Neplodnost, mateřství a modlitba
Audio záznam naleznete zde. Z technických důvodů chybí počátek.
Máme dnes 
neděli, která v sobě nese výzvu „Modlete se!“ A zároveň je dnes Den matek. Vybral jsem tedy text, který spojuje obojí a ukazuje nám ženu, která se modlí, protože touží být matkou. Podívejme se tedy společně na tento známý text.
Jednou, když v Šílu pojedli a popili, Chana vstala, zatímco kněz Élí seděl na stolci u veřejí Hospodinova chrámu, a v hořkosti duše se modlila k Hospodinu a usedavě plakala. Složila slib. Řekla: "Hospodine zástupů, jestliže opravdu shlédneš na ponížení své služebnice a rozpomeneš se na mne, jestliže na svou služebnici nezapomeneš, ale daruješ své služebnici mužského potomka, daruji jej tobě, Hospodine, na celý život; břitva se jeho hlavy nedotkne." Když se před Hospodinem tolik modlila, Élí dával pozor na její ústa. Chana hovořila jen v srdci a pouze její rty se pohybovaly, ale její hlas nebylo slyšet, takže ji Élí pokládal za opilou. Řekl jí proto: "Jak dlouho budeš opilá? Zanech už vína!" Ale Chana odpověděla: "Nikoli, můj pane; jsem žena hluboce zarmoucená. Nepila jsem víno ani jiný opojný nápoj, pouze jsem vylévala před Hospodinem svou duši. Nepokládej svou služebnici za ženu ničemnou. Vždyť až dosud jsem mluvila ze své velké beznaděje a žalosti." Élí odpověděl: "Jdi v pokoji. Bůh Izraele ti dá, zač jsi ho tak naléhavě prosila." Ona na to řekla: "Kéž tvá služebnice najde u tebe milost!" Potom ta žena šla svou cestou, pojedla a její tvář už nebyla smutná. (1.Samuelova 1:9-18)
Mnozí jste asi poznali, že jde o text, který předchází narození Samuela, velkého proroka. Připomeňme si nejprve stav Chany. Chana byla manželka muže, který se jmenoval Elkána. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak Elkána měl dvě ženy. Jsme v době, kdy židé ještě praktikovali mnohoženství. Chana neměla děti. Ta druhá žena, Penina, děti měla. Nechápu, jak může fungovat manželství, kde je více žen. Asi fungovat ani nemůže. V našem příběhu čteme, že Elkána miloval více Chanu. Obdarovával ji štědřeji než Peninu a právě toto asi způsobovalo, že Penina Chanu ponižovala, urážela ji a vysmívala se jí. Chana byla žena, která mnoho plakala, často pro bolest ani nejedla. Elkána dělal, co mohl, ale nemohl ji utěšit. Poslouchejte jak ji láskyplně utěšoval: „Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená? Což já pro tebe neznamenám víc než deset synů?“ (v.8) Ale Chana zažívala velký smutek. Ani manžel ji nedokázal potěšit, i když ji ujišťoval, že ji miluje, přestože mu nedala děti.
Než se podíváme dále, dovolte, že se krátce zastavím u této situace. Neplodnost je nesmírně bolestivá situace a to zvláště pro ženy. Někdy si to ženy zaviní samy tím, jak zacházejí se svým tělem. Hormonální antikoncepce či jiné násilné zásahy do organismu přispívají k této destrukci. Také odkládání rodičovských plánů na pozdější dobu asi moc neprospívá. Ale ať už jsou příčiny jakékoli, máme kolem sebe ty, kdo po dítěti touží a nemohou své vlastní dítě mít. Naprostá většina žen touží být matkou, a když to nejde, tak to moc bolí. A žel, často k té bolesti přibývá bolest od těch, kteří to komentují. Slyšel jsem svědectví manželského páru, který nemohl mít děti a popisoval bolest, kterou zažívali. Zpočátku to byly narážky, které jejich autoři považovali za vtipné. Byly to komentáře typu, zda nepotřebují poradit, jak se to dělá, aby lidé mohli mít děti. Ale toto přicházelo v době, kdy se oni už dlouze snažili o dítě a neúspěšně. Když se už potom vědělo, že nemohou mít děti, našli se další rádoby chytráci, kteří přišli s dotazem, zda je za něco Pán netrestá. Další jim doporučovali, ať se více modlí a více věří, a když budou mít dostatečně silnou víru, že jim Pán dítě dá. To jsou hrozné rady. A já vás všechny moc prosím, abychom si dali velký pozor, jak komentujeme ty, kdo nemohou mít děti. Nepřidávejme k jejich bolesti další bolest, ale modleme se za ně.
Dovolím si zde také krátkou poznámku k některým dalším postupům. Medicína dnes může udělat mnoho pro to, aby lidé mohli mít své dítě. Chci tady připomenout naši zásadu, že rozhodně chceme ochránit lidský život a to hned po početí. Manželské páry, které zvažují umělé oplodnění, by si měli uvědomit, že většinou dojte k oplodnění většího počtu vajíček, prostě pro případ, že by první pokus nevyšel. Pokud tento pokus vyjde, zbylá oplodněná vajíčka jsou odsouzená ke zničení. S tím ale nesouhlasíme a považujeme to za zabití. Nicméně, odpovědní rodiče, mohou požádat, aby bylo oplodněno jen tolik vajíček, kolik bude vloženo do těla ženy. Tímto postupem nedojde k usmrcení života.
Dále bych chtěl připomenout, že manželé, kteří nemohou mít děti ani z umělého oplodnění, mohou tzv. „adoptovat“ embryo od jiného páru a tímto ho zachránit od zabití. Rodiče tak mohou prožít těhotenství a mají dítě, přestože geneticky není jejich vlastní. A poslední možností, kterou rodiče mohou zvažovat, je adopce a pěstounství. Ale to není možnost jen pro ty, kdo nemají děti, ale je to něco, co by jistě měl zvážit každý rodič. Kdo jiný než křesťané by měl otevřít dveře své rodiny pro sirotky a opuštěné děti. Samozřejmě to není vůbec jednoduché a je to třeba dobře zvážit. Ale zvažme to.
A teď už zpět k Chaně. To, na co bych chtěl u Chany poukázat, jsou dva aspekty, které vidíme v její modlitbě. Chci si všimnout nejprve toho, jak Chana svoji modlitbu nazvala. Říka, že vylévá svoji duši před Hospodinem. A potom se chci zamyslet nad tím, že ona říká, že pokud dostane syna, dá ho Hospodinu.
1. Vylévá svoji duši před Hospodinem
Jak už jsme řekli, Chana zažívala obrovskou bolest. A v této bolesti se modlila. Když potom Élímu vysvětlovala svoji modlitbu, tak říká: „Pouze jsem vylévala před Hospodinem svou duši.“ (v.15) A to je pro mne úžasný obraz modlitby, modlitby ženy, která touží být matkou. Ona vylévá svou duši Hospodinu. Když se modlíme k Bohu, je spousta oblastí za co se modlit. Já sám sebe i druhé často povzbuzuji, abychom se více modlili, ale méně za sebe. Ale je čas i na modlitby, kdy prosíme, kdy prosíme třeba i za sebe. Jak ale prosíme? Myslím, že tady je dobře definováno, jak máme prosit. Máme vylévat Bohu svou duši. Máme Mu říct, co se děje. Máme Mu říct, co nás bolí. Máme Mu říct, jak se cítíme.
A tady bych chtěl apelovat na matky, ale i otce, dědečky a babičky. Vylévejme své srdce před Hospodinem a nepřestaňme prosit za naše děti a vnuky. Tak mnoho z nich se vydalo špatnou cestou. Mnozí i kvůli našeho selhání. Nepřestaňme vylévat své srdce před Hospodinem a prosit za to, aby byli z cesty do věčného zatracení zachráněni. Nepřestaňme v bolesti a slzách prosit, aby je Pán zachránil.
Je úžasné, že tento svatý Bůh, který má s námi svůj dokonalý plán, říká, že Mu můžeme předložit cokoli. A v tomto samotném předkládání našich žádostí Bohu, můžeme najít obrovský pokoj. V listu Filipským, nám to potvrzuje apoštol Pavel, který říká: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ (Filipským 4:6) Pavel tady tedy říká, že samotný fakt, že Bohu děkujeme a že Mu předkládáme své žádostí, nás zbavuje starostí. A vidíme to i u Chany. Když skončila svou modlitbu, byla schopna zase jíst a „její tvář už nebyla smutná.“ (v.18) To je moc modlitby, když Bohu vyléváme svoji duši.
Samozřejmě je důležitý postoj našeho srdce a důvěra v Boha. V tomto postoji si nic nevynucujeme, ale vyléváme své srdce. A právě proto i v modlitbě Páně říkáme ono „buď vůle Tvá.“ Připomenu tady text, který minulý týden zazněl ve svědectví Michaely. Citovala mládence, kteří měli být hozeni do ohnivé pece. Ti řekli: „Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme." (Daniel 3:17-18) Tito muži Bohu věřili, ale říkali, že i kdyby si Bůh vybral jinou cestu, než po které touží oni, oni mu touží zůstat věrni.
Milí bratři a sestry, vylévejme své srdce před Hospodinem, předkládejme Mu své prosby, bolesti a nejistoty. A už dopředu Bohu říkejme, že pokud On vybere jinou cestu, než po které my toužíme, tak že to stejně nezmění nic na naší lásce k Němu. A modleme se o to, aby tomu vskutku tak bylo.
2. Dává své děti Hospodinu
A potom je tady ten druhý aspekt, který bych chtěl zmínit. Jde o ten mateřský aspekt, kdy Chána Bohu slibuje, že kdyby jí dal syna, že ona Mu ho dá, aby se stal Božím služebníkem. Doslovně čteme: „Hospodine zástupů, jestliže opravdu shlédneš na ponížení své služebnice a rozpomeneš se na mne, jestliže na svou služebnici nezapomeneš, ale daruješ své služebnici mužského potomka, daruji jej tobě, Hospodine, na celý život; břitva se jeho hlavy nedotkne.“ (v.11) Chana slibuje svého případného syna Hospodinu. A když je tam řeč o tom, že se ho břitva nedotkne, tak to byl znak lidí, kteří byli cele zasvěceni Hospodinu. Vzpomeňte si třeba na Samsona.
Chtěl bych, aby si matky, ale i otcové na tomto příběhu znovu uvědomili, jak důležité je vydávat děti Hospodinu. A nejen ty dlouho očekávané, všechny děti. Můžeme to dělat jako Chana v době, kdy o tyto děti prosíme. Můžeme to dělat v době těhotenství. Můžeme to dělat, když už jsou ty děti narozeny. A co to znamená vydávat je Hospodinu? Je jasné, že věřící rodič, chce pro své děti udělat to nejlepší, a proto je přinese Pánu ve křtu a proto je chce i učit, aby rostly v poznání a vydání se Pánu Ježíši. Ale tady nejde o tyto praktické kroky, tady jde o naše modlitby. Modleme se za naše děti a prosme, aby si zamilovaly Ježíše a aby skutečně byly Jeho.
Ale tady vidíme, že Chána se nejen modlí o víru, ona svého případného syna vydává do služby Bohu. A já bych vás chtěl poprosit, abychom i toto dělali. Modleme se, aby naše děti daly svůj život službě Bohu. Ano, není to jednoduchá modlitba. Asi by nám mohlo být příjemnější, kdyby se z nich stali úspěšní businessmani nebo třeba právníci. To by nás ve stáři asi dobře ekonomicky zajistili. A já určitě nechci říci, že nepotřebujeme dobré businessmany nebo právníky, kteří by stáli na biblických principech. Ale přesto, modleme se, aby z našich dětí byli misionáři. Modleme se, aby se z nich stali pastoři. Modleme se, aby se z nich staly katechetky. Modleme se, aby si je Pán povolal do služby evangelia na plný úvazek. Modleme se, aby se z našich dětí stali ti, kteří budou přinášet zprávu o Boží lásce, která Ježíše přivedla na kříž a která nabízí odpuštění každému člověku.
Samozřejmě, modlíme
se o Boží vůli, ale říkejme Pánu, že Mu naše děti dáváme. Modleme se, aby netoužily po materiálním zajištění, ale milovaly Ježíše Krista více než svůj život. Modleme se, aby milovaly Ježíše více než nás. Modleme se, aby Jej milovaly víc než my. Modleme se, aby odolávaly pokušení konzumní společnosti lépe než my. Modleme se, aby měly větší dopad na tuto společnost než my. Modleme se, aby budovaly lepší sbory, než budujeme my. Modleme se, aby budovaly silnější rodiny, než budujeme my. Kéž by v tomto sboru vyrostla generace pastorů a misionářů, kteří by byli nositeli evangelia. Ale chceme Boží vůli a tak ať už z nich budou misionáři nebo třeba právě ti businessmani, právníci, lékaři, poradci, učitelé, zámečníci či cokoli jiného, naší touhou je, aby především nežili sami sobě, ale Tomu, kdo za ně zemřel a vstal, Ježíši Kristu. Kéž by naše děti slyšely Boží povolání a následovaly Jej.
Ať už jsme matky, otcové či kdokoli jiný, vydávejme děti našeho sboru do služby živého Boha.
Audio záznam naleznete zde. Z technických důvodů chybí počátek.
