Michal Klus - Je psáno...

Dobrý den Michale,
zajímal by mě Váš názor na občasné hraní PC her. Myslím, že mnohé jsou opravdu škodlivé, plné démonů a násilí. I já si bohužel jako malý prošel touto etapou, naštěstí už je to hodně dávno a nikdy jsem tomu ale nepropadnul. Jen jsem na koleji občas něco hrál. Dnes bych se této kategorii vyhýbal. Ale někdy večer pro relaxaci, bych si rád třeba nějaké závody pustil. Láká mě to jako způsob relaxace. A teď, kde je hranice mezi tím, co je nezdravá vášeň a tím, co je v pořádku. A je to vůbec v pořádku si večer na hodinu zajezdit závod (a občas tedy i virtuální auto rozmlátit) ? Mnozí křesťané jsou proti a argumentují právě tím, že nemáme propadávat vášním, a ano, v jistém smyslu je chápu. Potom se ale stejným metrem můžeme dívat i na jiné způsoby trávení volného času. Třeba i chodit do fitka může být pro někoho vášeň, pro jiného jízda na motorce, pro dalšího zase čtení nebo filmy. Já osobně si myslím, že pokud k tomu budu přistupovat rozumně, instalovat jen to, co mi svým obsahem svědomí povolí a nestane se to modlou, ale příležitostným způsobem relaxace, tak je to v pořádku.
Děkuji,
Petr

Zdravím Vás Petře,

děkuji za Váš dotaz. Myslím, že fakt, že tuto otázku vůbec řešíte je znamení, že to berete vážně a chcete žít život, který se Pánu líbí. To je skvělé. Na druhé straně, na vaši otázku nelze odpovědět odpovědí typu "hrejte, je to v pohodě" nebo naopak "nehrejte, je to špatné." Ve své podstatě jsou hry neutrální. Pokud tedy nenesou onen zmiňovaný negativní a destruktivní vzorec - což je žel velmi časté. Nicméně záleží na tom, jak s těmi neutrálními věcmi nakládáme. Pán Bůh určitě ví, že nejsme stroje a že občas potřebujeme vypnout. Takže na to, že si na chvíli zahraji formule asi není nic špatného. Na druhé straně je třeba zhodnotit několik aspektů. Do jaké míry si opravdu odpočinu? Nejsou pro mne vhodnější jiné typy odpočinku? Pokud máte fyzicky náročnou prací, při které jste stále v pohybu, tak to asi nemusí být špatné. Pokud pracujete u počítače, tak to možná nemusí být ta nejlepší forma odpočinku a rozptýlení. Vaše tělo i mysl asi potřebují něco jiného. Další nevýhodou j to, že nás to izoluje od lidí. Jsou odpočinkové aktivity, které můžete dělat s rodinou, s přáteli. Také si člověk musí umět nastavit hranice, protože hry nám toho času často dokážou spolknout více, než chceme. Ale jak píšete, propadnout dokážeme kde čemu. Toto vše bych doporučil zvážit. Nakonec však je určitě třeba říct, že to zásadní v nakládání s našim časem je to, zda máme v prvé řadě dost času na to, abychom posilovali toho našeho "vnitřního člověka" a rostli ve víře a v důvěře v Pána Ježíše. A do toho Vám přeji hodně moudrosti a Božího vedení!
Michal

Chtěl sem se zeptat proč se v Bibli o některých biblických postavách píše na více místech písma a o některých biblických postavách je málo psáno?

Dobrý den, Lukáši. Děkuji za otázku. Nejsme schopni říci, proč je o někom napsáno více a o někom méně. Prostě tak lidské autory vedl Boží Duch. Neznamená to nezbytně, že ten, o kterém čteme více, byl významnější či důležitější. O některých hrdinech víry čtěme jen pár řádků. Ale můžeme Pánu Bohu věřit, že je zapsáno přesně to, co On sám chtěl, abychom s důvěrou mohli jít po cestě víry za Ním. A to Vám z celého srdce přeji. Michal

Dobrý den mohl byste mi vysvětlit co znamena ze mám chodit duchem? Děkuji ☺

Dobrý den, Petro!
I vám se moc omlouvám za pozdní odpověď. Vaše otázka asi reaguje na verš z Galatským 5:25 „Jsme-li živí Duchem, [pak] také Duchem choďme.“ Když je řeč o chození, pak se tím vyjadřuje nějaká každodenní všední činnost. A také chůze vyjadřuje, že se někde posunujeme, že se měním. A my jsme vyzváni, abychom chodili Duchem. Jsem přesvědčen, že je zde řeč o Duchu svatém, kterého Pán Bůh dává všem, kdo Mu uvěřili. Jde tedy o výzvu směřovanou ke křesťanům, aby si neřídili život sami, ale aby dovolovali Božímu Duchu, aby jejich život řídil. Jak se to prakticky děje? Jsem přesvědčen, že k tomu dochází, když se s modlitbou vystavujeme Bibli, Božímu slovu, když nad ním přemýšlíme, když se ptáme, k čemu nás Pán Bůh vede. To se může dít v osobním rozjímání nad Biblí nebo v naslouchání Božímu slovu ve společenství církve. Pán Bůh sám potom bere toto slovo a působí v nás víru i poslušnost Pánu Bohu, což vede ke šťastnému životu. Chodit Duchem znamená učit se znovu a znovu žit život v Boží blízkosti. Přeji Vám hodně radosti v Duchu svatém!
Michal

Dobrý den, mám otázku ohledně verše z Bible (1. List Janův 5:16), kde se říká toto: "Vidí-li někdo, že jeho bratr se dopouští hříchu, který není k smrti, ať za něho prosí a Bůh mu daruje život, jestliže nehřešil k smrti. Jest ovšem hřích, který je k smrti, o takovém neříkám, abyste za něho prosili."
Jak ale mohu jako řadový křesťan rozpoznat, zda mohu a mám za určitého člověka prosit (který o to ani vlastně nestojí a je se svým hříšným stavem pravděpodobně spokojený, protože tvrdí, že jedná ze své Bohem darované, vrozené přirozenosti a navíc Bůh je přece láska a jeho milosrdenství přikryje všechno...každý hřích) ? Nevím si s tím rady, protože se jedná o velice citlivou věc, kdy se žena (členka církve) cítí být mužem a začíná vyžadovat, aby se s ní i takto jednalo, což je pro nás ostatní dost náročný obrat. Většina členů společenství se tomuto novému stavu postupně přizpůsobuje (ve jménu soucitné lásky a milosrdenství), ale já si nejsem jistá, zda podporovat člověka v takovémto jednání je v souladu s Božím Slovem...? Nechci nikoho odsuzovat, ale to, co říká Bůh je pro mě osobně jedinou autoritou. Prosím, poraďte.
Děkuji, Jarka.

Dobrý den, Jarko,
V prvé řadě se moc omlouvám za pozdní odpověď. Měl jsem období, kdy jsem byl zavalen úkoly a nezvládal jsem vyřizovat emaily a tak tento dotaz zapadl.
Také musím říct, že pokládáte extrémně náročnou otázky. Mnozí křesťané vykládají ten verš různým způsobem. Osobně se kloním k názoru, že v první části Jan hovoří o běžných hříších věřícího člověka a ve druhé hovoří o hříchu nevíry, případně odpadnutí od víry. Nicméně si nemyslím, že Jan zakazuje nějaké modlitby. Spíše činí mezi těmi případy rozdíl. Takže si myslím, že se nemusíte bát modlit za kohokoli, pokud je to modlitba o Boží milost a Boží působení v životě člověka.
Když se vrátím k tomu Vašemu případu, tak si uvědomuji, že lidé mohou procházet extrémními problémy se svoji identitou. Otázkou je, zda je větším projevem lásky potvrzovat dané osobě její výkyvy, nebo naopak jim nepodlehnout. Obecně se kloním k tomu druhému. Ale je to nesmírně specifická situace a bez hlubšího poznání kontextu a toho, jak se s danou osobou pastoračně pracuje, asi nejsem schopen říct, zda dělat to či ono. Každopádně sdílím Vaše nejistoty a připojuji modlitbu, aby se Pán smiloval a dal Vám moudrost a dobré postoje.
Michal

Dobrý den, mám otázku na kterou mi zatím nikdo nedokázal odpovědět. Jak má člověk (křesťan) spravne naložit se svým tělem po smrti? Má být pohřben do zeme, aby mohl být po druhém příchodu Krista vzkříšen, nebo je pripustna i kremace? Co k tomu říká Bible? Doposud jsem od nikoho neslyšela na toto téma zadne vyjádření. Děkuji za odpověď, budte zdráv. Eva

Dobrý den, Evo. Děkuji za Váš dotaz a za upřímné hledání Boží vůle pro všechny aspekty našeho života. Když se podíváme na historické svědectví, tak vidíme, že jak židé před Kristem, tak potom ranní křesťané své zesnulé pochovávali do hrobek nebo hrobů. Pálení těla bylo rituálem spojeným s jinými náboženstvími a s uctíváním model. Proto bylo dlouhodobě mezi křesťany jednoznačně praktikováno pohřbívání do hrobu či hrobky. Na druhé straně křesťan může mít jistotu vzkříšení těla a to nezávisle na tom, jakým způsobem skončí jeho tělesná stránka. Bible nikde kremaci nezakazuje ani nepřikazuje pohřbívání do země. Tedy ve způsobu pohřbu má křesťan jistě svobodu. Osobně preferuji pohřbívání do země, ale jen z toho důvodu, že se nějak napojuji na tradici mých křesťanských předků. Ale chápu, že z nejrůznějších důvodů někdo volí jinou cestu a myslím, že je to naprosto v pořádku.
Zmínil bych ještě dva drobné aspekty. Tím prvním je respektování touhy zesnulého. A tak i pro nás je dobré naší rodině říci, jak bychom si přáli, aby naložili s našimi ostatky. A to druhé, co bych zmínil, je úcta k předkům. A o tom se už v Bibli píše. S ostatky by se mělo zacházet uctivě. Nepovažuji za vhodné mít urnu v krabici od bot někde ve skříni. Myslím, že hrobové místo je uctivým místem vzpomínání a vděčnosti za naše blízké.

Dobrý večer, děkuji za rychlou odpověď, musím přiznat, že me vnitřní přesvědčení je stejne jako to Vaše, jen jsem se chtěla ujistit, protože Vás považuji za člověka znalého Bible a máte moji důvěru. Přeji pokoj, radost a pevné zdraví. Eva.

Dobrý večer Michale,
po delší době sedám k počítači, abych se Vám ozvala a moc Vám poděkovala za Váš skvělý počin - totiž přenosy bohoslužeb z kostela v Třinci na youtube. Pokaždé Vás s velikou vděčností sleduji a děkuji Pánu, že nám, kteří musíme zůstávat doma, daroval tuto možnost se účastnit bohoslužeb alespoň takto na dálku duchovně.
Takže veliké díky a věřím, že v tom budete pokračovat i v příštím roce.
Moc Vás zdravím a vyprošuji hojné Boží požehnání pro Vás i celou Vaši rodinu. Ať Vás Pán obdaří všemi svými dary pokoje, lásky a naděje.
Anežka.

Milá Anežko,
moc děkuji za zprávu od Vás! Jsem rád, že se Vám daří dobře a že máte užitek z našich bohoslužeb! S přenosy budeme jistě pokračovat.
Děkuji také za milá přání! Pán Bůh je k nám dobrý a zažíváme mnoho z Jeho požehnání!
I já Vám přeji požehnaný advent v pokojném očekávání na našeho Pána Ježíše Krista.
Michal

Dobrý večer Michale, moc Vás zrdavím a děkuji za tuto možnost, kterou lidem dáváte, aby položili svůj dotaz. Pocházím z ateistického prostředí a až nyní (v dospělém věku) hledám Boží cestu. Prošla jsem různé směry a přečetla spoustu knih. Přesto mám v některých věcech veliké nejasnosti. Abych Vás nezdržovala dlouhým úvodem - v podstatě mě nejvíce trápí moje letité tápání v oblasti zdraví/nemoci. Opravdu nevím, jak máme jako věřící lidé přistupovat k fyzické bolesti (nemoci), ať už se jedná o nás samé, našeho partnera, rodiče či dokonce děti (což matku bolí nejvíc). Bibli sice pravidelně čtu (převážně NZ), ale opravdu nevím, který názor (výklad) je pravdivý. Například Andrew Wommack tvrdí, že nemáme-li dokonalé zdraví, pak je to naší neschopností jej od Boha přijmout, ale jiné zdroje naproti tomu mluví v tom smyslu, že utrpení patří k životu - a máme ho tedy v tichosti a pokoře akceptovat jako osud, Boží vůli, nebo zkoušku, či dokonce Bohem svolené pokoušení Ďáblem. Je nemoc to, čím nás Otec vychovává a přivádí k sobě? Jak se v tomhle dá najít pravda? Sama mám za sebou spoustu bolesti, několik operací a strach o zdraví je tedy můj denní chléb... Proto je-li to možné, ráda bych se k této problematice postavila správně...mám tedy poručit své nemoci ať ve jménu Pána Ježíše Krista odejde, nebo ji naopak bez odporu přijmout jako podíl na Kristově utrpení?
Velice Vám děkuji za Váš čas a budu se těšit na odpověď, Bůh s Vámi, Anežka.

Dobrý den Anežko. Děkuji za dotaz, určitě se pokusím odpovědět. Píšete o hledání pravdy v otázce zdraví a nemoci. A máte jistě pravdu, že i v křesťanství najdete celou spleť názorů. Dovolte, že se dotknu toho, co zmiňujete také, Bible. Opravdu Vám nezbývá, než vzít tu Bibli do rukou a přemýšlet. Je nezbytné hodnotit autoritou Bible to, co čtete v knihách. Jak můžete vědět, že zrovna já Vám dobře a hlavně pravdivě poradím? Takže jako pravidlo číslo jedna určitě doporučuji vše zkoumat na základě Bible. Nicméně když už se mne ptáte na názor, tak odpovím. Je samozřejmě jasné, že nelze vše vtěsnat do několika řádků. Můj názor je velmi blízký názoru, který prezentoval můj přítel, primář Štěpán Rucki, ve knize „Je mezi vámi někdo nemocen“. Kniha je ještě k dostání třeba zde: http://poznani-kameny.cz/detail/1/18531/. Ale pokud se mám vyjádřit, tak určitě mám hodně daleko k názorům třeba Andrew Wommacka. Tohle já v Bibli nevidím. Takže východisko rozhodně nevidím v přikazování nemoci, aby odešla. Nicméně určitě souhlasím s tím, že se modlíme za zdraví či žádáme i další o takové modlitby, to vše s tím, že jsme ochotni přijmout jakoukoli Boží vůli. Jinými slovy, moji touhou je vážit si Krista a Jeho vůle více než svého zdraví. Raději budu nemocen a ve víře v Krista než zdravý a bez Něj. A potom ještě reakce na otázku po původu nemoci. Myslím, že obecně jsme schopni definovat několik pravd. Trochu o tom mluvím v kázání, které naleznete zde: https://klus.estranky.cz/clanky/kazani/zit--trpet-i-umirat-ke-slave-bozi.html. Nicméně, nakonec na tu otázku, proč se mi to děje nikdy nedostaneme dostatečně uspokojivou odpověď. A tak toužím po tom, abych se v takových chvílích ptal méně „Bože, proč?“ a abych se ptal více „Bože, jak mohu v této situaci oslavit Tvé jméno.“ To nejsilnější svědectví Církve vždy bylo to, jak umí nést utrpení a těžkosti. Kéž bychom to uměli i my dnes. Snad jsem alespoň maličko odpověděl. Pokud budete mít doplňující dotazy, určitě se ozvěte. Můžete tady nebo třeba na email. Pán Vám žehnej v hledání pravdy. michal(tečka)klus(zavináč)seznam(tečka)cz

Celkem jednoduché. Buď máte víru, nebo ne. Bud věříte Bohu a otevřete se tomu, co Ježíš udělal na kříží, nebo ne. Vše ostatní jsou jen hloupé náboženské kecy. Většinou lidí, kteří rozumí všemu, ale v reálu ničemu. Bible popisuje jasně, co je možné a co je víra. Nepokáral náhodou Ježíš své učedníky, když nemohli někoho uzdravit ?

Ano, vše je o naší silné víře. Jak je silná, pak platí Boží slovo.....podle tvé víry ať se ti stane. My pak máme přijímat od Boha vše jak je, protože jen On ví, co je nám třeba....tehdy říkáme Bohu....podle Tvé vůle, ať se stane. Za každých okolností je věřit Bohu, že pomoc od Něj a Jeho smilování přijde v pravý čas nebo Mu důvěřovat, že věci jak se dějí, jsou tak, jak být mají.
Hodně požehnání a silné víry všem. Z

Zdravím Vás Michale!
Mám na Vás takovou prosbičku či návrh - bylo by možné si ty krásné písně, které zpíváte při bohoslužbách (např. Pomoz mi můj Pane, abych nežil planě atd.) někde nějak stáhnout? Máte je třeba v nějakém souboru, který bych si mohla uložit do PC? Měla jsem totiž v posledních týdnech velké zdravotní problémy a musela prodělat závažnou operaci, po které jsem nucena zůstat delší dobu doma na neschopence. Nebudu mít tedy ještě dlouho žádnou možnost dostat se do kostela, což mi citelně schází... Sestry z našeho sboru mě sice pravidelně navštěvují a nosí nedělní kázání našeho pana faráře v tištěné podobě, ale mě velmi chybí i ty naše křesťanské písně. Každý týden nadále poslouchám i ta Vaše krásná kázání, protože Vás od začátku považuji za toho, který mi jako první Pána Boha ukázal v Jeho lásce a milosrdenství, za což Vám nepřestanu být vděčná... proto Vy, Michale, máte navždy místo v mém srdci:) Děkuji a Pán Bůh opatruj Vás i celou Vaši rodinu, Anežka.

Dobrý den, Anežko,
díky za zprávu. Modlím se za to, abyste měla trpělivost v nemoci a i o rychlý návrat ke zdraví, podle Boží vůle. Je mi líto, ale nemám žádné nahrávky písní. Ale myslím, že se dají nějaké písně najít na youtube. Zkuste tam.
Pán s Vámi.
Michal

Dobrý den,
jsem letitou členkou ČCE a velmi ráda čtu duchovní literaturu. Poslední dobou se mi dostaly do rukou dvě knihy od H.S.Kushnera "Jak překonat strach" a také Proč se dobrým lidem stávají zlé věci". Ráda bych se vás zeptala, jaký máte na jeho knihy názor. Je pro evangelíky dobré číst knihy od židovských autorů? Můžeme souhlasit s jejich odpovědí a názorem na Boha?