Nedachlebice -říjen 2008, výcvikový víkend
VÝCVIKOVÝ VÍKEND S PŘÍPRAVOU NA VYŠŠÍ LOVECKÉ ZKOUŠKY ( reportáž převzata ze stránek paní Evy Hromádkové www.vycvikretrieveru.unas.cz s jejím souhlasem)
V termínu 25.-26.10.( sobota – neděle), jsme se sešli u nás v Nedachlebicích na výcvikovém víkendu zaměřeným na Podzimní zkoušky. Okrajově jsme se dotkli i Zkoušek vloh a také Lesních zkoušek.
Výcviku se zúčastnil 1 toller, 4 flati a 2 goldeni.
Nebylo nás mnoho, ale o to více času připadlo na každého z nich. Paradoxně byl nejšikovnější onen toller, za což patří majitelce můj obdiv, protože to, co ona s tímto neposedným a uličnickým plemenem dokázala udělat, jsem ještě neviděla.
Potom již někteří odjeli do svých domovů... Ale někteří zůstali do neděle.
Ti, kteří vydrželi i na nedělní výcvik, odjížděli domů unavení a téměř spící ve stoje, ale na druhou stranu šťastní a spokojení. Vyplatilo se vydržet, protože právě tito psi byli po dvou dnech zcela proměněni. Udělali za víkend takové pokroky a objevily se v nich skvělé, dosud skrývané vlohy, že to zahřálo u srdce snad každého.
Tak například flatí mladík Tonda, který dle své majitelky nebyl nijak nadšený aportér se tak zamiloval do aportu, že ke konci nebyl k zastavení a nosil i ten největší aport s nadšením a na neuvěřitelné vzdálenosti.
Jeho kamarádka – 3 měsíční !!! flatka Bibi, která se výcviku původně zúčastnila jen jako doprovod, nás nenechala na pochybách, že z ní jednou bude pes vyjímečných pracovních kvalit. Nosit zvěř pro ni bylo samozřejmostí, těžší aport, který původně vypadal větší než ona sama, taky zvládla bez obtíží a když potom s nosem zarytým přesně ve stopní dráze vypracovala krátkou vlečku a přinesla aport, zůstali jsme v němém úžasu stát.
A do třetice goldení slečna Aminka, která moc pracovního elánu neprojevovala, se ukázala být dokonalou stopařkou. Vlečku, kterou dělala poprvé ve svém životě, vypracovala s takovou přesností a zkušeností, že mi klesla brada a nebyla jsem schopna něco říct. A stejně tak to udělala ten den ještě jednou a druhý den ještě dvakrát...
Jak už bylo řečeno, psi odjížděli utahaní, ale šťastní, a tak jsem všem naordinovala týdenní odpočinek, tzv. dovolenou. Ale až pak mi došlo, že vlastně nejlepší dovolená pro psy je ta, když můžou pracovat. A tak jen doufám, že jim ta dovolená příliš neznechutila život.
