Trest pro neposlušné!
Marie byla dívka,která neměla moc kamarádů.Sice měla kluka,ale jejím nejlepším přítelem byl počítač.Jednoho dne si hrála na počítači až zapomněla,že má rande.Marie odešla ze stránky s hrami on-line a narazila na stránku o magii.Marie sice na takovéhle věci nevěřila,ale její kamarádka Eli ano.Proto se Marie rozhodla,že si stránku trochu omrkne a pak pošle Eli její URL adresu mejlem.Pak ji ale napadlo,že by si některé z kouzel mohla zkusit.Našla tedy návod jak vyvolat ducha a vše připravila.Jelikož na nadpřirozeno nevěřila,myslela si,že jde jen o legraci a nedbala na upozornění,které bylo napsáno tlustým červeným písmem pod článkem.Upozornění říkalo:,,Pozor!!!Toto vyvolávání může absolvovat jen kvalifikovaný vyvolávač duchů!!!"Marie se ale stejně pustila do vyvolávání.Po chvilce se jí vypnul počítač.Marie se začla trochu bát,ale na tyhle věci přeci nevěřila!!!A tak si namlouvala,že jen obyčejně vypadl nějaký kabel,nebo to byla závada na elektřině.Pokračovala dál.Náhle se na obrazovce počítače vynořila tvář ječící ženy a Marie odskočila pryč.Z očí ženy najednou začaly šlehat plameny a dům začal hořet.Marie stratila vědomí a spadl na ni trám.Naštěstí pro ni si její přítel myslel,že nedorazila na rande,protože se jí něco stalo(protože Marie vždy dorazila přesně včas) a přijel s autem až k hořícímu domu.Zavolal hasiče a vrhnul se do domu pro Marii.Podařilo se mu vysvobodit ji zpod hořícího trámu a ambulance ji pak odvezla do nemocnice.Po několika dnech se Marie vzpamatovala a první co viděla byla vyděšená tvář její téměř jediné kamarádky Eli.Eli jí řekla,že dostala podivný e-mail,v kterém stálo:,,Potrestala jsem tvou kamarádku,která mne probudila z věčného spánku."Potom jí zadrnčel mobil.Volal jí Mariin přítel,že je Marie v nemocnici.Eli to nedalo a prozkoumala všechny okolnosti.Zjistila,že dům Marie byl postaven v místě,kde se oběsila tehda ještě mladá dívka jménem Marie.Marie před svou smrtí zanechala rodičům dopis,kde stálo,že ji nikdo nesmí budit z věčného spánku,jinak se mu něco stane.Marie se potom přiznala k vyvolávání duchů a už nikdy nic takového neprovedla.Zároven identifikovala fotografii oné ženy,kterou jí ukázala Eli,za obličej dívky z počítače.Marie se sice uzdravila,ale dostavila se u ní doživotní nevyléčitelná fobie z počítačů,což byl poslední trest za jejíw neposlušnost.I když to pro Marii znamenalo spíš požehnání.Našla si spoustu nových kamarádů a její plet už nebyla tak bledá.
Příbeh o krvave studni
Ryan
Ne, to nemohla být skutečnost…přesvědčovala sama sebe v duchu Laura…když se probudila z toho strašlivého snu, který se jí v noci zdál…
Laura byla tichá a ne příliš výstřední šestnáctiletá dívka , bydlela v Looklandu, malé vesničce, kterou obývalo asi tisíc obyvatel, se svou desetiletou sestrou Sandrou. Rodiče jí zemřeli, když byla malá a na starost ji a její sestru dostala jejich stará babička…Ta, ale před měsícem zemřela a Laura se musela postarat sama o sebe i o svou sestru. Chodila na ne příliš dobrou střední školu, ale spokojit se s tím musela, protože neměla moc peněz a za tuhle školu neplatila skoro nic. Kluci si ji nikdy moc nevšímali a dobrých kamarádek měla míň než prstů na jedné ruce. I když nebyla škaredá ani nekamarádská, jediný její problém byl, že byla příliš stydlivá na to, aby se začlenila do toho „lepšího kolektivu“…Žila si stále tenhle svůj nenápadný život až do té doby, kdy se objevil Ryan.
Ryan byl nový asi osmnáctiletý kluk, který se nedávno přistěhoval do Looklandu. Poprvé si ho všimla v kostele na pohřbu své babičky kde se sešla téměř celá vesnice. Měl na sobě rifle a černou mikinu s nějakým bílým nápisem. Byl velice pěkný, měl tmavě hnědé skoro až černé rozcuchané vlasy a krásné čokoládově hnědé oči. Lauře sice připadalo divné, kde se najednou takový kluk v Looklandu vzal a proč byl sám, bez rodičů, bez sourozenců…Laura, ale nad těmito otázkami přemýšlela pouze malou chvilku, protože Ryan byl tak okouzlující, že na něm Laura mohla oči nechat. Asi za deset minut skončila poslední modlitba v kostele a všichni, kteří se přišli naposled rozloučit s Lauřinou babičkou se přesunuli na hřbitov hned vedle kostela, aby uložili rakev do hrobu…Trvalo asi půl hodiny než byla černá rakev zaházená mokrou hlínou. To už se všichni pomalu začali rozcházet, jen pár lidí přišlo Lauře popřát upřímnou soustrast. „Lauro, už bychom taky měli jít domů.“:ozvala se po chvilce Lauřina sestra Sandra. Ale Laura chtěla alespoň ještě jednou spatřit toho překrásného kluk. Poslala Sandru samotnou domů a ještě půl hodiny hledala v kostele i na kostelním hřbitově toho kluka. „Šak se nemohl jenom tak vypařit..“:uklidňovala samu sebe Laura. Ten chtíč vidět toho kluka ještě jednou byl tak veliký, že kdyby velké kostelní hodiny neodbily půlnoc, nešla by Laura domů. Vzdala to. Celou noc se jí v hlavě míchalo spoustu vzpomínek na včerejší pohřeb babičky, ale přesto se v těchto vzpomínkách pořád vyskytoval i ten záhadný kluk. Nemohla si pomoct, stále na něj musela myslet. Proč? Čím ji tak okouzlil? Vždyť to byl obyčejný kluk, říkala si celý večer Laura, ale sama věděla, že obyčejný kluk to nebyl. Ráno se probudila asi za deset minut osm se strašlivým snem. Zdálo se jí…Sakra, o čem se jí to vlastně zdálo? Laura si nemohla vzpomenout, dokonce už ani nemyslela na toho kluka. „To je jedno, stejně to byl strašný sen, je dobře, že jsem na něj zapomněla, konstatovala v duchu Laura a pomalu se zvedala z postele…Neplánovala se ani podívat na budík kdyby ho náhodou neshodila z nočního stolku a nevšimla si, že ji za pět minut začíná první hodina…“Do háje!!!: zařvala Laura, čímž zbudila i svou sestru. Hodila na sebe, jako každá den, rifle, černé tričko a přes pás si uvázala mikinu s kapucí a utíkala si vyčistit zuby do koupelny. Za pět minut byla hotová i učesaná. Své dlouhé černé vlasy měla svázané gumičkou v culíku a oči měla namalované černou řasenkou a podmalované tlustými černými linky. Hodila batoh propíchaný mnoha sichrhajzkama na jedno rameno a utíkala celou cestu do školy. 8.15 bylo přesně na kostelních hodinách, když okolo nich Laura běžela. Škola byla těsně vedle kostel. Nebyla příliš hezká, pár okeních tabulek bylo rozbitých a omítka byla opadaná. Přesto byla Laura na tuto školu zvyklá a měla ji dokonce i docela ráda. Vyběhla do druhého patra a zastavila se u třídy s číslem 13. Byla to její třída, ve které už od prváku trávila celé dny a snažila se alespoň něco vnímat z každodenních nudných výkladů učitelů. Zaklepala a stiskla kliku, vstoupila a tiše hlesla: „Omlouvám se, byla jsem u lékaře.“ Celá třída se zasmála její chabé výmluvě, všichni totiž věděli, že opět zaspala. Učitelka jen mávla rukou a Laura se usadila do lavice. V duchu si nadávala, proč si hned ráno nevymyslela nějakou lepší výmluvu než zase návštěvu lékaře. Seděla vedle Karin. Karin byla jediná holka ze třídy, která se s Laurou normálně bavila. Poté co si Laura vybalila z batohu knížku dějepisu a roztrhané pouzdro Karin do ní lehce šťouchla loktem. „Co je zas?“, oprskla se na ni Laura. Máš smůlu, že jsi přošvihla dnešní ráno, šeptala tiše Karin. Do Looklandu se přistěhoval nový kluk a bude s námi chodit do třídy, pokračovala dál Karin. Laura ji, ale příliš neposlouchala, snažila se vzpomenout na ten sen co se jí ráno zdál. Karin do ní šťouchla, aby se už konečně probrala. Laura konečně začala vnímat co se kolem ní děje a otočila se za napřáhlou rukou Karin ukazující toho nového kluka. Nevěřícně na něj koukala, když v tom ji najednou někdo položil ruku na rameno. Laura se pomalu otočila zpátky a všimla si, že nad ní stojí profesorka a nevypadá příliš nadšeně. „Málem bych ti zapomněla Lauro představit nového spolužáka, který s námi bude chodit do třídy“, konstatovala tiše profesorka. Jmenuje se Ryan a je mu osmnáct let, více o sobě ti už snad poví on sám…“Crrr.“, zazvonil zvonek v rohu třídy, oznamující konec poslední hodiny. Laura obvykle věci hází do batohu co nejrychleji a nepřehledně, aby byla ze třídy co nejrychleji pryč. Ale dnes se snažila naopak co nejpomaleji. „Pohni!“ :sykla na ni Karin. Ale Laura si chtěla co nejvíce prohlédnout toho kluka. Hned totiž poznala, že to je ten kluk, kterého viděla na pohřbu své babičky. Vypadal tak smutně a zároveň tak mile, že Laura nemohla odolat tomu se na něj znovu a znovu podívat…Ryan si toho všimnul a poté co zmizela ze třídy i nabroušená Karin, přistoupil pomalu k Lauře a podal ji ruku: „Čau, já jsem Ryan.“ Laura ze sebe jen koktavě vydala: „Ahoj, ehm promiň, že jsem se na tebe tak dívala…“ Nemusíš se omlouvat, mě to nevadí…Líbíš se mi, nejsi jako ty ostatní holky, které si na mě celou hodinu ukazují a chichotají se a když se na ně podívám hned uhnou a dělají, že se na mě nikdy nedívaly…Zato, ty ses na mě nepřestala dívat ani když jsem se na tebe koukl já…“No víš, já jsme si vzpomněla, že jsem tě viděla na pohřbu mojí babičky a pak jsme tě vůbec neviděla, no a když ses objevil teď u nás ve třídě, tak mě to trošku zaskočilo…“:snažila se z toho trapasu Laura vykroutit. „No, víš, já už asi budu muset jít, ale zítra se určitě uvidíme a mohli bychom se po škole někam jít projít“:řekl Ryan, nechtěl se totiž už dál bavit o tom co se stalo v hodině dějepisu. „Tak fajn, čau!“:nadšeně odpověděla Laura a vyběhla ze třídy takovou rychlostí, že jí ani Ryan nestihl odpovědět.
Laura byla Ryanem a jeho nabídkou tak okouzlena, že si ani nevšimla toho jak si ji divně prohlížel. Jakmile doběhla domů, zavolala Karin. Za prvé se ji chtěla omluvit za to, že s ní nešla domů, za druhé ji chtěla povykládat co se stalo mezi ní a Ryanem a za třetí potřebovala nutně pomoct vybrat oblečení na zítřejší schůzku s Ryanem. „Crrr, halo taky Karin.“: ozvalo se poté co Laura vytočila číslo ke Karin domů. „Ahoj, tady Laura, nemohla bys prosím tě přijít ke mně domů? Musím ti nutně něco říct a potřebuji pomoct!“: vychrlila ze sebe jakoby jedním dechem Laura. „Jasně, za patnáct minutek sem u tebe!“:odpověděla Karin a položila telefon. Laura byla nadšená, Karin se na ni vůbec nezlobila a ještě k tomu má zítra schůzku s Ryanem. Tento den si jí opravdu vyvedl, konstatovala nadšeně Laura v duchu. Už dlouho se jí takhle nedařilo.
Karin za nedlouho zvonila u dveří kde bydlela Laura se Sandrou. Laura jakmile uslyšela zvonek, vystartovala ke dveřím tak rychle, že povalila i květináč stojící na rohu jejího pokojíku. „Ahoj!“: zdravila Laura nadšeně Karin. Laura hned zatáhla Karin na sedačku do obyváku a pověděla Karin co se stalo, poté, co odešla ze třídy…Karin tomu nemohla ani věřit, ale své kamarádce to přála a byla z toho nadšená stejně jako ona. Věděla totiž, že s Laura chodila jen s pár kluky a že konečně potřebuje ten svůj monotóní život nějak zpestřit. Obě dvě se vrhly k Lauřině skříně a začali hledat to nejlepší oblečení na zítřejší schůzku s Ryanem. Nakonec se usnesli na tom, že bude nejlepší, když se Laura obleče jako normálně. Bylo už dost pozdě, když šla Karin domů, ale obě byly nadšené z úžasného odpoledne, které spolu prožily. Laura si vlezla do sprchy, umyla se nalakovala si nehty na rukách svým oblíbeným černým lakem, rozčesala si vlasy, šla uložit ke spánku Sandru a šla si sama lehnout do svého pokoje. V hlavě se jí přemítaly všechny události dne, který právě prožila, ale v tom najednou se jí vybavil sen, který se jí předešlou noc zdál a ona si ho už ráno nemohla vybavit. „Ryan…ano, v tom snu byl Ryan, ale co tam dělal??“: vybavovala si dále svůj hrůzostrašný sen Laura. „Ne, to snad nemůže být pravda…Ryan v tom snu škrtil mladé dívky…ne, tomu nevěřím…to byl jenom sen!“: uklidňovala se Laura. „Ryan je přece tak hodný, milý a sympatický…Nechápu, jak se mi taková blbost mohla o něm zdát…!“:zkonstatovala nakonec Laura a pak tvrdě usnula.
Další den ráno se Laura probudila v sedm hodin ráno, to bylo poprvé v tomto týdnu co nezaspala. Nemohla se totiž dočkat školy…A to vše jen kvůli Ryanovi. Celé dopoledne se na sebe Laura s Ryanem usmívali. Laura se do Ryana nejspíš zamilovala. Ve tři hodiny odpoledne skončila poslední hodina a Ryan počkal na Lauru, pomohl jí sbalit věci do batohu a oba dva spolu ruku v ruce vyšli ze školy. Venku svítilo slunce a pofukoval příjemný vítr. Laura byla v sedmém nebi…Najednou se Ryan zastavil vzal její ruku do své a řekl: „Lauro, strašně tě miluji a chci s tebou chodit…“ Laura si už ani nemohla víc přát a tak Ryana objala a začala ho líbat…
Další dva týdny byly perfektní. Laura teď měla kluka, začalo se jí dařit i ve škole, dokonce poslední týden nedostala žádnou čtverku a ještě k tomu si s začala rozumět téměř se všema holkama i klukama ve třídě. Vše bylo tak báječné. Každá den chodila po škole s Ryanem na procházky, občas se zastavili i na zmrzlinu nebo zákusek. Večer se chodili procházet s Ryanem do parku a když netrávila odpoledne a večer s ním, bývala s Karin. Dívali se spolu na filmy, chodily spolu nakupovat nebo do kina. Prostě to už lepší být ani nemohlo.
Až jednoho odpoledne, když jim skončila školy Ryan najednou zmizel a Laura ho nemohla najít. Zkoušela mu i volat, ale on telefon nebral. Najednou si uvědomila, že o něm vlastně vůbec nic neví, neví kde bydlí, proč ho nikdy neviděla s rodiči, proč ji nikdy neřekl co dělal předtím než přijel do Looklandu, prostě vůbec ho neznala. Po škole šla sama domů, neustále nad tím musela přemýšlet a slibovala si, že jakmile se s ním zítra uvidí ve škole, tak se ho na všechno zeptá bude trvat na tom aby jí o sobě řekl co nejvíc. Dnešní večer ji připadal strašně nudný. Pojedla společně se sestrou, šla se umýt a potom si šla udělat pár úkolů do matematiky. Sedla si ke stolu a najednou se podívala do kalendáře a zjistila, že dneska je to přesně měsíc co spolu s Ryanem chodí…Najednou jí to začalo být líto, že na ni dneska nepočkal a ani se jí neozval. Najednou k němu necítila pouze tu lásku, ale začala být na něj pořádně naštvaná, ani by jí to tolik nevadilo, že odešel a ani nezavolal, kdyby to tak jen dneska nebyl celý měsíc co jsou spolu…Šla spát, byla unavená a pořádně naštvaná. „Šak já se ho zítra na to ve škole zeptám a budu chtít pořádné vysvětlení“: uklidňovala se Laura.
Ráno opět zaspala. Probudila se a bylo osm hodin. Udělala vše, to co bylo ráno nutné k tomu, aby vypadala trošku jako člověk a loudala se pomalu do školy. Měla mrzutou náladu. A to všechno kvůli Ryanovi. Jakmile došla ke třídě číslo 13, zaklepala a vstoupila dovnitř. „Ááá, Laura opět zaspala, krásné ráno, Lauro, posaď se a vytáhni si laskavě učebnici, jsme na straně 118“: přivítala profesorka Lauru. Hned jak se Laura posadila otočila se na místo, kde obvykle sedívá Ryan. Ale Ryan dnes ve škole nebyl. „Ach jo!“:povzdechla si Laura a místo pročítání textu v učebnici všechno co se stalo včera po škole vyprávěla Karin…
Laura dneska celý den měla zkažený, ani nevěděla vůbec proč, ale byla si jistá, že to je i kvůli Ryanovi. Dneska se cítila celý den unavená a otrávená. Jakmile zazvonilo, křikla na ni Karin: „Promiň, ale já dneska musím domů rychle, přijede babička, tak se uvidíme až zítra…“ Laura jí jen nepřítomně přikývla a loudala se školní chodbou ven před školu. Jakmile otevřela těžké školní vrata, stál před nimi Ryan. Hned ji objal…Najednou se zase cítila o něco líp…“Promiň, že jsem na tebe včera nepočkal a ani ti nezavolal, vím, že jsme spolu už měsíc tak jsem chystal pro tebe překvapení!“:vychrlil Ryan na Lauru. Laura jakoby zbavená smyslů a nepamatujíc na včerejší zlobu na Ryana mu najednou všechno odpustila. Dala mu pusu a chytla ho za ruku: „Mě to nevadí, jsem ráda, že tě zase vidím…!“ Asi po pěti minutách se Laura zastavila, sundala si batoh z ramena a začala v něm horečně něco hledat…“Co hledáš, lásko?“: zeptal se láskyplně Ryan…“Už to mám!“ : vykřikla Laura a z batohu vytáhla malého medvídka s velkým srdíčkem na kterém bylo napsané: „LAURA A RYAN“ a podala ho Ryanovi. „Je nádherný“: řekla Ryan a dal Lauře velkou pusu. „A dneska večer mám pro tebe taky překvapení k našemu výročí, příjdu pro tebe večer v sedm a to překvapení ti pak půjdu ukázat, souhlasíš??“:zeptal se Ryan a sladce se na Lauru usmál. Laura byla zase najednou v sedmém nebi. Na všechno zapomněla, už jí i bylo jedno, kde Ryan bydlí a jakou má rodinu. Byla ním tak okouzlena, že v jeho společnosti na všechno zapomněla a přestala se na něj i zlobit.
Domů přišla asi v šest hodin, upravila se, protože si myslela, že ji Ryan pozve na nějakou večeři nebo tak, ale to ještě netušila co ji ten večer čeká…Zavolala Karin a všechno ji vyprávěla. „Lauro, mě se ale to jeho jednání přestává líbit. Kdo ví, kam tě chce zavést…Lauro neblbni.“:řekla jí svůj názor Karin, Karin se to totiž celé přestávalo líbit. Vůbec nesouhlasila s tím aby Laura šla s Ryanem někam pryč a ještě k tomu tak pozdě večer, ale už s tím nemohla nic udělat, protože uprostřed jejího přemlouvání uslyšela, jak u Laury doma zvoní zvonek u dveří a už si domyslela, že to bude určitě Ryan. Laura se s Karin co nejrychleji rozloučila a položila jí telefon. Utíkala otevřít Ryanovi dveře. „No ne, tobě to dneska tak sluší, Lauro!“ :zalichotil Ryan. Laura se opět v jeho společnosti začala rozplývat. „Tak kdy půjdeme?“ :nahodil Ryan. „Třeba hned, už se nemůžu dočkat…“ :odpověděla natěšená Laura. Ale najednou Ryan vytáhl z kapsy od mikiny černý šátek a začal Lauře zavazovat oči. „K čemu ten šátek?“ :zeptala se trochu vystrašeně Laura. „Přece by to nebylo překvapení, kdyby jsi všechno viděla.“ :odpověděl Ryan a Laura se zase uklidnila. Vyšli ven. Venku už byla docela tma, ale Laura se vůbec nebála, věděla, že s Ryanem je v bezpečí. Myslela si, že půjdou někam na zábavu, kde je hodně hluku, ale oni šli stále po trávě a všude kolem bylo ticho. Ryan občas políbil Lauru na krk aby neměla strach. Laura najednou ucítila chlad, nevěděla kde je, ale věděla, že na tom místě, kde je teď už někdy byla. Znala to tu, ale nemohla si vzpomenout, kde to je. „Kde to jsme?“ :zeptala se Laura Ryana. „Neboj už budeme za chvilinku u toho překvapení…“ Bylo slyšet jak Ryan druhou rukou otvírá nějaké dveře. Ale ty dveře vrzaly, byly to určitě už nějaké staré dveře. Najednou Laura dostala strach…“Ryane, kde to jsme, sundej mi ten šátek já se bojím…!“ :i když se snažila Laura mluvit klidně, bylo poznat jak se jí hlas třepe. „Neboj lásko, už tu budeme!“ :odpověděl Ryan naopak naprosto klidným hlasem. Sundal Lauře černý šátek z očí. Lauře trvalo asi deset vteřin než se rozkoukala. Zjistila, že stojí na hřbitově vedle kostela a před nimi jsou otevřené dveře od márnice. Laura se vyděsila. Dostala strašný strach a litovala toho, že neposlechla Karin a že radši nezůstala doma. Ale teď s tím už nemohla nic udělat. Než byla schopná ze sebe vydat hlásku a zeptat se Ryana co tady dělají, začal jí za zadu Ryan škrtit tím černým šátkem co měla předtím uvázaný na očích…Najednou si vzpomněla na ten sen, ve kterém Ryan škrtil ty dívky…Ano už si vzpomíná, jednou z dívek, které Ryan v tom snu škrtil byla i ona…Chtěl křičet, ale moc dlouho to nevydržela, křičela jen slabě, že ji snad nemohl ani nikdo slyšet a pak….pak když už ji docházel dech a nemohla skoro už ani dýchat stihla se akorát Ryana zeptat: „Ryane PROČ, PROČ??!!“……
Probudila se v bílém pokoji, vedle ní byl jakýsi přístroj, který pořád pípal a běžely na něm jakési zelené čáry. Laura se probudila. Byla v nemocnici. Slyšela jak si doktoři říkají: „Ta holka měla štěstí, kdyby ji neslyšela ta paní z kostela, asi by už teď tady nebyla…
Laura
si najednou všechno začal vybavovat. Měla na Ryana takový vztek, měla
si toho všimnout už na začátku, že je divný, ale byla zaslepená
láskou…Pořád nad tím musela přemýšlet…Náhle se otevřely ty bílé dveře
naproti její postele a vstoupil jakýsi pán. Měl na sobě bílou košili a
bílé kalhoty. Byl to doktor. „Tak co, jak ti je, Lauro??“:zeptal se jí
vlídným hlasem a dokonce se na ni i usmál. „Jo jde to.“ :odpověděla
Laura. „A myslíš si, že bys unesla, kdybychom ti teď sem poslali
návštěvu? Ale jestli nechceš a jsi unavená tak řekni a já je pošlu domů
ať příjdou třeba zítra!“ :zeptal se opět doktor tím milým hlasem. „Ne
to je dobrý, pošlete je za mnou.“ :Laura sice nevěděla kdo přišel, ale
nechtěla být sama, chtěla si s někým povídat…Najednou do pokoje
vstoupila Karin. Laura byla štěstím bez sebe, že ji vidí. „No vidíš,
říkala jsem ti ať s ním nikam nechodíš, neodpustila bych si to, kdyby
to dopadlo jinak než takto, co kdyby tě našli mrtvou?“ :hlesla
vystrašeně Karin. „Už je to v pohodě, mám tě moc ráda a jsem šťastná,
že jsi za mnou přišla!!!“ :odpověděla šťastně Laura a Karin objala
kolem ramen. Najednou se ale ve dveřích pokoje objevil kluk, Laura se
strašně vyděsila, vypadal téměř jako Ryan. „Karin, kdo to je??“:zeptala
se vystrašeně Laura. „No víš, to je Bryan, je nový v Looklandu a chodí
k nám do třídy místo Ryana. No a my jsme spolu začali chodit, je úplně
úžasný, Lauro!“ :rozplývala se nad svým novým objevem Karin. „Karin
nech ho být, je úplně stejný jako Ryan, copak to nevidíš?“ :zděšeně
sykla Laura po Karin. Ale Karin jakoby byla úplně v tranzu. Copak si
Karin nevšimla, že vypadá úplně stejně jako Ryan a že má podobné jméno?
„Ach ne! Copak se to samé musí stát i Karin? A třeba to dopadne ještě
mnohem hůř než to dopadlo se mnou!“ :vykřikla Laura. To Snad Nemůže Být
PRAVDA!!!
MEGAHOROR-V zajetí malomocných
Tento příběh je sic vymyšlený,ale budeme to teď brát jako dávnou pověst,ano? Stal se asi před 100 lety v době velkých sukní které nosily bohaté dámy a také černých klobouků které se nosily na hlavách vznešených pánů. Přemístíme se ale úplně jinam. Pryč z bohatého náměstí se třemi cukrárnami a kavárnami. Přemístíme se na nádraží v Bostonu kde právě sadili zbrusu nový,nákladní vlak na koleje. Dalo to v té době strašně moc práce...Poměrně blízko kolejí můžeme zahlédnout postavu. postavu chlapce,malého a zrzavého. Já alespoň vím že se jmenuje Charlie a pochází z chudší části města. Jeho rodiče zemřeli při požáru jejich vlastního domu a Charlie utekl. Od té doby je z něj vyhnanec a sirotek. Charlieho fascinují vlaky. Zbožnuje zvuk rozjíždějícího se vlaku po kolejích a miluje pištivý zvuk při brždění. Zná o vlacích mnoho. Když byl malý,ještě jeho otec mu vyprávěl vše co o vlacích ví. Jeho otec byl strojvůdce....Charlie tedy stál a okouzleně koukal na lesklý trup vlaku. Nemohl si dovolit ani jednu jízdu. Tak jen pořád stál a přemýšlel. Náhle mu probleskl hlavou nápad!!!Nápad,který ho raději neměl nikdy napadnout. Když vlak stál již pevně na kolejích,chytil se Charlie okraje jednoho vagonu a přehoupl se. Překvapila ho hloubka vagonu. Pustil se a spadnul do jedové vody. Jistě,byl to nákladní vagón převážející vodu. Charlie se potopil,ale rychle vyplaval zas na hladinu. Vlak se k Charlieho radosti začal pomalu rozjíždět. Než si ale uvědomil že se nepodíval kam to vůbec jede,už vlak pádil kdesi na západ. Charlie se chytil okraje vagonu a vyhlídl na nápis. A......F...co to je?aha....R....I......C...A. ...Afrika?!!!!Charliemu se zastavilo srdce. Jede kamsi do Afriky,sám,neznámým vlakem, a s neznámými lidmi. Co ještě může být horšího? Poprvé od jeho nápadu ho zalitoval. A to ještě ani zdaleka netušil co se přihodí...Svalil se zpátky do vody a čekal. Čekal hrozně dlouho. Zdálo se mu snad neskutečné jak dlouho jede. Asi po třech dnech jízdy bez zastávky dostal Charlie napád! Vyzdvihl se na okraj vagonu a sedl si. Cítil se jako by létal!!Po chvíli se Charliemu začalo zdát že jedou nějak rychle. A pak to uviděl!!!!!!!!!!!!!!!DÍRA!Veliká černá a hluboká díra v kolejích. Byla tak blízko že Charlie nestačil ani zařvat POMOC!Vlak náhle padal. Do děsivé díry plné černoty. Charlie si ani nevzpomínal na co tenkrát myslel. Vypadl z vlaku a věděl že to budou asi jeho poslední vteřiny života. o to více byl překvapen když dopadl na měkký polštář. Veliký a tak měkký...Vedle něj dopadli také strojvůdčí,řidič a ostatní lidé z vlaku. Charlie se zděšeně podíval nahoru a tam? NIC!!!Vlak se vytratil! Charlie i ostatní měli konečně čas se podívat pořádně kam to dopadli. Byla to jakási jeskyně. Jediným zdrojem světla byla díra v zemi kudy spadli. A ta se právě teď zavírala.Nastala děsivá tma. něco nebo někdo dýchlo Charliemu na krk. Polekal se tak,že vyjekl na celou jeskyni. ozvěna nezklamala a byl z toho jeden velký rámus. Charlie uviděl v rohu svíčku. A v druhém rohu také. A v ostatních taky. Světýlka se přibližovaly a rozmnožovaly. Nakonec bylo světýlek tolik,že se dalo rozpoznat co nebo kdo svíčky drží. Stvoření oblížili pět krčících se vyděšených postav. Vše co se dělo dále bylo tak rychlé,ale tak děsivé přitom. Postavy odhalily své černé pláště a zajatci vyděšeně zařvali. To,co uviděli bylo tak strašné a tak hrůzostrašné že všichni jeden po druhém klasli k zemi. V plášti byli polomrtví malomocní ze kterých kapala rudá krev. Jejich oči se dívali chladně,byli bez zorniček,bylo z nich vidět pouze bělmo. Malomocní zvraceli podivnou tekutinu a stále se přibližovali. Všech pět postav už dávno leželo na zemi hrůzou. Dále nikdo neví co se dělo,ale vše co se ví je že dva lidé z těch pěti tu hrůzu nepřežili a zbývající tři,mezi nimi byl i Charlie, se probudili kdesi v lese u vlaku,který byl natřen na černo a na něm krví napsáno: TO BYLO JEN VAROVÁNÍ. Nikdo z lidí netuší co měli malomocní v plánu a nikdo se to ani nesnažil zjistit.
Bratranci vrah a duch
Byla temná,bouřlivá noc. Mraky potemňovaly nebe. Brigitte ležela v posteli a urputně se snažila usnout. Neměla bouřky ráda a nejradši by je zaspala. Cítila to ve vzduchu. Dnes se něco stane. Něco co jí navždy změní život. Každou minutu se převalila na jiný bok a stále nemohla jen zavřít oči a usnout. Nějaká síla ji nutila držet oči otevřené a jakmile by je alespoň na vteřinu zavřela,stalo by se něco,čeho by navždy litovala. Tak Brigitte stále jen ležela a dívala se na skříň a na stůl,na lampu a na......okno. V okně uviděla temnou tvář. Dost ji to vyděsilo. Posadila se na posteli a znovu se odvážně podívala k oknu. Tvář byla pryč. Brigite zatřepala hlavou a zpátky si lehla. Neuběhla ani minuta a Brigitte z okna uslyšela hlas. Šeptal jí něco stále dokola. Chvíli se zaposlouchala a pochopila co hlas říká. Chce aby ho následovala nebo se stane něco jejím blízkým. Brigitte se polekala. Nechtěla aby se kvůli jejímu strachu stalo něco třeba mámě nebo tátovi. S malou dušičkou vstala z postele a skočila do bot. Pak vylezla oknem ven. Málem přestala vidět jak se vylekala. Vedle ní stála v tu chvíli prapodivná postava. Byla temná,nebylo jí vidět do tváře,ale jediné co Brigitte na postavě zpozorovala,bylo že měla pouze bělmo v očích. Brigitte ze sebe nebyla schopna vydat ani hlásku. Klepala se hrůzou. Nemohla poznat zda se postava dívá na ní nebo někam jinam. Postava mávla rukou a nastárlým hlasem zašeptal: "pojď za mnou...dělej!". Vyrazila a Brigitte klusala za ní. Brigitte byla jako v transu. Dívala se stále jen na tu postavu. Šli asi 20 minut. Chvíli po louce,která vypadala v noci děsivě a taky lesem do kterého jednu chvíli odmítla Brigitte jít,ale postava znovu začala vyhrožovat a to ji přemluvilo. Začalo tiše hřmít a bouřka pomalu sílila. Brigitte se zastavila. Z bouřek má panickou hrůzu. Padla na zem a začala vzlykat. Už nto dále nevydrží. je bouřka,noc a ona kráčí s neznámou postavou s bělmem v očích a vyhrožovacími návyky lesem. Postava se otočila a opět zašeptala: "támhle je náš cíl". Brigitte vzhlédla. Opravdu tady les končil. Brigitte spatřila děsivý dům. Klepala se víc než předtím. Postava se sklonila k Brigitte a začala vysvětlovat: " v tom domě mučí můj zlý bratr,váš bratranec tvou sestru a tvého bratra. Musíš mu v tom zabránit. Hned!" Brigitte se chtěla postavě podívat do očí,ale...byla pryč. No to snad ne. Brigitte byla na zhroucení. Kde to vůbec je? Své sourozence milovala a přece je nenechá zemřít? Na nejistých nohách vkročila do rozpadajícího domu. Po stěnách byla spousta krve. projela vyděšeným pohledem první pokj. Chtěla vykřiknout a utéct odsud,ale nemohla!!Nešlo to. Jako by přišla o hlas. Na zemi v koutě něco leželo. Byla tma. Brigitte se k věci přiblížila a sklonila se k ní. Najednou se hrdlo uvolnilo a ona začala ječet hrůzou. Ležela tam ruka. Také nohy povolily a Brigitte v šoku utekla do dalšího pokoje. Ten byl koncem jejího trápení v domě. Uprostřed pokoje stál muž,nejspíše bratranec a v rukách držel dvě hlavy. Její sestry a bratra. Tohle Brigitte nevydržela a zkácela se na zem. Dále nikdo neví co se stalo. Najednou se Brigitte probudila v nemocnici. Vedle ní seděla její maminka a tatínek. Oba dva se na ní utrápeně dívali. Brigitte už nikdy nebude schopna vnímat okolí,utrpěla šok ze kterého se už nedostane. Už nikdy se nedozví co se skutečně stalo ,ale vy se to dozvíte. Oba synové Brigittiny tety Anny si vyrazili ny výlet. Už mnoho lidí mělo podězření že něco nění s jedním z bratrů v pořádku. S Philem. Muselo se mu něco stát v hlavě a měl stále větší chuť zabíjet. Nejdříve zabil svého bratra Michaela a vyškrábal mu obě oči.Pak se dostal jednoduše do domu Brigitte. Měl klíč. Unesl dva sourozence. Brigitte se na noc vždy zamykala a Phil se proto nedostal k ní do pokoje. Vystačil si tedy s těma dvěma a odvezl je do starého domu. Přes všechnu snahu kterou Brigitte vynaložila všechno dopadlo špatně. Kdo jí ale přivedl k domu a vysvětlil že její sourozenci potřebují pomoc. Stačilo přijít o pár minut dříve a mohli žít. Vrah odnesl hlavy a Brigitte před dveře briggitina domu a tam je ráno našel Briggitin táta. Byla to skutečně děsivá příhoda na kterou vzpomíná celé město s hrůzou a také si každý pokládá otázku zda vraha chytili,jestli ne......však víte co by se mohlo stát.
DUCHU PŘIJD...
Bylo to asi před rokem .U jednoho kamaráda jsme vyvolávali duchy(ani jsme nevěděli koho). Pořád jsme jenom říkali,,Duchu přijď''... Byli jsme u něho v komoře (u toho kamaráda) a najednou se začal hýbat toaletní papír začal tam létat všude možně,svíčka se převrátila a zhasla,my začali ,,řvát'' rychle jsme vylezli ven z komory a otevřeli jsme okno a všechno bylo zase v normálu,ale bylo to hrozný!!!!
PSI
Jednou jsem šla s kamarádkou na michalovickou putnu a se svym psem.Když jsme dorazli na misto nikdo tam nebyl.Po pár minutách co muj pes šmejdil u kamenu ,hodil někdo na něj kámen.S kamarádkou jsme to tam prošli ale nikdo nikde..ale po psovi opět nekdo hodil klacek a tak jsme vzali roha...když jsme se otačeli měly jsme divny pocit že nás někdo sleduje,začal blikat železniční přejezd a všichni psi se kolem nás sneskli ..je to divne i pro nas ale tak co se stalo tak se stalo
Tento příběh se stal o jedné noci. V klidu jsem večer usínala a taky usla. Noc byla tichá a nepřerušovaná až na jeden okamžik. Probudila jsem se. Nevěděla jsem absolutně proč. Hledala jsem marně důvod. Rozhlédla jsem se po pokoji. Můj zrak se zastavil na neznámém jevu. Moje lampa v pokoji,kterou jsem najisto večer před spaním vypínala ze zásuvky najednou svítila. A kdyby jen svítila,svítila modře. Mám na to jen dva způsoby vysvětlení. Buďto někdo lampu zapnul (ale proč tedy svítila modře?) anebo je to zakletá lampa a rozsvítila se neznámým důvodem sama.
DĚJEPIS ZE SNU
Stal se mi takový příběh.Nevím zda je tak magický,ale určitě souvisí s vizí. Měla jsem takovou vizi. V noci se mi zdálo o tom,že máme ve škole máme dějepis a normálně jsme ho jako neměli mít. Ráno jsem se v pohodě probudila a pomalu zapoměla na svůj sen. Připoměla mi ho až věta učitelky: "místo českého jazyka budeme mít dějepis." Na chvíli mě i zamrazilo v zádech. Jistě se podobné příhody staly už jistému množství lidí. Přesto je to velice zvláštní a magické,tyhle předtuchy...
ICHTYL,...PROBODÁVAČ STĚN
Jednou jsme byli se třídou na táboře(něco jako škola v přírodě,ale rozhodně lepší a mohli jsme si celý den dělat co jsme chtěli).Byli jsme tam už podruhé,jenže tentokrát tam byla i moje nejlepší kámoška.Pak nám někdo začal lakovat a probodávat stěny.Z kámoškou jsme ho pojmenovaly Ichtyl a namalovaly jeho (samozřejmě námi vymyšlenou podobiznu) na zeď chatky.Byla to vlastně karikatůra.Jednou jsme tam měli táborák a úplně,ale úplně všichni byli u táboráku.Pak někdo ve tmě za námi začal svítit baterkou.Najednou se nikomu nechtělo od ohně.Trhla jsem s kamarádkou,ale ona že nepůjde.Po táboráku už tam světlo nebylo a ráno jsme zjistily,že nápisy na stěně nepřibyly.
VYVOLÁVÁNÍ MARIE TEREZIE
Jeden den, když u mě doma spala kámoška chtěli jsme dělat neco zábavného a aby to bylo na dlouho . Napadlo nás, že budem vyvolávat duchy , jakou osobu to nás napadlo po chvilce ...marii terezii . Když jsme jí vyvolali tak se začala klepat lampa , ale jen lampa kdyby to bylo zemětřesení tak i třeba stůl ale byla to jen lampa . Bály jsme se a radši jsme ducha nechali být , ráno když jsme se probudili tak jsme byli zděšený , měli jsme každá po těle pupínky a vypadaly strašně , uvědomili jsme si že jsme včera neodvolali ducha . Marie měla dceru která umřela na neštovice , ty pupínky byli neštovice . Jeli jsme hned k doktorovi a byli jsme tam dlouho ...
Záhada Bermudského trojúhelníku
Záhady, které se dějí v Bermudském trojúhelníku se vysvětlují takto:
1.možnost:
Silné magnetické pole. Bermudský trojúhelník je jedním z míst, kde se střelka magnetického kompasu náhle otočí k pravému zeměpisnému severu. Běžně na Zemi se však střelka kompasu natočí k magnetickému severu. Právě odchylka mezi severem zeměpisným a magnetickým znamená pro mořeplavce přímé nebezpečí především v navigaci.
2.možnost:
Působení silného Golfského proudu. Fakt, že na místě údajného ztroskotání lodě či pádu letadla nebyly nalezeny žádné trosky ani pozůstatky posádek, by mohl objasnit právě tento proud. Ten totiž společně v kombinaci s nepředvídatelným karibsko-atlantickým podnebím vytváří nepříhodné počasí jak pro plavbu, tak pro let.
3.možnost:
Nedávno však přišli s nejnovější, a snad s ještě "dokonalejší" hypotézou britští vědci. Za mizením lodí a dokonce i letadel stojí plyn - methan. Ten totiž vyvěrá z mořských hlubin a vyprchává na hladinu moře, odkud nadále stoupá do ovzduší. Když totiž tento plyn vystupuje z hlubin na mořskou hladinu ve větším množství, snižuje tak hustotu vody až do takového stavu, kdy se většina pevných objektů, tedy včetně lodí, začne propadat a "bořit"
4.možnost:
A někteří tvrdí:Záhada Bermudského trojúhelníku vyřešena není. Jsou známy případy katastrof bitevních lodí, jejichž vraky se nikdy nenašly. A lidé nevěří tomu, že by je odnesl Golfský proud. A i kdyby, dřív nebo později by je našel někdo jiný někde jinde, to se ale nestalo.
Případ
Známe případ, kdy si dva mladí lidé vyletěli ve svém letadle Cessna. Po nějakém čase však ztratili orientaci a asi dvě hodiny kroužili nad ostrovem, který oba popsali jako pustý. Jejich letadlo ani jeho vrak se nikdy nenašlo, přestože ho hledala nejvýkonnější a nejúspěšnější záchranná jednotka na světě celý týden. Nikdy nebyla vyřešena záhada, proč pilotka neviděla mohutný hotel, táhnoucí se přes celý ostrov, jenž byl samozřejmě velice dobře osvětlen. Bylo dokázáno, že to byl právě tento ostrov, nad kterým kroužili. Popsali to totiž návštěvníci hotelu, kterým byl dvouhodinový zvuk kroužícího letadla velice nepříjemný.
Komentáře
Přehled komentářů
letos budem na ozdraváku v pátek 13. a to vždy ve třídě vyvoláváme duchy.Ted nevím
pribeh jedne zeny
(misa, 22. 5. 2008 22:11)Chtela bych ric pribeh ktery se stal matce me kamaradky!!vecer kdy ji nebylo nejlip si sla brzy lehnout,presne o pulnoi se probralaa pred sebpu videla postavu!Postavu zeny,ktera kracele kolem jeji postele!mela nasobe dlouhou ruzovou kosily a s satkem kolem krku!!pote co se zena blizila k matce zniceho nic zmizela!!dlouho trvalo nez zena usla!!druhy den volal jeji tstinek!mamka hned poznala ze je zle otce s ezeptala ze mamkace je zle?otec odpovedel ano vecer zepmrela!a mela nasobo ruzovou kosili s satkem potala se!ano mela!znela odpovet!!
Re: pribeh jedne zeny
(njnjgnjnjngjngjnjbngbjngjnbjgnbjgnjbnjgnbjgnjngjbnjnbjngjnjgbngjnjn, 14. 11. 2012 15:05)vubec jsem to neprecetla
vyvolání duchů
(viola, 20. 5. 2014 18:40)