Motokochání

Na první adventní neděli jsme s JiBem vyrazili prozkoumat kraj kolem Loun.

Sraz ve Slaném u Lidla, kde nákupu žádoucí občané nevěřícně pozvedávali obočí, pak do Klobuk k menhiru „Kamenný pastýř“. Je to pěkný kousek, 3,3m vysoký ze železitého pískovce. Podle provedených průzkumů je prý kámen obklopen namodralým světlem a u citlivých lidí vyvolává zvláštní pocity. Nevím, asi nejsem ten správný senzibil, na mne přišel jen hlad.

Poté jsme sjeli do Peruce k Oldřichovu dubu. Je to chlapík, snad 1000 let starý, výška 31m, obvod 760cm, svázaný dvěma okovy, dvakrát hořel a stále žije.

Dále k Donínu na starý větrný mlýn, dnes již v soukromých rukou bez lopatek.

Následoval archeologický skanzen Březno, který vznikl téměř před 20 ti lety z iniciativy Archeologického ústavu ČAV v Praze. V některých obydlích dokonce několik lidí pár týdnů přes zimu bydlelo - to jim tedy nezávidím, ústřední topení má své výhody. (Fotky ze skanzenu jsou z léta, kdy jsem se tady taky potloukala).

Dále jsme zamířili hledat u Postoloprt starý silniční most postavený 1908-1910. Povedlo se, betonu nerozumím, ale zábradlí bylo pěkné, kroucené J. Ve své době šlo o průkopnickou konstrukci. U jednoho z pilířů je řopík, objekt lehkého opevnění z 1935-38. Zajímavostí zde pro mne bylo, že při odskoku na WC do přírody , jsem si nabalila pod kalhoty tzv. čumbrky-kuličky bodláčí a ty píchaly až domů. Holt v létě by byla zelená tráva, v zimě je uschlé bodláčí.

Následoval průjezd chmelařským krajem ke klášteru Nanebevzetí  Pany Marie v Ročově – nejcennější barokní památka v širokém regionu. Jak nás informoval místní občan, který si šel do lesa vyhlédnout vánoční stromek, v současné době je klášter majetkem církve a chátrá.

A pak to přišlo-zkrátíme si cestu přes „Pochválovskou stráň“, protože silnice zde vedou jen od severu k jihu a my potřebovali na východ. GPS je dobrá věc, ale neví, že nohama z toho enduráckého velblouda sotva dosáhnu, a tak nás hnala po lesní cestě - vyjeté koleje od lesních strojů, v kolejích listí a blátíčko, po louce, kde tráva klouzala jak by byla politá slizem a po kamenech velkých jako mužská pěst. Tedy řadím za 1, za 2, znovu za 1 a pěkně pomaloučku, aby zadní kolo moc neprokluzuvalo ( jak mne poučil doma syn, težké úseky se prý mají přejet rychle).JiB zmizel někde v lese a já se bála, že jestli tady někde sebou mlasknu, tak tu těžkou potvoru ani nezvednu. No, dosmýkali jsme se k silnici a kdo by věřil, ža pár kiláků za Prahou je takový divoký kraj.

Pak už jen po silničkách III. třídy přes Srbeč a Kačici blíž ke Kladnu, kde jsme se rozdělili. Já to měla domů pár km a JiB to vzal přes Kladruby do své pražské sluje, kde si, jak psal, zasloužil panáka.

Co na závěr-bylo to prima , jako obvykle JiBe, díky za vedení a pro mne nejsilnější zážitek-první lekce v enduru bez ztráty kytičky (jsem pyšná, že už mám mašinu od bahna).

Eva