Kudy k Bohu
Jedna věc, která mne fascinuje, je poslouchat příběhy o tom, jak lidé došli k víře. Je pro mne zajímavé slyšet příběhy lidí, kteří vyrostli v křesťanské rodině, ale museli si projít tím procesem, kdy se jejich víra stala osobní nejen zděděná. Nebo naopak příběhy těch, kdo nikdy věřící nebyli a jak si Pán Bůh použil různé věci, aby si je k sobě přivedl. A to, co často v těch příbězích čtu a slyším je to, že téměř nenajdete dva stejné. Každý příběh je originální. Originální je i příběh mudrců, který je základním textem pro svátek zjevení. Dovolte, že si ho dnes opět připomeneme.
Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit." Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: 'A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.'"
Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: "Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit." Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. (Mt 2,1-11)
Tento příběh nám nabízí velké množství různých témat, ale já bych se chtěl dnes soustředit na to, co lidi přivádí k Pánu Bohu. V našem příběhu jsme četli o mudrcích. Víme jen velmi málo o tom, kdo to ti mudrci byli. Víme, že do Judska přicházejí z daleké země na východu (pravděpodobně z oblasti dnešního Iráku). Nevíme, kolik těch mužů bylo. Bible nám neříká, zda byli tři nebo jich bylo více a už vůbec nám nesděluje jejich jména. Tito muži byli pravděpodobně astrologové. Lidé, kteří z postavení hvězd předpovídali budoucnost. Věštění Bible opakovaně zakazuje, přesto si Bůh použil právě tohoto jejich bádání k tomu, aby je přivedl do Judska, aby našli Ježíše, aby se setkali s Bohem.
Dovolte, že bych na základě tohoto příběhu zdůraznil tři pravdy, které nám tento text ukazuje, a které mluví o tom, jak lidé hledají Boha.
1. pravda: Pán Bůh si může použít cokoli, aby k sobě lidi dovedl
Už jsem hovořil o tom, že ti naši mudrci se pravděpodobně zabývali astrologií. A přestože praktikovali něco, co je z pohledu Bible jasně špatné, Pán Bůh si to použije k tomu, aby je dovedl k sobě. A přesně tomu se říká milost. Pán Bůh si ve své milosti použije i zlé věci k tomu, aby ukázal na Ježíše, aby lidi dovedl k Ježíši.
Co to v praxi znamená? Víme, že dnes v naši zemi přibývá těch, kdo hledají duchovno. Často hledají špatně. Zapojují se do různých okultních a esoterických aktivit, chodí ke kartářce, vybírají si něco z východních náboženství apod. Ale Pán Bůh má moc je skrze toto přivést k sobě, k živému Bohu. To samozřejmě neznamená, že budu svému nevěřícímu člověku tlačit budhismus s nadějí, že přes to dojde ke Kristu. To určitě ne. Ale když už tam ti lidé jsou, vyznávejme nad nimi moc Pána Ježíše Krista. Modleme se, aby nenašli falešné uspokojení v tom, k čemu jdou. Modleme se, aby hledali dále a našli Pána Ježíše Krista.
Dovolte jednu, možná trochu radikální myšlenku. Sami posuďte, zda je to správně či ne. Myslím, že někdy není moudré tvrdě lidem kritizovat ty jejich špatné cesty, když vidíme, že hledají duchovní naplnění. Dovolte příklad. Váš nevěřící spolupracovník vám oznámí, že začal chodit na jógu, a že tam chce najít zklidnění a životní orientaci. Jaká je dobrá reakce? Je dobré mu říci, že to je falešné, že to je démonické, že je to cesta do pekel? Nejsem si tak moc jistý. Vždyť on na té cestě do pekel už stejně je. Takže se moc nemění. Samozřejmě je tady aspekt okultních praktik, které jaksi šířeji otevírá dveře démonickému působení. Ale myslím, že můžeme zareagovat přeci jen citlivěji. Myslím, že můžeme ocenit jeho touhu hledat pomoc v duchovní oblasti. A toto by mělo být našim hlavním důrazem. A pak případně můžeme sdílet své svědectví o tom, jak jsme my sami hledali a kde jsme našli. A nemluvte o církvi. Mluvte o Ježíši. Samozřejmě vždy můžeme sdílet svůj názor na škodlivost cesty, kterou si vybírá, ale doporučil bych vám v tom být opatrný, abyste toho člověka úplně neztratili. Více než kritizovat Jeho směr je dobré ocenit, že se vydal na cestu a pomoct mu změnit směr.
Myslím, že podobně reaguje apoštol Pavel v Aténách. On místním nenadává a nekritizuje jejich modloslužbu. On jim u pomníku neznámého Boha říká, že tím, koho uctívají a koho ještě nepoznali je Ježíš Kristus.
I ta reakce znalců Písma na dvoře Heroda jde v tomto duchu. Oni mudrce neprokleli jako věštce. Oni je berou do Písma a ukazují, kde se má Mesiáš narodit.
A tak pamatujme na to, že Pán Bůh si může přivést lidi k sobě jakkoli. Takže buďme moudří, jak na této cestě nepřekážet, ale jak lidem pomoct. A hlavně se za ně nepřestávejme modlit, i když máme pocit, že hledají úplně špatně.
2. pravda: Lidská přirozenost vede na nesprávná místa
Jak to bylo v tom příběhu? Mudrci jdou za hvězdou. Už jsou skoro v cíli. Nevíme, co se přesně stalo, ale oni si to najednou namíří do královského paláce. Nevíme, zda přestali následovat hvězdu, nebo se jim ztratila, tak jak tak následuji svoji logiku a jdou do královského paláce.
Tohle mi opět připomíná jednu zásadní věc. Když člověk opustí to Boží vedení a vezme to sám do svých rukou, tak ho to dovede na špatné místo. Přirozenost vždy hledá krále v palácích. Ale Pán Bůh pořád znovu a znovu překvapuje. Ježíš nebyl v paláci. A jedna mylná návštěva Herodova paláce měla brutální důsledky pro mnoho betlémských rodin. Jistě pamatujete, že Herodes nechal vyvraždit betlémské kojence.
To je varování i pro nás křesťany. Když budeme žít po svém a odmítneme Pána Boha, vždy to přinese svoje důsledky. A teď mi vůbec nejde o to, že máme odmítnout svoji logiku, svůj selský rozum nebo své emoce. Jde mi o to, abychom si dali pozor a nešli tam, kde jasně víme, že nás Pán Bůh nechce. Je to volání k tomu, abychom usilovali žít tak, jak nás to učí Boží slovo. Je to výzva, abychom v modlitbě prosili o vedení Duchem svatým a počínali si moudře.
Apoštol Pavel k tomu řekl: „Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.“ (Řím. 8,5-6) Takže pro nás křesťany je důležité, aby Duch svatý v nás vítězil nad sobectvím. Kdo se nechá vést Duchem, dojde k Ježíši. Kdo se nechává vést sobectvím, přichází na cestu Heroda a to je cesta smrti.
A dovolte ještě aplikaci na naše nevěřící přátelé. Je běžné, že i když se někdo vydá na cestu k Pánu Ježíši, tak na té cestě udělá špatnou odbočku a zajde někam, kde ho nechceme vidět, protože víme, že je to špatně. Vytrvejme v modlitbách. A udělejme jedno. Ukažme na Ježíše skrze Boží slovo. A to mne vede k té poslední pravdě, kterou vidím v tomto textu.
3. pravda: Boží slovo vždy ukazuje správně
Když se mudrci ptají na nového krále, Herodes ví, kde hledat odpověď. Volá znalce Písma a ptá se jich, kde se má Mesiáš, tedy Kristus, narodit. A znalci Písma neváhají. Citují Micheáše a říkají, že v Betlémě. A mají pravdu, protože Boží slovo má pravdu. A mudrci poslechnou toto Boží slovo a najdou nuzné dítko, nicméně vírou v něm uvidí nového Krále, pokloní se Mu a odevzdají vzácné dary.
Boží slovo, Bible, nás opravdu vede k Ježíši. Někteří křesťané si myslí, že to zvládnou i bez Bible. Ale pokud nejsme vystavováni Božímu slovu, začínáme si tvořit svoje vlastní křesťanství a svého vlastního Krista. Místo abychom žili ve světle, tak se ke světlu točíme zády.
Od začátku Bible do konce vidíme to ujištění, že Boží slovo je pro naši víru zásadní. Už děti učíme zpaměti verš ze žalmu, který říká: „Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.“ (Žalm 119,105) Boží slovo nám opravdu ukazuje cestu k Pánu Ježíši, který nám chce pomoct v každodenních situacích.
Pán Bůh volá lidi k sobě. I na mudrcích, kteří Boží slovo neměli, Mu záleželo a zavolal si je speciálním způsobem. Ale i oni se nakonec přesvědčili, že Boží slovo má pravdu. A našli Ježíše. My dnes Boží slovo máme, nemusíme jít za hvězdou ani nijak experimentovat. Chyťme se toho, co je osvědčené. Chyťme se Božího slova. Ono nás povede k Ježíši.
Pořád jsme na počátku roku a tak bych vás chtěl povzbudit, pokud sami Bibli nečtete, rozhodněte se pro to. Stále je k dispozici Dobrá setba a další pomůcky nebo si můžete stáhnout nějakou aplikaci do mobilu. Pokud jste Bibli nikdy nečetli, může to být pro vás složité. Doporučuji, abyste začali evangeliem Marka. To je nejjednodušší setkání s Ježíšem. A já jsem přesvědčen, že když budeme přicházet skrze Bibli k Ježíši, tak u Něj nalezneme pokoj pro naše životy, najdeme uklidnění našich myslí, najdeme odpuštění našich vin, najdeme pomoc v čase těžkostí, najdeme radost, která zůstává, najdeme řešení svých závislostí či charakterových problémů, najdeme oporu v situacích, které bolí. A mohl bych dlouze pokračovat. Setkání s Ježíšem je opravdovou nadějí pro každého. Sáhněme tedy po osvědčeném průvodci. Sáhněme po Bibli a vydejme se i v letošním roce do blízkosti Ježíše.
