Motokochání

Náš výlet za Kanál do Walesu v roce 2012 dopadl dobře (tedy až na samotný závěr v mém bezbateriovém podání) a tak jsem se přesvědčil, že i v těsně předdůchodovém věku se lze vydat na čerstvém veteránu na milovaný ostrov, a hlavně se v pořádku a bez ztráty kytičky navrátit….. V roce následujícím jsem díky zranění dovolenkově pauzíroval, o to víc v mém nitru zrála myšlenka na další výpad za Severní moře.

Pobídkou mi byla i prosba dvou kolegů „spoluvsedláků“, Franty a Míly, zdali bych je s sebou vzal. Inu, proč ne? Něco už projeli, nejsou to žádní zelenáči. A tak jsem se ve volných chvílích začal zajímat, kamže by to asi tak mělo být. Skotsko, tam už jsem byl dvakrát, taktéž ve Walesu. Jih a jihozápad Anglie už je taky probrouzdán, stejně jako všechny ty ostrovy kolem ostrova mateřského. Takže je víceméně jasno – budu to směrovat na sever Anglie (Yorkshire a Lake District) a jih Skotska. Tedy tzv. Border Counties, kraj velmi bohatý na historii (Římani, neustálé strkanice mezi Skoty/Pikty a Anglosasy, nastávající skotské referendum), zajímavý z přírodního hlediska, nepříliš osídlený a navíc obdařený i nějakou tou industriální pamětihodností. No a když náhodou zbyde čas, hned za kouskem slané vody je Severní Irsko.

Noj, ale to by nebyla příprava, kdyby se něco jaksi nezadrhlo. Uvažovaní parťáci se totiž tak nějak z výpravy vytratili, aniž mi to dali jakýmkoliv způsobem vědět :-(. Dozvěděl jsem se totiž čirou náhodou v lednu při pokecu s Jindrou Belšanem, že Franta namísto na ostrovy zamíří s Jindrou Belšanem na Bajkal. Popravdě, naprdlo mne to, seznámit mne se změnou mohli, když nic jinýho, tak alespoň ze slušnosti.

Nojo, ale teď tu jsem tak nějak sám. A popravdě, v single módu se za kanál nikdy nevydám. Něco jinýho je kroužit Českem a příhraničím samotinek, to mi na pár dní celkem jde, ale na dvoutýdenní šňůru je společnost více než fajn. Tak jsem rozhodil sítě. Dlouho nic, a pak najednou se začali zájemci hlásit, až nás bylo motorek pět, lidí šest. Honza Plasťák, z Walesu vyzkoušený a bezproblémový. Jirka Dukatista, už několikráte jsme spolu za mořem byli, takže taky žádný zelenáč, navíc milovník všeho starého až prastarého. Ranža s Janou, ostřílení cesťáci, navíc Ranža je chodící encyklopedie. Jediný „nováček“, Jirka JVK, sice s námi ještě nikde nebyl, ale procouráno toho už má taky halabaděj, a věk na to bejt v klidu a pohodě.

Osud ale míchá kartami neustále a občas je rozdá v nečekaném gardu. Nejprve posouváme tradiční termín (dva týdny v druhé polovině června) o týden dále, na přelom června a července, a to na Ranžovu prosbu kvůlivá volnu ze zaměstnání. Ok, posunuto. Dva týdny před odjezdem se Dukatista nedobrovolně seznámí s tvrdostí italského asfaltu, výsledkem je zlomená klíční kost, repatriace jeho i motorky do vlasti a samo dlouhodobé léčení. Takže n-1. Týden před odjezdem odstupuje z kolektivu Ranža s Janou, důvody moc nespecifikuje a já po nich ani nepátrám. Výsledek je n-3, a ten už je konečný. No a když se na finální sestavu podívám, tak mne napadne titulek tohoto cestopisu. Jsme totiž roků „výroby“ 1946, 1952 a 1958 :-).

S přípravou podkladů na cestu si až tak hlavu nedělám. Časy, kdy jsem skládal a po nocích do detailu cizeloval minutový itík, jsou dávno v propadlišti dějin. Poznal jsem totiž, že to je povětšinou zbytečně zmarněný čas. Stačí první neplánované zpoždění (a že jich cestování na motorce může vygenerovat hafo) a pečlivě připravený itík skončí v zadeli temné. Ušetřený čas mnohem raději věnuji brouzdáním anglosaským netem a hledáním a lokalizací patřičných POI. Ty jsou jasné – industriál, military, lodě, letadla, železnice a železničky, k tomu středověká architektura a megalitika (seznam najdete jako přílohu tohohle spisku). Všeho toho jsou ostrovy plné, a navíc – naše oblast obsahuje spoustu památek na římské impérium. Při diskuzi velmi zhruba vytýčíme oblast, ve které se budeme pohybovat, a tím veškerá příprava skončí. Akurát Honza si ještě sám o sobě vygeneruje nějaké POI, Jirka se plně svěří do našeho vůdcovství:-).

Poslední, co nám ještě zbývá, je booking fér. Pro cestu tam zvolíme Rotterdam-Hull via P&O-Stena Line, zpátky nás poveze DFDS z Newcastle do Amsterodamu. Net zvládnu já, platbu pak Jirka svojí kartou, která umožňuje netí převod.

Mne ještě čeká jeden úkol – vybrat si stan. Můj současný je totiž jednak velký a tím pádem vyžaduje optimálně dvoučlennou crew (hlavně na balení, obzvláště v mezních situacích), druhak jeho stabilita v rychlém horizontálním proudu vzdušných mas je značně pofiderní. A to se dá v „naší“ lokalitě reálně očekávat. Naštěstí v nedalekých Letňanech probíhá prodejní výstava outdoorového vybavení. Výhodou je, že stany jsou v halách postavené a je možno si je do detailu prolézt a „vyležet“. Jedno odpoledne věnuji návštěvě a olé, vhodný geodetický třípruťák je nalezen, otestován a zakoupen. Ještě si jej cvičně na zahradě postavím, dá se to parádně v jednom, ba i složení neskýtá nesnází.

Ostatní příprava je standard a routina, takže nic, kvůli čemu je nutno datlit do klábosnice. Pátek večer, Jiří přijíždí z Olomouce, zajdeme ještě „na jedno“ na Růžek, a jsme „ready to go“.