Jen co děti opustily školní lavice (někteří se ani nestihli doma pochlubit s vysvědčením), už stály s batohy na zádech u hasičské zbrojnice a těšily se na dobrodružství v horách a na nové zážitky.

Celkem se nás sešlo 34 - 7 vedoucích, 26 mladých hasičů a jeden rok a půl starý chlapeček. Čím více se blížila hodina odjezdu, začínalo pršet víc a víc. Ale nás to neodradilo od našeho výletu do Jeseníků. Rozdělili jsme se do dvou osobních a jednoho hasičského auta, naskládali jsme batohy a další potřebné věci do kufru, pod sedáky, nad sedáky a kde se dalo, zamávali rodičům a hurá na výlet.

1. den- 30. 6. Cesta byla sice dlouhá i únavná, ale když jsme uviděli chatu, hned jsme všichni ožili a vybírali si pokoje. Bylo potřeba rozhodnout kdo s kým a kde bude bydlet. Chata byla velká, útulná, plně vybavená a čistá. Po zabydlení kluci rozdělali oheň. Opékali jsme špekáčky a za doprovodu kytary Jany Janečkové jsme zpívali známé i neznámé písničky. Odvážlivci a hlavně otužilci se byli okoupat v potoce. Ze břehu dával pozor vodník, který měl nachystané dva hrnečky na dušičky. Ale ukázalo se, že všichni jsou dobří plavci. Ti, kteří nebyli otužilí, se hromadně osprchovali v chatě pod teplou vodou. Až se setmělo tak, že jsme neviděli na zpěvníky, přemístili jsme se do společenské místnosti a zahráli si různé hry. Oblíbená hra byla – Co bys dělal, kdyby… Téma bylo bazén: „Co bys dělala kdyby sis zapomněla rukávky?“ odpověď „Neřešila bych to, jsou mi stejně malé.“ posunout o jedno místo „Co bys dělala kdy ti při skoku do bazénu uplavaly plavky?“ odpověď musí být stejná „Neřešila bych to, jsou mi stejně malé.“ Po hrách byla dlouho očekávaná diskotéka, která měla velkou účast, ale i tak jsme ji museli ukončit a dát hasičům dobrou noc. Ale děti ne a ne usnout, i když věděli, že zítra bude náročný den.

2.den- 1. 7. Překvapivě jsme vstali brzo. Mezitím, co mladí hasiči plnili rozcvičku, vedoucí chystali snídani a svačiny na velkou túru na Praděd. Po snídani si děti zabalily batůžky, každý dostal svačinu s pitím a rozdělili jsme se do tří skupinek, vedoucí z každé skupinky dostal vysílačku pro případ nouze. Členové 1.skupinky měli nejdelší, nejobtížnější, ale nejkrásnější trasu podél potoku. Viděli spoustu nádherných vodopádů, které museli obcházet a někde i  přeskakovat přes potoka. Tak se jim podařilo utopit i vysílačku, říkali si PAVOUCI.

2.skupinka BERUŠKY šla střední trasou, která nebyla ani obtížná, ale ani lehká. Holky šly lesem nad Pavouky, často je viděly, ale častěji slyšely, a to i bez vysílačky. Mezi stromy jsme ztráceli signál a místo s Pavouky jsme se bavili s Poláky.

V 3. skupince byli ti nejmenší i s kočárkem, prostě naši BROUČCI. Pan Vojáček je zavezl blíže k cíli a oni pak došli po asfaltové cestě až na Praděd. Pan Vojáček šel naproti Pavoukům a přidal se k nim. Na Pradědu jsme se všichni sešli, vydechli, posvačili, společně vyfotili a pospíchali zpět do auta, protože se hnaly mraky. Cesta to byla náročná, ale krásná.

Po příjezdu na chatu jsme si odpočinuli a postupně se sprchovali. Na večeři jsme zašli do nedaleké hospůdky na skvělé jídlo. Po večeři někteří šli na hřiby a jiní u táboráku zpívali. Hráli jsme badminton, živé člověče nezlob se, přeskakovali přes lano a přetahovali se o něj. Až byla tma, byla pro odvážné připravená stezka odvahy. Cesta lesem byla označena svítícími náramky a podél cesty byla schována strašidla. Bohužel jsme museli stezku odvahy předčasně ukončit, kvůli nevrlému sousedovi. A tak jsme pokračovali uvnitř v chatě s oblíbenou diskotékou.

3. den- 2. 7. Dnes byl budíček o něco později, ale ani tak se hasiči nevyhnuli ranní rozcvičce a vedoucí chystání snídaně. Dopoledne bylo docela uspěchané a téměř chaotické. Rychle připravit tousty na svačiny a uvařit maso s těstovinami na oběd. Do toho oheň na sporáku stále zhasínal a trouba nešla vůbec. Po rychlém, ale dobrém obědu jsme nasedli do aut a nechali se odvézt na exkurzi do přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. Nakonec jsme nemuseli ani tolik spěchat, čekali jsme na průvodkyni, která nás nejprve zavedla do zasedačky, popsala, jak elektrárna vznikla a jak funguje, zhasla a pustila nám o tom video. Odpověděla na veškeré dotazy, jen Adámek nahlas nesouhlasil.:)

Poté jsme šli tunelem v jeskyni na místo, kde vše probíhá, pracuje, hučí a vyrábí se elektřina. Po prohlídce dílny jsme vyjeli k první nižší vodní nádrži, ke druhé jsme se bohužel nedostali kvůli bouřce a bezpečnosti. Tak snad příště. I když někteří tu byli podruhé a stejně neměli to štěstí.

Při zpáteční cestě na chatu jsme viděli hromady krup a potkávali hasiče, jak vyčerpávají vodu ze sklepů. Obávali jsme se, jak to vypadá v naší chatě. Ale po příjezdu jsme zjistili, že obavy byly zbytečné, voda v potoce snad ani nestoupla. Tři kluky, kteří si hned první den vysloužili přezdívku silná trojka, jsme museli poslat domů kvůli nevhodnému chování. Pavel s Lukášem se obětovali a zavezli "silnou trojku" rodičům. My jsme mezitím odpočívali, šli na večeři, zpívali u táboráku, hráli živé pexeso, pantomimu a další. Pozdě večer se vrátili jen dva výletníci, unavení a hladoví po dlouhé cestě.