Menhiry
Megalitická kultura, používající ke svým stavbám obrovské kamenné bloky a balvany, nám po celé zemi zanechala mnoho krásných památek od jednotlivých vztyčených kamenů přes jejich nejrůznější seskupení až po gigantické objekty.
Kameny všech velikostí a seskupení včetně gigantických staveb a umělých hliněných pahorků, které člověk v dávnověku umístil do přírody, měly energetickou funkci. Vyplývá to z poznatku, že tekoucí voda je zdrojem dosud nepoznané energie, kterou ve své hmotě akumulují také horniny. Nové pojetí využití megalitických staveb všeho druhu umožňuje označit jejich vývojový stupeň podle typů, do kterých je řadíme. Při souhrnném hodnocení jejich výskytu na všech kontinentech, zejména po přihlédnutí ke stavbám s energetickou regulací a odlišnou konstrukcí, se zřejmě vyskytnou pochybnosti, zda jejich tvůrcem vůbec mohl být člověk doby kamenné. Pravěký člověk vnímal přírodní jevy citlivěji než to umíme dnes my, lidé moderního věku a tak mu pravděpodobně neuniklo, že v okolí vodních toků rychleji nabývá nových sil.
Osaměle stojící kámen mohl upoutat pozornost lidí v pravěku tím, že vykazoval větší energii. Pravěcí lidé postavili tedy podobný kámen poblíž svého sídla a získali tak stálý zdroj energie. Pravděpodobně potřebovali energie více, proto vztyčovali kameny stále větší.
Dalším vývojovým stupněm se stalo těsné seskupení dvou nebo více kamenů, které plnilo stejnou funkci. Odtud byl jen krok k budování dolmenů, kamenných řad, kromlechů a nejrůznějších staveb s velkou hmotností. V těchto seskupeních už bylo akumulováno velké množství energie, jejíž další využití dosud neznáme.
Převratným poznatkem ve vývoji megalitických staveb se stalo zjištění, že stejného energetického efektu lze dosáhnout, nahradíme-li kámen hlínou. Značně se tím usnadnilo nakupení potřebné hmoty. Na různých kontinentech byly navršeny umělé hliněné kopce, vybudované v místě výskytu energetických složek. Nejvíce jich známe z americkém kontinentu - přes sto tisíc, ale vyskytují se rovněž v Anglii i v jiných částech světa. Z našeho hlediska jde tedy o třetí stupeň stavebního vývoje menhirů.
Čtvrtý vývojový stupeň představují menhiry, jejichž energii bylo možné regulovat. Podnětem pro jejich budování byla pravděpodobně zkušenost, že přebytek energie může být pro lidské zdraví škodlivý.
Původní využívání menhirů, jejichž prostřednictvím si lidé doplňovali energii, bylo v době velkých regulovaných menhirů již historií. K jakému účelu mohla být energie velkých menhirů využívána, nemá naše civilizace ani tušení, ale určité náznaky už objeveny byly. Některé stavby megalitické kultury, které byly zbudovány technologií roztaveného kamene, napovídají, že lidé dokázali akumulovanou energii transformovat na tepelnou a nasměrovat ji na určité místo.
Další z mnoha záhad představuje skutečnost, že při budování podzemních staveb se nepoužívaly "archeology odsouhlasené" světelné zdroje (pochodně, louče, svíčky či olejové lampy). Nikde nebyly nalezeny stopy po sazích a ohni. Je tedy více než pravděpodobné, že energii, které měli pravěcí stavitelé nadbytek, využívali také k bezkouřovému osvětlení. Kosmická energie byla dosud neznámým způsobem využívána pravděpodobně také ke komunikaci a při přepravě stavebních dílů s velkou hmotností.
V souvislosti s budováním megalitických staveb jsou jediným uznávaným dopravním prostředkem pro přepravu těžkých břemen sáně tažené lidskou silou pomocí lan. Tato úvaha je odvozena ze dvou zobrazení na starých egyptských památkách. V prvním případě jde o obraz z roku asi 1558-1557 př. n.l. z XVIII. dynastie, na kterém tři páry volů táhnou na saních kvádr o objemu zhruba 2 m3. Ve druhém případě jde o výjev z hrobky velmože Dhuthotepa, žijícího za faraonů XII. dynastie, na němž je znázorněna přepravu alabastrové sochy, vysoké asi 6,8 m. Socha je upevněna na dřevěných saních, k nimž jsou připevněna čtyři lana tažená 168 muži. Nelze pochybovat o tom, že v některých případech břemena podobné váhové kategorie, tedy s poměrně nízkou hmotností, mohla být přepravována tímto způsobem. Přisuzovat však stejný způsob přepravy stavebním prvkům s hmotností kolem 2 000 tun je ale dosti odvážné a lze to chápat tak, že poznatky současné vědy jinou formu transportu prostě nemohou nabídnout. Určité indicie o možnosti odlišného způsobu přepravy už ale byly doloženy.
Skutečnost, že lidé megalitické kultury využívali kosmickou energii, kterou se my teprve budeme učit poznávat, zpochybňuje všechna dosavadní hodnocení této epochy a vytváří pro další úvahy dočasnou blokádu. Správné odpovědi není zapotřebí hledat za každou cenu, vyplynou z dalšího výzkumu. Nesporně však pro nás bude velice zajímavé a poučné zjištění, jakým způsobem mohl být přepraven kamenný kvádr o hmotnosti 2 000 tun po neupraveném terénu a přes přírodní překážky, když naše civilizace není schopna něco podobného zajistit pomocí techniky, kterou má k dispozici.
Popisovaný vývoj menhirů lze respektovat až po jeho třetí stupeň - tedy využití hlíny pro akumulaci energie. V žádném případě ale nelze připustit, že menhiry s regulací energie mají něco společného s dobou kamennou, zejména to platí pro planinu Nazca. Nasvědčuje tomu i odpověď na otázku: Jaký byl vývoj menhirů, když byly budovány na všech kontinentech?
Je nemyslitelné, aby v různých světadílech jejich vývoj probíhal stejným způsobem, téměř současně a nezávisle na sobě. Tehdejší lidé mohli znát pouze své okolí, vymezené jim nepřekonatelnými přírodními překážkami, o jiných kontinentech neměli ani tušení. Připustíme-li, že mohli mít k dispozici pro nás neznámé komunikační prostředky, dojdeme k závěru, že by je nemohli používat - jazykové bariéry by byly nepřekonatelné. Podle poznatků a zkušeností naší civilizace tedy menhiry nemohly být v žádném případě stavěny současně na všech kontinentech - ale ono se tak dělo. Z toho vyplývá, že správná odpověď se pravděpodobně nachází mimo oblast našich poznatků a zkušeností. Napovídá tomu i skutečnost, že přes veškerou snahu nebylo v průběhu dvacátého století nalezeno zdůvodnění pro jejich budování. Avšak i při skromnější úvaze o spojené kontinentální desce Evropy a Asie zůstane pro nás nepochopitelné, že byly menhiry budovány na mnoha místech tak velké plochy.
Lze tedy konstatovat, že jde o zcela ojedinělý případ v dávné historii naší planety, kdy obyvatelé všech kontinentů byli neznámým fenoménem ovlivněni k provádění stejné činnosti - budování menhirů. Historii Země pravděpodobně značně ovlivnila neznámá událost, o níž se povědomí rozplynulo ve velkém časovém odstupu a množství generací. O jakou událost asi mohlo jít, se pokusím popsat na příkladu ze současné doby.
Nedávno sdělovací prostředky oznámily, že v amazonských pralesích byl objeven kmen, který dosud nepřišel do styku se západní civilizací. Nyní si představme, že jsme součástí expedice, která uvedené domorodé lidi objevila. Čas pobytu u nich máme omezen, ale rádi bychom učinili něco pro urychlení jejich vývoje, vždyť se nacházejí na úrovni doby kamenné. Je velmi obtížné určit, kterou část našich vědomostí bychom jim mohli předat, aby ji pochopili a dokázali využít.
Podobná situace mohla nastat na naší planetě v době kamenné. Nelze vyloučit, že naši Zemi v dávné minulosti navštívili mimozemšťané, pro něž nebylo obtížné zmapovat situaci a lidem na všech kontinentech předat informace, které pokládali za nejvhodnější pro jejich další vývoj. Energie vodních toků, její přenos do organismů a na ostatní hmoty je jednoduše realizovatelnou záležitostí, kterou snadno mohli pochopit i pravěcí lidé. Napovídá tomu i skutečnost, že skupiny lidí s vyšší civilizační vyspělostí byli seznámeni s vyšší technickou úrovní menhirů, na rozdíl od lidí s úrovní nižší, kteří dokázali vztyčit pouze jednotlivé kameny nebo vytvořit jejich seskupení. V jiných případech byly budovány energetické megalitické stavby zcela odlišných konstrukcí a přizpůsobené místním podmínkám.
Menhiry, zejména ty s regulací energie, jsou technologicky náročné stavby, které by nebylo možné realizovat bez znalosti kosmické energie a náročného vyhledávání energetických míst, do nichž byly situovány. Za tajemstvím menhirů se skrývá velice složitý fyzikální jev, umocněný vlastnostmi dosud neznámé energie. Některé průvodní jevy experimentů napovídají, že přenos energie vodních toků do jiné hmoty představuje pouze nepatrnou část jejího využití. Nerad používám slovo mimozemšťané, pokládám je za únikovou cestičku od problémů, které se nedaří řešit jiným způsobem. V případě "menhirů na všech kontinentech" jsem však byl nucen termín "mimozemšťané" akceptovat.
Tyto řádky zaslal na mou e-mailovou adresu pan Miroslav Provod (centrum11.volny.cz) a já je s jeho laskavým svolením předávám prostřednictvím svých stránek i vám. Je však nutno podotknout, že jsem je musela velice zkrátit, aby se na dané skutečnosti mohli podívat svým možná počátečním pohledem i lidé, kteří se touto problematikou tak hluboce nezabývají. Děkuji za pochopení.
Náhledy fotografií ze složky Megalitické stavby