Cílem dalšího tréninkového dne byl rozvoj spíše rychlostních dovedností a v plánu byl hodinový úsek ve vysoké frekvenci těsně pod hranicí ANP. Zbytek měl být opět rovinatý. Startovalo se opět o půl 11. a vyjelo směr Inca. Zde se ale, pro mě z nepochopitelných důvodů odbočilo směr kopce. Následovalo stoupání, jež trvá kolem 25 minut. Jelo se poměrně svižně, rozhodně ne v pásmu základní vytrvalosti. Napřed se vydal výborně jezdící a skvěle připravený Hlaváč, trochu poodjel i Krotký a Nesveda. Kousek pod vrcholem jsem si i já trochu přiložil, abych zjistil, jak bude tělo reagovat. Nic závratného se nedělo a můj výkon odpovídal očekávání. Nahoře následovala otočka a zpět pár metrů, opět otočka a zastávka na oblečení vestiček před sjezdem. Mezi tím přijela hlavní skupina a plynule pokračovala dál. S odstupem za ní jsem vyjel já, Hlavi a Neša. Za námi v tu dobu byl jen mladý Tomáš Holoubek a Jiří Sivák. Bohužel…(??!!) nám skupina odjela bez náznaku počkání a tak do přístavu Polenca dojela naše trojice osamoceně. Zastávka na kafe a přijíždí i Tomáš s Jirkou. Společně chvilku posedíme, vypijeme šálky a doplníme zásoby vody. Následuje návrat směr Arta a následné stočení se na Petru. Točí se dvě dvojičky a nejvíc se tempem nudí právě Hlavi, který trochu zatápí Tomovi. Přejíždíme „sedlo“ Randy a za Lucmajorem padá volba na lehké prodloužení švihu přes „zahrádky“. K pizzerii Dino dojíždíme po 6 hodinách a 185 kilometrech.
Závěr: Takhle by to asi nemělo vypadat! Krom několika nedorozumění nepochopitelná změna plánu, který sice asi nemůže být stejný pro všechny, ale alespoň rámcově by mohl být stanoven a dodržován…