Francie, den první, příjezd
23. 4. 2008
Je čtvrtek 17. 4. a ve tři hodiny ráno mi zvoní budík. Je ještě tma, ale vstávám, snídám, balím poslední věci a vyrážím pěšky na Traissengasse, odkud mi má jet S-Bahn až na letiště. V téhle době na ulicích nikdo není, jen sem tam projede nějaký taxík. Na zastávku dorážím s velkým předstihem, ale lepší, než opožděně. Čekám na vlak, ale nejsu na nádraží sama, postupně přichází do práce dělníci, kteří pracují na opravě nádraží a pak přijíždí i vlak a už si to mířím na letiště, neboli na Flughafen Wien Schwechat. Na letišti také skoro nikdo není, pokouším se odbavit sama u automatu a za zády mi stojí zaměstnanec letiště a pozoruje moje snažení, načež se mě zeptá: "Do you speak English or German?" a vzápětí mi oznamuje, že je nějaký problém s mojí letenkou a mám jít na za ním na přepážku. To to začíná pěkně, říkám si, ale na přepážce se zjistí, že mám letenku opravdu řádně koupenou a tak jim dám svůj kufr, provede se check-in, jakési nalodění na palubu letadla či co, já projdu terminálem a pak ležím na lavičce a klimbám do doby, než nás pustí do letadla...v 6:40 odlet.
Vlastně jsem chtěla spát, ale nemůžu, sedím u okýnka a vychutnávám si, jak se letadlo rozjíždí, jak se vzneseme do vzduchu a pak výhled na krajinu a vzápětí na mraky, prostě moc napínavé věci na to, aby člověk spal. V 8:30 přistáváme v Orly Sud a já znovu zkoumám cestu k Ivče, kterou mi večer předtím detailně vysvětlovala, musím se dopravit do Orleans, musím několikrát přesedat atd atd. Ale zvládá se to celkem fajn...Na nádraží v Pont Rungis potkávám sympatického Francouze, typického tím, že umí jen francouzsky a netypického tím, jak je ochotný a otevřený ke mně, návštěvnici z Čech (potažmo z Vídně)....ptám se ho, jestli se tímhle vlakem dostanu na nádraží v Austerlitz "vuzalé a gár óstrlic" a on že jo, tak nasedám, on taky nasedá a jedeme. A v Austerlitz při východu se mě ujme a vede mě na další nádraží, musím tahat kufr do schodů, protože tu nemají jezdící schody, mám problém v metru, protože neumím projít těma jejich lítačkama, a pak stojíme před cedulí, kde jsou příjezdy a odjezdy vlaků a já mu říkám, že se potřebuju dostat do Orleans a on mi ukazuje svůj lístek, že taky jede do Orleans. Tak spolu nastoupíme, sedíme vedle sebe, já se pokouším něco vysvětlit anglicky, on na mě mluví francouzsky a je to taková nesmělá (ne)konverzace...No, ale zjišťuju, že pán je kuchař a tak jsem chtěla zjistit, jestli vaří taky šneky, ale jak to mám říct? Vytahuju papír a snažím se namalovat šneka a on pochopí a říká, jojo šneky vařím taky, šnek se řekne escargot a pak to rychle pokračuje, on maluje různá jídla, suroviny, věci z kuchyně, říká mi, jak se co řekne a píše mi to k tomu - prostě jazyková animace, jak má být, vysvětluje mi, že napřed se podává soup, pak přijde oběd a pak dessert, maluje kotletu, mrkev, žampiony (šampiňon), prostě klobouk dolů, hnedka můžu jít do nějaké francouzské restaurace a zrovna si objednat, protože mám docela slušnou slovní zásobu z oblasti gastronomie - alespoň na papíře). Sem tam prohodím "se tre bien", jak si to pamatuju ze školního výletu z Belgie a takhle zajímavě nám uběhne cesta do Les Aubrais Orleans, kde musíme přestoupit. Ale i on má problém najít ten správný vagón, na poprvé vyjdeme na špatné nástupiště, a tak se musíme vracet a jít na jiné, ale vláček v klidu stihneme a já říkám "ž si fatigán", jak si to zase pamatuju z Belgie a vysvětluju, že jsem vstávala ve 3 hodiny ráno a pán obdivuje moje znalosti francouzštiny a představuje se jako Richard (rišár) a pak pokračujeme 10 min vagonem do Orleáns a dávám mu svou plechovku coly, pač colu má asi každej rád....v Orleáns už mě čeká Ivča a Richard proběhne okolo, ale já za ním volám, že ho představím Ivče, tak ho představím a pak dostanu ještě francouzskou pusu nalevo, napravo a Richard definitivně mizí v davu. A já odcházím s Ivčou do jejího orleánského bytu.
Vlastně jsem chtěla spát, ale nemůžu, sedím u okýnka a vychutnávám si, jak se letadlo rozjíždí, jak se vzneseme do vzduchu a pak výhled na krajinu a vzápětí na mraky, prostě moc napínavé věci na to, aby člověk spal. V 8:30 přistáváme v Orly Sud a já znovu zkoumám cestu k Ivče, kterou mi večer předtím detailně vysvětlovala, musím se dopravit do Orleans, musím několikrát přesedat atd atd. Ale zvládá se to celkem fajn...Na nádraží v Pont Rungis potkávám sympatického Francouze, typického tím, že umí jen francouzsky a netypického tím, jak je ochotný a otevřený ke mně, návštěvnici z Čech (potažmo z Vídně)....ptám se ho, jestli se tímhle vlakem dostanu na nádraží v Austerlitz "vuzalé a gár óstrlic" a on že jo, tak nasedám, on taky nasedá a jedeme. A v Austerlitz při východu se mě ujme a vede mě na další nádraží, musím tahat kufr do schodů, protože tu nemají jezdící schody, mám problém v metru, protože neumím projít těma jejich lítačkama, a pak stojíme před cedulí, kde jsou příjezdy a odjezdy vlaků a já mu říkám, že se potřebuju dostat do Orleans a on mi ukazuje svůj lístek, že taky jede do Orleans. Tak spolu nastoupíme, sedíme vedle sebe, já se pokouším něco vysvětlit anglicky, on na mě mluví francouzsky a je to taková nesmělá (ne)konverzace...No, ale zjišťuju, že pán je kuchař a tak jsem chtěla zjistit, jestli vaří taky šneky, ale jak to mám říct? Vytahuju papír a snažím se namalovat šneka a on pochopí a říká, jojo šneky vařím taky, šnek se řekne escargot a pak to rychle pokračuje, on maluje různá jídla, suroviny, věci z kuchyně, říká mi, jak se co řekne a píše mi to k tomu - prostě jazyková animace, jak má být, vysvětluje mi, že napřed se podává soup, pak přijde oběd a pak dessert, maluje kotletu, mrkev, žampiony (šampiňon), prostě klobouk dolů, hnedka můžu jít do nějaké francouzské restaurace a zrovna si objednat, protože mám docela slušnou slovní zásobu z oblasti gastronomie - alespoň na papíře). Sem tam prohodím "se tre bien", jak si to pamatuju ze školního výletu z Belgie a takhle zajímavě nám uběhne cesta do Les Aubrais Orleans, kde musíme přestoupit. Ale i on má problém najít ten správný vagón, na poprvé vyjdeme na špatné nástupiště, a tak se musíme vracet a jít na jiné, ale vláček v klidu stihneme a já říkám "ž si fatigán", jak si to zase pamatuju z Belgie a vysvětluju, že jsem vstávala ve 3 hodiny ráno a pán obdivuje moje znalosti francouzštiny a představuje se jako Richard (rišár) a pak pokračujeme 10 min vagonem do Orleáns a dávám mu svou plechovku coly, pač colu má asi každej rád....v Orleáns už mě čeká Ivča a Richard proběhne okolo, ale já za ním volám, že ho představím Ivče, tak ho představím a pak dostanu ještě francouzskou pusu nalevo, napravo a Richard definitivně mizí v davu. A já odcházím s Ivčou do jejího orleánského bytu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář