Rakousko s otevřenkou, aneb když ještě u nás nebyly plasty
Rakousko s otevřenkou aneb když ještě u nás nebyly plasty ....
Svoboda po pádu bolševika se jevila bezbřehá. Zahraniční jízdy vykupované dlouhým čekáním, či různými úlitbami straně, či realizovatelné s užitím maximální lstivosti byly tytam a najednou zájezdy byly možné i pro plebs. I byl jsem osloven, zda bych neodvedl zájezd do Rakous. Účastníci trochu starší, lodě otevřené, vedoucí byl, ale už není. Řekl jsem: německy neumím, v Rakousku jsem nebyl, opravdu - lepšího nenajdete, beru to! Zkrátka - předjímal jsem myšlení politiků.
Trochu mě znervózňoval 80-ti letý Fixín, ale věděl jsem, že je borec. Na seznamovací schůzce to doložil alby s fotkami dokazujícími, že to Rakousko už jel. Dokonce v roce 1932. Atlant na dřeváku v singlu, celta do půl paluby, vlny přes metr - evidentně dobře zvládnutá vřava. Není nad to mít v zájezdu účastníka, co už to jel. Mimo jiné - ta alba pak Fixínovi někdo ukradl.
Zájezd dobře začal. V Borotíně jsme přibírali účastnickou posilu. Bohužel, jeden z příchozích si vystupujíc z autobusu natrhl sval, což mu pak v týdnu vodáckých radovánek dost vadilo. Nic netušící Rakušáci nás vpustili a my měli šanci ukázat, co zvládnou naše otevřenky.
První voda byla nevinná. Takový trochu rychlejší Prielom. Bylo to rychlé, ale hladké. Radost, nadšení - sušší jsme vyjeli i přijeli. Další den přidal grády. Inn je opravdu rychlý a vodnatý ...jo a taky studený. Což o to, naše výbava byla důkladná. Kvalitní polystyrénové vesty a to se některé daly i zapnout, suchá trika, bezva odolné doplňky ze šusťákoviny - to kdyby náhodou cáklo do lodi. Prostě na Inn jako stvořené. Plavba probíhala v pohodě a hlavně rychle. V Innsbrucku však vznikl problém. Po kilometrovém nájezdu v kolmé navigaci byl most. Ten měl tři průjezdy. Střední a pravý nebyly pro otevřenku to pravé. Mezi pilíři to byly vlastně obrovské propusti a jejich ukončení bariérou mohutných vln se zabalákem přes dva metry - ne, to opravdu tedy ne. Ten levý, tam by to šlo. Tedy - když by člověk zvládl takové esíčko. Kdyby to nechal na vodě, tak je to špatně. Buď ho sebere vlna zleva co je nahoře zleva, nebo ta co je zprava ale níž. Hbitý pádler však manévrem může tou ošemetnou situací projeti. Radili se mudrcové, radili, protože kdo se vydá pak musí jet. V proudu zpět cesty není a po zdi nevylezeš. Nu, bylo nás pár co to projeli, ale báli jsme se, ač jsme si plovačky přitáhli i gumicukem. S odstupem - naši andělé nám opravdu fandili. Případný cvakanec či zatopení lodi v tak mohutné a studené řece a s naší výbavou, to by byl pomníček. Poučeni, blbcům to někdy projde, ale neměli by na to spoléhat.
Protože nám to procházelo, sebevědomí rostlo. Pýcha nám rostla. Ziller, přítok Innu v dolním toku, to je vlastně téměř rovné koryto. Nic tam technicky obtížného není - pro toho kdo zvládá jízdu mezi metrovými hladkými vlnami, dále hledí dostatečně vpřed a v korytě si najde cestu mezi zabaláky. Též je dobré umět přistávat v šlajsně, protože proud neustává ani před jezem. Ty jsou většinou nejetelné. Byla to řeka bujná, leč pro V.I.P. Bylo však slunečno a V.I.P. se cítili být všichni - všichnic zletilí, ba víc než zletilí a z hrstky se stal dav. A Waterloo nastalo. Fixín nasedl a zmizel k 20 Km vzdálenému cíli a tam čekal na zbytky výpravy. Výprava částečně plula a dost se zachytávala. První šli ti, co jeli systém "Lužnice". Hák na přední sedačce má sice dobrý výhled, ale po pár vlnách se jaksi nabere a plave...ono se totiž ve vlnách nabírá. Sakrblé - ono to pak nejde ani vytáhnout na břeh... nu, loď ať si plave, sami raději vylezem, ono je moc studeně. Užší zbytek, co tento problém minul, se poměrně rychle prohnal k čekajícímu Fixínovi s poměrně vytřeštěným zrakem. Vzájemná pomoc? Nemožná. Úspěch závisel na schopnosti projet a nenabírat. Přistát a vylejt? Prakticky nemožno. Bilance sjezdu byla famózní: ztráta paměti jednoho z účastníků a také dvou lodí. On takový cvakanec po sedmdesátce v ledové vodě a když už máte načato, to je silná procházka.
Pak začalo pršet a vůbec a my měli úplně jiné starosti. Vodácká část byla téměř nulová a převážila ta poznávací a hlídací, aby se nám účastník zájezdu neztratil. Nějak jsme to zvládli a důsledně šetřili šilinky, jež jsme neměli. Spali jsme, jak to šlo. Spánek v tunelu dokonce jednu z účastnic dovedl k předčasnému odjezdu ze zájezdu pomocí stopu. Když umíte řeč, jste naprdnutej a máte zlomený malíček - to dokážete věci.
Zájezd jsme ukončili v řádném termínu s tím, že dáme Vltavu z Vyšáku. Konečně vandrácká svoboda! To ještě nebyly půjčovny a škodiči ochranáři byli na houbách. Znalci šli na noc do toho vybydleného kláštera na bivak. Lenoši šli pod most a nikdo nám do toho nekecal. Ráno pak Vltava bez front na šlajsny.
Přátelé nevím, kde je Bůh. Ale ďábel je všude tam, kde je množství.
Ahoj Gumi
