Do maturity zbývá asi měsíc a teprv teďkom jsem začla pomaličku šílet. Dostavil se vtíravý pocit, že nestíhám a co všechno neumím. Ani kdybych se naučila jednu otázku denně, tak to nestihnu. Nemluvě o mezerách v četbě a čtenářském deníku, praktická taky není hotová... u Prvoústých jsem dneska usnula vsedě v křesle. Tak jsem to sbalila, jak mozek spí, tak to nemá asi cenu.
Ale měla jsem vtíravý pocit, že bych měla něco dělat, takže jsem si od Hencáka nechala poslat Čapkovu Matku, v domnění, že trochu utiším svědomí, které začíná být stále hlasitější.
No nevím, jestli to byla dobrá volba. Dočetla jsem před chvilkou, mám z toho divný pocity a blbě se mi dejchá. To bude noc... vžila jsem se do představy toho, že mi umírají blízcí jeden po druhém a myslím, že bych se asi zbláznila, už když by mi umřel chlap.
Ale znám jednu, která má taky několik synů, nejstarší je někde v Kosovu, či kde, druhý chce být taky vojákem a třetí je ještě moc malý. Taky už muže nemá a bojí se, že bude sama, určitě. A popravdě se nedivím, já bych ty děcka doma asi přivázala za nohu, protože jsem sobec. Podotýkám, že vím, jak jsem se rozčilovala, když mě mamka nechtěla někam pustit. Když mi bylo okolo 15, tak jsme vedly celkem dlouhé boje. Nechtěla mě pustit ke kamarádkám na Silvestra, nechtěla mě pustit večer ven, nechtěla mě pustit na Hornický den, protože tam prý bude moc opilců.
Přijde mi na mysl, že budu stejná. Nebo aspoň hodně podobná. Asi je těžké pochopit, že děti jsou samostatné bytosti a že nemají rády, když je někdo takhle omezuje.
I když... svoje kočky taky nepouštím ven, protože bydlíme u silnice. Co kdyby je něco zajelo, hlavně Mikeška, který jde z jednoho maléru do druhého?
Už spadl z digestoře do pánvičky a olej si čistil ještě týden, spadl ze skříně, měl rozškráblou hlavičku ze rvačky s Matym, spadlo s ním škrabadlo po příliš prudkém náletu:) , spadl když se procházel nahoře po horní hraně dveří.
Toho by něco rozmázlo hned první den svobody. Takže v jejich vlastním zájmu... naštěstí se Miki ven ani moc nedere, maximálně sedí na parapetu a vrká, ale když si ho mamka veme do náruče na zápraží, tak se škrábe zpátky domů.
Někdo mi říkal (mám dojem, že Katka). že jsem rodinný typ, protože mám doma tolik zvířat a nevadí mi, že dělají bordel. Že sice teď nemám ráda děti, ale jednou budu mít aspoň tři :D
Joo a dneska mi dva lidi nezávisle na sobě pochválili parfém... potěší. I když už ho používám od Vánoc, tak nevím, co tak najednou :D Ale jen tak dál... :o)
Ale měla jsem vtíravý pocit, že bych měla něco dělat, takže jsem si od Hencáka nechala poslat Čapkovu Matku, v domnění, že trochu utiším svědomí, které začíná být stále hlasitější.
No nevím, jestli to byla dobrá volba. Dočetla jsem před chvilkou, mám z toho divný pocity a blbě se mi dejchá. To bude noc... vžila jsem se do představy toho, že mi umírají blízcí jeden po druhém a myslím, že bych se asi zbláznila, už když by mi umřel chlap.
Ale znám jednu, která má taky několik synů, nejstarší je někde v Kosovu, či kde, druhý chce být taky vojákem a třetí je ještě moc malý. Taky už muže nemá a bojí se, že bude sama, určitě. A popravdě se nedivím, já bych ty děcka doma asi přivázala za nohu, protože jsem sobec. Podotýkám, že vím, jak jsem se rozčilovala, když mě mamka nechtěla někam pustit. Když mi bylo okolo 15, tak jsme vedly celkem dlouhé boje. Nechtěla mě pustit ke kamarádkám na Silvestra, nechtěla mě pustit večer ven, nechtěla mě pustit na Hornický den, protože tam prý bude moc opilců.
Přijde mi na mysl, že budu stejná. Nebo aspoň hodně podobná. Asi je těžké pochopit, že děti jsou samostatné bytosti a že nemají rády, když je někdo takhle omezuje.
I když... svoje kočky taky nepouštím ven, protože bydlíme u silnice. Co kdyby je něco zajelo, hlavně Mikeška, který jde z jednoho maléru do druhého?
Už spadl z digestoře do pánvičky a olej si čistil ještě týden, spadl ze skříně, měl rozškráblou hlavičku ze rvačky s Matym, spadlo s ním škrabadlo po příliš prudkém náletu:) , spadl když se procházel nahoře po horní hraně dveří.
Toho by něco rozmázlo hned první den svobody. Takže v jejich vlastním zájmu... naštěstí se Miki ven ani moc nedere, maximálně sedí na parapetu a vrká, ale když si ho mamka veme do náruče na zápraží, tak se škrábe zpátky domů.
Někdo mi říkal (mám dojem, že Katka). že jsem rodinný typ, protože mám doma tolik zvířat a nevadí mi, že dělají bordel. Že sice teď nemám ráda děti, ale jednou budu mít aspoň tři :D
Joo a dneska mi dva lidi nezávisle na sobě pochválili parfém... potěší. I když už ho používám od Vánoc, tak nevím, co tak najednou :D Ale jen tak dál... :o)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář