Rozhovor s Popcornu
3. 11. 2007
*Rok se pohybuješ na hudební scéně. Je něco, co tě mile nebo nemile překvapilo?
Ewa: Mile? Zájem o koncerty, podpora fanoušků, spousta dárečků a dopisů. Ocenění, super tým.
Nemile? Asi nic velkého. Drobnůstky, které snad ani nestojí za řeč.
Pořád mám sny, které se ještě nesplnily. Jednou bych chtěla hrát velká turné s vlastní technikou, s velkými plátny... světla, odposlechy, velké pódium v zaplněných arénách. To josu sny, co? :-)
*Na jedné straně sbíráš nejrůznější ceny, na straně druhé jsi zažila i to, že po tobě lidé házejí na koncertech kelímky. Jak na takové věci reaguješ? Promítlo se to třeba do tvé druhé desky?
Ewa: To, že na mě házeli kelímky, jsem nebrala nijak osobně. Pokud vím, házejí se na festivalech zcela běžně a nejen na mě. Je to takový festivalový folklór. Pořadatelé i jiní lidé z branže mě na to upozornili, takže mě to nijak nepřekvapilo. Z jedné strany na vás házejí kelímky a z druhé strany jsme třeba přidávali písničku. Samotný fakt, že po koncertě byla dlouhá autogramiáda, kdy si pro fotoku nebo plakát přišly desítky desítky nebo stovky zájemců, mě vždycky potěšil. Celý rok vlastně kromě cen, které vždycky motivují a potěší, sbírám různé skušenosti, ty dobré i špatné, a tak jsem přesvědčená, že je moje druhá deska vyspělejší a taky tvrdší.
*Chodíš do devítky, co bude dál? Jednou bys prý dělala ráda módní návrhářku. Zkoušíš něco pro tento sen udělat? Navrhuješ si třeba nějaké kostýmy na koncerty nebo tak?
Ewa: To zatím ne, ale určitě bych se k tomu chtěla dostat. Jednou bych chtěla mít svou vlastní kolekci oblečení. Myslím, že práce návrhářky v tomto státě ale není příliš uplatnitelná, takže výhradně návrhářkou bych být nechtěla. Spíš to chápu jako takovou činnost, která by mě teď moc bavila, ale jako zaměstání na celý život, v tom se tak úplně nevidím.
*Málokdo o tobě ví, že sbíráš autogramy. Kolik už jich máš, jaký je pro tebe nejcennější a jak je vůbec získáváš? To takhle přijdeš třeba k nějaké skupině a řekneš: Hele, jsme z jedné branže, vy zpíváte, a já taky, nemohly byste se mi podepsat? :-)
Ewa: Ano, sbírám je, respektive sbírala jsem je, ale nijak vášnivě. Teď už ale moc ne, potkala jsem spoustu slavných lidí, a to je pro mě cennější než autogram. Někdy na to ani není čas, hledat propisky, karty, vhodlou chvíli, abych třeba nerušila...A tak sem prostě přišla a řekla: Prosím vás, dal byste mi autogram? A bylo to :-) Vážím si všech stejně, ale zas tak moc jich nemám.
*Který autogram ti ve sbírce chybí a hodláš ho nějak získat? :-) A prozraď, sbíráš ještě něco jiného (kromě hudebních ocenění)? :-)
Ewa: Určitě bych brala podpis polské zpěvačky Dody a samozřejmě bych neodmítla zajít třeba za Pink atd. :-) Dnes mi ale nejde už tolik o ten autogram, ale spíš o to, setkat se s někým, koho obdivuju. Co sbírám? Třeba plakáty, těch mám kolem 350.
*A jak se dá získat tvůj autogram? :-)
Ewa: Úplně normálně. Jestli chce někdo můj podpis, tak ať si třeba na koncertě přijde a řekne si o něj. Běžně po každém koncertě následuje autogramiáda. Nebo si ho lze taky objednávat na mých stránkách: http://ewafarna.cz
Ewa: Mile? Zájem o koncerty, podpora fanoušků, spousta dárečků a dopisů. Ocenění, super tým.
Nemile? Asi nic velkého. Drobnůstky, které snad ani nestojí za řeč.
Pořád mám sny, které se ještě nesplnily. Jednou bych chtěla hrát velká turné s vlastní technikou, s velkými plátny... světla, odposlechy, velké pódium v zaplněných arénách. To josu sny, co? :-)
*Na jedné straně sbíráš nejrůznější ceny, na straně druhé jsi zažila i to, že po tobě lidé házejí na koncertech kelímky. Jak na takové věci reaguješ? Promítlo se to třeba do tvé druhé desky?
Ewa: To, že na mě házeli kelímky, jsem nebrala nijak osobně. Pokud vím, házejí se na festivalech zcela běžně a nejen na mě. Je to takový festivalový folklór. Pořadatelé i jiní lidé z branže mě na to upozornili, takže mě to nijak nepřekvapilo. Z jedné strany na vás házejí kelímky a z druhé strany jsme třeba přidávali písničku. Samotný fakt, že po koncertě byla dlouhá autogramiáda, kdy si pro fotoku nebo plakát přišly desítky desítky nebo stovky zájemců, mě vždycky potěšil. Celý rok vlastně kromě cen, které vždycky motivují a potěší, sbírám různé skušenosti, ty dobré i špatné, a tak jsem přesvědčená, že je moje druhá deska vyspělejší a taky tvrdší.
*Chodíš do devítky, co bude dál? Jednou bys prý dělala ráda módní návrhářku. Zkoušíš něco pro tento sen udělat? Navrhuješ si třeba nějaké kostýmy na koncerty nebo tak?
Ewa: To zatím ne, ale určitě bych se k tomu chtěla dostat. Jednou bych chtěla mít svou vlastní kolekci oblečení. Myslím, že práce návrhářky v tomto státě ale není příliš uplatnitelná, takže výhradně návrhářkou bych být nechtěla. Spíš to chápu jako takovou činnost, která by mě teď moc bavila, ale jako zaměstání na celý život, v tom se tak úplně nevidím.
*Málokdo o tobě ví, že sbíráš autogramy. Kolik už jich máš, jaký je pro tebe nejcennější a jak je vůbec získáváš? To takhle přijdeš třeba k nějaké skupině a řekneš: Hele, jsme z jedné branže, vy zpíváte, a já taky, nemohly byste se mi podepsat? :-)
Ewa: Ano, sbírám je, respektive sbírala jsem je, ale nijak vášnivě. Teď už ale moc ne, potkala jsem spoustu slavných lidí, a to je pro mě cennější než autogram. Někdy na to ani není čas, hledat propisky, karty, vhodlou chvíli, abych třeba nerušila...A tak sem prostě přišla a řekla: Prosím vás, dal byste mi autogram? A bylo to :-) Vážím si všech stejně, ale zas tak moc jich nemám.
*Který autogram ti ve sbírce chybí a hodláš ho nějak získat? :-) A prozraď, sbíráš ještě něco jiného (kromě hudebních ocenění)? :-)
Ewa: Určitě bych brala podpis polské zpěvačky Dody a samozřejmě bych neodmítla zajít třeba za Pink atd. :-) Dnes mi ale nejde už tolik o ten autogram, ale spíš o to, setkat se s někým, koho obdivuju. Co sbírám? Třeba plakáty, těch mám kolem 350.
*A jak se dá získat tvůj autogram? :-)
Ewa: Úplně normálně. Jestli chce někdo můj podpis, tak ať si třeba na koncertě přijde a řekne si o něj. Běžně po každém koncertě následuje autogramiáda. Nebo si ho lze taky objednávat na mých stránkách: http://ewafarna.cz