na ty dobroty. Bylo okamžitě jasné, že jídlo boduje. Po pravdě řečeno jsme všichni měli už vážně hlad a ochutnávka masa i sýra nás velice potěšila. Poté, co jsme se dostavili do hotelu, celí nedočkaví jsme v 18:00 usedli v restauraci. Dočkali jsme se velice dobré polévky, která alespoň trochu zmírnila náš hlad. Marně jsme čekali další jídlo. Náhle naše oči uviděly zeleninu na jednom ze stolů. Mnozí jsme se k zelenině nahrnuli a s hladovými výrazy jsme si všichni nakládali plné talířky zeleniny : rajčata, kukuřici,červenou řepu, zelené fazolky, fazole, salát, zelí...a s blažeností ve tváři usedali ke stolu - teď jsme dobře věděli, že hlady neumřeme. Chleba máčený v dresinku jsme šťastně přikusovali. Nacpali jsme se a bylo nám dobře. Jenže pak někdo zvolal: ,, Vy jste asi zapomněli, že nás čekají ještě dva chody a desert!" Na to jak vykulili oči ti z nás, kteří na to zapomněli, nikdy nezapomenu. Byl to opravdu šok. My si totiž mysleli ( tedy myslím tím lidi mého druhu, kteří si nepřečetli jídelní lístek), že budeme mít pouze polívku a jako druhé tu zeleninu. Nepřislo nám to ani trochu divné, sváděli jsme to na to, že italskou kuchyni neznáme. Po zelenině přišly špagety se sýrovou omáčkou a po nich ještě rýže s omáčkou, houbami a masem, jako poslední pak byl čokoládový pudink. To, jak nám nám ke všemu mezi chody sebrali příbory, to se nedá zapomenout. Byly to horké chvilky, když jsme vzpomínali, jak se anglicky řekne příbor a prosba o něj. Naštěstí nám příbory přinesli a tak nám spadl kámen ze srdce. Po této nekonečné večeři se nám naskytla chvilka klidu.
Ale ta netrvala věčně a my se zase šli rozezpívávat a na náměstí. Tam se to docela rozjelo. Vyhrávala tam kapela a některé - tedy zejména menší holky začaly tančit. Tančili jsme s radostí a naprosto potrhle... Našlo se i mnoho vděčných diváků. Po tanci a chvíli čekání se sbor Polanka nachystal na podium a odezpíval písně: Zumtriala, Jede šohaj, Nebeští kavalérové, Išeu Macek. A po chvilce jsme ještě vystoupili s Lumírem a písněmi: Ondráš,Debe prodávale,Vyběhla bříza...
Byla zima a nám se nechtělo už zůstávat po našem vystoupení na náměstí a mrznout a tak jsme chtěli jít. No jo, ale copak to šlo, když malé cérky odchytly nějaké dva kluky a musely si samozřejmě vyměnovat čísla a jiné takové ty důležité věci? Malé cerky to vůbec dneska rozjely , Klára, Pavla, Kája, Andrea 9.A- se šly projít....hlučely a slovensky koketovaly s místními "Slováky" a přitom budily Jitku Sochorovou. Jinak se jim dařilo večer v pokoji u okna vyvádět i jiné věci ( raději nerozvádím)... Opravdu se dneska malé cérky hodně činily. Jinak jsem opomněla dodat, že po jídle, když jsme byly v pokoji, přišly Lída se Silvou s tím, že do 20:00 se vrátí. (šly pro pytlíčky). Teď je 23:44 a dole halekajů Lumírovci... To bude zase noc...
V ITÁLII ( HOTEL TRAUNSTEINER-HOF) 23.6. 07
7:25 Zrovna jsme v jídelně a rozezpíváváme se. Dokonce jsme se rozezpívávali i podle písmenek a je tady super atmosféra. Zrovna zpíváme Psallite Deo. V 8:00 má být snídaně, hmm, jak to znám, tak v 8:00 snídaně určitě nebude.
8:07 Konečně bude ta snídaně.
13:50 Na snídani byly švédské stoly. Ty měly po pravdě řečeno obrovský úspěch. Nabrali jsme si všechno, co jsme měli rádi: Od šunky přes sýry až k müsli s jogurtem. Protože jsme měli dost hlad, tak paní servírka nestačila kmitat, jak to všechno doplňovala. Po snídani byla chvilička volna a tak jsme si ji náležitě užili lenošením. V 10:00 se začalo zpívat v kostele. Zpívali jsme: Panis Angelicus, Psallite Deo s Lumírem a sami jsme zpívali Věneček a This Little Babe. Myslím, že jsme zpívali velice dobře. Na konci jsme využili času a vyfotili se v kostele. Jo, a také jsme chvilku ještě zpívali a myslím, že to bylo naprosto bombastické- škoda že to byla jen zkouška. No a teď je chvilka volna, kterou bych ráda prospala, takže jdu spát...
15:40: Sedím v autobuse a protože ještě nejede, tak toho využívám. Máme jet do San-Candido, kde se účastníme slavnostního průvodu sborů. Autobus se rozjíždí a já se zase za chvilku ozvu.
16:00: Hmm, tak jsme se tedy zúčastnily slavnostního průvodu. Musím říci, že to bylo velice zajímavé a že se děly věci. Autobusem jsme přijeli do San- Candida a museli jsme se rozdělit na dva sbory - Lumír a Polanku. Poté jsme se my (Polanka) odebraly na své místo, odkud jsme měli průvod začínat. Byly jsme na nástupišti C8. A Lumíři byli C2. Všechny jsme měly oblečené peleríny, což se projevovalo tím, že jsme vypadali jako ovečky a že na nás někteří lidé dělali ,, Bé, Bé , Bé.“ Fakt sranda. :-) Čekalyjsme na svém nástupišti a probíraly, co budeme zpívat. Průvod začal asi o deset minut později, než měl. Původně jsme totiž měly vyjít v 16:30 nebo tak nějak. Snad to nepletu. V průvodě jsme šly, řekla bych, odhadem tak
ITÁLIE- ODJEZD 24.6 07
Tento den jsme vstávali o půl deváté. Konečně jsme si mohli trochu přispat. Od 8:30 do 9:00 se nakládal autobus našimi pelerínami a bágly. V 9:00 jsme se dali na snídani. Ke snídani byl zase švédský stůl. Bylo to vynikající. Jakmile jsme se nasnídali a ještě zkontrolovali pokoje, vyjelo se do městečka.... ( to jméno nevím a byla bych ráda kdyby jej někdo doplnil... děkuji), kde měli sbormistři všech sborů dostat účastnický certifikát.
Těsně před tím, než jsme vyšli, se ujasnilo, kde bychom v případě ztracení měli hledat autobus ( u lanovky) a to že se máme držet pohromadě. Pak jsme chvíli seděli kdesi ve stínu. Silva Kučová zde slavila velké úspěchy u Italů. Vzhledem k tomu, že je blondýnka, chtělo se s ní hodně Italů fotit. Myslím, že se s ní fotilo asi 5 Italů. Protože nás ale čekání nebavilo, rozhodli jsme se, že se půjdeme projít. Chviličku jsme se procházeli a narazili jsme na hordu sušáků se senem. Nevím koho to napadlo, ale u těch sušáků jsme začali různě pózovat a fotit se.
Když jsme tam tak blbli, šel kolem další sbor. Dívali se na nás a se zájmem si nás fotili. Asi se jim dost líbilo naše ,,Škatule, škatule hejbejte se“ při kterém jsme začali lítat od sušáku k sušáku jako šílenci. Až jsme se vyblbli, dali jsme možnost zašílet si i tomu přihlížejícímu sboru. My postávaly na kraji a taky je sledovaly. Někdo z holek dostal nápad a to skvělý : Odpočítat si to a s válečným řevem vběhnout mezi ně.
Udělaly jsme to a byla to fakt sranda. Po této akcičce jsme se rozešli k autobusu. V autobuse se chviličku čekalo na Janu a poté jsme vyrazili k jezeru. Jezero se jmenovalo ....... (Tato informace mi poněkud unikla a byla bych zase ráda za doplnění. Děkuji) a bylo nádherné. Vážně překrásné. Strávili jsme u něj asi dvě hodiny.
Domů se jelo o půl třetí. Hodiny strávené u jezera byly vážně skvostné. Nejprve Věra rozdělila dort.
Byl výtečný. Všichni jsme si jezero fotili a vůbec si to užívali. Někteří z nás se vydali i na loďky, aby si jezero užili ještě vydatněji( 8eur za půl hodiny na loďce).
Na zpáteční cestě panovala velice příjemná atmoška. Domů jsme dorazili asi ve 3:00 ráno. To je snad vše. Jen bych ještě chtěla říci, že jsem velice ráda, že jsem se této velké cesty s tak skvělými lidmi mohla zúčastnit..
Tereza Špačková
Ohlédnutí za Slavnostmi písní v Uherském Brodě 2007
Jako by nádherná jarní sobota tak, jak jsme v posledních letech tomu zvyklí, spíše létem vyhlížející, předznamenala krásu a malebnost hlasů, které po celý den od časného rána zněly nádherným a prostorným domem kultury v Uherském Brodě. Zde se konala nesoutěžní přehlídka pěveckých sborů jihomoravské a zlínské oblasti Unie českých pěveckých sborů – třetí ročník trienále Slavnosti písní Uherský Brod. Tato letos největší akce v oblasti přivítala celkem devět sborů pro přehlídkovou část a tři sbory a tři folklórní soubory pro závěrečný večerní koncert tří generací, který by se dal bez nadsázky nazvat galakoncertem.
V dopoledním bloku festivalu se představilo pět dětských pěveckých sborů – Esperanto Uherský Brod, přípravné oddělení Boni Discipuli Brno, Resonance Třebíč, Polanka z Valašské Polanky a Blahoš z Ivančic. Odpoledne další čtyři sbory, tentokrát převážně smíšených – SPS Bohuslava Martinů Letovice, SPS Karla Němečka Moravský Krumlov, PPS Mladost Brno a čtvrtý smíšený sbor vznikl spojením dívčího sboru Polanka s mužským sborem Lumír ze Vsetína. Každý sbor měl k dispozici 18 minut, v nichž mohl předvést díla bez jakéhokoli omezení.
Přestože se jednalo o nesoutěžní přehlídku, zasedla dvoučlenná porota, jejímž úkolem bylo zhodnotit vystoupení každého ze sborů, toto hodnocení bude sborům zasláno písemnou formou. Sbormistři většinou velice dobře ví, kde mají jejich svěřenci mezery, nicméně pohled zvenčí je může upozornit na nedostatky, které nemusí být ze sbormistrovského pultíku vždy zřejmé. Celkově lze hodnotit přehlídku za zdařilou, a to především zásluhou samotných sborů, které vesměs byly na festival dobře připraveny a zpívaly s chutí a zaujetím. Nutno konstatovat, že na organizaci festivalu bude pro příště ještě prostor k některým vylepšením. Těžko lze něco vyčítat úzkému týmu, který vše připravoval, především čestnému předsedovi oblasti Vladimíru Polákovi a jeho pravé ruce, mladičké sbormistryni Veronice Baumannové, která nejen vypomohla s výpočetní technikou, ale sama se zúčastnila se sborem jako sbormistryně. Jako předseda bych se rád zúčastněným omluvil za to, že jsem asi na festivalu nebyl vždy tam, kde mě bylo třeba. Na přípravu zbylo velice málo času a ne vše bylo dostatečně doladěno a domyšleno. I sbory je třeba požádat o včasnější reakci, především při přípravě programů – sehnat potřebné čerstvé údaje o sborech není ani v době internetu vůbec jednoduché.
Během festivalové polední přestávky proběhla Oblastní konference UČPS, kde byl ve funkci předsedy potvrzen úřadující předseda František Nantl z Brna i stávající členové Marie Skalková a Jaroslav Fiľo. Novým, velmi cenným přírůstkem do oblastního výboru je doc. PhDr. Jan Kostečka, CSc., muzikolog, znalec sborů, sbormistrů a sborového zpívání, který se též okamžitě obětavě zapojil do festivalu v roli člena hodnotící poroty. Za účast na konferenci je třeba především poděkovat zástupcům sborů Carmina vocum z Kyjova, což je nový přírůstek do sborů v Unii, a Cantus Morkovice, kteří přijeli na konferenci, ač se jejich sbory festivalu neúčastnily. Doufám, že příště bude možné takto veřejně pochválit více sborů. Bude však třeba se poohlédnout po odbornících v hospodářské oblasti, aby byl výbor plně funkční. Proto bude třeba zajistit schůzky s jednotlivými sbory nad touto otázkou a předložit program na příští rok s dalším možným výhledem. Festivalu i konference se zúčastnil zástupce hlavního výboru Unie pro Moravu pan Stanislav Kuchař.
Večerní galakoncert nazvaný „Koncert tří generací“ podtrhl celkovou atmosféru festivalu nechtěně v duchu „zpíváme sobě“. Přestože úroveň jednotlivých účinkujících by možná nevyhověla náročným kritériím výběru pro televizní vysílání, troufnu si tvrdit, že právě večerní přehlídka prokázala v široké škále nepřeberné možnosti výrazu sborového zpěvu od moderních forem, které snadno nachází vyznavače u gymnaziální mládeže v podání souboru ze Zlína – Lesní čtvrtě, kteří předvedli za doprovodu žesťových dechových nástrojů, kytary a kláves smršť hudby na pomezí spirituálů a jazzu doprovozeného vtipným speakerovským uměním vedoucího sboru, po nich vystoupily společně dva dětské folklórní soubory ze základních škol Nivnice a Bánova pod vedením pedagoga známého svým vyhraněným pohledem na udržení folklórních tradic na moravsko-slovenském pomezí. Následovala směs staré i moderní duchovní hudby a spirituálů v klasickém provedení od smíšeného sboru PPS Mladost, kde se nakonec ukázalo, že vůbec nemusí být na závadu, pokud sbor provede v odpoledním i večerním vystoupení stejný program. Dalším posunem bylo vystoupení ženského sboru Píseň z Jedovnic, který dodal festivalu patřičnou něhu a současně sloužil jako krásná pozvánka na 6. ročník festivalu Ženská srdce, který právě tento sbor pořádal v Nerovnici o týden později. Zlatou tečkou za vydařeným festivalem potom bylo vystoupení mužského folklórního pěveckého sboru Mužáci z Mutěnic, který předvedl pestrou škálu známých i méně známých lidových písní, které se zpívají při vínečku, též doprovozených obvyklým venkovským humorem, což mezi posluchači nabudilo pohodovou atmosféru před návratem domů. A tak po více než dvanácti hodinách skončil třetí ročník trienále Slavnosti písní v Uherském Brodě. Ale zúčastněné sbory se mohou ještě těšit na záznam z festivalu na DVD, který se právě připravuje.
Vzhledem k množství sborů v oblasti je škoda, že se přehlídka nekoná častěji, zřejmě tomu brání nedostatek financí, ale pokud se podaří tento problém vyřešit, bylo by vhodné udělat tuto přehlídku putovní po oblasti a každoroční, smyslem není pouze setkávání se sborů v oblasti (při pravidelném střídání se, by se potkaly navzájem za dva až tři roky, což je u většiny sborů doba dost dlouhá na značnou obměnu repertoáru), ale také seznamování obyvatel měst a obcí s činností pěveckých sborů, s rozmanitými hudebními žánry i rozdílnými způsoby jejich interpretace.
Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří se zasloužili o zdárný průběh festivalu, a to především Domu kultury Uherský Brod za poskytnutí prostor pro konání festivalu a personálu ochotného v případě potřeby pomoci, městu Uherskému Brodu za přispění a za technickou asistenci paní Marii Šmídové z městského úřadu. Zmínit je třeba též pomoc dvou spolupracovnic pana Poláka přímo na místě konání festivalu, a to paní Marty Benešové a Heleny Ševčíkové i pana Josefa Helýska. Též je třeba poděkovat nezávislým distributorům firmy FLP Forever Living Products (www.foreverliving.com) ! Doufáme, že se příště připojí i další sponzoři. Rádi je uvedeme na programech, pozvánkách a plakátech na festival.
František Nantl
Ženská srdce 2005
Ženská srdce, to je název festivalu ženských pěveckých sborů, který se letos konal již počtvrté, opět pod hlavičkou oblastního výboru UČPS pro kraj Zlínský a Jihomoravský se sídlem v Uherském Brodě. V sobotu 4. 6. 2005 se poprvé stal místem setkání zpěvaček z celé Moravy hanácký Prostějov a role hostitelek se ujaly členky ŽPS Vlastimila, sboru, jehož historie se díky jejich nadšení a stálé podpoře města Prostějova datuje již od roku 1869. Pozvání přijaly sbory ze šesti měst z celé Moravy a měly tak možnost zazpívat si v překrásném prostředí Národního domu v Prostějově.
Děvčata se sjížděla od časného rána, aby byl dostatek času na bohatý program. Během dopoledne, kromě nezbytných zkoušek na jevišti divadla, probíhala souběžně v přednáškovém sále ochutnávka občerstvení poskytnutého ochotnými sponzory a hlavně dobrot vlastnoručně zhotovených členkami Vlastimily. Hostesky z prostějovské Soukromé střední podnikatelské školy, které se o hostující sbory po celý den staraly, je poté provedly městem a seznámily je s historií a zajímavostmi Prostějova.
Samotnému odpolednímu koncertu předcházela malá slavnost. Nejstarší členka Vlastimily, prof. Helena Bajgarová slavila právě v den konání festivalu 85. narozeniny a jelikož se jedná o jednu z nejvýznamnějších prostějovských žen, poblahopřát jí přišli, kromě zástupců UČPS, pánů Kuchaře a Poláka, i nejvyšší představitelé města Prostějova. Pak už mohl program začít. V podání sborů Vlastimila z Prostějova, dívčího sboru Polanka z Valašské Polanky, Libuše z Veselí nad Moravou, Hedvika z Valašského Meziříčí, Píseň z Jedovnic, Pěvecké sdružení valašských učitelek ze Vsetína a ŽPS z Otrokovic zazněly písně různých žánrů od různých autorů, od upravených písní lidových, přes klasický sborový repertoár až po nápaditou směs písní Jaroslava Ježka. Každý ze sborů za své vystoupení převzal z rukou krojovaných Hanáků „zapůjčených“ národopisným souborem Mánes upomínkové předměty vyrobené členkami Vlastimily.
Nakonec jsme si všichni udělali velkou radost tradičním společným zpíváním. To bylo tentokrát ozvláštněné rozmístěním sborů v sále. Protože počet účinkujících přesáhl kapacitu jeviště, každá druhá ze čtyř písní zazněla nad hlavami překvapených diváků z balkónu a dvě závěrečné skladby zazpívaly obě skupiny současně. Na závěr převzali dirigenti pamětní listy a ceny Karla Hradila z rukou duchovního otce myšlenky „Ženských srdcí“, předsedy pořádajícího oblastního výboru, pana Vladimíra Poláka.
