HELP US! Dont close your eyes!!!
Den co den, když zapnete televizi, objeví se hrůzné zprávy.
Šedesát mrtvých v Iráku, zapálené kostely, unesená letadla, zbité děti a spousta dalších LIDSKÝCH krutostí.
Ale nikdy se neobjeví, kolik polárních lišek bylo dnes zabito, kvůli kožichu jedné latinsko-americké zpěvačky.
Nikdy si na přední straně novin nepřečtete, kolik mladých tuleňů bylo dnes BRUTÁLNĚ ubito pro maso.
Ani nahou celebritu na poslední stránce nevystřídá článek o tom, jak dnes POMALU umírala bílá perská kočička na laboratorním stole.
Je to tak lepší, pro slabší povahy?
Je to tak lepší, pro svět?
Je to tak lepší, pro ty tisíce týraných zvířat?
Co proboha udělaly tak strašného, že je takhle trestáme?
Že jim do očí kapeme kyseliny, že je omračujeme elektrickými obušky, STAHUJEME ZA ŽIVA a držíme je ve studených klecích?
A co nás k tomu vůbec opravňuje?
To, ž neumí mluvit?
A kdyby mluvit uměly, co PĚKNÉHO by nám k tomu asi řekly?
„Dobrý den, pane. Jen mne nekrmte, abych šla lépe stáhnout. Jestli můžu radit,držte mne v zimě, abych mněla hustější kožich. A jestli můžu mít jednu prosbu, zabijte mne zlomením vazu, protože to je jeden z mála způsobů, kdy ZEMŘU HNED!“
Tohle by vám určitě řekla liška, kterou strkáte do klece. Které je jasné, že až zavřete ty dvířka, bude konec svobody. Konec života.
Bohatá DÁMA si koupí norkový kožich. Později si stěžuje své známe, jak moc drahý byl i po slevě.
Drahý?
Jaká cena by zaplatila utrpení šedesáti norků?
Jaká cena by vykoupila jejich utrpení?
Kolik by člověk chtěl za pouhých šedesát norků?
Tohle není jenom moje téma, ale téma celého světa.
O prázdninách jsem byla v Norsku. Na Lofotech jsme byli v jednom obchůdku se suvenýry. Okamžitě jsem se rozběhla k police s plyšovými tuleni. Jednoho jsem vzala do ruky a projel mnou chlad a do očí mi málem vhrkly slzy. On nebyl plyšový, ale z tulení kůže!!! A pod tím byl plakát malého tuleně s maminkou a nápis:I LOVE SEAL
Můj článek nic nového nepřines. Žádné zvíře neoživil a žádnou “milovnici kožešin“ nezabil. Přesto prosím, večer při těch zprávách o šílených vrazích a atentátech na školní autobusy, se zamyslete. Oni (na rozdíl od nás) nic nikomu neprovedly. Jen se ve světě začali rodit lidi, co mnohem raději pohladí koženou sedačku než zvířátko. Pokud to tak půjde dál, brzy si budeme moci prohlédnou poslední lišku, norka a tuleně vycpaného za prosklenou výlohou s nápisem: Nešahat!