Nutnost protiraketové obrany ve 21. století.
Představte si,
že je vynalezena nová útočná zbraň, zbraň útočící ze vzduchu, a to jak proti
vojákům, tak proti civilistům a vlastně celým městům. Myslíte, že po vynalezení
této nové zbraně nastane diskuse o tom, zda se vůbec máme pokusit před ní
uchránit naše města, naše civilisty a naši zemi? Myslíte, že ta diskuse bude o
tom, zda se záměrně máme rozhodnout pro to, abychom vůči nové a ničivé zbrani
byli vědomě bezbranní, anebo zda se bránit vůbec pokusíme? Anebo tato diskuse
nikdy nenastane, neboť je nepřirozená a vlastně zvrácená, neboť samozřejmě je
povinností pokusit se bránit vlastní občany a hlavně civilisty v míře, jak
je to jen možné, a legitimní diskuse se bude vést jen o otázce, jak se bránit
co nejefektivněji, nikoli o otázce, zda se vůbec bránit a pokusit se uchránit
naše obyvatele?
Tou novou
zbraní, útočící ze vzduchu, byl bombardér. Když před sto, přesněji devadesáti
lety, byl bombardér vynalezen, diskuse se nevedla o tom, zda se vůči němu vůbec
pokusíme bránit, zda vůbec budeme sestrojovat protiletecké dělostřelecké
baterie a podzemní kryty pro civilisty v době náletu, nýbrž o tom, jak se
proti bombardérům co nejúčelněji bránit, jak je co nejefektivněji zachytit a
sestřelit a jak co nejvíce ochránit životy vlastních lidí.
V dějinách
lidstva vždy, když byla vynalezena nová útočná zbraň – ať již luk, kuše,
mušketa, kanón, tank atd. –, probíhala legitimní diskuse o tom, jak se proti ní
bránit, nikdy o tom, zda se vůbec bránit. Ochrana životů vlastních obyvatel je
totiž zásadní funkcí státu – je vlastně jedním z hlavních důvodů, proč
stát jako instituci máme. Bránit životy (a svobody) obyvatel je primární a esenciální
funkcí státu; funkcí, na kterou stát nesmí resignovat, neboť by ztrácel svou
legitimitu.
Uvedl jsem:
„V dějinách lidstva vždy, když byla vynalezena nová útočná zbraň...,
probíhala legitimní diskuse o tom, jak se proti ní bránit, nikdy o tom, zda se
vůbec bránit.“ Měl bych upřesnit: až doteď.
Nyní poprvé
v lidských dějinách existuje nová, útočná zbraň, potenciálně nesmírně
ničivá, ničivější než jakákoli dosavadní – a v naší společnosti vážně
probíhá diskuse nikoli o tom, jak se proti ní nejlépe bránit, ale zda se vůbec
máme snažit před ní bránit, zda vůbec se máme pokusit naše obyvatele před ní
v případě útoku ochránit. Jedna strana v této diskusi vážně zastává
pozici, že se o obranu ani nemáme pokusit, že se máme cílevědomě rozhodnout
ponechat naše obyvatelstvo proti případnému útoku touto zbraní naprosto
bezbranné, že totální bezbrannost je lepší (správnější, morálnější,
prozíravější) než jakákoli obrana.
Tou zbraní jsou rakety, především dalekonosné, vícestupňové, balistické (ty, které při svém letu opustí atmosféru), nesoucí hlavici s jednou či vícero zbraněmi hromadného ničení – ať již chemickými, biologickými (bakteriologickými a virovými), anebo – a především – jadernými.
K proliferaci
zbraní hromadného ničení – především nukleárních – přes nejlepší snahy jí
zabránit dochází a v nadcházejících letech i docházet bude. Dávno jsou
pryč doby, kdy jaderné zbraně mělo je pět velmocí (USA, SSSR, Velká Británie,
Francie a Čína). K nim později přibyly Izrael a Jihoafrická republika (za
režimu apartheidu; po jeho ukončení se JAR svých atomových zbraní dobrovolně
vzdala, stejně jako Ukrajina, Bělorusko a Kazachstán po rozpadu SSSR, takže
z bývalého SSSR nyní vlastní jaderné zbraně jen Rusko). Ještě později se
vlastníky jaderných zbraní staly Indie a Pákistán, a samozřejmě i Severní
Korea. O sestrojení použitelné atomové bomby usiluje i Írán, a podle odhadů by
ji mohl být schopen vyrobit do 4 – 5 let.
Krom toho
dochází k dalšímu zdokonalování nosičů, tj. raketových technologií.
Severní Korea již sestrojila vícestupňovou raketu; o totéž (zřejmě se
severokorejskou asistencí) usiluje i Írán.
Navíc lze
předpokládat, že pokud počet zemí vlastnících atomovou bombu překročí určitou
kritickou hranici, pak se počet zemí, jež o její získání začnou vážně usilovat,
začne zvyšovat lavinovitě. Jako země střední velikosti a průměrného vlivu
můžete žít s tím, že atomovou bombu mají jen velmoci. Když ale atomovou
bombu má tucet zemí, z nichž některé jsou chudší, menší, problematičtější
než vy – a jsou ve vašem sousedství –, můžete si dlouhodobě dovolit atomovou
zbraň nemít? Mají-li ji ve východní Asii Rusko, Čína, USA (na svých lodích) a
Severní Korea, může si dovolit dlouhodobě ji nemít Japonsko, hlavně pokud
Severní Korea bude nepředvídatelná a provokující? A co malý Tchaj-wan, pokud se
bude cítit ohrožen Čínou? A co obrovská Indonésie, proč ta by neměla mít
atomovou bombu? Její velikosti a lidnatosti by to odpovídalo. A co Vietnam,
vedle velké Číny, národ úspěšných válečníků…
Nebo na Blízkém
a Středním východě: získá-li Írán atomovou bombu, nebude to samozřejmě jen
aktuální a reálnou hrozbou pro Izrael (myslí se tím Írán s nynějším
teokratickým režimem ajatolláhů), ale atomový Írán i s tím nejmírnějším
režimem jakožto země nábožensky šiítská a etnicky perská bude vnímán jako
ohrožení i zeměmi nábožensky sunnitskými a etnicky arabskými. Ty hlavní z nich
– Egypt a Saúdská Arábie – pak budou nepochybně o atomové zbraně usilovat
rovněž. Když ale Peršané a Arabové, pak samozřejmě také Turci, atd. Proliferace
bude nezadržitelně eskalovat a na Zemi nebude nikdo se silou či vůlí ji
zastavit.
Řekněme to takhle: 21. století bude mnohem „rozmanitější“, než bylo století dvacáté; tím však nemá být řečeno, že bude malebnější, případně že svět bude lepším místem pro život.
Odpůrci
protiraketové obrany mohou spoléhat jen na jednu věc: na to, že protiraketovou
obranu nikdy potřebovat nebudeme, neboť šíření atomových zbraní je a bude
bezvýznamné v tom smyslu, že atomové zbraně nikdy v budoucnu použity
nebudou.
Tato víra však
dává přednost naději před zkušeností. Doposud totiž každá zbraň, kterou lidstvo
vynalezlo, použita byla, a to v hojné míře. Použita již byla – a to
dvakrát – i atomová bomba.
Stoupenci
spolehlivosti odstrašení hrozbou následné masivní odplaty se mohou pokusit
argumentovat, že atomová bomba je zbraň zásadně jiná; že je natolik ničivá, že
povede strany konfliktu nebo sporu ke zdrženlivosti, opatrnosti a
k nepoužití nukleárních zbraní. A samozřejmě mohou jako příklad uvést
studenou válku, v níž doktrína vzájemně zaručeného zničení zabránila
jaderné válce mezi USA a Sovětským svazem.
Tady je však
zamlčen jeden nesamozřejmý předpoklad a opomenut jeden protipříklad, který
spolehlivost odstrašení empiricky vyvrací.
Onen
nesamozřejmý předpoklad je ten, že vládcové disponující jadernými zbraněmi jsou
racionální a předvídatelní v tom smyslu, že nechtějí zemřít. Nepřejí si
zánik svůj, své rodiny, svého režimu a své země. V tomto smyslu
komunističtí vládcové od Stalina až po Gorbačova racionální a předvídatelní
byli. Svou vlastní smrt, zánik svého režimu a komunistické revoluce, jakož i
„matičky“ Moskvy či „svaté“ Rusi v nukleární válce rozhodně nechtěli. Byli
nelítostní a krutí vůči bezbranným, ale opatrní vůči sobě rovným. Chtěli
přežít. Jako dobří ateisté, v posmrtný život nevěřili. Jediný život je ten
tady na zemi. Proč jej ztratit?
Bude toto ale
nutně případ i všech vládců s mocí nad jadernými zbraněmi? Nikdy se mezi
nimi nenajde náboženský fanatik se šílenou eschatologickou vizí, podle které
nukleární apokalypsa navodí příchod mesiáše anebo vytouženého finálního imáma?
A pro něhož vlastní smrt, smrt rodiny a celé země, nebude jen vstupenkou do
ráje? Odpovědí je, že lidé s tímto smýšlením a přesvědčením existují – a
je jich hodně, jen zatím atomové zbraně nemají (kdyby je měli, dávno by je už
použili).
Je současný
íránský president Ahmedinežád jedním z těchto lidí? Některé jeho projevy
tomu nasvědčují. Přesnou odpovědí však je, že nevíme. Následující otázka však
potom logicky zní: chceme to zkusit? Chceme to zjistit?
A pak,
samozřejmě, je zde případ státníka, vůči kterému hrozba následné masivní
jaderné odplaty a zaručeného zničení celé jeho země i se všemi obyvateli
nefungovala. Kupodivu to nebyl náboženský fanatik věřící v posmrtný život,
nýbrž „náboženský“ fanatik komunistické provenience: byl jím Fidel Castro za
kubánské raketové krize na podzim 1962. Dnes po otevření všech archivů víme, že
Castro opakovaně Chruščova vyzýval – vlastně žadonil na něm – aby dal rozkaz
k útoku sovětských jaderných raket z Kuby vůči USA, i kdyby to mělo
následně znamenat totální jadernou anihilaci Kuby. Castro byl ochoten obětovat
Kubu na oltář socialistické revoluce a zasazení vydatného úderu
„imperialistům“. Jaké štěstí, že on tehdy kontrolu na jadernými raketami neměl!
Tím je
zodpovězena i historická otázka, zda odstrašení hrozbou následné masivní
jaderné odplaty a totálního zničení prvotního agresora spolehlivě zafunguje
vůči každému, kdo zvažuje odpálení první jaderné rakety. Nezafunguje.
Jinými slovy,
politika odstrašení prvního jaderného útoku hrozbou masivní odplaty nezajistí,
že k onomu prvnímu jadernému útoku nedojde. A když k němu dojde, pak
již nemá velký smysl, aby odplata byla záměrně co nejstrašnější. Našim mrtvým
lidem to již nepomůže a jen zbytečně zmasakrujeme civilisty, jež jsou častokrát
pouze nevolníky svých tyranských vládců.
Není lepší
raději ochránit vlastní obyvatelstvo, než potom masakrovat obyvatelstvo cizí?
Zajisté ano! Proč tedy ten iracionální odpor proti protiraketové obraně?
Americká
protiraketová zařízení v ČR
Z námitek
proti přítomnosti amerických protiraketových zařízení na území ČR vzhledem
k bezpečnosti ČR (tedy nikoli z těch, které jsou vedeny jen nenávistí
k USA a bezpečnost obyvatel ČR je jim lhostejná) mají význam námitky dvě.
Za prvé, ČR je
v závětří a z hlediska mezinárodní politiky nezajímavá. Pokud na sebe
nebudeme příliš upozorňovat, nikdo na nás nebude útočit. Bude útočit na
Ameriku, případně na Británii a Francii, ale ne na nás. Americkou základnou na
našem území bychom na sebe zbytečně příliš upozornili. Sami ze sebe bychom
učinili cíl.
A za druhé,
dojde-li ke konfliktu, základna na našem území – a tedy i naše území a jeho
obyvatelé – budou prvním cílem útoku.
K námitce
první: to docela dobře tak být může, ale ani nemusí. Prostě nevíme, zda na nás
bude někdy někdo chtít zaútočit raketou s jadernou náloží. Víme však, že
pokud chtít bude, bude naprosto úspěšný – nebudeme-li mít protiraketovou
obranu.
A samozřejmě
otázkou pro nás je i to, zda je nám osud Londýna, Paříže či Říma naprosto
lhostejný, zda nám nevadí, bude-li v Evropě zničeno několik metropolí, jen
pokud mezi ně nebude patřit ta naše. Systém protiraketové obrany na našem území
by mohl zachránit ty ostatní (stejně jako naši), ale my do toho nepůjdeme,
neboť osud těch druhých nás nezajímá, hlavně když my jsme ve stínu a
v závětří. Takovýmito Evropany chceme být? Nic nedělat a doufat, že budeme
těmi posledními, které vlci sežerou?
K námitce
druhé: Ano, pokud už nastane konflikt, základna na našem území bude jedním
z prvních cílů. Ale přece jde o to, aby konflikt vůbec nezačal. Když už se
zloděj rozhodne vykrást váš byt, jako první zaútočí na zámek na vašich dveřích.
Je to důvod nemít na dveřích zámek či nezamykat dveře? Když už nepřítel zaútočí
letecky na naši zemi, jako první se pokusí zničit protileteckou obranu. Je to
důvod nemít protileteckou obranu? Existence zámku ve dveřích, jakož i
protiletecké obrany, odstrašuje potenciálního agresora od útoku především,
neboť ho přesvědčuje o tom, že útok (vloupání) bude buď neúspěšný, anebo velmi
obtížný a vzhledem k vyššímu riziku porážky (chycení při činu) se mu onen
pokus nevyplatí.
Války a útoky
nezačínají, když státy mají zbraně; začínají, když potenciální agresor je
subjektivně přesvědčen, že cena za agresi bude pro něho relativně nízká a zisk
z agrese bude hodně vysoký. Od agrese jej tedy odradí jen jeho subjektivní
přesvědčení, že agrese se mu nevyplatí, že s ní nedosáhne svých cílů,
nebude z ní mít dostatečný zisk, ale naopak zaplatí za ni pro sebe
neúměrně vysokou cenu. A toto subjektivní přesvědčení v něm vyvolá jen
naše dostatečná obranná kapacita.
Protiraketová
obrana nad Evropou tedy pravděpodobnost raketového útoku proti Evropě sníží,
nikoli zvýší: možná úspěšnost agresorova útoku s existencí obrany klesá,
ale možnost a výše odvetné odplaty za útok zůstává nezměněná.
Komentáře
Přehled komentářů
Přečtěte si článek ještě jednou a obě jeho části. Říkám znovu, že podobná zařízení mají za prioritní úkol něco jiného, než hlídat fiktivní raketový útok odněkud z Asie. Teroristů - ať islámských či křesťanských a jakýchkoliv ULTRA - se nezastávám, toho jsem dalek. Nebo jste, vážený pane králi, něco takového z mého článku vyčetl? Psal jsem jej jako technický náhled člověka, který problematice aspoň trochu rozumí - i bez surfování po tendenčních či zavádějících internetových stránkách.
Máte strach z Asiatů a muslimů? Ale vždyť tento společenský systém, v němž se nacházíme, sám o sobě je kosmopolitní, tedy otevřený svému okolí - na rozdíl od socialistickému izolacionalismu. Kapitál potřebuje expandovat, hledá nová odbytiště a výrobní potenciál. Bývalé koloniální velmoci by mohly vyprávět. Ti lidé z Afriky a Asie hledají lepší životní podmínky než mají doma. Že se na ně nabaluje kriminalita a terorismus? To už je starost politiků a těch, co jim slibují zaměstnání. Jednoduchý příklad - než zaměstnat např. německé lidí, je pro firmy z Německa výhodnější přesunout výrobu k nám. A jelikož i český člověk podle jejich názorů chce za svoji práci více, než se jim líbí, dovezou agentury pracovní sílu ze Slovenska, Polska, Ukrajiny... Žiju v Západních Čechách, zde není problém potkat i lidi z Kosova, Albánie nebo Makedonie. A až to bude výhodné, objeví se tu i přistěhovalci odjinud. Se vším všady - a to je potom jakási argumentace hrozbou raket z Íránu zcela nepodstatná, protože tento legálně importovaný teror bude účinněji a za menší náklady používat daleko efektivnější metody. Antiraketový systém má tedy jiné priority - rozlišujme příčinu a záminku.
A naposled - být kritický a suverénní vůči mocnému spojenci vyžaduje vždy více odhodlanosti a sebevědomí, než mu jen bezhlavě přitakávat. A jde to, vážený pane králi, i bez sprostých slov, to mi věřte.
pro ing. V.K.
(Král Edward, 19. 8. 2007 18:47)Nechci se dožít toho, aby se naše děti či vnuci ptali, co jsme to proboha udělali, že se zde roztahuje islám a asiati, že se kvůli nám musí denně modlit k Alláhovi. A předposraným zbabělým antiamerickým hrdinům dneška bych vzkázal poslední větu - produktivní a konstruktivní činnost poskytuje DOST adrenalinu a není nutné ji nahrazovat pochybnou hrou na schovku a boj za vlastní zotročení!
Nemanipulujte s námi 2.
(Ing. V. Kumpolt, 19. 8. 2007 18:10)
Nepřátelský raketový nosič se nejúčinněji a nejefektivněji ničí bezprostředně po startu, kdy akceleruje, stoupá kolmo vzhůru a je prakticky neovladatelný. Efektivní zničení je tedy podmíněno včasným odhalením a sledováním co nejdříve po startu. Nezapomínejme, že času je málo - získané informace je nutno předat na velící středisko, tam vyhodnotit (nastupuje lidský faktor), poté navázat spojení s vlastními antiraketami, zadat jim cíl, vypustit je a přes VS navádět na cíl. Na to vše máme velmi málo času (prakticky několik minut), pokud chceme, aby zničení bylo efektivní a provedeno s maximální pravděpodobností. Proto padá jedno z trvzení tzv. odborníků, že radar bude pracovat "pouze občas". Uvedení energetického napájecího zařízení do činnosti, spuštění radaru a kontrola parametrů, spojení, přenosu informací mezi základnou a velícím střediskem, aniraketami zabere nepředstavitelně delší čas, než který máme na spolehlivé zničení nepřátelské rakety. Po dosažení oběžné dráhy či dokonce po oddělení MANÉVRUJÍCÍCH hlavic prudce klesá pravděpodobnost úspěšného zničení. Proto je z hlediska USA "správné", že umisťuje některé prvky protiraketového deštníku mimo své území. Dobrá, proč ale u nás?
Při pohledu na zemský globus musí každého napadnout, že vlivem zakřivení zemského povrchu musí být paprsek radaru veden poměrně nízko nad horizontem (se všemi důsledky vedlejších účinků silného elektromagnetického pole na zdraví, bezpečnost, provoz vlastních telekomunikačních zařízení atd.). Dále - při startu neexistující rakety s dlouhým doletem z Íránského území, se dostane cíl do zorného pole radaru až po několika převzácných minutách. A času je málo. Naskýtají se otázky: je to tedy efektivní? Nemělo by celé zařízení být někde jinde? O raketách ze Severní Koreje nemá vůbec význam mluvit.
Toto zdánlivě efektivní zařízení se při bližším zkoumání náhle ocitá se svou účinností na hranici únosnosti - jedná-li se o rakety z "darebáckého státu". Celá věc ovšem dostává jiný rozměr, zasadíme-li místa startu raket blíže k nám, do úplně jiných zemí. To už opravdu bude možné paprsek "pozvednout", takže jeho škodlivé účinky budou opravdu "méně" škodlivé.
Nezabývám se otázkou, kam asi budou elementy sestřelených nepřátelských raket dopadat, to si odpoví každý sám. Zdůrazním však, kam dopadat (aspoň podle představ USA) nebudou - na jejich vlastní území. Nezapomeňte, že pokud protiraketový deštník má stoprocentně chránit i Evropu, nesmí na její území dopadnou ani troska sestřelené rakety. A to je jedna z dalších věcí které mi na programu výstavby redarové základny u nás vadí - ČR nástrojem v eskalaci válečného napětí, (nejen) ČR jako dopadiště sestřelených raket, ČR nerespektující názory vlastních občanů. Nechci se dožít toho, aby se naše děti či vnuci ptali, co jsme to proboha udělali, že se zde roztahuje opět cizí armáda, že se kvůli nám někde válčí. A válečným hrdinům budoucnosti bych vzkázal poslední větu - produktivní a konstruktivní činnost poskytuje DOST adrenalinu a není nutné ji nahrazovat pochybnou činností destruktivní.
Nemanipulujte s námi 1.
(Ing. V. Kumpolt, 19. 8. 2007 18:10)
Tento článek se snaží vědomě manipulovat názorem lidí, kteří mají o složitosti a komplexnosti takovýchto protiraketových "deštníků" slabou představu, nebo nejsou rozhodnuti o případné podpoře výstavby jednoho jeho elementu na našem území. USA minimálně od 2. sv. války paranoicky hledají potencionálního protivníka, manipulujíc tak s myšlením vlastních občanů, ale i zbytku světa. Stále pro ně existovaly, existují a budou existovat "říše zla", "darebácké státy", či jak se jim říká. Nikdo si nemůže být jistý, že do této kategorie nemůže někdy "spadnout". Dnes sem patří hlavně Írán a Korea jako vhodná záminka pro další zbrojení. Ani v letech nejtužší studené války se na zbrojení nevydalo tolika peněz, jako nyní.
Sliby o zabezpečení protiraketové obrany pro ČR, potažmo Střední a Západní Evropu jsou o to nebezpečnější, protože jsou nereálné. Stačí trocha znalosti trigonometrie a bojového použití protiraketových zařízení.
NE RADAR
(J.VACKÁŘ, 9. 8. 2007 13:12)
PO DLOUHÉ DOBĚ JSME BEZ TRVALÉ PŘÍTOMNOSTI CIZÍCH ARMÁD NA NAŠEM ÚZEMÍ A TÉTO VÝSADY SE CHCEME ZA MRZKÝ PENÍZ DOBROVOLNĚ VZDÁT.
NENÍ AŽ TAK DŮLEŽITÉ ZDA RADAR ŠKODÍ NEBO NE.ZTRÁTU SUVERENITY NELZE JIŽ VZÍT SPĚT.VÍM,ŽE UŽ JE DÁVNO ROZHODNUTO A RADAR BUDE.JE TO DALŠÍ RÁNA DEMOKRACII A VŠE ZAVÁNÍ VLASTIZRADOU. ALE VŠE JE JEN O PENĚZÍCH A MOCI.
Máme vlastně obrovské štěstí
(Skaut, 6. 8. 2007 11:49)Naše generace žíje v míru již 62 let. Tím byl vysoko překonán rekord délky míru v době Rakouska-Uherska (1876-1914). To vše díky politice odstrašení. Mám jen obavy z jednoho očekávatelného důsledku. Tím je narůstající lhostejnost a bezstarostnost, která se může jednou krutě vymstít.
Proti radaru
(aaa, 9. 6. 2007 11:32)Jen že agresivně se chovají USA, Rusko za cele své dějiny nikdy nikoho nenapadlo. Jakmile Ruské vojáky opustili některé uzeni Evropy, najednou se sem nastěhovali Američane. Když už se mluví o možné válce tak důležitý je faktor, - kdo tu válku vyprovokuje. Námitky vůči radaru nikdo nebude mít když, bude společný , totiž bude existovat „dva jaderné kufříky“. Nikdo nebude moci začít útok bez vědomi toho druhého. Amerika to odmítá, totiž jde o agresi. Co se tyče Ruska jako takového tak ta-to země prošla válkou a lidi dobře ví co je to válka, když Americká vláda nikdy neválčila otevřeně což není nic nového, proč válčit když za ní bude válčit ČR , - USA bude dirigovat. Radar na území ČR či jinde v EU je nesmysl, Rusko nikdy nevypálí střelu sobě pod nos ani proti Evropě. Ale stačí provokace a stane se to, provokace je zbrojeni.
niekak to uz netreba zverejnit
(kurt, 31. 5. 2007 13:35)
pre - moje :
http://video.google.com/videoplay?docid=-5410283867128293391
uz to nejede....
no kde asi
(kurt, 31. 5. 2007 13:33)
Jeliman:
sak citaj- cca min. na polceste medzi utocnikom a obrancom....
Radar
(george, 27. 5. 2007 15:26)
Jsem proti radarum a raketovím základnám!!!!!!!!
Právě státy které budou mít rak.zakl. a radari budou prvním terčem. A proto chranme naše lidi a stát
od tohoto napadení.
nechci zadny americky radar
(moje, 25. 5. 2007 23:27)
budte tak laskav a vyjadrete se k udalostem z 11.zari 2001 v USA, abychom vedeli, co odstartovalo tuto Velkou valku proti terorismu...muzete kouknout treba na:
http://video.google.com/videoplay?docid=-5410283867128293391
ehm...
(G.O., 24. 5. 2007 21:42)
G.O. ty somár sprostý (Jeliman, 23. 05. 2007 11:56)
neodpovedaj na otázky pre iných, hej?
:))))))))))))))))))))))))))))))))
čo myslíš, kde....
(G.O., 22. 5. 2007 20:25)U teba na záhrade Jeliman:) Rozmýšlaj trošku, veď ti to tam napísal..
kurte,
(Jeliman, 22. 5. 2007 15:33)a kde podle tebe musí být umístěn radar, aby chránil ČR?
isto iste
(kurt, 22. 5. 2007 11:09)
radar sluzi pre obranu USA nie europy
Logicky:
ked bude letiet raketa z vychodu /rusko cina, iran.../
na ciel v USA tak ju zachiti radar v CZ, zistiudaje o drahe rakety, prebehne vypocet a bude nasledovat jej zostrelenie tato operacia vyzaduje cas, preto musi mat USA zakladnu tu a nie v USA z toho vyplyva jedno jedine ta zakladna neni pre nasu bezpecnost ale pre bezpecnost USA keby sme chceli chranit europu tak by sme museli postavit radar niekde min. na polceste medzi nami a potencionalnym utocnikom.. dufam, ze to dava logiku....
a este jedna demagogicky-ironicka poznamka. ked sa tu zostreli atomova hlavica, co myslite komu padne na hlavu?
RADAR ???
(SEV, 22. 5. 2007 9:21)
Radar nas nespasi ... leda tak ten z MASHe :-)))
Zkratka raketovy utok si muze dovolit jen velka mocnost typu Rusko,Cina nebo USA ci nektere staty EU atd...
terosriste spis nekam dopravi po zemi ci vode sve zbrane a tam je odpali ....
Vysledek radar nam proti terosristum je platnej jak dalekohled slepimu. (pouze tim provokujem Rusko atd)
mega kravina
(Flavio Rodriguez, 17. 5. 2007 23:41)Tento clanek je opravdu pro blbce,protiraketova obrana samozrejme snizi ucinost raketoveho utoku,ale zvysi pravdepodobnost,nebo si snad myslite,ze popr. Ahmadinezad posle 1-2 balisticke rakety na Evropu a bude riskovat okamzite a totalni zniceni sve zeme? to prece ne, protoze by ta raketa/y identifikovaly stat, ze ktereho vyletely, navic, nebylo by snad lepsi,dat jadernou bombu nekam treba do bedny,tu nalozit na lod,ktera by plula do USA a nechat ji ve meste vybuchnout? protoze by se nezjistilo kdo za tim utokem stal. Argumenty typu: teroristicky stat vystreli raketu na EU,je smesny, aspon pro mne.
Pro pana Krále Edvarda
(Ing. V.K., 20. 8. 2007 10:51)