Rozhovor a reportáž z i-legalne.cz
Ewa Farna - Tohle je moje cesta!
Ewa Farna je v jednom kole. Nedávno vydala své druhé řadové album s tak trochu matoucím názvem Ticho a vzápětí se vydala na turné s Lucií Bílou. "Zatím nám to spolu fakt klape," říká o spolupráci s Českou slavicí bezprostřední zpěvačka, která v loňském roce se svým debutem Měls mě vůbec rád vypálila rybník bezradným SuperStars a pobláznila teenagery po celé republice. Jak ukazuje následující rozhovor, Ewa má o své budoucnosti poměrně jasno.
Od první desky Mels me vubec rad, kdy si tě mnozí zaškatulkovali jako "českou Avril Lavigne", ses na novince Ticho hudebně posunula. Zdá se, že k poněkud ostřejšímu zvuku. Byl to záměr?
Jasně, líbí se mi tvrdší muzika. Už před natáčením jsem věděla, že tohle je moje cesta. Deska Ticho je tvrdší. A napříště bych klidně ještě přitvrdila. Proto mám taky ráda písničky v aranžích, v jakých je hrajeme na koncertech, myslím, že tam je to přesně podle mých představ, zvuk je ještě rockovější než na desce (reportáž ze křtu alba Ticho čtěte zde).
Na novince ses podílela také autorsky - jako textařka. Jaká témata sis vybrala?
Zajímá mě to, co asi běžného puberťáka. Jsou to témata z mého každodenního života. Najde se tam třeba písnička o tom, že nerada vstávám a že nic nestíhám, tak to je fakt o mně (Ponorka - pozn. red.), pak jsem jednu písničku věnovala svým spolužákům, protože nás letos čeká smutné loučení (Neco nam prejte - pozn. red.). Je tam písnička o přátelství , jak je to smutné, když ztratíte svojí kámošku "na život a na smrt" (Pratelstvi (It Wasn't Me) - pozn. red.) a tak dál.
A je pro tebe rozdíl, když zpíváš vlastní a cizí text?
Ani ne, když mi text mluví z duše, tak v tom žádný velký rozdíl necítím…
Jak tedy probíhá spolupráce s textaři, kteří pro tebe píšou?
Texty a témata společně konzultujeme. Když se mi něco nelíbí, tak se to třeba předělá. Je to taková diskuse, aby se to nakonec líbilo všem zúčastněným. Hlavní ale je to, že lidi, kteří pro mě píšou, znám osobně a rozumím si s nimi i lidsky. Pokud by tomu tak nebylo, pak by asi spolupráce nebyla vůbec možná.
Máš ambice podílet se do budoucna také na hudební stránce skladeb?
Určitě, hudbu bych si moc ráda skládala sama, ale asi by mi nevadilo, kdyby mi i v budoucnu skládal písničky taky někdo jiný. Když se na desce podílí více autorů, je výsledek rozmanitější a mnohdy zajímavější. Už teď často nosím v hlavě nějaký motiv, ale ještě to ze mě nějak nejde ven, tak snad časem.
Co třeba zkusit nějaký hudební nástroj?
Nějaký ten rok jsem hrála na klavír, ráda bych se naučila taky na kytaru, pracuju na tom.
V současné době jedeš jako host turné s Lucií Bílou (více informací o turné zde). Jak tě bere její publikum? A co tréma?
Trému nemívám, takže to pro mě zatím není problém. Dosavadní koncerty Lucky byly úžasné, byla tam skvělá atmosféra, lidi se podle odezvy dobře bavili - a taky to dávali najevo. Lucie vyzařuje obrovské charisma, je to velká zpěvačka a před jejím uměním prostě smekám. Totéž asi cítí i lidi, kteří na její koncerty přicházejí. Je to moc fajn zážitek a pro mě velká zkušenost.
Zdá se, že to není úplná náhoda, že jsi vstoupila do "tandemu" právě s Bílou. V nedávno vysílané televizní soutěži Souboj hitů jsi dokonce zpívala její skladbu Amor Magor.
Tak s tím se teď setkávám docela často, někdy si lidi dokonce myslí, že musíme být příbuzné. (smích) Při koncertech spolu zpíváme taky její hit Láska je láska. Obě ty písničky jsou energické, plné emocí, což se mi líbí. S Luckou si prostě rozumíme jak lidsky, tak i na jevišti - a zatím nám to spolu fakt klape. Ona má pro mě srdce na dlani a toho já si moc vážím.
Plánuješ k nové desce taky vlastní turné?
Turné se připravuje. Mělo by se rozjet na jaře příštího roku. Konkrétní věci jsou ale zatím v jednání, takže nebudu nic prozrazovat, abych to nezakřikla.
Za poslední rok už jsi absolvovala několik desítek koncertů. Objevila ses i v programu velkých letních festivalů. Jaké reakce - třeba ze strany rockového publika - jsi zaznamenala?
To víte, že se někdy našli i takoví, co měli pocit, že tam moje hudba nepatří - a dávali to třeba ze začátku i najevo, ale převážně byli překvapeni, jak rockově živé vystoupení zní. Nebylo výjimkou, že jsme i nějaký ten kousek přidávali, což bylo super, stejně jako i to, že si mě na festivaly, kde jsem si mohla zahrát a zazpívat po boku nejrůznějších rockových hvězd, organizátoři pozvali. Koncerty pro mě znamenají ohromný adrenalin, čerpám z nich hodně síly a energie. Je to moje největší radost.
Co pro tebe znamená kapela - jsou to "jenom" doprovodní muzikanti? Nebo společně fungujete jako tým a probíráte spolu třeba aranžmá koncertních verzí skladeb?
Určitě fungujeme jako tým. Každý z nás vnáší do našeho vystoupení a aranží něco svého, je tam kus každého z nás.
Tvoje debutová deska Měls mě vůbec rád právě vychází v Polsku. V minulosti jsi tam už uspěla v několika pěveckých soutěžích. Máš v Polsku již nyní vybudovanou nějakou fanouškovskou základnu?
To nevím, občas mi chodí maily od polských fanoušků, ale o nějaké "základně" nemůžu mluvit. Na tom, abych si tam našla posluchače, bude ještě potřeba pořádně zapracovat. Ale já se na to už moc těším. To, co se stane dál, už je ve hvězdách. Kdybyste se mě zeptali před dvěma roky, co budu dělat dnes, určitě bych to taky ani náhodou neodhadla.
Vraťme se teď ale ještě na českou scénu. Je tu někdo, koho bereš jako svou konkurenci?
Nějakou konkurenci kolem sebe vůbec nehledám. Spíš občas sleduju dění a snažím se třeba něco přiučit od zkušenějších, to je tak asi všechno.
Jak tě vlastně ostatní muzikanti, s nimiž se potkáváš, přijímají? Někteří "zkušenější" by mohli mít třeba trošku vztek nebo cítit závist, že se ti podařil uspět v tak brzkém věku...
Nic podobného zatím nepociťuju. Od lidí z branže vnímám spíše podporu, někdy přijdou, poplácají po zádech, někteří pochválí, popovídají si... Rozhodně nic zlého. Zatím mám takovou zkušenost, že skutečné osobnosti se závisti problém nemají.
Už jsi naznačila, že tě brzy čeká loučení se spolužáky. Příští rok nastupuješ na střední školu - jsi už rozhodnutá, kam se vydáš? Konzervatoř se přímo nabízí.
Zatím mám ještě čas uvažovat a přemýšlet, ale zdá se, že zvítězí gympl s vyučovacím polským jazykem.
Tvoje kariéra ale nabírá na otáčkách. Myslíš, že půjde i dál skloubit školu s muzikou? Jak to zvládáš teď?
No, snad to půjde i v budoucnu, je to ale pořád těžší a těžší, takže nevím, jak bude. Povinností a koncertů pořád přibývá, z čehož mám samozřejmě radost, ale pak mám opravdu ve škole co dohánět. Přála bych si studovat a mít i nějaké to "normální" zaměstnání, ale uvidíme.
Ewa Farna křtila nahlas i potichu
Mladičká zpěvačka Ewa Farna způsobila v loňském roce se svým debutem Měls Mě vůbec rád solidní poprask, o čemž svědčí i celá řada ocenění, kterých se jí dostalo (Objevem ro(c)ku ji kromě mnoha jiných vyhlásili trochu překvapivě i čtenáři časopisu Rock & Pop). Na velký úspěch debutu se nyní bude snažit navázat druhým albem, které dostalo název Ticho. Oficiální křest proběhl 2. října v pražském Lucerna Music Baru za asistence Lucie Bílé a dalších hostů.
Bílá, která se během uplynulého roku stala jakousi neoficiální patronkou mladé zpěvačky a jako hosta si ji pozvala také na své aktuální turné (více informací zde), zazpívala s Ewou v úvodu svůj zřejmě největší hit Láska je láska.
A při jejich společném duetu se ukázalo, jak moc jsou si ty dvě podobné. Ewa samozřejmě nedisponuje takovým rozsahem jako Bílá, ale v nasazení a pěveckém výrazu se jí už ve svých čtrnácti může směle rovnat.
Lucie Bílá také společně s producentem Leškem Wronkou, který Ewu kdysi objevil na pěvecké soutěži v Havířově, pokřtila desku Ticho. Skladby z novinky, které tvořily základ vystoupení, zněly v podání doprovodné, řádně "vystajlované" kapely až nečekaně rockově a energicky.
Ewa ukázala, že kromě zpěvu jí nedělá sebemenší problém ani bezprostřední komunikace s publikem, v němž se vedle holčiček od šesti do patnácti let, rodičů a mnoha fotografů objevili již také "odrostlejší fanoušci".
Přestože nebylo vyprodáno, Lucerna Music Bar byl zaplněn velice slušně a atmosféra byla místy hodně bouřlivá.
Ewa si celý večer bez problému odkonferovala a zároveň předvedla, že už má zmáknuté také všemožné koncertní fígle a gesta. Běhala z jedné strany scény na druhou, laškovala s kapelou a ve volných chvílích si podávala ruce z rozjitřenými fanynkami namačkanými u pódia.
S novým, dospělejším image působila Ewa Farna nejen díky vizuální podobě jako mladší sestra zpěvačky Marty Jandové, dcery Petra Jandy z Olympiku, která je jinak vůdčí postavou populární německé kapely Die Happy.
V druhé části vystoupení zařadila Farna krátký akustický set, během něhož zazněl její první hit Mels me vubec rad (Teenage Superstar) a také několik baladičtějších skladeb z novinky.
Ewa Farna při křtu ukázala, že dokáže být naživo přesvědčivá a že u nás ve své "kategorii" zřejmě nemá konkurenci. Zároveň naznačila, že by nemusela být pouze krátkodechou teenage-hvězdičkou na dvě sezóny. Uvidíme, zda se jí do budoucnu podaří vymanit ze škatulky "česká Avril" a vydá se v šlépějích již výše zmíněných Lucie Bíle nebo Marty Jandové.
Ewa Farna, Lucerna Music Bar, Praha, úterý 2. 10. 2007.