Minuta ticha za Káju
15. 6. 2007
Už je to tak. Kája se, nevím kudy, dostal ven z klece. Jediná úniková cesta mohl být 5 mm otvůrek u stropu a jestli se tudy dostal, tak by se špagety mohly jít zahrabat.
Po mamčině strohém: "Máš venku myš," začala už kdovíkolikátá honička s malým chytrým hlodavcem. Všechny pasti a finty, které zabraly dříve, už znal a proto se jim obratně vyhýbal. Byla to inteligentní myška :)
Za nějakou dobu honu po něm nebylo ani vidu ani slechu, prozkoumali jsme všecha zákoutí, tyčí prohrábli prostor pod gaučem, volali i byli zticha, až mamku napadlo, že by se mohl schovávat za šuplíkem pod skříní. Vytáhla jsem ho a Kája byl nalezen. Mrtvý. Lekla jsem se a zbaběle zdrhla, ten pohled na moji malou myšku se mi bude ještě mockrát vybavovat.
Nevím, co se mu stalo. Naši říkali, že nebyl rozmáčklý, takže jsem ho asi neskřípla šuplíkem, ale ani neměl žádné jiné viditelné zranění. Je možné, že se něčím otrávil, ale v obýváku kromě omítky, kterou za skříní požíral, nic jedovatého nebylo. Doufám, že za tím není něco jiného a že nepřijdu i o druhou myšku, která zatím obývá klec sama samotinká.
Pořídím jí kamaráda, aby jí nebylo smutno a věřím, že to nebude uprchlík po Kájově vzoru. Dvě hodné, domácí myši ( no vlastně myšáci ), to je to, co by bylo moc moc fajn.
Čest Kájově památce.
Po mamčině strohém: "Máš venku myš," začala už kdovíkolikátá honička s malým chytrým hlodavcem. Všechny pasti a finty, které zabraly dříve, už znal a proto se jim obratně vyhýbal. Byla to inteligentní myška :)
Za nějakou dobu honu po něm nebylo ani vidu ani slechu, prozkoumali jsme všecha zákoutí, tyčí prohrábli prostor pod gaučem, volali i byli zticha, až mamku napadlo, že by se mohl schovávat za šuplíkem pod skříní. Vytáhla jsem ho a Kája byl nalezen. Mrtvý. Lekla jsem se a zbaběle zdrhla, ten pohled na moji malou myšku se mi bude ještě mockrát vybavovat.
Nevím, co se mu stalo. Naši říkali, že nebyl rozmáčklý, takže jsem ho asi neskřípla šuplíkem, ale ani neměl žádné jiné viditelné zranění. Je možné, že se něčím otrávil, ale v obýváku kromě omítky, kterou za skříní požíral, nic jedovatého nebylo. Doufám, že za tím není něco jiného a že nepřijdu i o druhou myšku, která zatím obývá klec sama samotinká.
Pořídím jí kamaráda, aby jí nebylo smutno a věřím, že to nebude uprchlík po Kájově vzoru. Dvě hodné, domácí myši ( no vlastně myšáci ), to je to, co by bylo moc moc fajn.
Čest Kájově památce.
...
(Idril, 22. 6. 2007 7:34)