Genetické pojmy
Adaptační mutace či řízené mutace: jev, kdy buňky bakterií a kvasinek ve stacionární fázi (tedy, když nerostou) určitým způsobem vytvářejí (nebo selektivně udržují) pouze nejpříhodnější mutace, které jim umožňují využívat k růstu nové látky
Alela: konkrétní varianta genu
Alergen: látka, která u organismu vyvolává hypersenzitivní reakci
Amplifikace genu: proces, při němž se výrazně zvyšuje počet opakování jistých genů či sekvencí DNA v genomu
Autozom: jiný než pohlavní chromozom či chromozom určující pohlaví
Bakteriofág: jakýkoli virus, který infikuje bakterie, také bývá označován jako fág
Biofilm: vrstva extracelulární matrix obsahující mikroorganismy v klidovém stadiu, tedy takové, které se nerozmnožují
DNA: genetický materiál tvořený dlouhým řetězcem jednotek zvaných nukleotidy, které se skládají z určité báze navázané na cukernou a fosfátovou skupinu
DNA polymeráza: enzym, který vytváří DNA
Dominantní alela: alela, která se projeví i tehdy, kdy daný organismus obsahuje pouze jednu kopii, např. u hetetozygotních buněk
Editace RNA: proces, při kterém dochází ke změně pořadí bází v ekvenci RNA prostřednictvím adice bází na molekulu RNA nebo chemickou transformací jedné báze v druhou. Tento proces narušuje genetickou informaci nesenou geny.
Ekosystém: veškeré rostlinné i živočišné druhy, které tvoří provázané a vzájemně závislé společenství
Entropie: míra obsahu neuspořádané degradované energie, která nemůže vakonávat práci
Enzym: protein produkovaný živými organismy, který působí jako katalyzátor specifické biochemické (metabolické) reakce.
Epistáze: interakce mezi geny
Eukaryota: nejrozsáhlejší skupina živých organismů, které mají buněčné jádro obsahující chromozomy. Zahrnuje všechny mnohobuněčné vyšší organismy a také některé jednobuněčné
Exprese genu: v molekulární genetice tento termín většinou znamená, že v konečném výsledku vznikne polypeptid, jehož kód daný gen nese
Fág: virus, který napadá bakterie
Fenotyp: vyjádřené znaky nebo jedna vyjádřená vlastnost jedince založená na genotypu
Gen: geneticky aktivní struktura, většinou úsek DNA s vymezenou funkcí, např. úsek, který kóduje určitý protein nebo podporuje transkripci jiných proteinů
Genetické inženýrství: manipulace s genetickým materiálem v laboratoři. Zahrnuje izolaci, vytváření kopií a rozmnožování genů, rekombinace genu či DNA různých biologických druhů, přenos genů z jednoho druhu na jiný, aniž by proběhl reprodukční proces
Geneticky determinismus: determinismus je teorie, podle níž jsou veškeré činy, volby a události nevyhnutelným důsledkem příslušných předchozích příčin. Podle teorie genetického determinismu 1.vydání 2000 je organismus nevyhnutelným důsledkem své genetické výbavy čili souboru svých genů
Genetický kód: kód vzájemného vztahu mezi sekvencí bází v nukleových kyselinách a pořadím AMK v proteinech
Genetický marker: jakýkoli segment DNA, jehož lokalizace na chromozomu je známá nebo který je možno identifikovat, takže se může používat jako referenční bod při mapování či lokalizaci jiných genů. Jakýkoli gen, který má identifikovatelný fenotypový projev, jehož pomocí se dá zjistit přítomnost či absence jiných genů na stejném úseku DNA přeneseném do buňky
Genom: veškerý genetický materiál buňky nebo organismu
Genotyp: přesná varianta genetické výbavy konkrétního jedince
Genová terapie: léčení nemoci prostřednictvím nahrazení defektních genů. Provádí se buďto inzercí normální kopie příslušného genu do zárodečných buněk (vajíček nebo spermií) či do embrya (genová terapie ovlivňující zárodečné buňky) nebo dodáním a následným včleněním kopií příslušného normálního genu do buněk dospělého jedince (genová terapie ovlivňující somatické buňky)
Heterozygot: jedinec, který má dvě odlišné alely téhož genu
Homozygot: jedinec, který má dvě shodné alely téhož genu
Horizontální přenos genu: přenos genu z jednoho jedince na jiného, při čemž tito jedinci mohou být stejného či jiného biologického druhu. Probíhá většinou jiným způsobem než křížením.
Chromozom: strukturální jednotka genetického materiálu tvořená dlouhou molekulou DNA, která je u eukaryotických (nikoli však u prokaryotických) organismů doplněná speciálními proteiny.
Jádro: struktura v eukaryotické buňce obklopená membránou, která obsahuje genetický materiál ve formě DNA uspořádané do chromozomů
Klon: identická kopie určitého jedince či genu nebo celá skupina identických kopií vytvořená z určitého jedince či genu. Z hlediska genetické výbavy je klon identický s původním organismem
Klonování genů: technika, při níž se vyprodukuje mnoho kopií určitého genu a daný gen se pak izoluje a identifikuje
Konjegace: proces spojování u bakterií, při němž se dané buňky dostanou do přímého kontaktu a navzájem si vymění geny
Mediátorová RNA: RNA sloužící jako prostředník při syntéze proteinů. Obsahuje transkripcí přepsanou sekvenci genů, jenž určuje pořadí AMK v příslušném polypeptidu
Metabolismus: souhrn chemických reakcí, které probíhají v živém organismu, jejichž výsledkem je růst, vývoj a všechny ostatní formy transformace energie
Metabolit: určitý chemický meziprodukt v rámci metabolického systému.
Methylace DNA: endogenní buněčny proces, při němž dochází k adici methylové skupiny na bázi cytosin nebo adenosin, v důsledku čehož dochází k „umlčení“ genu čili k tomu, že se tento gen nemůže projevit
Mitochondrie: buněčné organely na bázi membrán, kde probíhá oxidace organických látek získaných z potravy, při čemž se uvolňuje energie potřebná pro všechny druhy aktivit živé hmoty. Mitochondrie si nesou svou vlastní DNA a reduplikují se nezávisle, takže při buněčném dělení získá každá dceřinná buňka polovinu mitochondrií
Mobilní genetický element, také zvaný transpozón nebo transpozabilní genetický element: sekvence DNA, která se v buněčném genomu může přemisťovat na různá místa
Multigenové rodiny: geny, které v rámci genomu existují ve více opakováních. Počet těchto opakování kolísá od několika po mnoha tisíc či sto tisíc
Mutagen: látka, která vyvolává genetické mutace či chemické změny genetického materiálu – DNA
Onkogeny: geny související s rakovinou
Patogen: jakýkoli faktor, který může vyvolat nemoc
Plazmid: parazitický úsek genetického materiálu. Který se vyskytuje v buňkách a dokáže využívat energické zdroje dané buňky ke svému množení
Polygeny: (hypotetická) skupina genů, která ovlivňují určitou vlastnost, při čemž každý jednotlivý gen má malý aditivní účinek
Polypeptid či protein: dlouhý řetězec různých AMK navzájem spojených speciální chemickou (peptidickou) vazbou
Prokaryota: skupina živých organismů, které nemají buněčné jádro. Mj. zahrnuje bakterie
Promotor: oblast genu, kde se navazuje RNA polymeráza, která zahajuje transkripci. Většina promotorů je vzhledem ke genu umístěna proti proudu transkripce kromě některých eukaryotických genů, které mají promotory uvnitř genu
Protoonkogeny: buněčné geny, které se v důsledku mutace nebo nadměrného vyjádření mohou stát onkogeny
Provirus: virus, který svůj genom nebo komplementární kopii svého genomu včlenil do genomu hostitelské buňky
Přerušované geny: geny, jejichž kódovací sekvence je na různých místech přerušena dlouhými úseky, která z hlediska kódování nemají smysl. Kódovací oblasti se označují jako exony a oblasti, které nic nekódují, jako introny. V současné době bylo zjištěno, že tato struktura je pro eukaryotické organismy charakteristická. Počet a velikosti intronů do značné míry kolísá, často bývají i rozsáhlejší než kódovací sekvence. Po ukončení transkripce a před počátkem translace RNA v proteiny se intronové oblasti z transkriptu RNA vyštěpí
Recesivní alela: alela, která je vyjádřena pouze tehdy, pokud je u daného jedince přítomna v páru – tedy u homozygotních jedinců
Redukcionismus: teorie, podle níž je možno dokonale pochopit složitý systém na základě jeho nejjednodušších součástí. Např. je tedy údajně možno vysvětlit organismus na základě genů či společnost na základě jedinců atd.
Rekombinace: vznik nových kombinací alel nebo nových genů, k čemuž dochází, když se dva homologické úseky DNA či chromozomy rozštěpí a vymění si mezi sebou příslušné části
Retrotranspozón: mobilní genetický element, jehož pohyb a duplikace je závislá na reverzní transkripci
Reverzní transkripce: transkripce opačným směrem – vytváření kopie komplementární DNA (cDNA) podle sekvence RNA. Katalyzuje ji enzym zvaný reverzní transkriptáza
Ribozom: buněčná organela nezbytná pro syntézu bílkovin
Ribozomální RNA: molekuly RNA, které tvoří ribozom
RNA: podobá se DNA avšak místo deoxyribózy obsahuje jako cukernou složku nukleotidu ribózu a namísto báze thyminu obsahuje uracil,. RNA je genetickým materiálem RNA virů
RNA polymeráza: enzym, kerý katalyzuje syntézu RNA.
Řízené mutace: viz adaptační mutace
Somaklonální proměnlivost: genetické změny u rostliných buněk, které vznikají při pěstování v kultuře v důsledku zvýšení genetické nestability
Termodynamika: oblast fyziky, která se zybývá transformací energie, zejména tepla a jiných forem energie
Transdukce: v genetice tento pojem označuje přenos genů z jednoho organismu do jiného prostřednictvím virů
Transferová RNA: molekuly RNA, které přenášejí specifické AMK na mRNA, aby mohla proběhnout syntéza zakódovaného polypeptidu
Transformace: v genetice tento pojem označuje přenos genů uskutečněný tak, že jeden organismus pohlti DNA jiného organismu stejného nebo odlišného biologického druhu
Transgenní organismus: organismus vytvořený metodami genetického inženýrství, kdy se do genomu původního organismu včlení jeden nebo více cizích genů
Transkripce: proces vatváření komplementární sekvence k sekvenci genů v genomu. Tato sekvencce se používá buďto přímo (např. v případě rRNA a tRNA), nebo je dále spracována na mRNA, která se při translaci převádí na proteiny. Tento procesje katalyzován enzymem DNA-dependent RNA polymeráza
Transkripční faktory: proteiny u eukariotických organismů, které řídí transkripcí jiných genů. Navazují se na regulační sekvence daného genu a reagují s RNA polymerázou a mezi sebou navzájem
Translace: fáze proteosyntézy, kdy mRNA „dekóduje“ genetický kód a řídí syntézu polypeptidu s příslušnou sekvencí AMK
Transpozon: viz mobilní genetický element
Umlčování genů: proces(y), kdy určitým genům v genomu je chemickou modifikací nebo jiným způsobem zabráněno v expresy
Virulance: schopnost (patogenů) infikovat organismy a vyvolávat choroby
Virus: parazitický genetický element obklopený proteinovým pláštěm, který se může v buňkách reduplikovat a vytvářet infekční částice nebo přetrvávat v klidovém stavu. Jeho genetický materiál se včleňuje do genomu hostitelské buňky, čímž vznikne provirus