Jdi na obsah Jdi na menu
 


2022_06_08_Ledvice

Elektrárenská rozhledna

Volné souručenstvo „Motodědci nad 60 let“ párkrát do roka uspořádá kromě klasických, tradičních, srazů i několik tématických výletíků. Srazy mne až tak moc neberou (jezdím už tradičně pouze na Lesanku do Mariánské nad Jáchymovem v Kruškách), zato na tématickou vyjížďku se nechám zlákat častěji.

Na letošní červen domluvil „ústečák“ Jirka návštěvu nejmodernější elektrárny v Ledvicích u Bíliny s tahákem, kterým je nejvyšší rozhledna v ČR. To jsem si jako rozhlednový fanda nemohl nechat ujít, koneckonců mám ji v POI už dost dlouho. Takže přihlášení se a kroužek do diáře.

Den před akcí lilo po celém Česku jako z konve, ale Aladín dával jistou naději že po přechodu fronty by mělo být lépěji.

Prohlídku jsme měli na 10:30, vyrazil jsem po sedmé abych si užil i cestu. To jsem si dal. Až do Lovosic mlha jako krááááva, všechno zvlhlo (i já), naštěstí mne osvítil duch svatý a přihodil jsem doma jeden termonátělník do kufru, pro sichr. Hned za Velvarama se sakra hodil.

Kolem Milešovky se ale zázračně projasnilo a tak zbytek cesty v poho. V Ledvicích jsem trochu dřívěji, ale alespoň mám čas na prohlídku v infocentru. Připomínka - mohli by tam instalovat alespoň kafomat, široko daleko kavárny něto, a docela by mi v tu chvíli bodla.

Začátek prohlídky 3D film, pak bezpečnostní školeníčko a technický výklad v plenéru. Do provozu se už návštěvníci nevodí.

Poté procházka areálem kolem 110kV a 400kV traf ke vchodu do výtahové šachty, načež jízda po deseti osobách nejdelším a nejrychlejším výtahem v ČR (27 pater elektrárenských, tedy prý 44 pater "občanských, panelákových). Nechtěl bych v tomto zařízení zažít výpadek a následné vyprošťování, to by si moje klaustrofobie přišla na svý....

Nahoře třešnička na dortíku. Po včerejším přechodu studené fronty vyfoukáno, tedy viditelnost maximální, nadýchané bílé obláčky pro fotogeničnost, lokality výborně znalá paní průvodkyně, takže zážitek intenzívní a kladný, chybu nemající. Přeci jen pohled na svět dole z výšky 140ti metrů hned tak člověk nezažije, v naší kotlince tedy opravdu ne. Hřebeny Krušnohorek krásně vyrýsované a nasvícené, stejně jako linie Středohoří naproti. Pod námi krajinka jako z modelové železnice, nádražíčka, vláčky, autíčka, skoro by se dalo čekat na zábradlí tlačítko kterým se všechno to hemžení spouští a zastavuje, inu něco jako Modelwelt v Hamburku. Jedním slovem paráda! Navíc se člověk skoro dívá do chladící věže seshora.....

Sjezd dolů, odevzdání oranžových vest, rozloučení, zvonec a konec. Většina z nás poodjela do nedaleké Bíliny, místní části Lázně, kde fajný oběd v klasické lázeňské restauraci "U Kádi" s výraznou siluetou Bořeně za zády.

Poté definitivní rozloučení a individuální návrat přes Středohoří a Lounsko dom. Měl jsem zámysl zastavit se ve Velvarech na náměstí na kávičku, ale všechny otevřené cukrárny a kavárny měly na zahrádkách plno, takže kafe bylo až to domácí. Najety přes dvě stovky km.

Poděkování kolegovi Jiřímu z motodědků za bezchybnou organizaci, návštěvu Ledvic mohu (za sebe) jen a jen doporučit. I když je to syrová technika, unikátní vyhlídka myslím si potěší i dámy a odrostlejší dítka. Malá bych tam nebral, asi je tam ani nepouští. Jo a pořádné boty s sebou, různé pofiderní trepky, pantofle a jiné podobnosti tam nejsou vítány a připuštěny. Přeci jen, je to fabrika, ještě že nevyžadují obuv s ocelovou špičkou.....

Toť panstvo vše, neváhejte a rozjeďte se tam, nebo zkuste štěstí a k nějaké grupě se Vám podaří vetřít když se někdo ohlášený nedostaví. Hlavně abyste měli štěstí na počasí jako dnes my.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář